10. 05.
Autor: Jiřina Falková
Ani avizovaná obtížnost jedenáctikilometrové trasy neodradila dvacet turistů, převážně klientů a jejich průvodců z brněnského TyfloCentra, aby se vydali do kvetoucí přírody. Sluníčko neúnavně svítilo, poutníky ochlazoval slabý větřík – úplné léto, řekl by člověk, který by nevěděl, že je teprve pátek 30. dubna. Na turistiku po Pálavě ale naprosto ideální počasí, v pravém létě sluníčko už opravdu moc pálí… Průvodkyněmi výpravy byly Jiřka Falková a Žaneta Sladká, „domorodkyně“ z Břeclavska (a pracovnice břeclavského TyfloCentra), a také Eva Řezáčová, lektorka z Centra ekologické výchovy Pálava, která připravila na části trasy odborný výklad.
Všichni účastníci se sjeli na půl desátou do Horních Věstonic, kde začínala naše cesta strmým stoupáním po zelené značce. První zastávku se čtením z naučných tabulí, seznamovacím kolečkem a obveselením od místního štěněte, které zlobilo tři naše vodicí pejsky, jsme udělali na konci vsi. Další byla pod horolezeckou skálou Martinka, kde jsme se měli zastavit a čekat na lektorku z Centra ekologické výchovy. Protože ale došlo při domlouvání k informačnímu šumu, pokračovali jsme po modré a červené dál do Soutěsky. Měli jsme pocit, že už jsme ušli kamenitými a kořeny pokrytými stezkami v lese aspoň polovinu trasy, ale byly za námi pouze necelé tři kilometry, když jsme si vybalili oběd a dali čas lektorce Evě Řezáčové, aby nás doběhla.
„Výuka“ o Pálavě probíhala potom doslova jako „terénní“. Po počátečních informacích o historii, bývalé oboře, fauně, flóře i teorii ochrany přírody v ČR jsme pokračovali po červené trase příjemným lesním úvozem ze Soutěsky ke Klentnici a ukazovali si brouky, kvetoucí rostliny a zastavili se u nejedné naučné tabule. Stín stromů pomohl nám i našim psím průvodcům trochu se zregenerovat, než jsme začali opět šplhat do kopce – k Sirotčímu hrádku, který byl zahalený do kvetoucích a vonících stromů. Pod bílými skalami jsme si krátce oddechli a šlapali na poslední, opravdu poslední kopec – na Stolovou horu s krásným výhledem na okolní vesničky, řepkou žlutě kvetoucí (i vonící) pole a Rakousko. Odtud to byla po červené do Mikulova ještě polovina… Ale už jsme náš cíl v dáli alespoň viděli!
Většina turistů se shodla, že scházet kamenitou cestičku s přírodními schůdky ze „Stolovky“ bylo ještě náročnější než se škrábat do kopců. Byli jsme rádi, že jsme dnes nemuseli přes nejvyšší vrchol Pálavy – Děvín a hrad Děvičky… Ale zpět na trasu! Poslední úsek cesty byl trochu kvapný. Organizátorka Eliška zavelela, že brněnská část skupiny musí stihnout podle plánu autobus ve čtyři hodiny. Měli jsme na výběr jít terénem přes Turold tři kilometry, ale reálnější se nám zdála silnice. Tato varianta ale byla zase delší, protože v cestě k zastávce stál celý Mikulov. Naštěstí nám ale cestu zkřížil kolemjedoucí autobus, svezli jsme se přes město a měli čas občerstvit se před pokračováním do Brna. A kdo chtěl, sladce odměnil svůj výkon i posezením v cukrárně. Opravdu jsme si to zasloužili! Sláva nazdar výletu, nezmokli jsme, užili jsme si krásný den, opálili se, něco nového se přiučili – a komu neupadly nohy, na podzim bude vítaný na Pálavě číslo dvě!
Fotogalerie
29. 04.
Autor: Tereza Skoupilová
Další z běžných pracovních týdnů začal ve vyškovském TyfloCentru poněkud netradičně, a to exkurzí do čistírny odpadních vod Vyškov. Již při zařazení této akce do programu byly na klientech znát rozpačité reakce a spíše obavy, co je tam může čekat. Nakonec však u většiny z nich zvítězila zvědavost a tak jsme se mohli v pondělí 26. dubna sejít v poměrně hojném počtu pěti klientů a dvou dobrovolníků před branou čistírny. Již zde bylo patrné, že se naše obavy nevyplní – kdo by čekal neupravený areál plný odpadků, vyteklých splašků s pobíhajícími hlodavci a všudypřítomný nepříjemný zápach, ten se velice mýlil!
Cesta nás zavedla do naprosto dokonale čistého a upraveného areálu, tvořeného barevně sladěnými budovami, věžemi a přečerpávajícími nádržemi všeho druhu. Snad jen neustálé hučení vody nám mohlo připomenout, že se nacházíme v čistírně odpadních vod.
Hned na úvod se nás ujal velice příjemný usměvavý pracovník čistírny, který se na více jak hodinu rozpovídal o všem, co s čištěním odpadních vod souvisí – od technického zajištění až po usměvavé historky, které tu místní zažili. Nejvíce klienty pobavilo vyprávění o likvidaci tisíce lahví nelegálně vyrobeného alkoholu, které museli zdejší pracovníci za dohledu policie jednu po druhé otevřít a znehodnotit vylitím do zdejší čistírny – zejména mužská část výpravy se při tomto vyprávění chytala za srdce…
Po vyčerpávajícím výkladu jsme se mohli s klienty projít mezi jednotlivými budovami, hapticky si prohlédnout jednotlivé nádrže, jejich zabezpečení a další zařízení rozlehlého areálu.
