11. 02.
Autor: Eva Indrová
Prohlídkou vnitřních prostor kláštera premonstrátského řádu založeného v roce 1190 knížetem Konrádem Otou, jsme navázali na besedu, která se uskutečnila na podzim 2010. Mezi klienty byl o prohlídku mimořádný zájem. Není se čemu divit, klášter je totiž normálně pro veřejnost přístupný jen výjimečně, při akcích, které se konají na jeho nádvoří. A ani při takových příležitostech nebyla nikdy žádná prohlídka, která by reflektovala specifické potřeby osob s těžkým postižením zraku. Průvodce celým areálem nám dělal správce kláštera, pan Stix. Ten se opravdu trpělivě skoro 2 hodiny věnoval naší skupince a umožnil tak přítomným seznámit se podrobněji s historií kláštera, jeho architekturou, s různými zajímavostmi a také s výhledem do budoucnosti této nádherné barokní stavby. Klienti si mohli prohlédnout nádvoří kláštera, křížovou chodbu, která netrpělivě čeká na rekonstrukci, schodiště, spojující jednotlivá patra kláštera (celkem 2 podzemní patra a 3 – 4 nadzemní), obdivovali rozlehlé prostory uvnitř budovy – chodbu s celkem 550 okny, sály i kobky. Vše je v dost poškozeném stavu, protože na životě kláštera se podepsal běh dějin – od reforem Josefa II., přes armádu, která využívala klášter jako kasárna a sídlila zde do roku 1990 až po nedostatek peněz v současnosti. V závěru prohlídky jsme jen tak „po očku“ nakoukli do zrekonstruovaných podzemních prostor, které obhospodařuje firma Znovín a udělali jsme si představu, jak by mohl klášter vypadat, kdyby… Závěrečná fotografie na nádvoří Louky dovršila celou prohlídku a bude pěknou památkou pro účastníky na zajímavě a příjemně prožité odpoledne.
Fotogalerie
11. 02.
Autor: Eva Indrová
Nádherné slunečné počasí lákalo v pondělí 7. února k procházkám. Někdo šel na tu pravdovou do přírody, ale mnozí se rozhodli cestovat virtuálně – na besedě v moravskokrumlovské knihovně. Na programu byla cesta do Polska, konkrétně do Malopolského vojvodství. Besedovat přijela paní Jana Puchegger Chadalíková, pro kterou není prostředí knihovny v Moravském Krumlově neznámým. Jezdí do knihovny již pravidelně 2 x do roka. Během pondělní besedy se posluchači seznámili a hlavním městem Malopolského vojvodství, Krakovem, dověděli se, odkud pochází jeho název, jaké jsou ve městě nejznámější památky. Nezapomněli jsme ani na Mariánský kostel s tradičním Hejnalem. Návštěvníci besedy se zajímali také o specialitu Krakova – krakovské preclíčky. Mnozí přítomní se poprvé dověděli o nádherném poutním místě nedaleko od Krakova – Kalvarii Zabrzedovsky, kterému se také říká polský Jeruzalém. Pomocí suvenýrů a obrázků jsme navštívili také solné doly ve Wieliczce a konečně došlo i na princeznu Kingu, za kterou prý, podle pověsti, doputovala sůl do Polska až z dalekých Uher. Na závěr besedy jsme se ještě chvíli „zastavili“ ve Wadowicích – rodném městě papeže Jana Pavla II.
Cestovatelské besedy v Moravském Krumlově jsou specifické tím, že je navštěvují nejen lidé s těžkým postižením zraku, ale také běžní návštěvníci knihovny. Tím mají besedy výrazně integrační charakter. Besedující si proto musí připravit kromě předmětů k haptické prohlídce také obrazový a tištěný materiál. Náročnější přípravu ale vždy vynahradí přátelská atmosféra, která cestovatelské besedy v Moravském Krumlově provází a ta zavládla i tentokrát.
Fotogalerie
30. 11.
Autor: Eva Indrová
Jak jste si mohli přečíst v předchozím článku, ve Znojmě jsme si pro vás připravili cyklus historických besed. Součástí každé besedy bude i návštěva konkrétní památky. Jako první proběhla beseda o kostelu sv. Mikuláše a tak jsme se ve středu 10. listopadu vydali na prohlídku tohoto monumentálního chrámu. Našim průvodcem byl tento den farář a děkan Monsignor Jindřich Bartoš. Ukázal nám spoustu zajímavostí a rarit, které se zde nacházejí a všechno nechal naše klienty prozkoumat opravdu zblízka i hmatem. Prohlédli jsme si různé druhy krásně zdobených svícnů, dřevěné vyřezávané sochy, ale i gotické ornamenty na zdech. Vyvrcholením celé návštěvy byla ukázka varhan. Mons. Bartoš nám ukázal celou škálu zvuků, které varhany vydávají a užili jsme si i to, jak se tóny nesou celým chrámem. Jedna z našich klientek využila nabídky hru na varhany si vyzkoušet. Zahrála i zazpívala nám krásnou píseň. Naši návštěvu jsme zakončili v kryptě, která se nachází pod kostelem. Zde jsme si prohlédli zbytky náhrobků a soch, které byly nalezeny v okolí kostela a jsou tu vystaveny. Naše poděkování patří Monsignoru Bartošovi za poutavý a zasvěcený výklad. A vy, naši klienti, se můžete těšit na prohlídku kláštera Louka, kterou jsme pro vás připravili na únor příštího roku.
