29. 11.
Autor: Eva Indrová
Ačkoliv se povídání o Zakarpatské Ukrajině nekonalo v moravskokrumlovské knihovně poprvé, bylo obsazeno do posledního místečka. Je vidět, že oblast Zakarpatské Ukrajiny je nám velmi blízká. Pondělní beseda byla specifická ještě v tom, že byla speciálně připravena pro klienty TyfloCentra. Kromě povídání o městech, památkách a přírodě byly tedy připraveny i předměty k haptické prohlídce. Popis a obrázky překrásných Karpat doplnila ovčí vesta, typická pro místní chladné počasí, dřevěné šperky od místních umělců, turistické boty zakoupené ve městě Volovec a také kameny se zajímavými reliéfy, které si paní Jana Puchegger Chadalíková přivezla z výstupu na horu Bužora. Kromě přírody nebyli účastnící besedy ochuzeni ani o památky Zakarpatí. Určitě všechny zaujala historie statečné obrany mukačevského hradu Palanok, kterou vedla Ilona Zrinská (uherská šlechtična) proti Habsburkům. Neméně zajímavou část historie hradu tvoří i pověst o tom, jak samotný Lucifer dopomohl k vodě v hradní studně jeho tehdejšímu majiteli Korjatovičovi. Povídalo se také o dalším velkém městě Zakarpatské Ukrajiny, Užgorodě, kde se nachází velmi zajímavý a poučný skanzen rusínské kultury. Své místo měly v rámci besedy také ukázky svíček a šátku, který si paní Jana přivezla z pravoslavného kostela v Chustu. Beseda byla doplněna i ochutnávkou kvasu, což je typický nealkoholický ukrajinský nápoj. Ochutnávaly se také čokoládové bonbóny a dva druhy čaje, přivezené z oblasti Siněvirského jezera, které je přezdívané Perla Karpat. Na své si ale přišli i vidící návštěvníci besedy. Byl pro ně připraven videoklip s písničkou Ruslany (známá ukrajinská zpěvačka), který je určen pro cestovní kanceláře k propagaci turistiky v Zakarpatí a také se promítaly ukázky z dvd, které přímo mapovaly cestu paní Jany po Zakarpatské Ukrajině. Protože zájezd, kterého se paní Jana v červenci 2011 zúčastnila, pořádala znojemská Charita, nechyběla ani zmínka o projektech, které Charita na Ukrajině podporuje – svíčková dílna a Dům na půli cesty.
29. 11.
Autor: Eva Indrová
Tak zněl podtitul Dne otevřených dveří TyfloCentra v Moravském Krumlově. Naše klienty, studenty i širokou veřejnost jsme pozvali v pátek 25. listopadu do prostor Městské knihovny v Moravském Krumlově, abychom jim přiblížili život lidí se zrakovým postižením a to, jak jim mohou služby TyfloCentra pomoci.
V půl deváté jsme zahájili první besedy, které si během celého dne přišlo poslechnout množství žáků a studentů z obou základních škol a gymnázia v Moravském Krumlově, přivítali jsme i děti ze základní školy z Olbramovic. Při povídání jsme se zaměřili na to, jak se žije lidem se zrakovým postižením, jak pomoci nevidomému, a které pomůcky ulehčují těžce zrakově postiženým orientovat se nejen v domácnosti, ale i v běžném terénu venku.
Pro návštěvníky jsme tedy v prostorách knihovny připravili: výstavku pomůcek pro nevidomé a slabozraké, možnost vyzkoušet si chůzi s bílou holí, hry pro nevidomé a slabozraké, informační letáky, ukázku práce s ozvučenými elektronickými pomůckami – počítačem a mobilním telefonem. Návštěvníky ale nejvíc zaujali brýle, které simulovali jednotlivé oční vady např. šedý zákal, makulární degeneraci čí praktickou slepotu. Tak si mohl každý zájemce na chvíli vyzkoušet jaké to je, žít se zrakovým postižením.
