28. 11.

Autor:

V pondělí 19. listopadu 2012 se v kanceláři vyškovského TyfloCentra konala beseda s názvem Život a studium ve Španělsku. Sešli jsme se slečnou Pavlínou Konečnou, která nám povyprávěla své zážitky a zkušenosti ze studijního pobytu v této jihoevropské zemi.

Povídání začalo krátkým vysvětlením fungování systému studijních pobytů vysokoškolských studentů v zahraničí. Po té nám přednášející přiblížila, jak vypadá studium ve Španělsku. Zjistili jsme, že organizace studia je velmi podobná té, kterou známe z českých vysokých škol, nicméně při srovnání obou systémů jsme se dozvěděli mnoho zajímavých informací. Slečna Konečná nám přiblížila své strasti a radosti, které v neznámé zemi zažívala, a povyprávěla nám svoje četné zážitky z každodenního života nevidomého ve Španělsku. Další část besedy byla věnována vyprávění o životě ve Španělsku, které bylo doplněno o ukázky předmětů přivezených ze studijního pobytu. Díky tomu jsme zjistili, jaký životní styl mají Španělé, poslechli jsme se něco nového o známých siestách, silné náboženské tradici, jídle ve Španělsku a mnohé další. Vzhledem k blížícím se vánočním svátkům jsme se také věnovali tomu, jak Španělé slaví Vánoce a další svátky v roce.

Beseda byla opravdu velice zajímavá a odnesli jsme si z ní mnoho nových poznatků. Ráda bych jménem TyfloCentra ve Vyškově a našich klientů poděkovala slečně Pavlíně Konečné za poutavé a příjemné povídání a popřála jí hodně štěstí a studijních úspěchů.

Akce se konala v rámci projektu „Slepotou život nekončí“, který je financován z evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu ČR.


23. 11.

Autor:

Na jaře příštího roku skončí tříletý projekt brněnského TyfloCentra, který nese název Slepotou život nekončí…. V úterý 20. listopadu 2012 proběhlo v brněnském TyfloCentru na Chaloupkově ulici 3 v Brně – Králově Poli závěrečné hodnotící setkání realizátorů projektu s klienty s těžkým postižením zraku, kterým byl projekt určen.

Cílem projektu bylo připravit komplexní program podpory pro osoby s těžkým zrakovým postižením na jejich začlenění zpět do společnosti. Posílit jejich silné stránky tak, aby na trhu práce měli co největší šance na úspěšné zapojení se do pracovních procesů.

Byly vytvořeny tiskové materiály, mající pomoct objevit schopnosti klientů, které by se daly využít při hledání pracovního uplatnění i při nástupu do zaměstnání. Na rozvoji nových dovedností, které mají za cíl zvýšit šanci pracovního uplatnění účastníků projektu, byly založeny veškeré aktivity s projektem spojené. Navíc se podařilo vydat přehlednou publikaci o kompenzačních pomůckách, která je jednak v podobě tištěné brožury, a také v digitální podobě na CD a ve formátu webové stránky.

Na úterním setkání s klienty promluvila i ředitelka brněnského TyfloCentra, Hana Bubeníčková, manažerka projektu. Plně v duchu stěžejních myšlenek celého projektu zhodnotila jeho průběh – zdůraznila, jak je pro klienty i po skončení tohoto balíku cílených aktivit důležité vytrvat v započatém úsilí: „I když máme handicap, nevzdávejme se, dál na sobě pracujme, abychom se nenechávali jen opečovávat.

Během realizace projektu jsme uskutečnili přes čtyřicet motivačních skupinových setkání klientů, měli jsme možnost seznámit se s pozoruhodnými činnostmi, které vykonávají jiní zrakově postižení lidé, kteří i přes svůj handicap plně pracovně žijí“, hodnotí odborná asistentka projektu Olga Plachá a doplňuje: „realizovali jsme devět typových pracovně – rehabilitačních kurzů v několika opakováních. Největší zájem byl o kurzy pracovně právního minima, kde se k lidem dostaly pro ně mnohdy nové informace z pracovně právní oblasti, klienti se dozvěděli, jaké náležitosti má mít pracovní smlouva. Obsahem dalších kurzů bylo na příklad téma, jak psát svůj životopis, co to je a jak má vypadat motivační dopis, jak napsat e-mail, jak a kde hledat nové zaměstnání, zkrátka praktické rady, kterými je dobré se řídit při hledání pracovního uplatnění. Všechny tyto aktivity pomáhali zajišťovat všichni pracovníci projektu – patří jim za to velké poděkování.

Na závěr zaznělo přání ředitelky společnosti: „Držme si palce, abychom získali nějaký další takový projekt, který by klienty obohatil o nové poznatky a zkušenosti a nám umožnil realizovat nové formy práce s klienty.

Projekt je financován z prostředků ESF prostřednictvím OP LZZ a státního rozpočtu České republiky.


7. 11.

Autor:

Otázka až provokativně znějící: „Co jsem se ve škole nenaučil? A co jsem se tam naučil?“

Ve škole jsme se naučili hodně, obzvlášť pokud jsme byli pozornými žáky a studenty. Během života a v zaměstnání se učíme dál. Neberme však v úvahu „jen“ zvyšování odbornosti, studium cizích jazyků, školení, kurzy apod. Život sám nás učí, často se nemusíme ani příliš snažit. Někdy stačí pouze vidět a už víme. A co když neuvidí…?

