Nejdřív jsme předkreslili na barevný duhový papír motýlky, králíky a kuřátka, a ty jsme potom vystřihli. Pokračovali jsme výrobou papírových korálků – na ty jsme si připravili špičaté trojúhelníky z barevných balících papírů, asi 20 cm dlouhé a 2 cm široké. Proužek papíru se natočil širším koncem na malém štětci až ke špičce. Špička papíru se na závěr nalepila lepidlem. Z barevných papírů jsme nastříhali malé čtverečky, asi 2 x 2 cm. Na jeden konec dlouhé nitě jsme přivázali rolničku a na druhý konec se navlékla jehla. Pak jsme už jen navlékali střídavě papírové korálky, obyčejné korálky a papírové čtverečky. Jehlu jsme provlékli spodním koncem papírových motýlků, králíků nebo kuřátek a na konci jsme zavázali očko na pověšení ozdoby. Ozdob se nám podařilo vytvořit hodně, takže si každý tvůrce odnesl alespoň jeden výtvor. A jako bonus jsme nezapomněli ani ty, kteří nemohli přijít, a tak jsme jim vyrobili také po jedné zvonící ozdobě – tu jim potom předáme na další společné akci.

Ozdobu doporučujeme zavěsit na místo, kde by mohla v průvanu zvonit…

• Cvičení na velkých míčích probíhá každý čtvrtek od 16:15 a trvá cca 1 hodinu. Každou lekci cvičení sestavuje fyzioterapeutka Jana Vítková tak, aby cviky byly pro klienty se zrakovým postižením bezpečné. Termíny cvičení jsou zveřejňovány každý měsíc v pravidelném programu aktivit znojemského TyfloCentra – v tištěné podobě a na webových stránkách.
• Cvičení na velkém míči se stává stále oblíbenější aktivitou napříč všemi věkovými kategoriemi. Naši klienti ale nemají příliš možností účastnit se běžných lekcí, kde nejde zajistit individuální kontrolu správného provádění cviků a o bezpečnosti ani nemluvě. 
• Při cvičení ve znojemském TyfloCentru je kladen důraz na individuální pomoc a na kontrolu správného provedení cviku – proto se lekce účastní maximálně čtyři klienti. Klient cvičí na míči sám nebo s asistentem, který je během lekce klientovi k dispozici a popisuje správné provedení cviku. Asistenta můžeme zajistit z řad pracovníků nebo proškolených dobrovolníků, pokud se zájemce přihlásí s dostatečným předstihem.
• Cvičení na míči je pro naše klienty financováno z daru charitativního představení Pátá dohoda a za podpory znojemského Rotary Klubu, který do klubovny pomohl pořídit mimo jiné koberec na cvičení. Za každou lekci uhradí klient 20 Kč, doprovod klienta má vstup zdarma.

Fotogalerie

Rozhledna se nachází na kopci Chocholík. Abychom se mohli rozhlédnout do okolí, museli jsme vyjít 144 schodů, které jsme pečlivě počítali. I když bylo počasí zatažené, mohli jsme vidět Drahanskou vrchovinu, Ždánický les, Chřiby. Z rozhledny je podle údajů na ceduli též vidět Pálava, Beskydy a Hostýnské vrchy, prý i Alpy.

Cestu jsme si zpříjemnili povídáním zážitků ze života a vtipy. Výlet se zdařil, protáhli jsme si nohy a pak už nám ani nevadil vlahý deštík, který se spustil až na samotném konci trasy.

Začátek měsíce byl věnován projektu Slepotou život nekončí, kdy jsme s klienty vyrazili na besedu s osobami s hluchoslepotou s názvem „Kolem ticho, kolem tma aneb Nevidíme, neslyšíme, ale cítíme“. Na besedě jsme se seznámili s různými komunikačními prostředky, které tito lidé využívají, dozvěděli jsme se, jak osoby s hluchoslepotou tráví svůj volný čas a jak se realizují ve výtvarném oboru.

Před Velikonočním pondělkem jsme si vyrobili „haptické“ kraslice a to pomocí nalepování vlny, šnečků z vlny, koření či dalšími technikami, které si sami klienti vymysleli.

S panem Mgr. Lukášem Šínem jsme se vydali do pravěku v brněnském muzeu Anthropos, kde jsme nejen obdivovali známého mamuta s mládětem, ale měli jsme možnost si hapticky prohlédnout kosti pravěkých zvířat či nástroje, které tamější obyvatelé používali ke svému přežití.

