Je podzim a do znojemského TyfloCentra přijela kolegyně Tereza s Jendou Pavlíčkem. Všichni Jendu známe jako klienta, ale dnes zaujme roli besedujícího. Jeho život se hodně změnil, když se mu podařilo najít práci a o té nám dnes přijel vyprávět.

Jenda chtěl vždycky pracovat, ale pro člověka se zrakovým i sluchovým postižením není snadné práci najít. On to však nevzdal a jednoho dne se k němu štěstí obrátilo čelem a on potkal paní Zdenu Popelkovou, majitelku jeskyně Rudka u Kunštátu. Netrvalo to dlouho a dohodli se na spolupráci, Jenda se stal průvodcem v jeskyni Blanických rytířů Rudka.

Jeho cesta k průvodcovství ale nebyla jednoduchá. Nejprve se s pomocí kolegů musel naučit trasu na které bude provázet a následoval samozřejmě výklad plný zajímavostí, který si Jenda musel dokonale zapamatovat a nacvičit. Během celé sezóny Jenda v Rudce sám bydlí a intenzivně se věnuje své práci.

Musím říct, že Jendu jako klienta TyfloCentra znám několik let, ale změna která u něj nastala za poslední dva roky je veliká. Sám o své práci říká, že našel smysl života, způsob jak se realizovat a zdokonalovat své schopnosti a dovednosti. Myslím, že je perfektním příkladem pro další klienty, v tom jak vytrvat a cestu k zaměstnání nevzdávat.

Změny, které od nového roku nastanou se dotknou všech našich klientů, nejen těch  aktuálně hledajících zaměstnání, takže zájem o besedu byl obrovský a klubovna praskala ve švech.

Beseda byla perfektně připravena a nabita informacemi. Změny které vstoupí v platnost v roce 2012 se týkají hlavně příspěvků na provoz motorového vozidla, příspěvku na individuální dopravu, průkazů mimořádných výhod ZTP a ZTP/P a příspěvků na kompenzační pomůcky. Další část besedy byla věnována problematice zaměstnanosti např. změn výše příspěvků zaměstnavatelům na mzdy zaměstnanců, rušení chráněných dílen a zavádění chráněných pracovních míst i rušení statutu zdravotně znevýhodněných osob. Následoval prostor pro dotazy, který klienti náležitě využili.

Od pracovnic znojemského TyfloCentra se klienti dozvěděli, kde jsou ve Znojmě  nová sídla Úřadu práce a kam jednotlivé žádosti podávat. Informovali jsme je také o možnost využít odborné sociální poradenství a průvodcovské služby, které  TyfloCentrum těžce zrakově postiženým lidem nabízí.

Beseda se uskutečnila pod hlavičkou projektu Slepotou život nekončí jako „Podpůrná a motivační aktivita“.

Nejprve jsme shrnuli základní fakta týkající se reformy  zákona o zaměstnanosti např. změny výše příspěvků zaměstnavatelům na mzdy zaměstnanců, rušení chráněných dílen a zavádění chráněných pracovních míst i zrušení statutu zdravotně znevýhodněných osob. Následně klienti mezi sebou diskutovali jak a jestli se jich připravované změny dotknou. Zlepší se nebo zhorší jejich pozice na trhu práce? Otázek padalo hodně a diskuze byla dlouhá a zajímavá. Někteří klienti se odpovědi na své otázky dozvěděli, jiní musí počkat na reálné zavedení zákona do praxe. Všichni se ale shodly na tom, že by rádi získali víc informací a budou situaci sledovat i nadále. Klienti také projevili zájem zúčastnit se besedy s poradkyní Národní rady zdravotně postižených o změnách v sociální oblasti, která se uskuteční v úterý 13. prosince.

Tato brainstormingová setkávání budou ve znojemském TyfloCentru probíhat v rámci projektu Slepotou život nekončí pravidelně, každé 4 měsíce, vždy na jiné téma. Setkání mají sloužit k setkávání klientů, vzájemné podpoře a sdílení zkušeností získaných při vzdělávání, hledání zaměstnání a práci samotné.

Když jsme v počtu 8 zájemců prošli branami Zámku Břežany, tak jsme netušili kolik zvířat nás vlastně čeká. Hned po seznámení s vedoucí hiporehabilitačního oddělení se k naší skupině seběhli psi, kočky a srneček, pak jsme postupně objevovali ovce, kozy a drobnou drůbež. Nakonec jsme mohli zamířit do stájí k samotným koním. Při otázkách a společné diskusi jsme se dostali k požadavkům na koně. V současné době je zde využíváno pět koní různých plemen a charakterů. A protože pro tuto léčebnou metodu by měl koně vybírat člověk, který s ním bude pracovat, starají se o výcvik koně místní pracovníci. Dozvěděli jsme se, že záleží hlavně na charakteru – kůň by měl být společenský a milovat lidi.

