15. 11.
Autor: Eva Indrová
Je to s podivem, TyfloCentrum ve Znojmě existuje už skoro 5 let a ještě jsme s klienty nebyli ve Vídni. Přitom je to od nás co by kamenem dohodil a i klienti se nás často ptali, jestli podobnou akci neplánujeme. A tak jsme se rozhodli, že to vezmeme z gruntu. Nejprve pro klienty naše hlavní průvodkyně, Jana Puchegger Chadalíková nachystala přípravnou besedu, kde nám nastínila kam se podíváme a na co se máme připravit. 15. října jsme tedy mohli vyrazit směr Vídeň. Naše průvodkyně sebou tentokrát vzala i svého manžela Winfrieda Puchegger. Ten ve Vídni dlouhá léta žil, takže výklad k jednotlivým památkám a historickým událostem opravdu stál za to a byl jak se patří autentický.
Ve Znojmě jsme nasedli do dvoupatrového vlaku, Weisel (lasička) a za hodinu a půl už jsme vystupovali na zastávce Vien, Pratersterne. Od nádraží jsme došli pěšky do centra města ke katedrále sv. Štěpána a vystoupali jsme na věž, odkud je rozhled na celou Vídeň. Vedle katedrály stojí její zmenšený kovový model, který si mohli naši nevidomí klienti prohlédnout i hapticky. Poté jsme se vydali k Hofburgu, prošli jsme na hradní nádvoří a prohlédli si budovy, ve kterých úřadují prezident a předseda vlády Rakouska. Dál jsme pokračovali na náměstí Hrdinů a prohlédli si dvě velké jezdecké sochy – prince Evžena Savojského a Arcivévody Karla. Došli jsme až na náměstí Marie Terezie a prohlédli si její sochu, odtud jsme kolem knihovny a kolem Domu motýlů došli zpět do centra. Někteří z nás si dali oběd, ale většina se vydala do slavné kavárny Havelka, z které přímo sálá atmosféra vídeňského kavárenského života. Po obědě jsme kolem Státní opery prošli ke Karlskirche, směrem k největšímu vídeňskému tržišti Nashmarkt. Nebyl problém tu strávit skoro další dvě hodiny. Nejprve jsme si prošli celé tržiště a objevovali široký sortiment zboží, které se tu prodává. Najdete tu vše od mořských ryb, maso, sýry, ovoce, zeleninu, až po turecké sladkosti a olivy. Odpoledne už pokročilo a my se museli vydat na zpáteční cestu k nádraží. Šli jsme kolem budovy Secession a prohlédli si sošky několika želv před vchodem. Nakonec jsme se zastavili o Donnerovy kašny, která představuje 4 největší řeky Rakouska a v centru kašny je socha Prozřetelnosti. Pak už nás čekala jen cesta metrem na nádraží a vlakem zpět do Znojma. Velké poděkování klientů i pracovníků patří našim průvodcům Janě Puchegger Chadalíkové a jejímu manželovi, díky nim byl náš zážitek z návštěvy Vídně opravdu bezchybný.
Fotogalerie
3. 05.
Autor: Eva Indrová
V mnohých větších městech v poslední době vznikají v muzeích a podobných institucích v rámci
přístupnosti informací oddělení pro nevidomé a slabozraké návštěvníky. Myslím si, že je to určitě
záslužná činnost. Kolikrát ale nevidomý člověk takové oddělení navštíví? Jednou, dvakrát, třikrát…? A
pak už to zná a jeho návštěvy tím končí.
Ve Znojmě na to jdeme trochu jinak. My tady zatím nepotřebujeme speciální oddělení, spíše se
snažíme umožňovat lidem s postižením zraku poznání průběžně a jednotlivé prohlídky připravovat
přímo podle požadavků návštěvníků. Skoro by se mi chtělo napsat, že nepotřebujeme speciální
oddělení, protože máme v JMM dlouhodobého spolupracovníka, který se znojemským TyfloCentrem
aktivně komunikuje a spolupracuje, pana Jaroslava Šmerdu. A jednu takovou prohlídku připravil pan
Šmerda právě tento týden.
