2. 12.

Autor:

Dnes 2. 12. 2015 se konal den otevřených dveří detašovaného pracoviště TyfloCentra ve Znojmě. Den otevřených dveří se nesl v duchu návštěvy jednotlivých tříd z místních středních škol (konkrétně nás navštívili žáci Gymnázia, Střední pedagogické školy, Obchodní akademie a Jazyková školy s právem státní zkoušky Znojmo (zkráceně GPOA Znojmo) a žáci ze Střední zdravotnické školy a Vyšší odborné školy zdravotnické Znojmo (zkráceně SZŠ a VOŠZ Znojmo)) a paní redaktorky ze Znojemského deníku. Žáci se nejdříve zúčastnili besedy s názornou ukázkou kompenzačních pomůcek, což činilo první část programu. Výklad byl zaměřen na historii TyfloCentra, na kompenzační pomůcky (např. slepecké hole, hladinku, kráječ cibule, člověče nezlob se, informace k asistenčním psům) a poté zkušenosti nevidomé kolegyně. Výklad byl doplňován spoustou otázek studentů, kteří projevili o problematiku nevidomých velký zájem. Vystavené kompenzační pomůcky si mohli žáci vyzkoušet, z čehož největší úspěch získala „hladinka“ na pomoc při naplňování tekutin do hrnků či skleniček, reliéfní omalovánky pro děti a Pichtův psací stroj. V druhé části programu si mohli žáci otestovat sami na sobě, jaké je to být na chvíli nevidomý a chodit se slepeckou holí či se nechat doprovázet spolužákem nebo kamarádem. Studenti se rozdělili do dvojic s tím, že jeden z dvojice dostal klapky na oči a druhý daného jedince vedl. Dvojice se různě prostřídali tak, aby si každý vyzkoušel nejen člověka vést, ale aby byl i on veden jak se slepeckou holí, tak bez slepecké hole. Druhá část programu byla velmi názorná a většina studentů byla překvapena vzdáleností, kterou ušli a náročností chůze při vynechání zraku. Dle reakcí ze všech skupin by nikdo nechtěl být nevidomý a naznali, že je to „opravdu strašné“ a „je to velká úleva, sundat si ty klapky z očí“. Závěrem bych uvedla, že dnešní den otevřených dveří se nám velmi vydařil, učitelé byli spokojení a dle jejich slov se účastní dne otevřených dveří pravidelně s různými třídami a studenti byli nadšení, že se něco nového dozvěděli.


30. 11.

Autor:

V úterý jsme se s klienty znojemského TyfloCentra vydaly na výlet do Brna za legionáři, abychom poznali jejich cestu takzvaným legiovlakem. Tento vlak měl již několik zastávek v České republice a teď byl zrovna v Brně, tak jsme si řekli, že bychom se mohli za legionáři vydat a dozvědět se něco nového o tom, jak cestovali a další zajímavosti. Na nádraží v Brně v Králově poli se nás ujala slečna v uniformě zdravotní sestry a dva vojáci. Po přivítání nám dali sáhnout na své uniformy, jaké nosí zbraně (například jsme viděli šavli, která měla krásné zdobení). Pochva od této zbraně byla z rudého sametu a měla krásné zlato stříbrné kování. Jakmile jsme si výstroj vojáku osahali, tak jsme nastoupili do prvního vagonu Teplušky, což je ubytovací vagón pro vojáky. Byly zde na ukázku postele s přikrývkami a také kožešinové čepice. Dále zde byly pušky a truhličky na osobní věci. Podívali jsme se také do zdravotnického vagónu, krejčovského, štábního a dalších. Všude jsme si mohli něco osahat, což bylo velice přínosné. Byl zde i obrněný vagón, na který jsme se mohli podívat z venku. Celá prohlídka trvala zhruba 2 hodiny a všem klientům se moc líbila.

Legiovlak


30. 10.

Autor:

Přímo v centru města Brna, v malebném parku Kraví hory, se nachází Hvězdárna a planetárium Brno. Je to centrum pro popularizaci nejrůznějších věd, především z oblasti neživé přírody. Na prvním místě je samozřejmě astronomie, ale také geologie, chemie, fyzika, matematika, geografie a mnoho dalších věd. Po celý rok zde nabízí řadu poutavých pořadů pro širokou veřejnost a to ve srozumitelné, zábavné a interaktivní podobě.

