Je podzim a do znojemského TyfloCentra přijela kolegyně Tereza s Jendou Pavlíčkem. Všichni Jendu známe jako klienta, ale dnes zaujme roli besedujícího. Jeho život se hodně změnil, když se mu podařilo najít práci a o té nám dnes přijel vyprávět.

Jenda chtěl vždycky pracovat, ale pro člověka se zrakovým i sluchovým postižením není snadné práci najít. On to však nevzdal a jednoho dne se k němu štěstí obrátilo čelem a on potkal paní Zdenu Popelkovou, majitelku jeskyně Rudka u Kunštátu. Netrvalo to dlouho a dohodli se na spolupráci, Jenda se stal průvodcem v jeskyni Blanických rytířů Rudka.

Jeho cesta k průvodcovství ale nebyla jednoduchá. Nejprve se s pomocí kolegů musel naučit trasu na které bude provázet a následoval samozřejmě výklad plný zajímavostí, který si Jenda musel dokonale zapamatovat a nacvičit. Během celé sezóny Jenda v Rudce sám bydlí a intenzivně se věnuje své práci.

Musím říct, že Jendu jako klienta TyfloCentra znám několik let, ale změna která u něj nastala za poslední dva roky je veliká. Sám o své práci říká, že našel smysl života, způsob jak se realizovat a zdokonalovat své schopnosti a dovednosti. Myslím, že je perfektním příkladem pro další klienty, v tom jak vytrvat a cestu k zaměstnání nevzdávat.

Změny, které od nového roku nastanou se dotknou všech našich klientů, nejen těch  aktuálně hledajících zaměstnání, takže zájem o besedu byl obrovský a klubovna praskala ve švech.

Beseda byla perfektně připravena a nabita informacemi. Změny které vstoupí v platnost v roce 2012 se týkají hlavně příspěvků na provoz motorového vozidla, příspěvku na individuální dopravu, průkazů mimořádných výhod ZTP a ZTP/P a příspěvků na kompenzační pomůcky. Další část besedy byla věnována problematice zaměstnanosti např. změn výše příspěvků zaměstnavatelům na mzdy zaměstnanců, rušení chráněných dílen a zavádění chráněných pracovních míst i rušení statutu zdravotně znevýhodněných osob. Následoval prostor pro dotazy, který klienti náležitě využili.

Od pracovnic znojemského TyfloCentra se klienti dozvěděli, kde jsou ve Znojmě  nová sídla Úřadu práce a kam jednotlivé žádosti podávat. Informovali jsme je také o možnost využít odborné sociální poradenství a průvodcovské služby, které  TyfloCentrum těžce zrakově postiženým lidem nabízí.

Beseda se uskutečnila pod hlavičkou projektu Slepotou život nekončí jako „Podpůrná a motivační aktivita“.

Besedu uvedla jedna z pracovnic představením hosta, jeho životopisnými údaji, které inženýr Petrů později ještě rozvedl, a několika slovy o historii a známých osobnostech nejstarší české politické strany – ČSSD. Během odpoledne jsme se od poslance dozvěděli zajímavosti ze zákulisí jeho práce i ze sněmovny, okomentoval nejzásadnější novinky z nové sociální reformy a následně se rozvinula debata na související témata. Politik se zajímal o fungování nových zákonů v praxi, přišlo také na téma valorizace důchodů a zdražování, důchodové reformy a nedostatku práce v regionu.

Loučili jsme se o půl páté s úsměvem, když inženýr Petrů líčil, jak to v Parlamentu někdy bzučí jako ve škole o přestávce, a slovy jedné z klientek: „Víte, my jsme tady taky taková malá sněmovna. A naše paní „předsedkyně“ nás musí někdy i opakovaně utišovat, když chce něco říct…“ Na tom, že byla debata velmi příjemná a bohatá, se nakonec shodly pracovnice i klienti břeclavského TyfloCentra a politik si pochvaloval rozhled a informovanost všech zúčastněných.

Akce se uskutečnila v rámci projektu Slepotou život nekončí, který je financovaný z prostředků ESF prostřednictvím OP LZZ a státního rozpočtu ČR.

Za občerstvení děkujeme Ing. Jiřímu Petrů.

.

.

