Blog brněnského Centra pro nevidomé

13. 05.

Autor: Eliška Škrancová

Jednou z kratších akcí, kterou jsme v rámci pravidelných vycházek připravili pro naše klienty, byla v pátek 7. května komentovaná prohlídka Tyršova sadu s odbornicí z Veřejné zeleně města Brna. Měli jsme možnost nahlédnout do jednoho z brněnských parků, který dříve býval hřbitovem, a proto se od ostatních parků liší tím, že celá koncepce má zachovat úctu k těm, kteří zde byli dříve pohřbeni.

V parku se nám naskytl pohled na kvetoucí stromy a květiny. Hned na začátku nás svou vůni přivábil šeřík, drobnými barevnými lístky okouzluje návštěvníky okrasná třešeň. Dále jsme si prohlédli kalinu, záhon kvetoucích bergénií, šantu kočičí a ještě mnoho různobarevných květů, které v tomto období park zdobí.

Zastavili jsme se i u zajímavých stromů, jako např. jinanu. Zajímavá byla i prohlídka stromu, který je napaden dřevokaznými houbami, které strom ničí, a proto jej pracovníci parku museli na začátku jara ořezat, aby zamezili nebezpečí pádu na návštěvníky parku.

V parku se nachází i speciální záhon pro nevidomé a slabozraké, který nabízí lidem s těžkým postižením zraku možnost prohlédnout si všechny rostliny tak, že se k nim nemusí ohýbat až na zem, protože rostliny jsou vysazeny ve výšce cca 50 cm nad zemí. Na záhonu jsou popisky v černotisku a braillově písmu. Na tomto záhonu se konala v dřívějších letech soutěž květiny hmatem, kterou pořádalo TyfloCentrum Brno, o.p.s. ve spolupráci s Veřejnou zelení města Brna.

Prohlídka parku s průvodcem měla mezi klienty kladný ohlas, a proto jsme se s pracovnicí VZmB dohodli na další spolupráci. Na podzim se podíváme do parku v Lužánkách.

Fotogalerie

10. 05.

Autor: Jiřina Falková

Ani avizovaná obtížnost jedenáctikilometrové trasy neodradila dvacet turistů, převážně klientů a jejich průvodců z brněnského TyfloCentra, aby se vydali do kvetoucí přírody. Sluníčko neúnavně svítilo, poutníky ochlazoval slabý větřík – úplné léto, řekl by člověk, který by nevěděl, že je teprve pátek 30. dubna. Na turistiku po Pálavě ale naprosto ideální počasí, v pravém létě sluníčko už opravdu moc pálí… Průvodkyněmi výpravy byly Jiřka Falková a Žaneta Sladká, „domorodkyně“ z Břeclavska (a pracovnice břeclavského TyfloCentra), a také Eva Řezáčová, lektorka z Centra ekologické výchovy Pálava, která připravila na části trasy odborný výklad.

Všichni účastníci se sjeli na půl desátou do Horních Věstonic, kde začínala naše cesta strmým stoupáním po zelené značce. První zastávku se čtením z naučných tabulí, seznamovacím kolečkem a obveselením od místního štěněte, které zlobilo tři naše vodicí pejsky, jsme udělali na konci vsi. Další byla pod horolezeckou skálou Martinka, kde jsme se měli zastavit a čekat na lektorku z Centra ekologické výchovy. Protože ale došlo při domlouvání k informačnímu šumu, pokračovali jsme po modré a červené dál do Soutěsky. Měli jsme pocit, že už jsme ušli kamenitými a kořeny pokrytými stezkami v lese aspoň polovinu trasy, ale byly za námi pouze necelé tři kilometry, když jsme si vybalili oběd a dali čas lektorce Evě Řezáčové, aby nás doběhla.

„Výuka“ o Pálavě probíhala potom doslova jako „terénní“. Po počátečních informacích o historii, bývalé oboře, fauně, flóře i teorii ochrany přírody v ČR jsme pokračovali po červené trase příjemným lesním úvozem ze Soutěsky ke Klentnici a ukazovali si brouky, kvetoucí rostliny a zastavili se u nejedné naučné tabule. Stín stromů pomohl nám i našim psím průvodcům trochu se zregenerovat, než jsme začali opět šplhat do kopce – k Sirotčímu hrádku, který byl zahalený do kvetoucích a vonících stromů. Pod bílými skalami jsme si krátce oddechli a šlapali na poslední, opravdu poslední kopec – na Stolovou horu s krásným výhledem na okolní vesničky, řepkou žlutě kvetoucí (i vonící) pole a Rakousko. Odtud to byla po červené do Mikulova ještě polovina… Ale už jsme náš cíl v dáli alespoň viděli!

Většina turistů se shodla, že scházet kamenitou cestičku s přírodními schůdky ze „Stolovky“ bylo ještě náročnější než se škrábat do kopců. Byli jsme rádi, že jsme dnes nemuseli přes nejvyšší vrchol Pálavy – Děvín a hrad Děvičky… Ale zpět na trasu! Poslední úsek cesty byl trochu kvapný. Organizátorka Eliška zavelela, že brněnská část skupiny musí stihnout podle plánu autobus ve čtyři hodiny. Měli jsme na výběr jít terénem přes Turold tři kilometry, ale reálnější se nám zdála silnice. Tato varianta ale byla zase delší, protože v cestě k zastávce stál celý Mikulov. Naštěstí nám ale cestu zkřížil kolemjedoucí autobus, svezli jsme se přes město a měli čas občerstvit se před pokračováním do Brna. A kdo chtěl, sladce odměnil svůj výkon i posezením v cukrárně. Opravdu jsme si to zasloužili! Sláva nazdar výletu, nezmokli jsme, užili jsme si krásný den, opálili se, něco nového se přiučili – a komu neupadly nohy, na podzim bude vítaný na Pálavě číslo dvě!

