15. 02.
Autor: Tereza Kozderová
Zelný trh je místem, které od 13. století sloužilo obchodníkům s potravinami a svůj specifický ráz si uchovává dodnes. Prohlídková trasa vede vzhůru k Malému Špalíčku.
V mrazivých dnech, kdy příroda příliš nepřeje vycházkám, jsme se vydali do labyrintu pod Zelným trhem. Čekala nás komentovaná prohlídka spletitých chodem a sklepů. Prohlídku jsme si objednali na 14.2.2012.
Byla nás skupina o dvaceti lidech a společně jsme zdolali 212 schodů, často jsme ohýbali hlavu v nízkých chodbách, trasu jsme šli téměř dvě hodiny, pohybovali se v hloubce 6-8 metrů pod zemí.
Prohlídka začala v části, kde se uchovávalo víno a pivo, mohli jsme si osahat původní koštýř, který se dříve vyráběl z dýně. Plynule jsme přešli do části pro ukládání potravin. Tady nás čekal interaktivní čichací test, kdy jsme zkoušeli rozpoznat nasušené bylinky.
Velice zajímavé a interaktivní byly expozice svítidel a dílna alchymisty. Někteří z nás si zkusili vykřesat pár jisker starým dobrým způsobem, zkrátit knot tzv. kratiknotem a zajímavé bylo prohlédnout si různé druhy svítidel.
V dílně alchymisty se nám dostaly do rukou kleště, naběračka na odlévání olova, kovářské kladivo a mohli jsme náhlédnout do alchymistiké knihy. Expozice archeologických nálezů byla pro nás rovněž zajímá díky skvělému popisu naší průvodkyně. Dobrou půlhodinku jsme strávili v trestnici, protože jsme si mohli vyzkoušet většinu mučících nástrojů – španělskou botu, železné masky, pranýř, důtky a mnohé další. Závěr prohlídky se pak nesl ve veselejším duchu, kdy jsme míjeli studnu splněných přání a poseděli jsme ve Středověkém šenku.
Prohlídkou jsme byli nadšeni a doufáme, že se nám podaří v brzké době dostat i do Mincmistrovského sklepa.
Fotogalerie
14. 02.
Autor: Tereza Kozderová
„Věřím, že opravdu dobrý učitel by měl být uvnitř dítětem, věnovat své práci srdce i duši, být schopen své studenty zaujmout…“
Tato věta, uvedená v pozvánce, naprosto vystihuje naši besedu s Michaelou Latíkovou. Energická Míša totiž už v úvodním kolečku naučila účastníky pár jednoduchých anglických vět se kterými jsme si vydrželi „hrát“ asi půl hodiny.
Po tomto úvodním kolečku spadnul vzájemný ostych a Michaela mohla vyprávět o svých studiích na VŠ. Její diplomová práce na téma Výuka konverzace zrakově postižených otevřela pomyslné dveře profesní dráhy.
V současné době Michaela učí konverzační angličtinu soukromě i na Sugestopedické jazykové škole. „Hlavním cílem mé výuky je především odstranění strachu z komunikace, relaxace, radost z výuky a pozitivní atmosféra.
Moje diplomová práce byla v Německu vydána i jako kniha s podtitulem „Zapoj se do světa kreativity, imaginace a osobních pocitů.“
Účastníci besedy měli zájem „zažít na vlastní kůži“, jak může hodina výuky angličtiny vypadat. Toho se nám dostalo už na začátku při představování, kdy jsme se naučili otázku What is your name a odpověď My name is.
Míša si pro nás připravila i řízenou relaxaci, kterou nejprve vedla v angličtině a po chvíli plynule přešla do češtiny.
Ukázka této relaxace je i součástí putovní výstavy o synestézii. Na této výstavě spolupracující vidící umělci s nevidomými a sama Míša se do Budapešti v únoru chystá.
Beseda se konala ve čtvrtek 19.1.2012 v rámci projektu Slepotou život nekončí.
Děkujeme Míše za velice zajímavou besedu a přejeme ať ji práce nadále baví a naplňuje!
16. 01.
Autor: Tereza Kozderová
V pátek 6.1.2012 jsme se už počtvrté vydali na tradiční Tříkrálovou vycházku. Celý týden pršelo a do poslední chvíle jsme nevěděli jestli se vycházka uskuteční podle plánu nebo pojedeme autobusem až na Vranov.
Nakonec nám počasí přeci přálo a tak skupina brněnských a znojemských turistů vyrazila pěšky z Útěchova na Vranov. Pravda je, že cestou bylo bláto a menší vrstva sněhu a ledu, ale to nás rozhodně neodradilo.