Sociální reforma a změny v pracovní oblasti, které nabydou účinnosti v roce 2012, se dotknou uživatelů našich služeb už od začátku nového roku. Navržené právní úpravy, které se dostaly pracovnicím do rukou, se týkají zejména oblastí příspěvku na provoz motorového vozidla a individuální dopravu, průkazů mimořádných výhod ZTP/P, příspěvku na péči a na kompenzační pomůcky. Novinek bylo opravdu hodně a dvouhodinová beseda byla vysloveně „výživná“. I když se Eliška Škrancová snažila o přehledné členění, systematické podávání informací a jednoduché vysvětlování, někteří starší klienti odcházeli velmi zmatení. Na to byly pracovnice připraveny a všem nabídly možnost individuálního poradenství nebo doprovodu ke konzultacím na příslušné úřady, což ještě do Vánoc několik klientů využilo.

Na besedě byla předána také jedna z nejdůležitějších informací pro místní občany, a to že nově najdou úředníky v přízemí Městského úřadu Břeclav, ačkoliv kanceláře nyní spadají pod Úřad práce ČR.
Akce se uskutečnila pod hlavičkou projektu Slepotou život nekončí jako „Podpůrná a motivační aktivita“.

Ve spolupráci s břeclavskou pracovnicí TyfloCentra Jiřinou Falkovou připravil prezentaci, která nejdříve představila osobu Heinricha Landesmanna alias Hieronyma Lorma, jeho život a dílo. Teprve potom se účastníci dostali k nácviku, kdy zkoušeli psát jednotlivá písmena do vlastní dlaně, jak lektor vysvětloval, a snažili se zapamatovat je podle mnemotechnických pomůcek – říkanek. Například pro souhlásky: „To Byl Dobrý Guláš Horký S Cibulí.“

Protože se besedy účastnili vidící, slabozrací i zcela nevidomí a ne všichni mohli sledovat schéma Lormovy dotykové abecedy promítnuté na plátno, měly pracovnice připraveny vytištěné materiály k rozdání. Ty velmi pomáhaly v začátcích, kdy si dvojice začaly dopisovat navzájem. Nakonec si všichni vyzkoušeli komunikovat úplně poslepu a s mlčením. Uznali jsme, že netrénovaný člověk má opravdu problém porozumět.

Jan Pavlíček používá ke komunikaci ještě další dorozumívací systémy – čte i Braillovo písmo a se stejně postiženou partnerkou znakují. O taktilním znakovém jazyku jsme všichni slyšeli poprvé, proto jsme byli rádi za krátkou ukázku.

Kdo se této zajímavé besedy nemohl zúčastnit, má ještě možnost vypravit se 31. ledna do znojemského střediska, kde Lormovu abecedu představíme v rámci projektu SŽN ještě jednou.

Fotogalerie

V　půl deváté jsme zahájili první besedy, které si během celého dne přišlo poslechnout množství žáků a studentů z obou základních škol a gymnázia v　Moravském Krumlově, přivítali jsme i děti ze základní školy z Olbramovic. Při povídání jsme se zaměřili na to, jak se žije lidem se zrakovým postižením, jak pomoci nevidomému, a které pomůcky ulehčují těžce zrakově postiženým orientovat se nejen v　domácnosti, ale i v　běžném terénu venku.

Pro návštěvníky jsme tedy v　prostorách knihovny připravili: výstavku pomůcek pro nevidomé a slabozraké, možnost vyzkoušet si chůzi s　bílou holí, hry pro nevidomé a slabozraké, informační letáky, ukázku práce s　ozvučenými elektronickými pomůckami – počítačem a mobilním telefonem. Návštěvníky ale nejvíc zaujali brýle, které simulovali jednotlivé oční vady např. šedý zákal, makulární degeneraci čí praktickou slepotu. Tak si mohl každý zájemce na chvíli vyzkoušet jaké to je, žít se zrakovým postižením.

Po celou dobu Dne otevřených dveří byly návštěvníkům k dispozici dvě pracovnice TyfloCentra a také jedna nevidomá klientka. Všichni ochotně odpovídali na dotazy nejen ohledně života lidí se zrakovým postižením, ale také o službách, které TyfloCentrum svým klientům nabízí v oblasti poradenství, volnočasových aktivit a asistencí.

Závěrem bychom rádi poděkovali naší nevidomé klientce Petře, která přišla pomoci s　předvedením ozvučeného počítače, dvěma dobrovolnicím z gymnázia a také pracovnicím Městské knihovny za pomoc a podporu při organizaci akce.

