24. 03.
Autor: Jiřina Falková
Na odpoledne 23. března připravily pracovnice břeclavského pracoviště pro své klienty výjimečný program. Autorská literární díla i s komentáři svolil přednést PhDr. Karel Křivánek, odborný pracovník Městského muzea a galerie Břeclav, výtvarník, učitel, fejetonista i básník. V počtu pěti klientů a tří průvodců jsme se za ním vypravili do výstavního sálu a více než půl hodiny rozjímali nad vážnějšími básničkami, jež autor uveřejňuje pravidelně ve sbornících společně s dalšími mikulovskými autory.
Abychom však v tomto slunečném dni nepropadli smutné náladě, prokládal doktor Křivánek čtení historkami o zrodu veršů, které většinou začínaly slovy: „Jednou jsem zase projížděl náš kraj a jak tak šlapu na koli…“ Rozesmály nás rovněž některé slovní obraty: „zima odtekla kanály“, „smutně splíním“, „žabí rap“ a část básničky, kde píše o dešti a tom, že socha T. G. M. byla mokrá až na bronz. Kdo má tvorbu Karla Křivánka rád, může číst každých čtrnáct dnů v místních novinách také jeho fejetony.
A protože nás ve výstavní síni celou dobu obklopovaly krásné poetické obrazy krajin z Podpálaví malíře Františka Hodonského, vydali jsme se ještě na komentovanou prohlídku. Tu doktor Křivánek a klienti, břeclavští rodáci, zakončili vášnivou debatou o dřívější podobě města bez paneláků, vzpomínkou na tehdejší obyvatele a jejich živnosti. Jak se říká – svět je malý… A dnes nám nabídl příjemně strávené odpoledne.
Děkujeme ředitelce a pracovníkům Městského muzea a galerie Břeclav za vstřícný přístup a ochotu se nám věnovat! Už se těšíme na vycházku Za břeclavskými sochami poslední úterý v dubnu, opět s výkladem PhDr. Karla Křivánka.
Fotografie
 |
| Autorské čtení PhDr. Karla Křivánka v Břeclavi, 23. 3. 2010 |
22. 03.
Autor: Jiřina Falková
Středa až sobota minulého týdne (17. – 20. března) patřily v Mikulově festivalu Jeden svět – festivalu o lidských právech, který pořádá již mnoho let organizace Člověk v tísni. Mikulov se do projektu zapojil v tomto roce poprvé a kromě tradičního promítání filmů z různých koutů světa vyzval k účasti i neziskové organizace z okolí. Pracovnice břeclavské pobočky TyfloCentra Brno, o.p.s. se přidaly se svým stánkem mezi obchůdek s fair trade produkty, občanské sdružení 7 DNÍ a jeho výtvarné workshopy a místní studentské kapely.
„Každý všední den od čtyř do sedmi hodin jsme rozložily v altánku před kinem pomůcky do domácnosti pro zrakově postižené a nevidomé občany, materiály k nácviku Braillova písma, výrobky našich klientů z výtvarných dílen v Brně, propagační materiály organizace a fotky z akcí,“ vyjmenovala širokou informační nabídku stánku sociální pracovnice Jiřina Falková. Dodala, že nejvíce návštěvníky okouzlily „chytré krabičky“ – „hladinka“, indikátor barev a světla a digitální hodinky. Mladší děti bavilo hádat, k čemu se používá šablonka, půlič léků a další drobnosti.
Největší zájem byl jako tradičně o brýle simulující pět typů poruch vidění, obrázky ukazující vidění prostoru s různými očními vadami a chůzi s bílou holí přímo v prostoru před Městským kinem, kde se festival odehrával. „Chůzi s holí zkoušely hlavně menší děti, nejmladší účastnici byly teprve čtyři roky, rodiče našli odvahu jen někteří. Ale všichni, kteří to zkusili, se shodovali, že by nechtěli oslepnout. Bohužel se nám nepodařilo ke stánku přilákat páteční návštěvníky koncertů – studenty. Asi se styděli,“ popsala situaci dobrovolnice Marie Chmelinová.