Fotogalerie
16. 11.
Autor: Eva Indrová
Především pro veřejnost a studenty připravilo TyfloCentrum v Moravském Krumlově, již třetí ročník Dne otevřených dveří. Uskutečnil se v pátek 12. listopadu 2010 v prostorách Městské knihovny. Hlavním záměrem bylo informovat návštěvníky o životě lidí se zrakovým postižením a službách, které jim TyfloCentrum poskytuje.
Celé dopoledne bylo věnováno programu pro studenty moravskokrumlovských základních škol a gymnázia, odpoledne pak byla akce otevřena pro veřejnost.
Studenti si nejprve poslechli besedu o tom, jak zrakově postižení lidé žijí, jaké používají pomůcky i o tom, jak mohou nevidomému pomoci. Poté pro mě byli připraveny čtyři stanoviště, u kterých si mohli vyzkoušet jednotlivé dovednosti, které nevidomý člověk musí zvládat každý den. Studenti pro autentičnost zážitku dostali na oči klapky. Vyzkoušeli si chůzi s bílou holí, zahráli si speciálně upravené hry pro nevidomé, podívali se jak funguje ozvučený notebook a jak na něm nevidomí pracují. K dispozici bylo i velké množství dalších pomůcek, s kterými studenti také pracovali, např. indikátor světla a barev, ozvučený teploměr, indikátor hladiny, mluvící hodinky, ale i jednoduché pomůcky do domácnosti, které nevidomí používají při práci v kuchyni. Studenti odcházeli plni dojmů, nových zážitků a zkušeností.
Po celou dobu Dne otevřených dveří byly návštěvníkům k dispozici dvě pracovnice a také jedna nevidomá klientka. A všichni ochotně odpovídali na dotazy nejen ohledně života lidí se zrakovým postižením, ale také o službách, které TyfloCentrum svým klientům nabízí v oblasti poradenství, volnočasových aktivit a asistencí.
Celkem navštívilo Den otevřených dveří asi 140 lidí a úspěšně jsme tak navázali na tradici předchozích ročníků. Náš dík patří dvěma dobrovolnicích z moravskokrumlovského gymnázia a také pracovnicím Městské knihovny za pomoc při organizaci akce.
Fotogalerie
23. 09.
Autor: Eva Indrová
Ne nadarmo se říká: „ve zdravém těle zdravý duch“. O významu těchto slov by mohli klienti znojemského Tyflocenta vyprávět své, neboť se rozhodli už poněkolikáté poznávat krásy našeho kraje. Tentokráte jsme se vydali až na hranice České Republiky s Rakouskem. Sluníčko pravého babího léta nám zářilo na cestu, a tak jsme se podle plánu mohli společně vydat do nejmenšího rakouského městečka jménem Hardegg. Pro české turisty je od půlky dubna do konce září dobře přístupné přes hraniční přechod pro pěší. Na konci obce Čížov podél pohraniční silnice je zachována část linie železné opony v tehdejší Československé socialistické republice. Zátarasy byly opatřeny signální stěnou, oraným pásem ošetřovaným totálním herbicidem a obslužnou asfaltovou komunikací, která prakticky znemožňovala jeho nepozorované překonání. Součástí železné opony byla i různá přídavná ženijní zařízení (ježkové a jehlanové zátarasy, dělobuchy, osvětlovací rampy, strážní věže apod.).
Když jsme si na vlastní kůži zkusili výstup na strážní věž a to, jak vypadá ostnatý drát, vykročili jsme po modré turistické značce z Čížova, kam jsme přijeli autobusem. Cestou lesem jsme si každý mohli ověřit svou fyzickou kondici, ale i znalosti z biologie při poznávání nejrůznějších podzimních plodů. Potom jsme vystoupali až k vyhlídce na Maxplateau, kde se otevřel krásný pohled na celý Hardegg. Hardegg leží na soutoku Dyje a jejího nejsilnějšího přítoku mezi Vranovem a Znojmem – potoka Fugnitz. Městečku dominuje hrad vystavěný ve 12.-13. století, v jehož prostorách je nainstalována expozice s mexickými motivy. Současným vlastníkem hradu je hrabě Pilati, který sídlí v Riegersburgu. Při zpáteční cestě jsme si krátili trasu společným povídáním třeba o uplynulých cestovatelských besedách, a vůbec nám nevadilo, že trasa, kterou jsme zvládli ujít, byla dlouhá asi třináct kilometrů.
Fotogalerie
