19. 01.
Autor: Eliška Škrancová
Sněhová nadílka a obava mnoha lidí z neuklizených chodníků, to je realita těchto dnů. I my v TyfloCentru jsme se obávali, že klienti, kteří se na vycházku přihlásili, se nakonec nebudou chtít zúčastnit. Klienti nás ale mile překvapili, protože ze sedmi přihlášených se odhlásil pouze jeden. I počasí se umoudřilo a na naši vycházku se udělalo hezky a dokonce vysvitlo i sluníčko.
Z tramvajové zastávky Nové sady, kde jsme se v deset hodin sešli, jsme vyrazili do Denisových sadů. Cesta byla velmi příjemná a křupající sníh pod nohama dokresloval atmosféru zimního dne. V Denisových sadech u obelisku jsme si udělali krátkou přestávku. Klienti měli možnost dovědět se pár zajímavostí o historii i současné podobě a využití parku. Velkou pozornost vzbudil opodál stojící sněhulák. Všichni využili příležitost k tomu, aby si ho hapticky prohlédli.
Další naše kroky směřovaly na Petrov do katedrály. Původně měla být prohlídka pouze individuální – tzn. že každý klient si ji prohlédne se svým průvodcem, popř. sám. Ale nakonec vše dopadlo jinak. V katedrále je průvodkyně, a tak jsme dostali nabídku projít si katedrálu s ní. Paní průvodkyně nám ukázala a popsala celou katedrálu. Hovořila o její historii i současností, o jejím interiéru i exteriéru. Bylo to sice neplánované, ale rozhodně velmi příjemné a poučné. Klienti byli spokojení.
Po prohlídce katedrály nás ještě čekala návštěva obchůdku, který nabízí výrobky z klášterů od nás i ze zahraničí. Klienti se dověděli o tom, co všechno se v klášterech vyrábí – pivo, víno, marmelády, čaje, kosmetika, svíčky… a jakým způsobem se v klášterech pracuje. Více informací o obchůdku naleznete zde.
Na konci vycházky jsme klienty informovali i o dalších aktivitách TyfloCentra, na které se mohou přihlásit. Domů jsme odcházeli s vědomím příjemně stráveného dopoledne, které nám nabídlo nejen vycházku, ale také mnoho cenných informací a zážitků.
Fotogalerie
 |
| Krátká vycházka do Denisových sadů, 19. 1. 2010 |
15. 01.
Autor: Tereza Skoupilová
V mrazivém pátečním odpoledni 15. ledna se klienti regionálního pracoviště ve Vyškově zúčastnili naší malé soutěže ve stavění sněhových soch. Pro běžného člověka by se zdálo postavení sněhuláka či jiného objektu ze sněhu zcela banální záležitostí, která zabere několik málo desítek minut. Avšak pro osoby s těžkým postižením zraku tato akce znamenala více jak hodinu soustředění a hmatové kontroly každého vytvořeného dílku.
Jelikož klienti tušili, kolik práce je čeká, přišli také náležitě vybaveni – sportovní oblečení, teplé rukavice a čepice, kovová lopatka na osekávání ledu atd. se ukázaly být samozřejmostí. Nechyběl však ani elán a chuť navrátit se alespoň na chvíli do dětských let a vytvořit tak u vchodu do TyfloCentra dílo, které upoutá pozornost nejen dětí z místní základní školy.
Původní plán – postavit sněhového vodícího psa i s pravým vodícím postrojem (který zapůjčila místní vodící fenka Hanny), nakonec skončil neúspěchem – zledovatělé sněhové koule nechtěly změnit tvar ani pod rukama šikovných klientů, proto jsme se nakonec rozhodli udělat klasického sněhuláka.
Po celou dobu stavění museli klienti hmatovou kontrolou zjišťovat, zda se stavěná socha podobá jejich představám, což se nakonec úspěšně podařilo a po dokončení sněhuláka už na ně čekala odměna v podobě vyhřáté kanceláře a horkého čaje. Doufám, že takto příjemně strávené odpoledne ještě někdy zopakujeme!
Fotogalerie
 |
| Sochy ze sněhu, 15. 1. 2010 |
13. 01.
Autor: Jana Puchegger Chadalíková
Beseda se uskutečnila v pozdějších odpoledních hodinách, abychom umožnili účast i našim zaměstnaným klientům.
Proč jsme nabídli klientům besedu právě na toto téma právě teď?
Mnozí naši klienti se v běžném životě setkávají se situacemi, kdy potřebují pomoc od vidomých. Bariérou v komunikaci bývají často mýty a předsudky vázané na těžké postižení zraku.
Chtěli jsme naše klienty upozornit na možnost navštěvovat v Brně Kurz rozvoje sociálních dovedností, který od tohoto školního roku vede právě Vráťa Bareš.
Kdo měl o besedu zájem?
Kromě našich klientů a jejich průvodců mezi nás zavítala paní Smíšková (vozíčkářka) a pan Šmerda (geolog). Zájem paní Smíškové vycházel především z toho, že v rámci komunitního plánování se zajímá o problematiku bariér ve Znojmě, pan Šmerda zase připravoval výstavuPutování kamenů aneb Pravidla chaosu s popiskami v braillu a chystá se podobně zpracovat další téma.
O čem se mluvilo?