Součástí prohlídky bylo seznámení s budovu JMM z hlediska architektury a historie a také seznámení
se s jednotlivými expozicemi, které jsou návštěvníkům k dispozici. Postupně si skupinka klientů
znojemského TyfloCentra a jejich průvodci prohlédli nádvoří JMM, kašnu (kterou dokonce kvůli
prohlídce na chvíli spustili do provozu), sochy na nádvoří. Vše bylo doplněno zajímavým a podrobným
výkladem. Následoval přesun do Křížové chodby, která nás přivítala v dosti strohé podobě, protože
momentálně byla zahájena její rekonstrukce. Zato jsme ale k rekonstrukci malým dílem mohli přispět.
Zájemci dostali škrabku na zeď a vyzkoušeli si na chvíli, jak náročná práce dělníky při rekonstrukci
čeká.
Orientální salonek na nás ale čekal v plné kráse. Byla nám umožněna haptická prohlídka japonského
samuraje i některých jeho zbraní a vybavení.
V horním patře JMM na nás pak čekala opravdová lahůdka. Mgr. Šmerda si pro naše klienty připravil
ukázky z jednotlivých expozic, abychom si udělali představu, co všechno JMM nabízí k poznání.
Postupně tak našima rukama procházela historie v podobě některých předmětů z vykopávek
(archeologická expozice), různé horniny a zkameněliny (geologická expozice), ukázky exponátů
z přírodovědné expozice a stranou nezůstala ani moderní technika – součásti počítače.
Na ty nejodvážnější pak čekal ještě sestup do muzejního sklepení a jeho prohlídka.
Spolupráce pana Jaroslava Šmerdy s TyfloCentrem se již pomalu stala tradicí. V loňském roce
proběhla výstava Putující kameny aneb Pravidla chaosu, na jejíž přípravě se podílelo JMM (Mgr.
Šmerda především) a znojemské TyfloCentrum, na letošní zajímavou prohlídku by v budoucnu mohla
navázat další akce, která se zatím pomalu rodí v hlavě pana Šmerdy – „Ozvěny muzejní noci“ 2012.
16. 03.
Autor: Eva Indrová
Během úterní cestovatelské besedy jsme měkce, pohupováni mořskými vlnami, dopluli na obrovské zaoceánské lodi až do Peru v Jižní Americe. Průvodcem na této cestě nám byl pan Radovan Zajíček, který si udělal ve svém nabitém programu spolumajitele restaurace a šéfkuchaře čas a přijel za znojemskými klienty z Brna.
Beseda začala povídáním o cestě lodí Panamským průplavem, které klienty hodně zajímalo. Ne každý totiž ví, jak takový průplav funguje, jak dlouho proplutí trvá, že loď je tažena vlaky, které jedou po obou stranách kanálu, a vůbec, co všechno je potřeba udělat, aby se loď zdárně dostala na druhou stranu amerického kontinentu. Klienti neváhali ani s otázkami a pan Zajíček se snažil odpovídat. Mluvilo se o obyvatelích Peru, o zemědělství, o suvenýrech a drobných řemeslných výrobcích, o místních zvycích, kuchyni, svatbách, Indiánech, oslavách křesťanských svátků, o bydlení, o hudbě a tanci… K dispozici pro haptickou prohlídku byly mince z celé Jižní Ameriky, peruánské suvenýry – dřevěná šperkovnička, náramky, kompas v krásně vyřezávané krabičce, hudební nástroj z dýně s překrásným lidovým zdobením, maketa plachetnice. Vidící průvodci si mohli také prohlédnout globus a mapu Peru. Předměty doplnila i agáve, která je jednou z typických rostlin tamější přírody.
A protože je pan Zajíček vynikající kuchař, připravil na besedu pro klienty k ochutnání typické peruánské jídlo – taštičky z listového těsta plněné směsí mletého masa, sýra, bylinek a koření – „empanados“.
Na závěr si mohli účastníci besedy vybrat některý z peruánských náramků na památku. Hlavně přítomným dámám udělaly náramky radost.