Víte, že kostel Narození Panny Marie na Vranově u Brna je perlou v koruně poutních míst v českých zemích, ale také v sousedním Rakousku? Dle historika Talberta postavil Vilém, kterému dává honosný titul moravský maršálek, dřevěný kostel, a to jako dík Panně Marii za zázračné vyléčení slepoty v roce 1240.
Na Vranově nás přivítal bratr Milan, řeholní bratr komunity Paulánů, která má toto poutní místo na starost. Měl připravenou komentovanou prohlídku kostela a nezapomněl ani na legendu o zázračném uzdravení. Poutavě vyprávěl o historii tohoto krásného poutního místa a podělil se s námi zároveň i o „historii“ svého života.
Měli jsme možnost projít zákoutími kostela, kaple, nahlédli jsme i do duchovního centra, slyšeli zvonkohru a naprostou samozřejmostí bylo zastavení u betléma.
Ještě při dopoledním putování jsme si pohrávali s myšlenkou, že i zpátky půjdeme pěšky. Ale počasí se změnilo, začal foukat ostrý studený vítr, proto jsme rádi nasedli na autobus.
Věříme, že se na toto krásné místo za rok opět vrátíme. Přidejte se k nám!
22. 12.
Autor: Tereza Kozderová
Vánoční dílna
Ve středu 14.12.2011 jsme se sešli v prostorách sociálně terapeutické dílny, abychom společně strávili předvánoční čas tvorbou dekorací, pečením Vánočních motanců a zpěvem koled. Sešli jsme se v 8:30 a do 15:30 jsme s našimi klienty, dobrovolníky a praktikantkami sdíleli společný prostor, který byl provoněný pečícími se motanci a chvojím. Chvojím, které ruce klientů a jejich pomocníků vrstvily na polystyrénové korpusy, aby tak mohly vzniknout věnečky z nichž bylo cítit úsilí, práce a radost z překonaných překážek.
Tuto předvánoční středu jsme oslavili tvorbou, poprali jsme se s chvojím, dráty, tavnou pistolí, papírem, nůžkami, lepidlem, těstem a troubou, naladili jsme se na nadcházející čas Vánoční a rozcházeli se s myšlenkami, komu asi ten náš vyrobený věneček či přáníčko udělá radost.
Vánoční posezení
Hned ve čtvrtek 15.12. 2011 jsme se setkali při tradičním vánočním posezení. Sešli jsme se v hojném počtu, všechna místa byla obsazena. Zpívali jsme koledy za doprovodu harmoniky, kolegyně Zlata obohatila vánoční atmosféru čtením příběhů Josefa Lady a nechybělo ani tradiční rozkrojení jablíčka. K závěru posezení mezi nás přišla paní ředitelka, abychom si společně „přiťukli“ do nového roku.
Přejeme i Vám, aby nový rok byl rokem dobrých zpráv!
Fotogalerie
7. 12.
Autor: Jiřina Falková
Další beseda ze série „Co všechno dokážu“ projektu Slepotou život nekončí se uskutečnila ve čtvrtek 24. listopadu v Brně. O Lormově abecedě pro hluchoslepé přednášel aktivní klient Jan Pavlíček, který sám je hluchoslepý a dotykovou řeč do dlaně velmi dobře ovládá.
Ve spolupráci s břeclavskou pracovnicí TyfloCentra Jiřinou Falkovou připravil prezentaci, která nejdříve představila osobu Heinricha Landesmanna alias Hieronyma Lorma, jeho život a dílo. Teprve potom se účastníci dostali k nácviku, kdy zkoušeli psát jednotlivá písmena do vlastní dlaně, jak lektor vysvětloval, a snažili se zapamatovat je podle mnemotechnických pomůcek – říkanek. Například pro souhlásky: „To Byl Dobrý Guláš Horký S Cibulí.“
Protože se besedy účastnili vidící, slabozrací i zcela nevidomí a ne všichni mohli sledovat schéma Lormovy dotykové abecedy promítnuté na plátno, měly pracovnice připraveny vytištěné materiály k rozdání. Ty velmi pomáhaly v začátcích, kdy si dvojice začaly dopisovat navzájem. Nakonec si všichni vyzkoušeli komunikovat úplně poslepu a s mlčením. Uznali jsme, že netrénovaný člověk má opravdu problém porozumět.
Jan Pavlíček používá ke komunikaci ještě další dorozumívací systémy – čte i Braillovo písmo a se stejně postiženou partnerkou znakují. O taktilním znakovém jazyku jsme všichni slyšeli poprvé, proto jsme byli rádi za krátkou ukázku.
Kdo se této zajímavé besedy nemohl zúčastnit, má ještě možnost vypravit se 31. ledna do znojemského střediska, kde Lormovu abecedu představíme v rámci projektu SŽN ještě jednou.
Fotogalerie