Mimo hiporehabilitaci se tu ujalo sestavení skupiny animoterapie pro klienty, kteří se z nejrůznějších důvodů nemohou nebo nechtějí účastnit terapie s koňmi. K léčebné a pracovní terapii zde tak využívají všechny zvířata, které chovají v místním hospodářství – kočky, psi, králíky, morčata a další.

Na kontakt s koněm a hlavně na všestrannou péči o něj je zde kladen velký důraz, protože je to silný prostředek motivace, aktivizace i vzdělávání a dalšího osobnostního růstu klientů. Cílem činnosti celé rehabilitační sekce v Břežanech je rozvoj sebedůvěry, komunikace, výchova k odpovědnosti, ale i důležitá možnost relaxace.

Fotogalerie

V　půl deváté jsme zahájili první besedy, které si během celého dne přišlo poslechnout množství žáků a studentů z obou základních škol a gymnázia v　Moravském Krumlově, přivítali jsme i děti ze základní školy z Olbramovic. Při povídání jsme se zaměřili na to, jak se žije lidem se zrakovým postižením, jak pomoci nevidomému, a které pomůcky ulehčují těžce zrakově postiženým orientovat se nejen v　domácnosti, ale i v　běžném terénu venku.

Pro návštěvníky jsme tedy v　prostorách knihovny připravili: výstavku pomůcek pro nevidomé a slabozraké, možnost vyzkoušet si chůzi s　bílou holí, hry pro nevidomé a slabozraké, informační letáky, ukázku práce s　ozvučenými elektronickými pomůckami – počítačem a mobilním telefonem. Návštěvníky ale nejvíc zaujali brýle, které simulovali jednotlivé oční vady např. šedý zákal, makulární degeneraci čí praktickou slepotu. Tak si mohl každý zájemce na chvíli vyzkoušet jaké to je, žít se zrakovým postižením.

Po celou dobu Dne otevřených dveří byly návštěvníkům k dispozici dvě pracovnice TyfloCentra a také jedna nevidomá klientka. Všichni ochotně odpovídali na dotazy nejen ohledně života lidí se zrakovým postižením, ale také o službách, které TyfloCentrum svým klientům nabízí v oblasti poradenství, volnočasových aktivit a asistencí.

Závěrem bychom rádi poděkovali naší nevidomé klientce Petře, která přišla pomoci s　předvedením ozvučeného počítače, dvěma dobrovolnicím z gymnázia a také pracovnicím Městské knihovny za pomoc a podporu při organizaci akce.

Na stole bylo přichystáno velké množství podzimního listí, které jsme nejdříve poznávali hmatem. Na plastové tácky jsme si nachystaly tři základní prstové barvy: červenou, žlutou, zelenou, a ty jsme pak dále použili na vytvoření dalších barev: modrá, oranžová, hnědá…

A co vlastně obnáší prstové barvy? Jsou to rychleschnoucí barvy pro malování prsty. Prstové barvy mají mnoho využití, kromě jiného slouží jako výborná pomůcka pro rozvoj jemné motoriky a představivosti. My jsme se rozhodli pro otisky rukou jakožto otisky podzimního listí.

Nejprve jsme prstové barvy nanesly na prst a tím obkreslili tvar vybraných podzimních listů. A hned potom jsme se už mohli pustit do samotných otisků. Z plastových tácků jsme si nanesly barvy na naše dlaně a těmi pak vytvářeli libovolně otisky rukou na připravené tvrdé A4 a A3. Při vyzkoušení různých barevných variant jsme si užili opravdu hodně legrace.

Výsledné otisky rukou byly použity jako podklad pro výzdobu našich prostor a pro výstavu fotografií při příležitosti Oficiálního otevření nových prostor TyfloCentra ve Znojmě.