Poté nás již čekalo rozloučení, podepsání do knihy návštěv, velké poděkování našemu průvodci a vydání se zpět do běžného pracovního ruchu.
Fotogalerie
16. 04.
Autor: Jana Puchegger Chadalíková
Aprílové počasí začátkem dubna není nic neobvyklého. Jarní deštík ale neodradil naše klienty od chuti na poznávací výlet do nedávno zpřístupněného podzemí v malé vesničce Přeskače na Znojemsku.
Co všechno je v Přeskačích k vidění:
- Hlavní a vedlejší podzemní chodbu
- 2 kruhové místnosti pro úkryt osob s komíny sloužícími k odvodu kouře z ohniště
- 1 kruhovou místnost pro uložení potravin
- Zachovalá obilní jáma
- Expozici ve vstupní části podzemí
- Velké množství předmětů bylo možno si prohlédnout hapticky, např. střepy různých nádob …)
Přeskačské podzemí má mnoho zajímavostí, o kterých jsme se dověděli z výkladu naší průvodkyně. Samo podzemí bylo objeveno náhodou v roce 2004. Zpřístupněno bylo na podzim roku 2009. Většinu vyklízecích prací provedli obyvatelé obce Přeskače svépomocí a ve volném čase. Podzemní prostoty jsou vykopány v hornině nazývané hadec. Tato hornina je velmi pevná a má zvýšený obsah železa. Zajímavostí jsou žíly mastku a chloritů a chalcedonu. Podzemí bylo budováno pravděpodobně mezi 14. a 17. stoletím. Hlavní chodba je dlouhá asi 35 metrů, široká 150 – 180 cm a vysoká 170 – 190 cm. Strop podzemí se nachází cca 2,5 metru pod povrchem.
Po zajímavé prohlídce podzemí jsme se ještě měli možnost navštívit románský kostel Všech svatých v Přeskačích, který je evidován v seznamu národních kulturních památek.
Na závěr jsme se vydali v mírném jarním deštíku do sousedních Tavíkovic, odkud nám pak jel autobus přímo domů, do Znojma. Tato dvoukilometrová procházka mezi právě osetými poli byla příjemným zakončením celého výletu.
10. 04.
Autor: Eva Kadlecová
První dubnové úterý nám sice počasí připravilo velmi studený vítr, ale ani to nás neodradilo od návštěvy zdejšího vyhlášeného pivovaru. Ze strany klientů byl o tuto akci velký zájem, proto nás vůbec nepřekvapilo, když naše skupinka vypadala spíše jako malý zájezd.
U brány pivovaru se nás ujal místní sládek, pan Táborský, který nám hned na úvod popsal náplň své profese. Když se zmínil, že je „hlavním ochutnávačem piva“, mnozí klienti začali tiše závidět.
Na úvod nám pověděl celou historii vyškovského pivovaru, jehož tradice sahá až do roku 1680. V nedávné době byl pivovar zmodernizován a jeho technologické zařízení dosahuje vysoké úrovně, což dokazuje i kvalita a mnohá ocenění všech produktů. Pivo je však nadále vyráběno klasickým způsobem.
Postupně jsme si prohlédli celý areál pivovaru, kde nám pan Táborský vysvětlil, v jaké budově se co nachází. Před prohlídkou jednotlivých budov jsme byli vždy předem upozorněni na možné překážky. Při návštěvě varny si mohli klienti přivonět k surovinám používaných k výrobě piva, promnout mezi prsty zrníčka sladu nebo si pořádně hrábnout rukama do velkých kupek zrní. Dokonce nám byla nabídnuta i překvapivá ochutnávka – kdo by čekal pivo, ten se mýlil – na řadu přišly všechny používané druhy sladu. Asi nejvíce klientům zachutnal karamelizovaný slad připomínající chuť oříšků. Na závěr jsme mohli také přivonět k dochucovadlům piva. Poté již naše kroky směřovaly do kvasírny a do pivovarských sklepů s plnými sudy různých druhů piva, které bylo možné rovněž ochutnat.
Výklad pana Táborského byl velice zajímavý, ochotně nám po celou dobu odpovídal na veškeré dotazy a čas exkurze utekl jako voda. Po rozloučení s panem sládkem jsme se šli ještě podívat do pivovarského obchůdku, kde se prodávají piva výhradně ze sortimentu pivovaru Vyškov.
Fotogalerie
25. 03.
Autor: Tereza Kozderová
Konečně je tu jaro. A my jsme se v pátek 19. února vydali do Hodonína za Tajemstvím a krásou zvonů. Tato výstava probíhá v Masarykově muzeu do 3. dubna. Je rozmístěna ve dvou větších místnostech a exponátů je zde opravdu nepřeberné množství.
Naši klienti ocenili zejména možnost haptické prohlídky všech detailů, které byly na zvonech precizně odlity. Výborný byl výklad p. Rybecké, které se nám velmi ochotně věnovala. Velkým překvapením pro nás byly i zvukové nahrávky zvonů a zvonkoher z různých koutů ČR. Máte-li zájem o tyto ukázky, navštivte stránku varhaníků.
Kromě zvonů různých typů a velikostí byly k vidění kalamáře, šachy, ozdobná kování, klepátka na dveře, odznaky a odlitky nejrůznějších zvířat. Zaujala nás také hmatná replika minaretu z Lednicko – valtického areálu.
Na spoustu zvonů jsme si mohli zazvonit, některé jsme se pokoušeli alespoň o milimetr nadzvednout, ale marně. Síly nám nestačily. Ty, které zbyly, jsme využili při výběru památečních zvonečků a zápisu do pamětní knihy.
A jestli chcete vidět, jak jsme se měli, je pro vás připravena fotogalerie.
Fotografie
 |
| Návštěva výstavy Tajemství zvonů, Hodonín, 19. 3. 2010 |
