10. 06.
Autor: Jiřina Falková
Poslední květnové úterý v TyfloCentru se neslo opět v duchu navazování přátelství s jinou, podobně zaměřenou břeclavskou organizací. Tentokrát sociální pracovnice a klienti se zrakovým postižením pozvali na šálek kávy a čaje zástupce občanského sdružení Spolek neslyšících Břeclav. „Člověka samozřejmě napadá otázka, jak se nevidomí a neslyšící spolu domluvili. Velice dobře, dokonce chvílemi nepotřebovali ani pomoc tlumočnice,“ směje se Jiřina Falková.
Úvod setkání patřil vzájemnému představení obou organizací, kterého se ujaly sociální pracovnice TyfloCentra, Jiřina Falková a Žaneta Benešová, a předsedkyně Spolku neslyšících Jana Kadlčková. Do hovoru se plynule zapojovalo i dalších devět stolujících z obou organizací, kteří s pomocí tlumočnice do znakového jazyka, Noemy Čapkové, kladli často velmi zajímavé dotazy. „Naši klienti byli nejvíce zvědaví na klubovnu Spolku, jeho aktivity, počet členů a naopak povykládali o tom, co podnikáme my, ukázali jsme časopisy a pomůcky pro zrakově postižené a speciálně upravené deskové hry. Členkám Spolku jsme se pochlubili také vlastními výtvarnými výrobky,“ popsala průběh posezení Žaneta Benešová z hostitelské organizace.
Z původní plánované hodiny se staly tři hodiny nepřetržitého vyměňování informací, zkušeností s lékaři, kompenzačními pomůckami a úvahami na téma, zda je horší nevidět nebo neslyšet. Jeden z klientů TyfloCentra se velmi zajímal o problematiku navazování partnerství, výchovy dětí a životních potíží osob se sluchovým postižením a položil návštěvě ze Spolku neslyšících zajímavý dotaz: „My jsme poznat podle bílé hole, jak poznáme vás?“
Ke konci setkání už osazenstvo stolu konverzovalo v několika skupinkách na rozličná témata a na tlumočnici se obracelo jen v případě zádrhelu. „Jak je to tedy možné? Díky různým stupňům nedoslýchavosti a schopnosti odezírat ze rtů v případě našich hostů a naopak přizpůsobení řeči našich klientů. Je třeba si také uvědomit, že ne všichni zrakově postižení rovná se nevidomí,“ vysvětlila Jiřina Falková.
Přátelské odpoledne bylo završeno vzájemným pozváním na další aktivity, například oslavy založení Spolku neslyšících nebo pravidelné návštěvy muzea s komentovanými prohlídkami TyfloCentra. Nebylo to jistě naposledy, kdy se břeclavští Neslyšící a zrakově postižení potkali u jednoho stolu.
Fotogalerie
9. 06.
Autor: Jiřina Falková
Tři střediska TyfloCentra – Brno, Znojmo a Břeclav – se společně vypravily poznávat „barokní perlu“ Lednicko-valtického areálu (LVA), samotné město Valtice. Břeclavská a brněnská skupina se potkala v úterý 7. června dopoledne už ve vlaku, znojemské pracovnice a klienti dorazili z opačné strany přímo do Valtic – celkem nás bylo 21.
Z nádraží jsme se dostali do centra městečka částí Bezručovy aleje, která spojuje Valtice s Lednicí. Celková délka této památkově chráněné lipovo-kaštanové aleje je více než šest kilometrů, byla vysázena už v roce 1715, je součástí komponované krajiny LVA a v současnosti zde město Valtice s podporou Evropské unie vysazuje nové stromy. Na jejím konci ve Valticích jsme minuli velký komplex bývalého kláštera Milosrdných bratří a kostelem sv. Augustina, který byl donedávna největší nemocnicí v okolí.
