15. 09.
Autor: Tereza Kozderová
Během prázdnin nám přišla tradiční pozvánka na sportovní hry Chrlická žaba, letos už 6. ročník. Samozřejmě je nemyslitelné, abychom při takové události chyběli, proto se ve středu 14.9. sešlo 5 nadšených a odvážných sportovců se svými doprovody a společně jsme vyrazili do Chrlic.
Slavnostní zahájení se konalo na zahradě, kde byl za tónů písně We are the Champions zapálen „olympijský oheň“ se šesti pochodněmi. Této důležité role se zhostily 1. a 2. místostarostka městské části Brno – Chrlice.
Pak už se družstva rozeběhla k připraveným stanovištím podle předem daného pořadí. Náš tým – TyfloCentrum Brno, o.p.s. se sloučil s týmem odbočky SONS Brno – střed a jako první disciplína nás čekala jízda na dvojkole. Fandili jsme, povzbuzovali a snažili se vytvořit opravdu sportovní atmosféru. Další disciplina byla skok do dálky z místa. Nejdelší skok našeho týmu byl cca 2 metry. Z parku jsme se přesunuli zpět do zahrady, kde jsme změřili síly v šipkách. Protože už se pomalu blížilo poledne, rozhodli jsme se pro pauzu a dali si svačinu, abychom měli sílu na zbývající discipliny.
Náš plán vyšel. V hodu koulí, hodu granátem a kuželkách se nám náramně dařilo. Je vidět, že kuželky pravidelně trénujeme.
Co jsme si ale nemohli naplánovat bylo počasí, které nás od kuželek vyhnalo a déšť už nás po zbytek dne nepustil ven. Jídelna byla neustále plná sportovců, tak jsme čekání využili k návštěvě místních dílen – keramické, košíkářské a textilní, kde se nám pracovníci velmi ochotně věnovali a každý nám povyprávěl, jak uživatelé v dílně čas tráví, čemu se věnují a kam jejich výrobky dále putují. Nejvíce nás zaujala keramická dílna, kde jsme si osahali každý výrobek, který byl v dosahu.
Oběd se přiblížil, siestu jsme prožili při živé muzice ve společenském sále a nakonec přišlo dlouho očekávané vyhlašování výsledků.
Přišla spousta hostů, bylo připraveno neuvěřitelné množství cen a medajlí a celé vyhlašování mělo slavnostní atmosféru. Umístění sportovců vyhlašovala, jistě všem známá, Šárka Kašpárková.
Děkujeme ÚSP Chrlice za pozvání k soutěžení, organizaci celého dne a všem zúčastněným za příjemnou atmosféru.
Náš tým si akci velmi pochvaloval a už teď se všichni těšíme na další ročník Chrlické žaby. Sportu ZDAR!
Fotogalerie
1. 11.
Autor: Eliška Škrancová
V pátek 15. října 2010 měli lidé s těžkým postižením zraku ojedinělou možnost vyzkoušet si a naučit se chodit s holemi na nordic walking po asfaltu i v terénu. Z dotace Magistrátu města Brna, Odboru životního prostředí, jsme mohli uhradit část nákladů za kurz nácviku chůze s nordic walkingovými holemi.
Vycházka byla připravena tak, aby si všichni účastníci vybrali správné hole, vyzkoušeli si chůzi a naučili se správnou techniku chůze do kopce, po rovině i z kopce. Věnovali se nám zkušení instruktoři, a tak jsme se naučili mnoho zajímavého a užitečného.
Chůze s nordic walkingovými holemi je vhodná pro všechny věkové kategorie a zaujala i lidi s těžkým postižením zraku. Nevidomí účastníci měli s sebou průvodce, ostatní si užili chůzi samostatně.
Pro lidi s těžkým postižením zraku mohou hole zlepšit celkovou jistotu v pohybu a především při chůzi v přírodním terénu přináší jistotu, klid a spolehlivost pro orientaci i oporu. Chůze s holemi umožňuje lidem s těžkým postižením zraku také chodit častěji do přírody, zlepšovat si fyzickou kondici a mít mnoho nových zážitků spojených s pobytem v přírodě.
Na vycházce jsme si vyzkoušeli, že hole slouží nejen při chůzi, ale že se mohou využít i ke cvičení, které protáhne celé tělo. Cvičení provázelo celé naše putování a závěrečné protahování bylo posledním bodem v programu. Po dvou a půl hodinách chůze v terénu jsme se opět vydali do víru velkoměsta.
Fotogalerie
7. 10.
Autor: Jiřina Falková
Již podruhé se letos sešli pracovníci a klienti TyfloCentra s lektorkou Centra ekologické výchovy Pálava Evou Řezáčovou na výletě s odborným výkladem. Po jarní Pálavě padl nápad setkat se 20. září v přírodní rezervaci Svatý kopeček nad Mikulovem.