Ve Znojmě jsme nasedli do dvoupatrového vlaku, Weisel (lasička) a za hodinu a půl už jsme vystupovali na zastávce Vien, Pratersterne. Od nádraží jsme došli pěšky do centra města ke katedrále sv. Štěpána a vystoupali jsme na věž, odkud je rozhled na celou Vídeň. Vedle katedrály stojí její zmenšený kovový model, který si mohli naši nevidomí klienti prohlédnout i hapticky. Poté jsme se vydali k　Hofburgu, prošli jsme na hradní nádvoří a prohlédli si budovy, ve kterých úřadují prezident a předseda vlády Rakouska. Dál jsme pokračovali na náměstí Hrdinů a prohlédli si dvě velké jezdecké sochy – prince Evžena Savojského a Arcivévody Karla. Došli jsme až na náměstí Marie Terezie a prohlédli si její sochu, odtud jsme kolem knihovny a kolem Domu motýlů došli zpět do centra. Někteří z　nás si dali oběd, ale většina se vydala do slavné kavárny Havelka, z　které přímo sálá atmosféra vídeňského kavárenského života. Po obědě jsme kolem Státní opery prošli ke Karlskirche, směrem k　největšímu vídeňskému tržišti Nashmarkt. Nebyl problém tu strávit skoro další dvě hodiny. Nejprve jsme si prošli celé tržiště a objevovali široký sortiment zboží, které se tu prodává. Najdete tu vše od mořských ryb, maso, sýry, ovoce, zeleninu, až po turecké sladkosti a olivy. Odpoledne už pokročilo a my se museli vydat na zpáteční cestu k　nádraží. Šli jsme kolem budovy Secession a prohlédli si sošky několika želv před vchodem. Nakonec jsme se zastavili o Donnerovy kašny, která představuje 4 největší řeky Rakouska a v centru kašny je socha Prozřetelnosti. Pak už nás čekala jen cesta metrem na nádraží a vlakem zpět do Znojma. Velké poděkování klientů i pracovníků patří našim průvodcům Janě Puchegger Chadalíkové a jejímu manželovi, díky nim byl náš zážitek z　návštěvy Vídně opravdu bezchybný.

Fotogalerie

A protože v našich řadách byli skuteční milovníci tohoto nápoje, dostali jsme se i k odborné degustaci, tentokráte při doušku černého čaje. Při dalším vyprávění o rostlině čajovníku, jejím pěstování a zpracování se nám do rukou dostávalo čajové nádobí. Množství konviček a čajových misek stálo opravdu za to. Čajové soupravy keramické, hliněné či čajové sklo a porcelán nás zaujaly na první dotek.

 Během besedy jsme se společně zastavili u rostliny čajovníku a jeho pěstování. Překvapením pro nás bylo, že čajovník může dorůstat až 15 – 20 metrů. Ale v tomto případě se jedná o divoce rostoucí čajovník, který se většinou kříží s čajovníkem čínským, který už dosahuje přijatelné velikosti pro snadnější sběr. Protože pro kvalitní výnos vyžaduje čajovník stále ještě mnoho lidské práce. Ať už je to ruční otrhávání, sestříhávání, tak i okopávání, hnojení či ničení různých škůdců. Pro úplný zážitek nám pan Kovařík dal osahat pár čajových lístků, ke kterým jsme tak mohli přivonět.

Při ochutnávce bílého čaje jsme se dostali k využití čaje jako léčiva či povzbuzujícího nástroje. A nabízela se otázka srovnání čaje s mnohem frekventovanějším nápojem, a to kávy. Na pana besedujícího jsme směřovali mnoho otázek, jako třeba: „Jak čaj dávkovat nejlépe?, Jak dlouho nechat čaj  vyluhovat? Zda a v jakém množství jednotlivé čaje předkládat dětem? Ptali jsme se na dlouho propagovaný fakt, že zelený čaj napomáhá v léčbě rakoviny, nebo že čaje mohou pomáhat jako prostředek k hubnutí. Otázek bylo opravdu mnoho, a protože jsme na besedu neměli celý den, dohodli jsme se, že do světa čajů se určitě ještě někdy vydáme, možná s dalšími odborníky, kteří se nám budou ochotni věnovat.

Fotogalerie

Fotogalerie