Bohužel jsme nemohli nakouknout ani do monumentálního kostela Nanebevzetí Panny Marie, tak nám o něm pracovnice z Břeclavi, které se ujaly role průvodců, alespoň krátce povyprávěly. Ani jeden z účastníků si však nenechal ujít prohlídku krásných zámeckých pokojů a sálů v barokním zámku Valtice, bývalém panství rodu Lichtenštejnů, kde jsme si mohli díky příjemné a vstřícné průvodkyni i leccos osahat. Vidící průvodce bezpochyby uchvátily stropy s malovanými výjevy z řecké mytologie a originální vzorované parkety, zrakově postižení mohli ucítit pod prsty například hebkost hedvábného koberce, usednout do dobových křesel, obdivovat vzorově pestrá secesní kachlová kamna nebo zkusit teplotní rozdíl mezi pravým a umělým mramorem.
Protože se prohlídka na zámku trochu protáhla, nevydali jsme se po obědě na turistický výšlap k Rajské kolonádě, jedné z romantických staveb LVA na kopci nad městem, a vrátili se zpět k zámku na prohlídku nové bylinkové zahrady. Lákala nás rozlohou tří tisíc metrů čtverečních i počtem tří set druhů bylinek, naneštěstí se zde ale změnila pracovní doba a bránu jsme našli zavřenou. Procházka upraveným parkem v chládku vzrostlých borovic s výhledem na Rajstnu byly ale příjemnou tečkou za poznávacím výletem. Při čekání na vlaky, které nás rozvezly na všechny světové strany, jsme se dohodli, že se do Valtic určitě ještě jednou vrátíme prohlédnout vše, co jsme nestihli!
Fotogalerie
25. 05.
Autor: Jiřina Falková
Na zajímavou vycházku se vydali v úterý 24. května klienti s pracovnicemi břeclavského střediska – na židovský hřbitov přebudovaný po druhé světové válce na park. Jeho počátky sahají až do roku 1606, ale současná podoba s cihlovou zdí, domkem pro hrobníka a monumentální obřadní síní se střechou z tašek pálených v místních keramických závodech je z roku 1892. Nad vstupem vítá návštěvníky hebrejský nápis „Dům věčného odpočinku všeho živého“ a u rezavé branky pokryté plazivými rostlinami a potrhanými pavučinami pak malá zlatá tabulka s několika informacemi: „Nejstarší dochované náhrobky jsou z roku 1709, nejmladší z roku 1945. Po parkových úpravách se zde nachází zhruba 300 náhrobních kamenů z původních asi dvou tisíc, včetně ojedinělého náhrobku ve tvaru sarkofágu a novorenesanční hrobky z roku 1899 rodiny Kuffnerů, zakladatelů cukrovaru v Břeclavi – největšího cukrovaru Rakousko-uherské monarchie.“
Role průvodce se ujímá jeden z klientů, který zde zná každý náhrobek a i bez použití očí poutavě vypráví, jaké osoby zde odpočívají. Oba zúčastnění klienti jsou břeclavští pamětníci, kteří poblíž hřbitova žili v mládí. Během procházky popisují, jak vypadal kdysi nedaleký břeh Dyje, komentují moderní výstavbu domů i tenisové kurty, vzpomínají na tragédie na řece i významné osobnosti Břeclavi. Ve stínu vzrostlých vonících akátů, jejichž schnoucí květy se ve slunečném odpoledni snášejí na naše hlavy, si ještě připomínáme historii židovského obyvatelstva na Moravě. Ani na hřbitově ale nemáme v současném světě klid a zvonící mobil (i otravní komáři) nás vyhánějí zpět do útrob rozžhaveného města a do práce…
Fotogalerie
12. 05.