I přesto prošlo za tři dny stánkem TyfloCentra více než sto zájemců všech věkových kategorií. Stavily se za námi také dvě místní klientky v doprovodu rodiny i vodicího psa. Festival Jeden svět v Mikulově považujeme za úspěšný a jsme rády, že jsme mohly svým zapojením přispět k širší nabídce doprovodných aktivit. Rády se v příštích letech opět zapojíme. Doporučujeme prohlédnout fotky v galerii, více informací najdete na http://jedensvet.cz/2010/mikulov .
Fotografie
 |
| Břeclavské TyfloCentrum na festivalu Jeden svět v Mikulově, březen 2010 |
19. 03.
Autor: Jiřina Falková
Volnočasový program v úterý 16. března přivedl tři klientky, jejich průvodce a pracovnice TyfloCentra Břeclav do Městské knihovny na besedu s inženýrkou Evou Dobšíkovou, regionální spisovatelkou, překladatelkou, novinářkou a pedagožkou. Hodinu a půl dlouhý program tentokrát věnovala své knize Naše doba a my v ní, která vyšla na sklonku loňského roku v nakladatelství Česko.
V této knize vzpomíná Eva Dobšíková, narozená české matce a židovskému lékaři, na své dětství a především na dobu druhé světové války. Její tatínek v první den okupace spáchal sebevraždu a malou Evu musela maminka ukrývat tři a čtvrt roku před nepřejícími lidmi u starého poštmistra ve Vranovicích. Nechodila do školy, bavila se vyráběním panenek a hodně četla. Ve své samovazbě měla stále nachystanou láhev s vodou a jed, kdyby se maminka někdy nevrátila domů… Válku přežila především díky schopnostem maminky přečkat kruté výslechy gestapa i totální nasazení a snaze o změnu Evina vyznání z židovského na „bez víry“. Kniha je ale především o osudech hodných lidí a přátel, kteří jim během války i po ní pomáhali. Jedna z holčiček-kamarádek seděla s námi v místnosti, nyní již sedmdesátiletá, a občas neudržela slzy dojetí, když Eva Dobšíková vzpomínala na společné dětství.
Protože jsme si posedali do zadních řad jako ve škole, přišla autorka blíž k nám a ukazovala obrázky z knihy (pro dobře vidící byly promítány také na velké plátno vepředu), nechala kolovat dvě knihy s židovskou tematikou, jež se synem přeložili z němčiny, a četla krátké úryvky. Když jí nestačil hlas, vypomohla krásným přednesem knihovnice Radka Denemarková. Po několika zvídavých dotazech autorce poděkoval ředitel knihovny a my jsme ji ocenili potleskem. Někteří z nás využili příležitost a knihu Naše doba a my v ní si zakoupili a nechali podepsat. Na delší povídání nebyl čas, ačkoliv o to některé klientky stály. Také prožily dobu, o níž Eva Dobšíková psala, a mají mnoho svých zážitků. Nebyli jsme však na besedě v knihovně naposledy.
Fotografie
 |
| Beseda s paní Evou Dobšíkovou v knihovně v Břeclavi, 16. 3. 2010 |
11. 03.
Autor: Jiřina Falková
Když jsme se sešli ve slunečném odpoledni 9. března v naší klubovně, abychom se Zlatou Zumrovou z brněnského pracoviště připravili své organismy na jaro, netušili jsme, že nás o dva dny později zasype zase sníh. Na fytoterapii jsme se velmi těšili už čtrnáct dní, protože v původním termínu paní Zlatka onemocněla. Tentokrát jsme kvůli nemoci byli ochuzeni o přítomnost dvou stálých účastnic, zato se přidal tatínek nevidomého mladého klienta a známá jedné z klientek. V klubovně nás bylo tedy celkem devět a židle jsme zaplnili do posledního místečka.
