16. 05.
Autor: Eliška Škrancová
Komentovaná prohlídka unikátní výstavy uměleckých děl, která vytvořili lidé s těžkým postižením zraku spojená s besedou s jedním z nevidomých autorů.
V rámci projektu Slepotou život nekončí, jsme 4. května 2011 pro zájemce z řad lidí s těžkým postižením zraku v produktivním věku, připravili návštěvu výstavy Možná sdělení, kterou pořádá Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě. Výstava nabízí ojedinělou sbírku uměleckých děl, jejíž součástí je i expozice hmatového sochařství. Záměrem autorů i kurátorů výstavy je zpřístupnit díla především handicapovaným návštěvníkům. Po prohlídce uměleckých děl nás čekala beseda s jednou z autorek, s Alenou Stanickou, která tvoří svá díla v Mezinárodním centru Axmanovy techniky modelování pro zdravotně postižené v Tasově.
Informace k výstavě Možná sdělení
V České republice se možnost plastického tvoření pro nevidomé otevřela díky činnosti Štěpána Axmana, který vytvořil nejen podmínky pro tvorbu, ale též teoretický základ postupu tvorby, jenž nevidomým umožňuje řemeslné zvládnutí a uchopení samotného procesu práce s hlínou.
V jihlavské galerii je výstava, která prezentuje objekty na světové výtvarné scéně jen zřídka vídané. Plastická tvorba nevidomých autorů se zde dostává na půdu oficiální galerijní prezentace a hledá odpověď na otázku o možných výtvarných kvalitách těchto artefaktů.
Sochařství ve všech svých podobách vždy pracuje s prostorem. Většina vidících lidí představu o prostoru a jeho vnímání získává především pomocí dominantního smyslu – zraku. Základní prostorové vnímání však získáváme prostřednictvím hmatu. Hmat je podstatnou součástí sochařské tvorby, a tudíž je tento výtvarný projev přístupný i lidem nevidícím. Jejich poznávání a pochopení samotného prostoru a objektů v něm však probíhá jiným způsobem, a také ve svém výrazu mají svá specifika. Nelze je posuzovat pojmy tradičními, vytvořenými zrakovým myšlením.
Beseda s jednou s autorek uměleckých děl
Našim záměrem nebyla pouhá návštěva výstavy, ale chtěli jsme ve spolupráci s galerií oslovit někoho z umělců, který by nám svá díla nejen představil, ale také šířeji popovídal o jejich vzniku, významu apod. Tento záměr se nám podařil a nad uměleckými díly se rozpoutala diskuse, která se věnovala tvorbě autorky Aleny Stanické. Přínos celé debaty je mimo jiné v tom, že inspirovala další nevidomé, kteří by se této tvorbě mohli věnovat.
Akce se zúčastnilo 8 lidí s těžkým postižením zraku z brněnského TyfloCentra a z detašovaného pracoviště ve Znojmě. Všichni byli spokojeni, a tak jen zbývá doufat, že tako akce účastníkům pomůže v další práci sami na sobě.
Po výstavě jsme navštívili místní ZOO.
Projekt slepotou život nekončí
Akce se konala v rámci projektu Slepotou život nekončí, který vám přináší možnost dovědět se mnoho zajímavého o sobě i svém okolí. Nabízíme vám blok úplně nových aktivit a na ně navazujících kurzů. Cílem je, abyste se necítili sami, abyste mohli naplnit svůj čas zajímavým programem, abyste o sobě přemýšleli a něco pro sebe udělali.
Projekt „Slepotou život nekončí“ je financován z evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu ČR.
Fotogalerie
12. 05.
Autor: Jiřina Falková
Být nevidomý a řídit auto? To už je „normálka“! Ale být nevidomý a řídit letadlo… To si klienti TyfloCentra Brno poprvé vyzkoušeli – samozřejmě jen teoreticky – ve středu 11. května. Na exkurzi do svých hangárů, přezdívaných „úly“, nás pozvala společnost Blue Sky Service, s.r.o. , provozující na brněnském letišti v Tuřanech školu pro piloty, vyhlídkové lety a aerotaxi. Vydalo se sem deset klientů z Brna a Břeclavi se svými průvodci, kteří více než tři hodiny pozorně poslouchali vyprávění průvodkyně Jany Chalupové a mladého leteckého mechanika Jana Kejdy.