Autor: Jiřina Falková
Být nevidomý a řídit auto? To už je „normálka“! Ale být nevidomý a řídit letadlo… To si klienti TyfloCentra Brno poprvé vyzkoušeli – samozřejmě jen teoreticky – ve středu 11. května. Na exkurzi do svých hangárů, přezdívaných „úly“, nás pozvala společnost Blue Sky Service, s.r.o. , provozující na brněnském letišti v Tuřanech školu pro piloty, vyhlídkové lety a aerotaxi. Vydalo se sem deset klientů z Brna a Břeclavi se svými průvodci, kteří více než tři hodiny pozorně poslouchali vyprávění průvodkyně Jany Chalupové a mladého leteckého mechanika Jana Kejdy.
Prohlídku jsme začali v nové hale letiště a následně prošli kontrolou do střeženého prostoru. Oba průvodci z Blue Sky Service nám neúnavně popisovali každý detail vystavených dvou až čtyřmístných letadel, vrtulníků i jedné stíhačky a odpovídali na množství různorodých dotazů počínaje historií letiště, jeho personálního zabezpečení, komunikace mezi věží a piloty až po složité technické detaily strojů, možnosti získat pilotní průkaz a provozovat vlastní letadlo. Z částek, které jsou nutné na zakoupení, údržbu a provoz i malého ultralightu, nás přecházel zrak. Kdo chtěl, usedl za knipl dvoumístného „Zlína“, bývalé policejní helikoptéry nebo si prohlédl podrobně každý kousek křídel či motoru. Viděli jsme zblízka přistávat helikoptéru a slyšeli startovat velký dopravní letoun. Pobytu venku přálo i slunečné a teplé počasí.
„Na exkurzi jsem se přihlásil proto, že mám rád letadla a vše kolem. Letěl jsem už asi čtyřikrát dopravním letadlem a chtěl bych se proletět ve stíhačce. Byl jsem rád, že jsme tady na jednu narazili. Nejvíc mě ale zaujala prohlídka vnitřku letadla a dost podrobné vysvětlení mechanika, co a jak funguje a kde co udělat, aby letadlo odletělo jak má,“ pochvaloval si exkurzi nevidomý Pavel Ondra. Velmi spokojený byl také nejstarší člen skupiny, pětaosmdesátiletý Jaromír Sukup z Břeclavi: „Ráno se mi moc nechtělo, ale teď jsem rád. V kokpitu letadla jsem seděl opravdu poprvé, to už se mi nikdy nepovede!“
Děkujeme pracovníkům Blue Sky Service za ochotu, se kterou se našim klientům věnovali, a vyčerpávající výklad!
Fotogalerie
20. 04.
Autor: Jiřina Falková
Spousta nových informací, poutavé téměř dvouhodinové vyprávění, desítky suvenýrů, zajímavé knihy a fotografie – takové bylo odpoledne 19. dubna v klubovně břeclavského TyfloCentra. Přednášející Jana Puchegger Chadalíková, která přijela povykládat o svém cestování na besedu s názvem Řím a Vatikán v toku historie, opět posunula laťku těchto akcí o kus výš.
Pět klientů zaujatě poslouchalo, prohlíželo a vyptávalo se na detaily, když Jana vyprávěla o Koloseu, výcviku gladiátorů, Foru Romanu a politicích a síti obchodů, které již ve starověku tvořily „obchodní centra“, jak je známe z větších měst i v současnosti. Kromě staveb jsme se průběžně dozvídali i o vládcích, starořímské architektuře, kultuře, způsobu života a bozích. Virtuálně jsme procházeli město a plynule střídali moderní dobu a současnou podobu mnohdy až ruin kdysi slavných staveb s představami nádhery a pompéznosti před staletími. Na závěr vyprávění jsme také krátce navštívili Vatikán a dostali několik turistických doporučení, kdybychom se chtěli někdy do Itálie vydat.
Děkujeme Janě za obětavost přivézt vlakem tašku plnou věcí, které během svých cest nashromáždila, a především metr dlouhou krásnou zarámovanou pohlednici Vatikánu. Přejeme jí na cestách mnoho štěstí a úžasných zážitků a budeme se těšit na další cestovatelské setkání na podzim.
Fotogalerie