Po přivítání u Domu spisovatelů opustila čtrnáctičlenná skupina „civilizaci“ a začala stoupat po Křížové cestě na vrchol. Naše zastavení se neřídila barokními kapličkami se sochami Ježíše, ale spíše vhodnými stromy, keři a rostlinami, kterým jsme mohli osahat a ovonět kůru, listy, plody či květy. Mnozí z nás znali tyto rostliny lidovými názvy, nyní jsme se dozvěděli i podrobnosti, čím se mezi sebou různé druhy liší. Mluvili jsme také o umělých zásazích Okrašlovacího spolku, který zde na přelomu 19. a 20. století vysázel šeříky, akáty, borovice a pajasany. Ty nejsou přirozené pro zdejší stepi, vytlačují vzácné původní druhy a ochránci přírody s nimi těžce bojují.
Z vrcholu Kopečku jsme si ukázali další rezervace v okolí, diskutovali o rozdílech mezi českou krajinou, kde stále převládají velké lány, a rakouským územím, rozděleným na malá různobarevná políčka s mezemi a remízky. Zkoušeli jsme také chytat kobylky a na obrázcích si ukázali další živočišné druhy, které zde žijí.
Po poledni jsme pokračovali dál ke zrekonstruované kapli Božího hrobu, kde se s námi lektorka rozloučila. Poté vedla skupinu do lomu „domorodá“ pracovnice z břeclavského střediska Jiřka. Sešli jsme společně i k vodě do zatopeného lomu na Janičově kopci a dozvěděli se něco o historii těžby vápence na Pálavě. Potom nás čekala už jen cesta do centra a sladká odměna za fyzickou námahu v podobě posezení v cukrárně. Do Brna jsme se vrátili před šestou večerní s dobrou náladou z krásného a aktivně prožitého dne.
Fotogalerie
7. 10.
Autor: Irena Kocí
Podzim je na „svátky zrakově postižených“ bohatý: 15. října si připomínáme Mezinárodní den bílé hole, 13. listopadu je Mezinárodní den nevidomých a druhý čtvrtek v měsíci říjnu pak Světový den zraku (letos vychází na 14.10.). A právě u příležitosti Mezinárodního dne bílé hole TyfloCentrum Brno, o.p.s. již deset let pořádá soutěž pro zrakově postižené. TyfloBrno.
Jubilejní desátý ročník soutěže v chůzi s bílou holí se uskutečnil v sobotu 2. října 2010. I v tomto roce se soutěž konala v jedné z městských částí města Brna, tentokrát to byly Bohunice. Starosta Bohunic ing. Robert Kotzian poskytl nad akcí záštitu, osobně ji v sobotu ráno zahájil a chůzi s bílou holí a „poslepu“ hned vyzkoušel. Konání letošního ročníku TyfloBrna podpořila radnice městské části Brna – Bohunic i finančně, soutěžícím byly pořízeny odměny s logem brněnského TyfloCentra a bylo pořízeno občerstvení. Na území Bohunic pak byla vybrána ZŠ na Arménské ulici, v níž bylo zázemí pro účastníky akce. Za další drobné dárky a odměny pro soutěžící děkujeme i našim dárcům a sponzorům a kanceláři Brno – Zdravé město, do jejíhož 16. ročníku projektu „Brněnské dny pro zdraví“ je soutěž TyfloBrno zařazena.
„Měli jsme štěstí na vlídné počasí, slunce sice mohlo vydržet svítit déle, než do oběda, ale hlavně, že nepršelo“ hodnotí ředitelka brněnského TyfloCentra RNDr. Hana Bubeníčková.
V devět hodin ráno se jídelna základní školy na Arménské ulici zaplnila soutěžícími a jejich průvodci, dorazili strážníci Městské policie, starosta Bohunic, dobrovolní »andělé strážní« a všichni, kteří zdárný a bezpečný průběh akce zajišťují. Hlavní koordinátorka akce Tereza Kozderová z pořádajícího brněnského TyfloCentra dolaďuje poslední přípravné práce a zahajuje letošní ročník soutěže. Vítá čtrnáct soutěžících, devět mužů a pět žen z celé republiky. Vysvětluje, co soutěžící čeká: úspěšné zvládnutí soutěžní trasy zahrnuje i absolvování různých úkolů na jednotlivých stanovištích, zaměřených rovněž na dovednosti související s prostorovou orientací a samostatným pohybem, například chůze za zvukem, komunikace s „náhodným“ kolemjdoucím, schopnost odhadnout vzdálenost a směr v prostoru ulice (soutěžící měli kopírovat chůzí různé geometrické tvary), jízda na tandemovém kole je již tradiční disciplínou, stejně jako cestování MHD.
Každý soutěžící bude mít stejné podmínky pro absolvování trasy, slabozrakým budou zapůjčeny temné brýle, simulující naprostou ztrátu zraku, aby soutěžili opravdu všichni „poslepu“. Na zvukových nosičích je namluven přesný popis trasy, popis je k dispozici i v černotisku pro průvodce a v braillu. Na trasu jdou soutěžící v desetiminutových intervalech. Pořadatelé zdůrazňují, že čas a rychlost nejsou tím nejdůležitějším prvkem pro hodnocení, jde především o bezpečnost. Hlídky Městské policie jsou ve střehu v místech, kde nevidomí přechází vozovku.