Prohlídku jsme začali v nové hale letiště a následně prošli kontrolou do střeženého prostoru. Oba průvodci z Blue Sky Service nám neúnavně popisovali každý detail vystavených dvou až čtyřmístných letadel, vrtulníků i jedné stíhačky a odpovídali na množství různorodých dotazů počínaje historií letiště, jeho personálního zabezpečení, komunikace mezi věží a piloty až po složité technické detaily strojů, možnosti získat pilotní průkaz a provozovat vlastní letadlo. Z částek, které jsou nutné na zakoupení, údržbu a provoz i malého ultralightu, nás přecházel zrak. Kdo chtěl, usedl za knipl dvoumístného „Zlína“, bývalé policejní helikoptéry nebo si prohlédl podrobně každý kousek křídel či motoru. Viděli jsme zblízka přistávat helikoptéru a slyšeli startovat velký dopravní letoun. Pobytu venku přálo i slunečné a teplé počasí.
„Na exkurzi jsem se přihlásil proto, že mám rád letadla a vše kolem. Letěl jsem už asi čtyřikrát dopravním letadlem a chtěl bych se proletět ve stíhačce. Byl jsem rád, že jsme tady na jednu narazili. Nejvíc mě ale zaujala prohlídka vnitřku letadla a dost podrobné vysvětlení mechanika, co a jak funguje a kde co udělat, aby letadlo odletělo jak má,“ pochvaloval si exkurzi nevidomý Pavel Ondra. Velmi spokojený byl také nejstarší člen skupiny, pětaosmdesátiletý Jaromír Sukup z Břeclavi: „Ráno se mi moc nechtělo, ale teď jsem rád. V kokpitu letadla jsem seděl opravdu poprvé, to už se mi nikdy nepovede!“
Děkujeme pracovníkům Blue Sky Service za ochotu, se kterou se našim klientům věnovali, a vyčerpávající výklad!
Fotogalerie
3. 05.
Autor: Eva Indrová
V mnohých větších městech v poslední době vznikají v muzeích a podobných institucích v rámci
přístupnosti informací oddělení pro nevidomé a slabozraké návštěvníky. Myslím si, že je to určitě
záslužná činnost. Kolikrát ale nevidomý člověk takové oddělení navštíví? Jednou, dvakrát, třikrát…? A
pak už to zná a jeho návštěvy tím končí.
Ve Znojmě na to jdeme trochu jinak. My tady zatím nepotřebujeme speciální oddělení, spíše se
snažíme umožňovat lidem s postižením zraku poznání průběžně a jednotlivé prohlídky připravovat
přímo podle požadavků návštěvníků. Skoro by se mi chtělo napsat, že nepotřebujeme speciální
oddělení, protože máme v JMM dlouhodobého spolupracovníka, který se znojemským TyfloCentrem
aktivně komunikuje a spolupracuje, pana Jaroslava Šmerdu. A jednu takovou prohlídku připravil pan
Šmerda právě tento týden.
Součástí prohlídky bylo seznámení s budovu JMM z hlediska architektury a historie a také seznámení
se s jednotlivými expozicemi, které jsou návštěvníkům k dispozici. Postupně si skupinka klientů
znojemského TyfloCentra a jejich průvodci prohlédli nádvoří JMM, kašnu (kterou dokonce kvůli
prohlídce na chvíli spustili do provozu), sochy na nádvoří. Vše bylo doplněno zajímavým a podrobným
výkladem. Následoval přesun do Křížové chodby, která nás přivítala v dosti strohé podobě, protože
momentálně byla zahájena její rekonstrukce. Zato jsme ale k rekonstrukci malým dílem mohli přispět.
Zájemci dostali škrabku na zeď a vyzkoušeli si na chvíli, jak náročná práce dělníky při rekonstrukci
čeká.
Orientální salonek na nás ale čekal v plné kráse. Byla nám umožněna haptická prohlídka japonského
samuraje i některých jeho zbraní a vybavení.