Také my jsme se s našimi klienty z Vyškova vypravili 20. října navštívit moderně zařízené prostory Hvězdárny a planetária Brno. Vybrali jsme si expozici „Příběh Sluneční soustavy“ a seznámili se tak s moderním pohledem na nejbližší okolí naší planety. Připraveny pro nás byly velkoplošné ilustrace, interaktivní exponáty, vzorky meteoritů i zkamenělin. Využili jsme jedinečnou příležitost sáhnout si na meteorit, nazývaný „Muonionalusta“, který je starý milion let. Putovali jsme prostorem i časem.
K dispozici nám také byla série mechanických exponátů, které jsme si mohli odzkoušet. Zjistili jsme tak, kolik váží například obyčejná krabice 1kg džusu na Měsíci, Marsu či na Slunci (tam by mimochodem vážila asi 20kg). Velmi zajímavé pro nás byly tzv. „vesmírné váhy“. Váha, která určí vaši hmotnost na Zemi, vám také ukáže, kolik byste vážili na různých místech naší Sluneční soustavy. Skvělá zábava! Vyzkoušeli jsme i model Foucaultova kyvadla, tj. vliv odstředivé síly na tvar kosmických těles a další exponáty.

Velké poděkování patří panu průvodci, který nás celou expozicí nejen provázel, ale především podrobně, zajímavě a poutavě komentoval.

Děkujeme také všem, kteří s námi prožili Příběh Sluneční soustavy, fascinujícího koutu vesmíru, který tvoří náš svět.

Těšíme se na další akce s vámi!

 

Fotogalerie

VLUU L110, M110  / Samsung L110, M110

VLUU L110, M110 / Samsung L110, M110


26. 10.

Autor:

Jak lépe oslavit 15. výročí od založení naší společnosti, než tolik, mezi zrakově postiženými, vyhledávanou zážitkovou akcí na Masarykově okruhu?
Akce byla určena občanům z řad nevidomých a slabozrakých, kteří dosáhli věku 18 let a jedinou překážkou pro získání řidičského průkazu je jejich zrakové postižení. Akce se zúčastnilo více než pět desítek nevidomých a slabozrakých z celé republiky… Ve středu 7. 10. 2015 tedy zažila autobusová linka 52 velký nápor cestujících, kteří zamířili právě na Masarykův okruh do Žebětína.

Co bylo pro účastníky z řad zrakově postižených připraveno?

Po příchodu bylo nutné se zaregistrovat a vyzvednout si prozatímní průkaz řidiče. Dalším bodem byl „zácvik“, tedy nácvik základních dovedností – startování, řazení, zatáčení a zastavení vozidla. Pokud „studenti“ nácvik úspěšně zvládli, mohli absolvovat samotnou jízdu po Masarykově okruhu, kde nabyté vědomosti ihned zúročili.

Během čekání na zácvik či samotnou jízdu po okruhu nebyl čas zahálet. Na přilehlém parkovišti nabízeli svůj program zástupci Městské policie Brno, dopravní policie a hasičů. Bylo možné vyzkoušet si výstroj, zbraně, osahat si veškerou techniku, posadit se za volant hasičského auta, klást zvídavé otázky atp. Stejně tak bylo možné čekat na dráze a poslouchat ohlasy těch, kteří už jízdu absolvovali.

Speciálním překvapením pro letošní rok byla možnost svézt se po okruhu také na motorce a to buď sportovní nebo tzv. chopperovi. Poslední hodinu před ukončením akce to na okruhu pěkně burácelo.

Bez koho by to nešlo?

  • Autoškola Pelikán – která poskytla 5 výukových vozů, 5 instruktorů a celý den s námi spolupracovali bez nároku na odměnu
  • Autoškola Suchý – která poskytla jedno vozidlo s instruktorem a celý den s námi spolupracovali bez nároku na odměnu
  • Jiří Mičánek – který zapůjčil závodničku, motorku a sportovní kombinézu k haptické prohlídce
  • Restaurace Paddock, Pekárna Kulhánek a Drápal – zajištění občerstvení za sponzorskou cenu
  • Dobrovolníci firmy SAP – kteří doprovázeli zrakově postižené a dělali jim společnost po celý den
  • Michal Egi Eger – který nám celý den profesionálně zdokumentoval
  • V neposlední řadě akciová společnost Automotodrom Brno – která nám pronajala prostory a zapůjčila potřebné vybavení
  • Bez pracovníků naší společnosti, bez dobrovolníků a dalších osob ochotných pomoci…

Vám všem děkujeme! Bez vás by se akce takového rozsahu nepodařila zorganizovat!

Nejčastějším přáním účastníků byla možnost projet se po okruhu alespoň dvakrát a umožnit jízdu vidícím partnerům s klapkami na očích. Pokusíme se při dalším ročníku na tato přání pamatovat :-)

 

Fotogalerie

web


26. 10.

Autor:

Obvykle se na stejná místa vracíme s větším časovým odstupem, abychom mohli porovnat změny. Jinak tomu však bylo při našem druhém podzimním výletu do Lednice, který se uskutečnil
13. října. Už při prvním výletu se ukázalo, že jeden den v Lednici je opravdu málo. Proto jsme se s paní Ing. et Ing. Romanou Šnajdárkovou dohodli na výletu dalším. Tentokrát se našim cílem staly historické stavby v lednickém parku a jeho okolí.