Společně s klienty brněnského TyfloCentra jsme se zúčastnili besedy I život ve tmě je bohatý aneb Pod rouškou tmy, kdy nám o svém životě a profesní dráze povídal pan Anton Mészáros, opět v rámci projektu Slepotou život nekončí.

V duchu Velikonoc jsme pokračovali i v polovině dubna, kdy jsme zavítali do Muzea Vyškovska, které prezentovalo práce a velikonoční výtvory žáků základních škol a základních uměleckých škol okolí Vyškova a současně jsme měli možnost si prohlédnout nádherné výrobky tvořené patchoworkem.

Nesmíme opomenout ani tradiční setkání s očním lékařem panem MUDr. Liborem Němcem, jež nás seznámil s metodami čínské medicíny akupresurou a akupunkturou jako dalšími způsoby jak pozitivně působit na naše oči.

Velice zajímavá byla exkurze u dobrovolných hasičů města Vyškova a odborný výklad pana Vojtěcha Suráka, při níž jsme nejen zjistili jak těžký je dýchací přístroj, jak vypadají proudnice, ale také jsme se usadili i do hasičského auta.

Konec dubna byl spíše odpočinkový, věnovaný besedě o tradicích, které se pojí k jarnímu období, a tvorbě čarodějnic.

Start nového ročního období máme úspěšně za sebou a už teď se těšíme na další setkání.

Po krátkém představení tohoto sboru už na nás čekala prohlídka hasičských vozů i s jejich vybavením, které musí hasiči vozit ke každému zásahu. Klienti si tak mohli hapticky prohlédnout například, hadice, proudnice, ventilátory vysoušeče a jiné součásti hasičského vybavení, ke kterému nám pan Vojtěch Surák podal odborný výklad. Klienti si mimo jiné mohli na vlastní kůži vyzkoušet, poponést na zádech i dýchací přístroj a vžít se tak zčásti do situace hasičů, kteří s těmito přístroji často pracují. Všichni přítomní tak zjistili, že i když to na první pohled může vypadat jednoduše, není to žádná legrace. Mohli jsme se také posadit do hasičských aut. Po důkladném seznámení s hasičskou technikou jsme se mohli v klidu přesunout i do ostatních prostor zbrojnice a poznat tak i zázemí hasičů, které slouží k odpočinku a přípravě mužstva.

Největší obdiv a to hlavně ze strany přítomných žen, sklidila nově vybudovaná prádelna a sušárna výstroje. Po celou dobu prohlídky pan Surák vyprávěl zajímavosti ze života hasičů. Dozvěděli jsme se také, co všechno musí člověk zvládnout, když se chce k hasičům přihlásit a jaké nástrahy na něho mohou číhat v terénu. Pan Surák musel také odpovídat na řadu zajímavých dotazů od klientů a podle jejich ohlasů pro všechny byla návštěva hasičské stanice, nejen zajímavým zpestřením, ale přinesla nám také mnoho užitečných informací a rad, jak se v krizové situaci zachovat.

Touto cestou bychom chtěli poděkovat nejen panu Vojtěchovi Surákovi, ale všem dobrovolným hasičům z Vyškova a popřát hodně štěstí při jejich namáhavé práci, které věnují veškerý svůj volný čas a odhodlání pomáhat lidem v těžkých situacích při záchraně života a majetku.

Chvíli jsme stoupali do kopce než se před námi objevila nádherná vyhlídka na Rozdrojovice a nedalekou přehradu. Využili jsme tedy dřevěného posezení a pustili se do našich svačin. Po přestávce jsme se vydali opět na cestu. Stezka tentokrát vedla do údolí, kde se rozprostírala malá mýtinka a několik rekreačních chatek. Cesta nás dovedla až na náměstí do Rozdrojovic k dalšímu ukazateli. Nyní jsme následovali zelenou turistickou značku, která nás naváděla do dalšího kopce na jehož konci jsme si udělali další přestávku, ke které jsme využili místní malé hřišťátko s houpačkami, na kterých jsme si mohli odpočinout.

