24. 09.
Autor: Irena Kocí
Od 23. srpna do 29. srpna se na Rychtě Krásensko uskutečnil jedinečný zážitkový pobyt pro 13 mladých lidí s těžkým postižením zraku a 13 vidících vrstevníků. Účastníci byli ve věku 18 – 30 let. Tento unikátní projekt, mající za cíl prolnout světy hendikepovaných a zdravých mladých lidí, připravilo TyfloCentrum Brno, o.p.s.
„Chci vám říct, že to byla opravdu úžasná akce. Poznala jsem tam hodně nových zajímavých lidí. Každý jsme určitým způsobem překonal nějakou tu svou hranici.“ hodnotí jedna z účastnic pobytu.
Týdenní pobyt byl strukturován každodenními aktivitami, které byly různě obměňovány – například se snídalo každé ráno poněkud jinak, jednou v pyžamu, jindy se účastníci navzájem poslepu krmili… Každý měl možnost zhodnotit uplynulý den tak, že do skleněné zkumavky přisypával koření, které svou vůní, u vidících i barvou, nejlépe vystihovalo rozpoložení minulého dne a pak si svůj „barometr“ ve zkumavce mohli odvézt domů. Citlivě zrekonstruovanou stavbou krásenské rychty se několikrát za den rozezněla „svolávací“ píseň, aby se vidící i nevidomí účastníci sešli a pustili se do dalších promyšlených a mnohdy i poměrně náročných akcí.
První den si každý vylosoval „svého člověka“ a během celého pobytu mu mohl nezištně pomáhat. Kdo chtěl, mohl se nechat na závěr pobytu odhalit.
Systém obálek se jmény umožňoval předávání vzkazů mezi vidícími i nevidomými – takže ke konci pobytu si valná většina vidících účastníků osvojila psaní na speciálních strojích „pichťácích“, píšících v Braillově písmu.
„Obdivuju vedoucí v tom, že dokázali vymyslet hry tak, aby byly zábavné jak pro nevidomé, tak pro koukavé a dokázaly je obohatit.“ chválí další účastnice.
Organizátoři se snažili, aby účastníkům vytvořili rovnocenné podmínky a tak oba světy – vidících i nevidomých – mohly navázat vyvážené partnerství. Toto snažení vyvrcholilo akcí v blízkém lese, na níž byli všichni vidící zaklapkovaní a měli poslepu plnit různé úkoly. Účastníci si tak vyměnili role a nevidomí dělali průvodce, popisovali vidícím cestu. „Asi jsem to přeháněl, ale vidící to s tou péčí taky někdy přehání, tak aspoň vidí, jaké to je“ směje se po skončení výtečně hodnocené akce jeden z nevidomých.
Program byl nabitý, fyzicky náročné akce byly střídány aktivitami intelektuálními, své pevné místo v programu měly tvůrčí dílny – arteterapie, dramaterapie, taneční terapie.
Svět vidících i nevidomých se prolnul, spokojené reakce z obou stran jsou tou největší odměnou pro organizátory. „Prostě ráj mezi světy! Člověk se cítil, jakože tu pomoc, kterou od ostatních celý život přijímá, teď může aspoň trochu vrátit zpět.“
Zážitkový pobyt finančně podpořila Nadace Život umělce. Děkujeme.
Fotogalerie
23. 09.
Autor: Eva Indrová
Ne nadarmo se říká: „ve zdravém těle zdravý duch“. O významu těchto slov by mohli klienti znojemského Tyflocenta vyprávět své, neboť se rozhodli už poněkolikáté poznávat krásy našeho kraje. Tentokráte jsme se vydali až na hranice České Republiky s Rakouskem. Sluníčko pravého babího léta nám zářilo na cestu, a tak jsme se podle plánu mohli společně vydat do nejmenšího rakouského městečka jménem Hardegg. Pro české turisty je od půlky dubna do konce září dobře přístupné přes hraniční přechod pro pěší. Na konci obce Čížov podél pohraniční silnice je zachována část linie železné opony v tehdejší Československé socialistické republice. Zátarasy byly opatřeny signální stěnou, oraným pásem ošetřovaným totálním herbicidem a obslužnou asfaltovou komunikací, která prakticky znemožňovala jeho nepozorované překonání. Součástí železné opony byla i různá přídavná ženijní zařízení (ježkové a jehlanové zátarasy, dělobuchy, osvětlovací rampy, strážní věže apod.).
Když jsme si na vlastní kůži zkusili výstup na strážní věž a to, jak vypadá ostnatý drát, vykročili jsme po modré turistické značce z Čížova, kam jsme přijeli autobusem. Cestou lesem jsme si každý mohli ověřit svou fyzickou kondici, ale i znalosti z biologie při poznávání nejrůznějších podzimních plodů. Potom jsme vystoupali až k vyhlídce na Maxplateau, kde se otevřel krásný pohled na celý Hardegg. Hardegg leží na soutoku Dyje a jejího nejsilnějšího přítoku mezi Vranovem a Znojmem – potoka Fugnitz. Městečku dominuje hrad vystavěný ve 12.-13. století, v jehož prostorách je nainstalována expozice s mexickými motivy. Současným vlastníkem hradu je hrabě Pilati, který sídlí v Riegersburgu. Při zpáteční cestě jsme si krátili trasu společným povídáním třeba o uplynulých cestovatelských besedách, a vůbec nám nevadilo, že trasa, kterou jsme zvládli ujít, byla dlouhá asi třináct kilometrů.