V klubovně brněnského TyfloCentra jsme se sešli s nevidomým panem Josefem Kaplanem, který se věnuje práci, jaké se ve škole nenaučil. Nejdříve vystudoval obchodní akademii pro zrakově postiženou mládež v Brně. V tomto oboru uplatnění nenašel a tak se spolu s rodiči začal věnovat zdravé výživě a alternativní medicíně. Po absolvování kurzu pomáhá lidem při zdravotních potížích také jako masér. Nakonec se oklikou dostal k tomu, co ho teď velmi baví a naplňuje. A co mu v tom pomáhá? Sluch, hmat i cit. Pokud chce někomu pomoci, dopřává mu dostatek sluchu. Hmat a cit jako masér potřebuje především.

Pan Kaplan svým vyprávěním zaujal všechny přítomné posluchače. Navodil spoustu zvídavých otázek, na které s chutí odpovídal a s dobrovolnicí besedu obohatil o pár relaxačních cvičení.

Beseda byla uspořádána v rámci projektu Slepotou život nekončí, který přináší možnost dozvědět se mnoho zajímavého o svém okolí. Cílem je, abyste se necítili sami, mohli naplnit svůj čas zajímavým programem, abyste o sobě přemýšleli a něco pro sebe udělali.
Marie Švejdová, Renáta Štípová

Fotogalerie

Co jsem se ve škole nenaučil, 23. 10. 2012


1. 11.

Autor:

Středu 17. října jsme si ve znojemském TyfloCentru vyhradili pro podpůrnou motivační aktivitu pro klienty s názvem: Jak se žije v Tyflopomůckách. V průběhu předchozích setkání se klienti často zajímali o kompenzační pomůcky pro zrakově postižené. Jejich sortiment je široký, ale nejbližší firma, která se zabývá distribucí těchto pomůcek je až v Olomouci. Proto jsme se rozhodli zprostředkovat účastníkům projektu SŽN setkání se zaměstnanci Tyflopomůcek spojené s následnou výstavou kompenzačních pomůcek přímo u nás.

V během besedy jsme se od dvou přednášejících paní Yvony Langové a Jindřišky Dvorské dozvěděli spoustu zajímavostí o fungování Tyflopomůcek. Mluvily o tom, jak probíhá výběr pomůcek pro zrakově postižené, kdo je u nás vyrábí a jak pracovnice vyhledávají další zdroje v zahraničí. Po besedě následovala samotná výstava, v průběhu které si klienti mohli veškeré pomůcky v klidu prohlédnout, osahat a vyzkoušet.

K dispozici byly pomůcky, které usnadňují práci v domácnosti, audiopomůcky, společenské hry, různá měřidla, hodiny a pomůcky, které pomáhají při orientaci v prostoru. Klienti se také dozvěděli, na kterou pomůcku může zrakově postižený člověk získat příspěvek ze zdravotního pojištění nebo od úřadu práce.

Aktivita se konala v rámci projektu „Slepotou život nekončí“, který je financován z evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu ČR.


16. 10.

Autor:

„Kavárna POTMĚ tentokrát v Brně!“ Tak zněl titulek, který nás nenechal dlouho na pochybách, a návštěvu zatemněného autobusu s neobvyklou kavárnou Potmě jsme naplánovali hned jak to bylo možné, tedy na úterý 11. září. Každého z nás napadala před samotnou exkurzí řada otázek: Jak asi funguje obsluha v absolutní tmě? Kolik číšníků je třeba na jednu kavárnu? Musí se speciálně školit? Jaké jsou požadavky na potenciální číšníky? Jak probíhá provoz a kolik pracovníků se na něm podílí? A protože otázek bylo opravdu mnoho, obrátili jsme se na realizátory tohoto zajímavého projektu a požádali je o krátký rozhovor. A podařilo se, po exkurzi nás měl čekat rozhovor s panem PaedDr. Michalem Kuchařem, který stál u zrodu myšlenky vytvořit Kavárnu Potmě.

Ale jak to vlastně v Kavárně Potmě fungovalo?

Hned před vchodem se nás ujala slečna (hosteska), která organizovala usazování k jednotlivým stolům uvnitř kavárny. Pomocí magnetické tabule, na které byly rozmístěné magnetky tak, jak byli návštěvníci ke stolům usazováni. Pak jsme po krátkém proškolení vypnuli všechny mobilní telefony a už se prvních odvážlivců ujímal náš průvodce. V kavárně bylo celkem šest stolů, průvodce nás pomocí slovního popisu usadil k jednomu z nich. Když se s námi rozloučil, nečekali jsme dlouho a ze tmy nás oslovil hlas číšnice. Ta se o nás starala po celou dobu posezení v kavárně.  

Po originálním zážitku nás čekala krátká beseda s panem Kuchařem. Zahrnuli jsme ho našimi dotazy a on vyprávěl o tom, jak vznikla myšlenka zrealizovat Kavárnu potmě. Dozvěděli jsme se, jak probíhá výběr a proškolení budoucích číšníků. Jak je důležité, aby nevidomý číšník ovládal srozumitelný a přesný řečový projev nebo jaké jsou další předpoklady pro tuto práci. Návštěva Kavárny Potmě pro nás byla setkáním s lidmi, kteří jsou nadšení pro to, co dělají. Ale určitě i vzpruhou a nadějí pro nové pracovní příležitosti.



TyfloCentrum Brno, o.p.s.

TyfloCentrum Brno, o.p.s.
Pomáháme nevidomým a slabozrakým lidem překonávat důsledky těžkého zrakového postižení a zvyšovat kvalitu jejich života.
Naše Centrum pro nevidomé najdete v Brně, Břeclavi, Vyškově, Znojmě a Moravském Krumlově.
Více informací o naší společnosti

Podpořte naši organizaci

Podpořte prosím naši činnost zasláním DMS, finančním či materiálním darem. Více informací o možnostech podpory najdete na stránce Jak nám můžete pomoci? Děkujeme.

Rubriky

Štítky

Archivy

Odkazy

Přihlásit se k odběru RSS