Fotogalerie

Ve Znojmě jsme nasedli do dvoupatrového vlaku, Weisel (lasička) a za hodinu a půl už jsme vystupovali na zastávce Vien, Pratersterne. Od nádraží jsme došli pěšky do centra města ke katedrále sv. Štěpána a vystoupali jsme na věž, odkud je rozhled na celou Vídeň. Vedle katedrály stojí její zmenšený kovový model, který si mohli naši nevidomí klienti prohlédnout i hapticky. Poté jsme se vydali k　Hofburgu, prošli jsme na hradní nádvoří a prohlédli si budovy, ve kterých úřadují prezident a předseda vlády Rakouska. Dál jsme pokračovali na náměstí Hrdinů a prohlédli si dvě velké jezdecké sochy – prince Evžena Savojského a Arcivévody Karla. Došli jsme až na náměstí Marie Terezie a prohlédli si její sochu, odtud jsme kolem knihovny a kolem Domu motýlů došli zpět do centra. Někteří z　nás si dali oběd, ale většina se vydala do slavné kavárny Havelka, z　které přímo sálá atmosféra vídeňského kavárenského života. Po obědě jsme kolem Státní opery prošli ke Karlskirche, směrem k　největšímu vídeňskému tržišti Nashmarkt. Nebyl problém tu strávit skoro další dvě hodiny. Nejprve jsme si prošli celé tržiště a objevovali široký sortiment zboží, které se tu prodává. Najdete tu vše od mořských ryb, maso, sýry, ovoce, zeleninu, až po turecké sladkosti a olivy. Odpoledne už pokročilo a my se museli vydat na zpáteční cestu k　nádraží. Šli jsme kolem budovy Secession a prohlédli si sošky několika želv před vchodem. Nakonec jsme se zastavili o Donnerovy kašny, která představuje 4 největší řeky Rakouska a v centru kašny je socha Prozřetelnosti. Pak už nás čekala jen cesta metrem na nádraží a vlakem zpět do Znojma. Velké poděkování klientů i pracovníků patří našim průvodcům Janě Puchegger Chadalíkové a jejímu manželovi, díky nim byl náš zážitek z　návštěvy Vídně opravdu bezchybný.

Fotogalerie

A protože v našich řadách byli skuteční milovníci tohoto nápoje, dostali jsme se i k odborné degustaci, tentokráte při doušku černého čaje. Při dalším vyprávění o rostlině čajovníku, jejím pěstování a zpracování se nám do rukou dostávalo čajové nádobí. Množství konviček a čajových misek stálo opravdu za to. Čajové soupravy keramické, hliněné či čajové sklo a porcelán nás zaujaly na první dotek.

 Během besedy jsme se společně zastavili u rostliny čajovníku a jeho pěstování. Překvapením pro nás bylo, že čajovník může dorůstat až 15 – 20 metrů. Ale v tomto případě se jedná o divoce rostoucí čajovník, který se většinou kříží s čajovníkem čínským, který už dosahuje přijatelné velikosti pro snadnější sběr. Protože pro kvalitní výnos vyžaduje čajovník stále ještě mnoho lidské práce. Ať už je to ruční otrhávání, sestříhávání, tak i okopávání, hnojení či ničení různých škůdců. Pro úplný zážitek nám pan Kovařík dal osahat pár čajových lístků, ke kterým jsme tak mohli přivonět.

Při ochutnávce bílého čaje jsme se dostali k využití čaje jako léčiva či povzbuzujícího nástroje. A nabízela se otázka srovnání čaje s mnohem frekventovanějším nápojem, a to kávy. Na pana besedujícího jsme směřovali mnoho otázek, jako třeba: „Jak čaj dávkovat nejlépe?, Jak dlouho nechat čaj  vyluhovat? Zda a v jakém množství jednotlivé čaje předkládat dětem? Ptali jsme se na dlouho propagovaný fakt, že zelený čaj napomáhá v léčbě rakoviny, nebo že čaje mohou pomáhat jako prostředek k hubnutí. Otázek bylo opravdu mnoho, a protože jsme na besedu neměli celý den, dohodli jsme se, že do světa čajů se určitě ještě někdy vydáme, možná s dalšími odborníky, kteří se nám budou ochotni věnovat.

Fotogalerie

Pracovnice znojemského a moravskokrumlovského TyfloCentra Klára Vítková a Eva Indrová seznamovaly ve svém stánku širokou veřejnost se sociálními službami, které se v TyfloCentru těžce zrakově postiženým poskytují. Zájemci o naše služby přicházeli nejdříve z řad studentů středních škol, kteří projevili největší zájem o přehled zrakových vad a vlastní prožitek při zkoušení simulačních brýlí či při chůzi s bílou holí.

Při prezentaci našich služeb jsme se setkali i s paní profesorkou místního Gymnázia, která do budoucna uvažuje nad besedou pro své studenty o zrakových vadách a o tom jaký je život se zrakovým postižením. Na kompenzační pomůcky pro zrakově postižené se přišla podívat i vedoucí oddělení Hmotné nouze ze sociálního odboru Městského úřadu Znojmo. Na Dnu sociálních služeb jsme rozdávaly naše kontakty, dvě návštěvnice projevily zájem o pomoc při vyřizování příspěvků na kompenzační pomůcky, které si u nás na stánku vyzkoušely.

Mezi příchozími se objevila i řada našich klientů, kteří se přišli informovat o lidech s jiným zdravotním handicapem a poznat jaké služby poskytují ostatní organizace na Znojemsku.

Akce se konala v rámci projektu Slepotou život nekončí, který přináší možnost dozvědět se mnoho zajímavého o sobě i svém okolí.

Fotogalerie