V horním patře JMM na nás pak čekala opravdová lahůdka. Mgr. Šmerda si pro naše klienty připravil
ukázky z jednotlivých expozic, abychom si udělali představu, co všechno JMM nabízí k poznání.
Postupně tak našima rukama procházela historie v podobě některých předmětů z vykopávek
(archeologická expozice), různé horniny a zkameněliny (geologická expozice), ukázky exponátů
z přírodovědné expozice a stranou nezůstala ani moderní technika – součásti počítače.
Na ty nejodvážnější pak čekal ještě sestup do muzejního sklepení a jeho prohlídka.
Spolupráce pana Jaroslava Šmerdy s TyfloCentrem se již pomalu stala tradicí. V loňském roce
proběhla výstava Putující kameny aneb Pravidla chaosu, na jejíž přípravě se podílelo JMM (Mgr.
Šmerda především) a znojemské TyfloCentrum, na letošní zajímavou prohlídku by v budoucnu mohla
navázat další akce, která se zatím pomalu rodí v hlavě pana Šmerdy – „Ozvěny muzejní noci“ 2012.
18. 04.
Autor: Radek Pavlíček
V dubnu tohoto roku proběhla další konkrétní realizace výměnných krátkodobých pobytů zrakově postižených a lidí, kteří se jim věnují. Brněnské TyfloCentrum navázalo spolupráci se školou pro zrakově postižené děti a mládež ve Vídni Bundes-Blindenerziehungsinstitut (BBI). V rámci naplňování programu příhraniční spolupráce „Ani nevidomé hranice nerozděluje“ se ve středu 6. a ve čtvrtek 7. dubna 2011 šest zaměstnanců BBI zúčastnilo dvoudenní exkurze v TyfloCentrum Brno, o. p. s.
Ve středu kolem poledne už trošku nervózní volám kolegyni Ireně, která byla průvodkyní našich partnerů během prvního dne jejich pobytu a očekávala je v hotelu, kde byli ubytovaní, aby jim pomohla v případě potřeby. Slovy “všechno je v pořádku, Radku, přijeli na čas, teď právě obědvají a za chvilku vyrážíme” mě Irča uklidňuje, takže se ještě mohu věnovat posledním přípravám na jejich návštěvu.
Pracovní výměnu zkušeností zahájili naši partneři v HapAteliéru – sociálně terapeutické dílně pro zrakově postižené na Poděbradově ulici 58. Vedoucí dílny Jana Pilgrová představila činnosti a cíle této služby. Hosté si mohli prohlédnout výsledky práce klientů, a jelikož v dílně v tu dobu několik klientů zrovna pracovalo, měli rakouští kolegové také možnost seznámit se s tím, jak dílna funguje v praxi.
1. 04.
Autor: Tereza Kozderová
V úterý 22. března 2011 vyrazila početná skupinka klientů z Brna a Znojma nahlédnout do prostor a života hasičské záchranné stanice Brno – Lidická.
Na vrátnici nás čekal Ondřej Lerch, který nám byl průvodcem. Hned na začátku nás upozornil, že stanice je v plné pohotovosti a tudíž můžeme zažít zásah a výjezd. Jeho slova se naplnila a tak popis, jak hasiči opravdu sjíždějí po tyči ke svým autům, byl rázem doplněn praktickou ukázkou.
Měli jsme možnost potěžkat a osahat si hasičskou výstroj a vybavení pro různé příležitosti, resp. zásahy – mechanické nůžky a rozpínák, hadice o různé délce a hmotnosti, oblek, dýchací přístroj, helmu a spoustu dalšího. Do rukou nám byla zapůjčena i termovize
Do detailu jsme slyšeli, jakým způsobem probíhá zásah, co musí zájemce o tuto práci splňovat, jak se školí a průběžně cvičí. Prohlídka byla nabita informacemi a spoustou zážitků.
Děkujeme stanici hasičské záchranné služby za umožnění exkurze, panu Lerchovi za výborný výklad s možností haptické prohlídky veškerého hasičského vybavení, které bylo v tu chvíli k dispozici.