Od dvou hodin jsme pozorně poslouchali povídání o pěstování čaje, druzích a na čem závisí jeho kvalita. Společně jsme zavzpomínali na dobu před revolucí, kdy se v našich končinách prodávaly pouze balené čajové směsi mdlé chuti a radili se, kde v okolí Břeclavi získat kvalitní pramenitou vodu bez chemických úprav. Nejeden klient přiznal, že takové čaje doposud neznal, a všichni se zajímali o způsoby přípravy.
Po krátké teorii, kdy jsme si pohlédli a očichali různé druhy čajů, jsme se rozhodli ochutnat jemný jasmínový čaj a poté ještě čínský červený. Čajovnice Zlata Zumrová přivezla do břeclavského detašáku z Brna dárek v podobě několika malých šálků, které jsme rovnou využili. My jsme jí na oplátku nabídli oplatky a čokoládové bonbóny, ačkoliv by se čokoláda k čaji konzumovat neměla, protože přebíjí jeho chuť.
Před čtvrtou hodinou jsme ještě vytáhli malé kalíšky, do kterých jsme dostali dávku čistého bílého krému z lékárny a podle přání, na co krém chceme používat, i několik kapek vonného oleje. Na nohy, na ruce, na obličej… Paní Zlata provoněla několika lahvičkami celý prostor klubovny. Když jsme krémy zamíchali a dopili čaje, poděkovali jsme přednášející a v dobrém rozpoložení z příjemně stráveného odpoledne se vydali vstříc jaru.
Fotky z naší akce
 |
| Fytoterapie v Břeclavi, 9. 3. 2010 |
1. 03.
Autor: Jiřina Falková
Vzhledem ke studenému a nepřívětivému počasí byl únor v Břeclavi pochmurný. Hned v úterý 2. února jsme museli pro neúčast klientů převážně ze zdravotních důvodů zrušit výtvarnou dílnu. Na besedě o Maďarsku s inženýrem Arnoštem Maderem 9. února se nás však sešlo pět a užili jsme si jeho příjemné povídání i pokusy o konverzaci v maďarštině. A divokou partii Člověče, nezlob se si přišla 16. února zahrát polovina ze všech klientů.
Nejvíce jsme se tento měsíc těšili na fytoterapii se Zlatou Zumrovou, která ale 23. února nemohla pro nemoc přijet. Náhradní řešení – nenáročnou aktivitu s milým koncem – výrobu chobotniček ze staré vlny pro nás vymyslela a připravila pracovnice Žaneta. Sešli jsme se opět v počtu pěti klientů, ačkoliv jediný muž mezi námi krátce po začátku aktivity utekl domů fandit olympijským závodníkům. Ještě jsme se ale stihli domluvit, že společně zorganizujeme návštěvu solné jeskyně a příští týden si vyjdeme na procházku podél řeky Dyje ke splavu.
My, klientky a pracovnice, jsme se potom statečně praly s vlákny vlny, kterých bylo potřeba nastříhat silný svazek, abychom mohly uplést osm dostatečně silných chapadel. Práce nám šla pěkně od ruky, jak se můžete přesvědčit ve fotogalerii. Povídaly jsme si přitom o knihách, čtení a připravované besedě s autorkou vzpomínkové knížky, která se uskuteční z naší iniciativy v březnu v Městské knihovně Břeclav.
Po čtvrté hodině jsme se mohly radovat z hejna chobotniček různých barev, které se usadily na stole v klubovně. Podle návodu na webových stránkách www.bobrik.cz/art.php/art/65 si je můžete vyrobit taky. My jsme jen odmítly přilepit chobotničkám oči, protože si myslíme, že ty skutečné v moři také žádné nemají.
Fotogalerie
 |
| Výroba chobotniček z vlny v Břeclavi, 23. 2. 2010 |