Jak to tak většinou bývá, po cestě do kopce následuje cesta z kopce. Ta naše, lemovaná stromy a malými chaloupkami, směřovala k přehradě. Tady jsme se napojili na naučnou stezku, která nám řekla mnohé o místní fauně i flóře.

Pomalu ale jistě jsme se blížili k cíli. Ještě jsme se zastavili u několika tabulí naučné stezky, až jsme dorazili na hráz. Tady jsme výlet zakončili. Po slavnostním předání darů za jubilejní počet dosažených kilometru a po předání odměn jsme si ještě chvíli povídali a poté se rozloučili a každý se vydali ke svým domovům.

Celý výlet nám přálo počasí, občas se na nás usmálo i sluníčko. Všichni zúčastnění měli veselou náladu a tak se vycházka velice vydařila. Těšíme se na další společné setkání a další zdolané kilometry.

Procházky pořádáme pravidelně dvakrát do měsíce a budeme velice rádi, když se k nám přidáte. Více informací o turistické lize.

Fotogalerie

 S  lektorem jsme se sešli u pavilónu Anthropos, kde jsme zároveň kurz započali. Po několika důležitých informacích, nám instruktor zapůjčil cvičné hole, které nám nastavil podle naší výšky. Jakmile jsme byli všichni odbaveni, mohl začít praktický nácvik.

Krev nám rozproudila malá rozcvička a hurá na plánovanou trasu, která vedla od pavilónu Anthropos k myslivně (cca 4km). Postupně jsme do chůze zapojovali více prvků, které nám pomohly rozpohybovat a efektivně zapojit celé tělo. Na myslivně nás uchvátila krásná vyhlídka na Brno.

Cesta dolů z myslivny byla sice rychlejší, ale správnou techniku chůze bylo potřeba dodržovat i tady. V průběhu celé cesty se nám lektor velmi hezky a intenzivně věnoval a pomáhal se správným držením těla. Kurz jsme zakončili strečinkem, aby nás na druhý den nebolely svaly. Odevzdali jsme hole a ještě chvíli povídali o novém zážitku.

Klienti byli z kurzu tak nadšení, že projevili zájem o koupi těchto holí i o další kurz. Po cestě k tramvaji nás hřál pocit, že jsme svému tělu dopřáli zdravý a příjemný pohyb.

Více informací o kurzech naleznete na oficiálních webových stránkách www.chodec.com

Fotogalerie

Jarní pobyty si většinou užíváme při sluníčku a obdivujeme rozkvétající kytičky. Letos na konci března ani nemuselo mrznout a přesto nám kvůli počasí nezbylo nic jiného, než se opravdu zakuklit.

Na Vysočině byla zima, foukal silný a studený vítr, občas zapršelo a přes poslední noc dokonce nasněžilo. Tak jako vždy jsme však měli připravený program i pro případ nepříznivého počasí.

Kromě obvyklého programu byl pro zájemce připraven mimořádný ukázkový kurz  seberozvoje, který uvedl PhDr. Zbyněk Galvas. Je dobré říci, že se kurzu zúčastnili všichni přítomní klienti a také většina průvodců a účast byla opravdu bohatá. S kurzem seberozvoje se tak mohli seznámit i ti zájemci, kteří nemají možnost dojíždět na něj do Brna.

Mimo program nabízený pracovníky TyfloCentra přibyl ještě další, neplánovaný a neočekávaný. Jeden z účastníků, Honzík Ševčík spolu se svým tatínkem dovezli pedig a jedno odpoledne věnovali výuce pletení z pedigu. Jejich nabídka byla přijata s nadšením a bylo upleteno mnoho misek, ošatek a košíčků.

Také se ještě vrátím k víkendovému pobytu v říjnu 2011. Kdo četl článek o loňských pobytech na Kuklíku, možná si vzpomene na to, jak někteří otužilci cvičili ranní rozcvičky při mínus šesti stupních.

Pokud by někdo předpokládal, že teď vzaly ranní rozcvičky  kvůli ošklivému počasí za své, bude asi překvapen. I tentokrát se nevidomý účastník pan Zdeněk Ryzý ujal  předcvičování, ale skupinka nadšenců se musela spokojit s prostorem v jídelně. Zato hned poté byli cvičící odměněni – jen odtáhli židle od stolu a mohli snídat.