Pan Zajíček si kromě příjemného pocitu ze setkání s klienty TyflCentra odvezl do Brna jako poděkování i lahev vína (věnovala TLT SPEEDITION s.r.o.) a knihu nevidomého autora Jiřího Maršálka.
Fotogalerie
11. 02.
Autor: Eva Indrová
Prohlídkou vnitřních prostor kláštera premonstrátského řádu založeného v roce 1190 knížetem Konrádem Otou, jsme navázali na besedu, která se uskutečnila na podzim 2010. Mezi klienty byl o prohlídku mimořádný zájem. Není se čemu divit, klášter je totiž normálně pro veřejnost přístupný jen výjimečně, při akcích, které se konají na jeho nádvoří. A ani při takových příležitostech nebyla nikdy žádná prohlídka, která by reflektovala specifické potřeby osob s těžkým postižením zraku. Průvodce celým areálem nám dělal správce kláštera, pan Stix. Ten se opravdu trpělivě skoro 2 hodiny věnoval naší skupince a umožnil tak přítomným seznámit se podrobněji s historií kláštera, jeho architekturou, s různými zajímavostmi a také s výhledem do budoucnosti této nádherné barokní stavby. Klienti si mohli prohlédnout nádvoří kláštera, křížovou chodbu, která netrpělivě čeká na rekonstrukci, schodiště, spojující jednotlivá patra kláštera (celkem 2 podzemní patra a 3 – 4 nadzemní), obdivovali rozlehlé prostory uvnitř budovy – chodbu s celkem 550 okny, sály i kobky. Vše je v dost poškozeném stavu, protože na životě kláštera se podepsal běh dějin – od reforem Josefa II., přes armádu, která využívala klášter jako kasárna a sídlila zde do roku 1990 až po nedostatek peněz v současnosti. V závěru prohlídky jsme jen tak „po očku“ nakoukli do zrekonstruovaných podzemních prostor, které obhospodařuje firma Znovín a udělali jsme si představu, jak by mohl klášter vypadat, kdyby… Závěrečná fotografie na nádvoří Louky dovršila celou prohlídku a bude pěknou památkou pro účastníky na zajímavě a příjemně prožité odpoledne.
Fotogalerie
11. 02.
Autor: Eva Indrová
Nádherné slunečné počasí lákalo v pondělí 7. února k procházkám. Někdo šel na tu pravdovou do přírody, ale mnozí se rozhodli cestovat virtuálně – na besedě v moravskokrumlovské knihovně. Na programu byla cesta do Polska, konkrétně do Malopolského vojvodství. Besedovat přijela paní Jana Puchegger Chadalíková, pro kterou není prostředí knihovny v Moravském Krumlově neznámým. Jezdí do knihovny již pravidelně 2 x do roka. Během pondělní besedy se posluchači seznámili a hlavním městem Malopolského vojvodství, Krakovem, dověděli se, odkud pochází jeho název, jaké jsou ve městě nejznámější památky. Nezapomněli jsme ani na Mariánský kostel s tradičním Hejnalem. Návštěvníci besedy se zajímali také o specialitu Krakova – krakovské preclíčky. Mnozí přítomní se poprvé dověděli o nádherném poutním místě nedaleko od Krakova – Kalvarii Zabrzedovsky, kterému se také říká polský Jeruzalém. Pomocí suvenýrů a obrázků jsme navštívili také solné doly ve Wieliczce a konečně došlo i na princeznu Kingu, za kterou prý, podle pověsti, doputovala sůl do Polska až z dalekých Uher. Na závěr besedy jsme se ještě chvíli „zastavili“ ve Wadowicích – rodném městě papeže Jana Pavla II.
Cestovatelské besedy v Moravském Krumlově jsou specifické tím, že je navštěvují nejen lidé s těžkým postižením zraku, ale také běžní návštěvníci knihovny. Tím mají besedy výrazně integrační charakter. Besedující si proto musí připravit kromě předmětů k haptické prohlídce také obrazový a tištěný materiál. Náročnější přípravu ale vždy vynahradí přátelská atmosféra, která cestovatelské besedy v Moravském Krumlově provází a ta zavládla i tentokrát.
Fotogalerie