Po celou dobu Dne otevřených dveří byly návštěvníkům k dispozici dvě pracovnice TyfloCentra a také jedna nevidomá klientka. Všichni ochotně odpovídali na dotazy nejen ohledně života lidí se zrakovým postižením, ale také o službách, které TyfloCentrum svým klientům nabízí v oblasti poradenství, volnočasových aktivit a asistencí.
Závěrem bychom rádi poděkovali naší nevidomé klientce Petře, která přišla pomoci s předvedením ozvučeného počítače, dvěma dobrovolnicím z gymnázia a také pracovnicím Městské knihovny za pomoc a podporu při organizaci akce.
15. 11.
Autor: Eva Indrová
Je to s podivem, TyfloCentrum ve Znojmě existuje už skoro 5 let a ještě jsme s klienty nebyli ve Vídni. Přitom je to od nás co by kamenem dohodil a i klienti se nás často ptali, jestli podobnou akci neplánujeme. A tak jsme se rozhodli, že to vezmeme z gruntu. Nejprve pro klienty naše hlavní průvodkyně, Jana Puchegger Chadalíková nachystala přípravnou besedu, kde nám nastínila kam se podíváme a na co se máme připravit. 15. října jsme tedy mohli vyrazit směr Vídeň. Naše průvodkyně sebou tentokrát vzala i svého manžela Winfrieda Puchegger. Ten ve Vídni dlouhá léta žil, takže výklad k jednotlivým památkám a historickým událostem opravdu stál za to a byl jak se patří autentický.
Ve Znojmě jsme nasedli do dvoupatrového vlaku, Weisel (lasička) a za hodinu a půl už jsme vystupovali na zastávce Vien, Pratersterne. Od nádraží jsme došli pěšky do centra města ke katedrále sv. Štěpána a vystoupali jsme na věž, odkud je rozhled na celou Vídeň. Vedle katedrály stojí její zmenšený kovový model, který si mohli naši nevidomí klienti prohlédnout i hapticky. Poté jsme se vydali k Hofburgu, prošli jsme na hradní nádvoří a prohlédli si budovy, ve kterých úřadují prezident a předseda vlády Rakouska. Dál jsme pokračovali na náměstí Hrdinů a prohlédli si dvě velké jezdecké sochy – prince Evžena Savojského a Arcivévody Karla. Došli jsme až na náměstí Marie Terezie a prohlédli si její sochu, odtud jsme kolem knihovny a kolem Domu motýlů došli zpět do centra. Někteří z nás si dali oběd, ale většina se vydala do slavné kavárny Havelka, z které přímo sálá atmosféra vídeňského kavárenského života. Po obědě jsme kolem Státní opery prošli ke Karlskirche, směrem k největšímu vídeňskému tržišti Nashmarkt. Nebyl problém tu strávit skoro další dvě hodiny. Nejprve jsme si prošli celé tržiště a objevovali široký sortiment zboží, které se tu prodává. Najdete tu vše od mořských ryb, maso, sýry, ovoce, zeleninu, až po turecké sladkosti a olivy. Odpoledne už pokročilo a my se museli vydat na zpáteční cestu k nádraží. Šli jsme kolem budovy Secession a prohlédli si sošky několika želv před vchodem. Nakonec jsme se zastavili o Donnerovy kašny, která představuje 4 největší řeky Rakouska a v centru kašny je socha Prozřetelnosti. Pak už nás čekala jen cesta metrem na nádraží a vlakem zpět do Znojma. Velké poděkování klientů i pracovníků patří našim průvodcům Janě Puchegger Chadalíkové a jejímu manželovi, díky nim byl náš zážitek z návštěvy Vídně opravdu bezchybný.
Fotogalerie
14. 11.