Aby byla jistota, že se zase brzy sejdeme, někteří účastníci se hned přihlásili na letní týdenní pobyt, který se uskuteční v době od 7. do 14. července. Těší nás, že zájem o další pobyty je odpovědí, kterou slyšíme nejraději – líbí se nám tady, jsme spokojeni, těšíme se, jsme tu rádi.

Informace o pobytech a přihlášky u Marie Švejdové,

tel. 515 919 774, mobil 774 715 104, v případě nepřítomnosti  541 240 420.

E-mail svejdova@tyflocetnrumbrno.cz  

Fotogalerie

Program, který jsme pro studenty nachystali, nabízel besedy, ale i praktické vyzkoušení činností běžného života, a to jak jinak – bez zrakové kontroly. Každý den kromě středy, která zůstala vyhrazená na odborné sociální poradenství pro klienty, jsme začínali besedou. Ve vyhrazeném čase jsme se snažili studentům přiblížit život lidí s těžkým zrakovým postižením. Při besedách jsme měli připravené pomůcky pro zrakově postižené, které si všichni přítomní mohli vyzkoušet. Tak měli studenti možnost shlédnout pomůcky do domácnosti i do terénu, speciální PC pro nevidomé, bílé hole různých druhů, brýle simulující různé druhy zrakových vad, mluvící hodiny či kuchyňskou váhu.

V průběhu besedy jsme studentům předložili různá tvrzení, která obnášela předsudky, jež v naší společnosti ve vztahu k lidem s těžkým zrakovým postižením bohužel stále ještě přetrvávají. Následovala diskuse na téma Jak můžeme pomoci nevidomému na ulici. V praktické části čekalo na studenty několik činností, které si mohli vyzkoušet. Byla to chůze s bílou holí s klapkami na očích, nalévání vody do hrnečky se zavázanýma očima, mazání chleba nebo třeba poznávání koření čichem.

Během celého týdne se tu vystřídalo na 400 žáků a studentů se svými učiteli. Na další setkání v našem regionálním středisku se těší pracovnice detašovaného pracoviště Znojmo Eva Indrová a Klára Vítková.

Fotogalerie

Vánoční jedličky byly dvě a  podle komentářů našich klientů už ani tak nešlo o jedličky jako spíše o suchá košťátka. Nicméně po důkladné prohlídce lesníkem byly jedličky shledány za životaschopné a tak jsme se přesunuli na místo jejich zasazení. Obě dvě jedličky zasadili za pomoci lesníka naši klienti. Chvíli jsme si ještě s panem Libusem povídali o současném stavu našich lesů a hájů a poté jsme pokračovali od lesní školky mysliveckou stezku až k zastávce MHD „U jezírka“, kde jsme se s  lesníkem rozloučili. Na zastávce se k nám přidal ještě poslední opozdilec.

Skupina tedy byla kompletní a mohli jsme se vydat na trasu po červené kolem hájenky směrem na Soběšice. Červená značka nás vedla lesem i mýtinkami, kde se krásně rozlévala vůně čerstvě posekaného dřeva. Lesní cesta se postupem času měnila v úzkou stezku, která byla prorostlá vystouplými kořeny okolních stromů. Cestička sice vedla skrz nádhernou probouzející se přírodu, ale překračování kořenů a úzký prostor pro pohyb však výrazně ztížilo chůzi našich klientů. Po čase na nich byla znát únava a vyčerpání.

Všichni se však s ohromnou silou, chutí a odhodláním s cestou prali a všemi možnými způsoby se navzájem podporovali. Na pravidelných zastávkách po kratších úsecích se společně podělili o své občerstvení a energetické bonbóny, které jim dali další sílu zdolávat nepříznivý terén. Cesta lesem však nebrala konce a stezka byla místy komplikovanější. Neztráceli jsme však hlavu a všichni jsme se semkli a navzájem jsme se podporovali v další cestě. Po několika zastávkách začal les řídnout a my jsme cítili, že se blížíme ke konci trasy, což do nás vlilo novou energii. „Zvládli jsme to“, ulevili jsme si všichni, když se před námi objevily soběšické domky. S radostí z dosažení cíle se k nám zároveň dostavila i únava, proto jsme se rozhodli pro přesun do Brna a do našich domovů.

Touto cestou bychom chtěli poděkovat všem zúčastněným za jejich snahu a odhodlání a zároveň je ocenit za podporu, kterou si navzájem poskytovali. Děkujeme.

Fotogalerie