Soustředit se na popis trasy v neznámém městském hluku a ruchu není vůbec snadné. Dvou a půl kilometrová trasa se stanovišti je v průměru zdolána za necelé tři hodiny. Dobrovolníci v rolích »andělů strážných« svůj úkol zvládli perfektně. I když viděli chybné kroky soutěžících, odolali pokušení ihned je navrátit do správného směru a trpělivě vyčkali, pokud je soutěžící požádají o pomoc.
Program desátého výročního TyfloBrna 2010 byl pestrý, výkony soutěžících vyrovnané. Za přispění dobrovolníků a Městské policie se všech 9 mužů a 5 žen v pořádku vrátilo do cíle. První místo obsadil nováček naší soutěže, Aleš Příborský z Hluboček, blahopřejeme. Uznání patří všem!
Akci předcházela tisková konference s odborným seminářem, na kterém vystoupil konzultant pro odstraňování bariér Josef Konečný z brněnského TyfloCentra. Hosté z řad městských zastupitelů i z médií seznámil s problematikou vnímání překážek zrakově postižených ve veřejném prostoru. V lidových novinách vyšel článek, v němž se problematika prezentovaná na tiskové konferenci odrazila. Stejně tak i v Právu o tři dny později byl otištěn článek, který se věnoval nejen TyfloBrnu, ale i komplikacím spojených s pohybem nevidomých po městě.
Fotogalerie
24. 09.
Autor: Irena Kocí
Od 23. srpna do 29. srpna se na Rychtě Krásensko uskutečnil jedinečný zážitkový pobyt pro 13 mladých lidí s těžkým postižením zraku a 13 vidících vrstevníků. Účastníci byli ve věku 18 – 30 let. Tento unikátní projekt, mající za cíl prolnout světy hendikepovaných a zdravých mladých lidí, připravilo TyfloCentrum Brno, o.p.s.
„Chci vám říct, že to byla opravdu úžasná akce. Poznala jsem tam hodně nových zajímavých lidí. Každý jsme určitým způsobem překonal nějakou tu svou hranici.“ hodnotí jedna z účastnic pobytu.
Týdenní pobyt byl strukturován každodenními aktivitami, které byly různě obměňovány – například se snídalo každé ráno poněkud jinak, jednou v pyžamu, jindy se účastníci navzájem poslepu krmili… Každý měl možnost zhodnotit uplynulý den tak, že do skleněné zkumavky přisypával koření, které svou vůní, u vidících i barvou, nejlépe vystihovalo rozpoložení minulého dne a pak si svůj „barometr“ ve zkumavce mohli odvézt domů. Citlivě zrekonstruovanou stavbou krásenské rychty se několikrát za den rozezněla „svolávací“ píseň, aby se vidící i nevidomí účastníci sešli a pustili se do dalších promyšlených a mnohdy i poměrně náročných akcí.
První den si každý vylosoval „svého člověka“ a během celého pobytu mu mohl nezištně pomáhat. Kdo chtěl, mohl se nechat na závěr pobytu odhalit.
Systém obálek se jmény umožňoval předávání vzkazů mezi vidícími i nevidomými – takže ke konci pobytu si valná většina vidících účastníků osvojila psaní na speciálních strojích „pichťácích“, píšících v Braillově písmu.
„Obdivuju vedoucí v tom, že dokázali vymyslet hry tak, aby byly zábavné jak pro nevidomé, tak pro koukavé a dokázaly je obohatit.“ chválí další účastnice.
Organizátoři se snažili, aby účastníkům vytvořili rovnocenné podmínky a tak oba světy – vidících i nevidomých – mohly navázat vyvážené partnerství. Toto snažení vyvrcholilo akcí v blízkém lese, na níž byli všichni vidící zaklapkovaní a měli poslepu plnit různé úkoly. Účastníci si tak vyměnili role a nevidomí dělali průvodce, popisovali vidícím cestu. „Asi jsem to přeháněl, ale vidící to s tou péčí taky někdy přehání, tak aspoň vidí, jaké to je“ směje se po skončení výtečně hodnocené akce jeden z nevidomých.
Program byl nabitý, fyzicky náročné akce byly střídány aktivitami intelektuálními, své pevné místo v programu měly tvůrčí dílny – arteterapie, dramaterapie, taneční terapie.
Svět vidících i nevidomých se prolnul, spokojené reakce z obou stran jsou tou největší odměnou pro organizátory. „Prostě ráj mezi světy! Člověk se cítil, jakože tu pomoc, kterou od ostatních celý život přijímá, teď může aspoň trochu vrátit zpět.“
Zážitkový pobyt finančně podpořila Nadace Život umělce. Děkujeme.