Fotogalerie
9. 09.
Autor: Eva Indrová
Říká se, že sny se mají plnit. Někdo sní o bohatství, někdo o kariéře, někdo o zdraví a někdo, třeba, o možnosti řídit auto. Několika klientům znojemského TyfloCentra se jejich sen splnil zásluhou pana Petra Havelky a jeho kamaráda, Aleše Handla, majitele autoškoly. Celá akce proběhla na letišti ve Znojmě. Letištní plocha je velká a travnatá, proto se muselo čekat na suché počasí a bylo nutné akci z původně plánovaného letního termínu přesunout na začátek září. Akce proběhla společně se klubem Auris. Klienti TyfloCentra a Aurisu se seznámili na jarní besedě o bariérách v životě neslyšících a nevidomých a hned se domluvili, že by se spolu rádi sešli i v budoucnu. Ta chvíle nastala právě na znojemském letišti, kde řízení auta nebylo jedinou aktivitou, která se uskutečnila. Klienti také měli možnost projet se na tandemu a vyzkoušet si tak, někteří dokonce poprvé, jízdu na kole. Dvě auta autoškoly „Aleš Handl“ a tandem kroužily po letišti za neustálé pozornosti ostatních, kteří zatím na svou jízdu čekali. A tak bylo slyšet, jak má někdo těžkou nohu a s plynovým pedálem není zrovna kamarád, a naopak, jak zase někdo jiný má zvuk auta pěkně pod kontrolou. Stejně tak se pozornosti těšil i tandem. A zvlášť ti, kdo na něj nasedali poprvé, museli vyvinout docela velké úsilí, aby zkoordinovali vše, co bylo potřeba k rozjetí se. Jízda na tandemu po travnaté ploše byla i velkým sportovním výkonem. Mimo ježdění jsme se také dověděli zajímavosti o znojemském letišti – například to, že je zde v hangárech celkem 16 letadel, z toho 2 vrtulníky a že na letišti v posledních letech přistál Václav Havel (ještě ve funkci prezidenta ČR) a také zde přistávají významné návštěvy z Rakouska.
Fotogalerie
18. 06.
Autor: Jana Puchegger Chadalíková
„Na Okoř je cesta jako žádná ze sta, vroubená je stromama…“, znělo v úterý nad rozhořívajícím se táborákem v prostorách Ateliéru Samuel na Hradišti. Sešli jsme se totiž v hojném počtu, abychom zavzpomínali na uplynulý školní rok, zazpívali si za doprovodu kytar a abychom si užili opékání špekáčků a jiných dobrot. Bylo fajn, že kromě znojemských klientů mezi nás zavítali i klienti odjinud (Brno, Kyjov) a také naši dobrovolníci a pěkné odpoledne užívali s námi. Sedělo se, opékalo, povídalo a zpívalo 3 hodiny. Spolupráce znojemského TyfloCentra s Ateliérem Samuel má již dlouhou tradici. „Samueláci“ nás pozvali do svých prostor a připravili posezení, ohniště a špekáčky, my jsme obstarali kytaristy (kterým tímto moc děkujeme) a další občerstvení (sponzorovala firma TLT Speedition ). Počasí nám nadmíru přálo – sluníčko na nás jen pokukovalo zpoza mraků a nijak nepálilo a déšť se také rozhodl ušetřit nás své přítomnosti. Při hřejivém táborovém ohni se vzpomínalo na akce právě končícího školního roku a plánovalo se i do budoucna. Právě táborák a opékání špekáčků byl jednou z aktivit, kterou by klienti přivítali i v dalších letech. Snad se tedy zadaří jej zařadit do programu pravidelně.
Fotogalerie
20. 05.
Autor: Jana Puchegger Chadalíková
Nápad na návštěvu lanového centra vyšel od jedné z našich klientek, která také s přípravou akce aktivně pomáhala. Skupinka 4 klientů se svými průvodci tak vyrazila do Brna do lanového centra Proud v úterý 18. května 2010. Další účastníci se přidali v Brně.
V lanovém centru už na nás čekali s připraveným programem, který jsme domlouvali dlouho dopředu tak, aby vyhovoval našim klientům s těžkým postižením zraku. Nejdříve jsme si na rozehřátí zahráli na loučce různé zajímavé hry (např. dvojice se hledaly poslepu podle indicíí, které si každý vylosoval a které se mohly nejen prohlížet hapticky, ale také ochutnávat). Následoval nácvik pohybu na laně a jištění na nízkých překážkách (cca půl metru nad zemí). Instruktorka lanového centra Alice vždy kontrolovala, zda děláme všechno správně a opravovala a upravovala jištění a úvazy. Odvážnější z nás si mohli zkusit i pohyb na vysokých překážkách. Vždy jsme dbali na maximální možnou bezpečnost lezců. Kdo se na vysoké překážky neodvážil, mohl se bez problémů vrátit k těm nízkým a dosyta si zalozit tam. A nejšikovnější klienti s zkusili i zdolání tandemové překážky. A povedlo se jim to! Právě týmová spolupráce dvou osob při překonávání překážek je tím největším zážitkem z lanového centra.
Po třech hodinách sportovních výkonů na lanech přišel vhod oběd v nedaleké restauraci. A pak už jen cesta autobusem domů, během níž jsme si nadšeně o našich dojmech a zážitcích povídali. A za rok jedeme znovu !
