3. 05.
Autor: Jana Pilgrová
Ve středu 20.4.2011 se po osmé hodině ráno rozezněl zvonek v Brně Králově poli v sociálně terapeutické dílně HapAteliér. Rozezvučeli ho klienti brněnského TyfloCentra, kteří chtěli již podesáté v tento předvelikonoční den společně oslavit blížící se velikonoční svátky. Oslava spočívala ve výrobě drobných dekorací do bytu a pečení zajíčků z mazancového těsta.
Deset klientů HapAteliéru během celého dne tvořilo z materiálů všech možných barev, struktur a vlastností. Pracovali jsme se sádrovými obvazy, které daly vzniknout velikonočním zajíčkům a chrastícím kuřátkům. Soustředěně jsme se filcovací jehlou snažili přemluvit ovčí rouno k přátelství s polystyrénovými vajíčky a neustávali, dokud se to nepodařilo. Pedig jsme využili k výrobě malých košíčků, do kterých se filcovaná a malovaná vajíčka uložila a to vše vznikalo souběžně s pečením. Kolem poledne vycházela z trouby tak omamná vůně, že bylo téměř nemožné soustředit se na práci a nemyslet na jídlo. Brzy však přišla chvíle, na kterou jsme se od rána těšili, a po uspokojení chuťových buněk jsme pokračovali v tvorbě až do odpoledne.
Přestože se mnozí klienti účastní dílny už poněkolikáté, stále je to baví a těší. Velikonoční dílny se jim neomrzely, což lze brát jako dobré znamení, že se i v dalších letech takto tematicky zaměřené dílny budou s úspěchem opakovat.
Ve čtyři hodiny odpoledne klaply vchodové dveře a poslední klienti opouštěli prostory sociálně terapeutické dílny plni dojmů a vlastních výrobků, kterým vdechli během tohoto dne život.
Fotogalerie
17. 03.
Autor: Jana Pilgrová
V úterý 8.3. jsme společně strávili masopustní dopoledne smažením koblihů a výrobou masek, což nás na chvíli přeneslo do časů, které mnozí z nás známe pouze z vyprávění. Koblížky chutnaly jako od babičky a za masky jsme se mohli na chvíli schovat a vydávat se za někoho jiného. Bylo nám spolu dobře a rozešli jsme s plnými žaludky a dobrým pocitem z vykonané práce.
Fotogalerie
21. 10.
Autor: Jana Pilgrová
Středu 29.9.2010 jsme měli v plánu strávit v teplém zářijovém dni, užívat si slunečních paprsků babího léta a pohybovat se natolik opatrně, abychom se příliš nezapotili. Tento plán měl podtrhnout program, který jsme v rámci Brněnských dnů pro zdraví připravili. Pomalé cvičení s overbally na rozproudění energie a výtvarný program „omotej, co se dá“ měly být pro tento den tím pravým. Výtvarná část vycházela tentokrát z moderního uměleckého směru zvaného „land art“, který se snaží o propojení umění s přírodou. Cílem dnešního odpoledne mělo tedy být přetvoření či vyzdvižení některých artefaktů v Přírodní zahradě u smrku.
Realita však byla jiná. Místo slunečních paprsků si s našimi tvářemi pohrával studený vítr a oblohu pokrývala hustá peřina mraků. Proto jsme obezřetné a pečlivě vybírané pomalé pohyby vyměnili za cvičení na rychlou řeckou hudbu a horký čaj. Po svižném protažení našich těl jsme se rozhodli pustit do výtvarné části programu. V momentě, kdy jsme se natáhli po nůžkách, abychom si nastříhali pruhy látek, které měly sloužit jako „stavební“ materiál pro dnešní den, spustil se z oblohy studený déšť. Chvíli jsme odolávali a doufali, že na nás padne pouze několik kapek a počasí se umoudří. Bohužel se tak nestalo a nám nezbylo nic jiného, než se přesunout do místního altánu, který ale neskýtal tolik volnosti jako otevřená, deštěm smáčená zahrada. Vzhledem k tomu, že v této fázi již byla všem účastníkům zima, frekvence stříhání nůžek a zvuk trhání textilu se zvyšovaly v naději, že třeba toto je cesta za teplem.
Do finále celého odpoledne se probojovali pouze dva odvážlivci, kteří navzdory mokré trávě a vodě padající z nebe opustili bezpečí altánu a za všechny zúčastněné dotáhli projekt ke zdárnému cíli.
Fotogalerie
28. 05.
Autor: Jana Pilgrová
Ohýbaný nábytek v 1.polovině 20. století
Ve středu 19. května 2010 jsme opět zavítaly do Uměleckoprůmyslového muzea na Husově ulici v Brně, abychom se tentokrát seznámily s nezaměnitelným nábytkem, vytvářeným technologií ohýbání, kterou objevil v 19. století Michael Thonet. Naše průvodkyně nás nejprve stručně seznámila s historií tohoto způsobu zpracování dřeva a poté jsme se již vydaly do světa ohýbaného nábytku. U každé skupiny exponátů jsme se dozvěděly nějakou zajímavost a prohlédly si detailně všechna zákoutí na první pohled jednoduchých nerafinovaných židlí. Vývoj a trend doby byl natolik patrný, že byla naše procházka podobna cestování časem.
Poté, co jsme se seznámily se všemi exponáty a zeptaly se na vše co nás zajímalo, vydaly jsme se o patro výš do výtvarného ateliéru, kde pro nás byly připravené výtvarné činnosti, při nichž jsme měly možnost navázat na právě získané podněty a poznatky z oblasti jedné významné epochy evropského designu.
Pracovaly jsme s barvami, hmatově zajímavými materiály a pedigem, který je také založen na poddajnosti a možnosti ohýbání a měnění tvaru. Každý pracoval svým vlastním tempem a podle svých možností a během doby, kterou jsme touto tvorbou strávily, vznikla díla, z nichž byl patrný zájem o danou problematiku i radost z vlastní volné tvorby.
Fotogalerie
28. 04.
Autor: Jana Pilgrová
Pondělní odpoledne 19. dubna 2010 jsme se v rámci Brněnských dnů pro Zemi rozhodli strávit společně v tichém, silnicím a rušnému provozu vzdáleném koutku Brna, v Přírodní zahradě u smrku.
Na úvod jsem se sesedli kolem ohniště a zapálili oheň, který hořel po celou dobu našeho „řádění“ v této zahradě. V uvítacím kolečku jsme o sobě každý řekl pár slov a poté jsme předali slovo našemu odborníkovi na indiánskou tématiku.
Po tomto příjemném úvodu jsme se pustili do práce, do výroby dlaňových otočných bubínků a jedné rozdělané dešťové hole. Každý dostal potřebný materiál, vysvětlili jsme si pracovní postup a nové hudební nástroje mohly jeden po druhém vznikat a rozeznívat svoji papírovou membránu. Postupem času bylo v zahradě slyšet víc a víc korálky vytvořených úderů, což bylo znamením toho, že se práce daří a nachyluje se čas k protažení těla pod vedením Zlaty Zumrové.
Po krátkém cvičení jsme se opět sesedli okolo dohasínajícího ohně, zazpívali si pár písniček a pomalu se rozešli do svých domovů.
Fotogalerie