Besedu zahájila nejdříve obecná témata, ale velmi brzy se plynule přešlo na konkrétní dotazy a problémy našich klientů. Beseda probíhala spíše formou příjemného dialogu (což klienti po besedě hodnotili velmi kladně). Jedním z témat, které na besedě zaznělo, byl dost obvyklý nešvar mnohých úředníků, a nejen jich, kdy se při řešení čehokoliv obracejí ne přímo ke klientovi, ale k jeho průvodci. Velmi zkreslené představy často panují mezi lidmi i o tom, že zrakové postižení zároveň omezuje komunikační schopnosti lidí. Dotkli jsme se i tématu možné změny předsudků ve společnosti i reakce na neadekvátní jednání vidomých s lidmi s těžkým postižením zraku. Sami účastníci pak hovořili o nutnosti aktivně o sobě poskytovat informace, hovořit o svých potřebách a adekvátní formě pomoci.
Závěrem
Ke konci besedy požádal Vráťa účastníky o zpětnou vazbu. Zajímalo ho, jaká témata, by mohla být předmětem příštích přednášek. Jako jedna z možností zazněla problematika osob s kombinovaným postižením, z nichž jedno je zrakové.
Vráťovi za zajímavou besedu děkujeme.
12. 01.
Autor: Jiřina Falková
Úterý 12. ledna bylo určeno jako den, kdy navštívíme zrekonstruovaný Lichtenštejnský dům, bývalou židovskou školu, v centru Břeclavi. Kromě Informačního centra je zde ve dvou patrech otevřena nová expozice o rodu Lichtenštejnů, jejich bývalém panství v Lednici a Valticích, nyní Lednicko-valtickém areálu (LVA), který je zapsán v UNESCO.
Doprovázela nás pracovnice Infocentra, která na úvod vysvětlila rodinné vztahy Lichtenštejnů – převyprávěla tak veliký panel, dominující první místnosti expozice. Potom se věnovala popisu jednotlivých zámků a architektonických úprav krajiny. Z vyšších pater lednického zámku je totiž průseky v lesích vidět vždy některá ze stavbiček z okolí – minaret, kostelíky, chrámy a lovecké zámečky u rybníků, vybudovaných v 15. století.
Když jsme se dostatečně pokochali velkými barevnými panely s krásnými fotkami, přesunuli jsme se do druhého patra. Zde nás zaujaly zejména dřevěné modely místního umělce, věrně kopírující lichtenštejnské stavby v LVA. Jedinou chybou této instalace je umístění modelů na zemi, ke všem kromě minaretu jsme se museli sklánět. Modely tady totiž nejsou umístěny trvale a v případě jiné výstavy budou vždy uschovány v depozitáři.
Expozicí jsme nadšení a vřele doporučujeme k návštěvě i ostatním. Je však třeba předem zjistit, zda nejsou dílka mimo Lichtenštejnský dům. Také my se sem ještě jednou během jara vrátíme s klienty, kteří se nemohli kvůli špatnému počasí tentokrát zúčastnit.
Fotogalerie
 |
| Lednicko-valtický areál hmatem, 12. 1. 2010 |
6. 01.
Autor: Pavla Velinská
Hned na první středu v novém roce jsme měli naplánovanou procházku zimní přírodou z Útěchova do Vranova u Brna. Přestože to zpočátku vypadalo, že počasí nám příliš nepřeje, nakonec vše dopadlo nad očekávání dobře.
Sešli jsme se po obědě u královopolského nádraží a vyrazili autobusem 43 do Útěchova. Měli jsme v plánu využít dvacet minut do příjezdu autobusu jedoucího na Vranov k tomu, abychom obhlédli terén pro případnou pěší cestu. V lese byla asi dvaceticentimetrová vrstva relativně mokrého sněhu, takže jsme očekávali spíše to, že se klienti rozhodnou jet autobusem.
Nakonec jsme se rozdělili na dvě skupiny – jedna se nehodlala vzdát své vycházky lesem i za cenu ztížených podmínek a druhá zvolila moudře cestu autobusem a vyčkávání ve vranovském kostele. Nutno říci, že obě skupiny si zaslouží obdiv, neboť vydat se na procházku i za takovýchto podmínek je stejně obdivuhodné jako schopnost zvážit své reálné možnosti. Za skupinku putující pěšky mohu říct, že necelé čtyři kilometry náročnějším terénem nám utekly jako voda a za chvíli jsme byli ve Vranově. Cestu si všichni zúčastnění náležitě užívali – obdivovali jsme si zasněžené stromy, vykládali jsme si o nedávných vánočních svátcích, potkali jsme první běžkaře a učinili několik nezbytných dokumentačních fotografií. Prostě vládla dobrá nálada. Ve vranovském kostele Panny Marie jsme se setkali s druhou částí naší výpravy a společně jsme si prohlédli nejen vánoční výzdobu kostela, ale i zdejší betlém.
Na závěr nechybělo krátké posezení v oblíbené soběšické hospůdce U Supa. Vycházku zimní přírodou do Vranova u Brna už někteří z našich klientů považují za tradiční, přestože poprvé se uskutečnila teprve loni. Rozhodně se ale stala oblíbenou, a proto v této tradici budeme určitě pokračovat.
Více si o poutním kostele Narození Panny Marie ve Vranově můžete přečíst tady
Fotogalerie
 |
| Tříkrálová vycházka zimní přírodou z Útěchova do Vranova, 6. 1. 2010 |