Autor: Klára Vítková
V úterý 18. listopadu jsme se ve znojemském TyfloCentru sešli, abychom sdíleli svůj společný zájem o čaje, a dozvěděli se něco nového o jejich přípravě případně pěstování a zpracování. V počtu 11 lidí jsme se společně vypravili do čajovny, která je centrem místního Čajového klubu. Besedu o čajích nám přislíbil pan Kovařík – dlouholetý příznivec čajů, který se přípravě čajů věnuje takříkajíc na profesionální úrovni. V úvodu nám pan besedující při pití prvního zeleného čaje vyprávěl o základních druzích čaje. Dozvěděli jsme se například, že zeleným čajem je označován čaj nefermentovaný. Po zavadnutí čajových lístků dochází k tepelnému ošetření, čímž se zabrání oxidaci.
A protože v našich řadách byli skuteční milovníci tohoto nápoje, dostali jsme se i k odborné degustaci, tentokráte při doušku černého čaje. Při dalším vyprávění o rostlině čajovníku, jejím pěstování a zpracování se nám do rukou dostávalo čajové nádobí. Množství konviček a čajových misek stálo opravdu za to. Čajové soupravy keramické, hliněné či čajové sklo a porcelán nás zaujaly na první dotek.
Během besedy jsme se společně zastavili u rostliny čajovníku a jeho pěstování. Překvapením pro nás bylo, že čajovník může dorůstat až 15 – 20 metrů. Ale v tomto případě se jedná o divoce rostoucí čajovník, který se většinou kříží s čajovníkem čínským, který už dosahuje přijatelné velikosti pro snadnější sběr. Protože pro kvalitní výnos vyžaduje čajovník stále ještě mnoho lidské práce. Ať už je to ruční otrhávání, sestříhávání, tak i okopávání, hnojení či ničení různých škůdců. Pro úplný zážitek nám pan Kovařík dal osahat pár čajových lístků, ke kterým jsme tak mohli přivonět.
Při ochutnávce bílého čaje jsme se dostali k využití čaje jako léčiva či povzbuzujícího nástroje. A nabízela se otázka srovnání čaje s mnohem frekventovanějším nápojem, a to kávy. Na pana besedujícího jsme směřovali mnoho otázek, jako třeba: „Jak čaj dávkovat nejlépe?, Jak dlouho nechat čaj vyluhovat? Zda a v jakém množství jednotlivé čaje předkládat dětem? Ptali jsme se na dlouho propagovaný fakt, že zelený čaj napomáhá v léčbě rakoviny, nebo že čaje mohou pomáhat jako prostředek k hubnutí. Otázek bylo opravdu mnoho, a protože jsme na besedu neměli celý den, dohodli jsme se, že do světa čajů se určitě ještě někdy vydáme, možná s dalšími odborníky, kteří se nám budou ochotni věnovat.
Fotogalerie
26. 10.
Autor: Hana Konečná
Navzdory pochmurnému podzimnímu počasí, v úterý 25. října 2011 dorazili klienti vyškovského TyfloCentra do kanceláře na akci s názvem „Beseda o zbraních“. Pan Stanislav Dvořák zde prezentoval práci dřívější „Zbrojovky“, podniku, který byl zaměřen mimo jiné na výrobu krátkých i dlouhých paBlných zbraní. Sám pan Dvořák ve zmíněné firmě pracoval a tudíž mohl prezentovat vlastní zkušenosti z výroby a užívání zbraní. Součástí výkladu byla i názorná ukázka, kdy si klienti mohli osahat například kulovnici, brokovnici, signální pistoli či malorážní pistoli vzor 83. Pan Dvořák nám ukázal i náboje, kterými se jednotlivými zbraněmi střílí. Součástí besedy bylo i poučení o manipulaci se zbraněmi a dodržování zásad bezpečnosti. Klienti byli spokojení, a pan Dvořák musel odpovídat na řadu zajímavých dotazů. Jedinou výtkou bylo, že si účastníci besedy nemohli také zastřílet, proto klienti vyslovili přání, aby si mohli příště i vystřelit. A jak podotkla jedna z účastnic: „Klidně zajistíme i pohyblivý terč.“ (úsměv) Tak věříme, že se panu Dvořákovi v naší společnosti líbilo a že nás v budoucnu znovu navštíví.
Fotogalerie