Maurská vodárna

Tato stavba byla navržena tak, aby částečně sloužila jako parní lázně a zároveň jako technické zázemí zavlažovacího systému v parku. Turbína, kterou zde instaloval Viktor Kaplan, vyráběla elektřinu pro zámek i část obce. Nyní je původní zachovalá turbína umístěna v Brně v Technickém muzeu. U vodárny jsme nasedli na vůz tažený koňmi, který nás odvezl k našemu dalšímu cíli, Janohradu.

Janohrad

Hrad byl vybudován podle projektu Josefa Hardmutha na místě obtékaném ze tří stran řekou Dyjí. Sloužil panstvu jako lovecký zámeček, kde se shromažďovali před honem a jako místo pro konání posledních lečí. Nyní je zde krátký prohlídkový okruh, který jsme vzhledem k nabitému programu neabsolvovali. Cestou zpět nás paní Šnájdárková začala seznamovat s historickým vývojem parku. K nejstarším zásahům do krajiny LVA patřilo vybudování soustavy lednických rybníků ve 14. a 15. století. 17. a 18. století se pak neslo v duchu barokní úpravy krajiny protkané průhledovými alejemi a úpravou lesních porostů pro potěšení šlechty. První zprávy o vysazování dřevin amerického původu do nové zahrady jsou z roku 1801. Po návratu k výchozímu místu u vodárny a malém občerstvení jsme se vydali po cestě na levé straně rybníka.

Akvadukt

Cestou k akvaduktu nám naše průvodkyně ukázala další zajímavá místa. Podle vysazených tisů, které mají navozovat změnu, lze i v dnešních dnech zjistit, kde původně byly umístěny mosty v zámeckém parku. Až někdy budete stát před akvaduktem, všimněte si vyvýšeného místa. Dříve na něm stával Čínský pavilon., který byl zbořen v roce 1892. Z blízkého přístaviště lze spatřit už jen torza kamenů. Romantická stavba akvaduktu s umělou jeskyní stylově napodobuje římské vodovody. Kamenný akvadukt podpírá 8 pilířů. Z uměle „zhrouceného“ devátého pilíře pak voda padala do rybníka a tvořila vodopád. Jeskyně a poustevna začleněná do této stavby měla přidat parku romantiku. Přes restaurovaný čínský most jsme se vydali k Minaretu.

Minaret

Možná uhodnete, co má společného většina staveb, které jsme navštívili. Až na Maurskou vodárnu je vyprojektoval Josef Hardmuth. Pravděpodobně už ho nespojíte s vynálezem, který mnozí z nás používají denně. Když uvidíte Minaret, zamyslete se nad tím, co vám připomíná. Pokud se vám vybaví obyčejná tužka, uhodli jste správně. Hardmuth nevymýšlel jen stavby, ale došel i na nápad, jak obalit tuhu dřevem tak, aby nešpinila a dala se ořezávat. Minaret měří téměř 60 m a na jeho horní ochoz jsme vystoupali po 302 schodech. Výhled vzhledem k zatažené obloze nebyl velký, přesto nás potěšil sportovní výkon při jeho zdolání.

Posledním zážitkem byla projížďka lodí po zámecké Dyji. V přístavišti nedaleko Minaretu jsme nasedli na loď, která nás přivezla do výchozího bodu u Maurské vodárny. Během cesty jsme měli možnost sledovat nejen krásně vybarvené podzimní listí, ale pan kapitán nám ukázal i jak dokáže bobr evropský ohryzat strom, aby z něj vytvořil hráz.

Na závěr jsme poděkovali paní Šnajdárkové za její poutavý výklad o stavbách a parku. Po náročném dni přišlo vhod posezení u kávy a čaje v zámecké restauraci. Hodnocení akce bylo pozitivní, a proto se možná do Lednicko-valtického areálu na jaře vydáme znovu. Obujeme turistické boty a prohlédneme si další drobné stavby.

 

Fotogalerie

web

 



TyfloCentrum Brno, o.p.s.

TyfloCentrum Brno, o.p.s.
Pomáháme nevidomým a slabozrakým lidem překonávat důsledky těžkého zrakového postižení a zvyšovat kvalitu jejich života.
Naše Centrum pro nevidomé najdete v Brně, Břeclavi, Vyškově, Znojmě a Moravském Krumlově.
Více informací o naší společnosti

Podpořte naši organizaci

Podpořte prosím naši činnost zasláním DMS, finančním či materiálním darem. Více informací o možnostech podpory najdete na stránce Jak nám můžete pomoci? Děkujeme.

Rubriky

Štítky

Archivy

Odkazy

Přihlásit se k odběru RSS