Fotogalerie

3. 05.

Autor: Eliška Škrancová

Na duben jsme připravili tři vycházky:

1. do Mariánského údolí (6. dubna),
2. vycházku přírodou a sázení vánočních jedliček s odborníkem z Lesní školy Jezírko (14. dubna),
3. komentovanou vycházku na Kamenný vrch s odborníkem ze sdružení Rezekvítek (20. dubna).

Vycházka do Mariánského údolí nabídla klientům příležitost prohlédnout si přírodu v začínajícím jaru. Nejvíce jsme obdivovali květy mochny, pampelišky, sedmikrásky a sasanky. Klienti ocenili možnost navštívit místo, které mnoho z nich znalo ze svého dětství, a kde trávili volné chvíle, popř. se zde účastnili některého z prvomájových průvodů, pro které toto místo bylo určeno v době komunismu. Místo Mariánského údolí se tehdy nazývalo Gottwaldovo údolí.

Fotogalerie

Program druhé vycházky nám zkomplikovalo deštivé počasí. Namísto vycházky přírodou jsme byli nuceni zvolit mokrou variantu. V začínajícím dešti se nám ještě podařilo zasadit vánoční jedličky do lesa nedaleko Soběšic, poté jsme ale nevlídnou přírodu vyměnili za příjemně vyhřátou budovu Lesní školy Jezírko, kde nám tamní pracovník tři hodiny povídal o přírodě a ukázal nám zajímavé exponáty ze školní sbírky. Poté se počasí umoudřilo a my jsme šli alespoň k jezírku, které je hned vedle školy. Celou vycházku jsme zakončili již tradičním posezením v cukrárně v Soběšicích.

Fotogalerie

Třetí vycházka nás zavedla na Kamenný vrch do přírodní rezervace, o kterou pečují pracovníci ze sdružení Rezekvítek. Původně jsme si chtěli prohlídnout kvetoucí koniklece, ale ukázalo se, že pravá koniklecová sezóna už je za námi a příroda nabízí jinou podívanou. Pár kvetoucích konikleců jsme si prohlédli, ale větší pozornost jsme věnovali kvetoucím stromům a keřům – trnkám, třešním atd. Zajímavé bylo prohlédnout si modříny, na kterých začínalo růst jehličí. Výraznou modrou barvou nás vítaly i květy barvínku a protože byl krásný slunečný den, všichni jsme si ho užívali a radovali jsme se, že nejsme doma, a že můžeme tu obrovskou krásu vychutnávat v přírodě. Pokud byste si chtěli projít přírodní rezervací Kamenný vrch sami, tak vězte, že u všech zastavení naučné stezky jsou popisky v Braillově písmu a na webových stránkách Rezekvítku je dokonce k dispozici ke stažení audioprůvodce

Fotogalerie

21. 04.

Autor: Jana Puchegger Chadalíková

Konečně se oteplilo a tak jsme s klienty vyrazili do přírody.  Naplánovali jsme turistickou vycházku na Šobes – známou vinici nedaleko Hnanic. Cestou tam a zpět jsme ušli asi 6 km a příroda nám přichystala během cesty několik zajímavostí – rostlin i živočichů k prohlídce.

Hned na začátku naší cesty se vyhřívala užovka stromová, která správě v této lokalitě hojně vyskytuje. Přechod přes visutý most nad Dyjí měl také své nezapomenutelné kouzlo. Rostliny kolem  cesty krásně barevně kvetly a voněly –  pampelišky, sedmikrásky, modřence, petrklíče, sasanky, plicníky…  Na samém vrcholu Šobesu se v trávě, v listí i na cestě vyhřívaly na slunci ještěrky – nádherní ještěrčí samečci zbarvení do zelenomodra a také hodně loňských ještěrčích mláďat, která se  ještě nevybarvila a měla tak hnědou barvu. Ty bylo těžké najít pohledem, protože je jejich barva maskovala. Ale spolehlivě je prozrazovalo šustění při zběsilém útěku před námi. Cestou tam i zpět neušly naší pozornosti ani informační tabule a tak jsme se dověděli, že:

• lokalita Šobes byla osídlena již v době pravěku
• ve středověku se zde pěstovalo víno a dováželo se na císařský dvůr do Vídně
• zde žijí pohromadě všechny 4 druhy užovek, které se u nás vyskytují na jiných místech samostatně
• že užovka stromová je z nich nejvzácnější, je chráněná. Dorůstá až do délky dvou metrů, je zbarvená do hněda, černa, některé s příměsí tmavě zelené.
• zde žije mnoho ještěrek
• se zde pěstují tyto odrůdy vína: Ryzlink rýnský a vlašský, Rulandské šedé a bílé, Pálava a Sauvignon
• visuté mosty přes Dyji jsou celkem 3
• visutý most pod Šobesem neopravitelně poškodila povodeň v roce 2002, ale už v roce 2003 se jej podařilo vybudovat znovu

Na závěr naší procházky po Šobesu jsme si hapticky prohlédli zídky, které jsou pro tuto lokalitu typické – kamenné, stavěné nasucho (bez pojiva), aby lépe poskytovaly ve štěrbinách úkryt pro drobné živočichy.

Fotogalerie zde: