Víte, že kostel Narození Panny Marie na Vranově u Brna je perlou v koruně poutních míst v českých zemích, ale také v sousedním Rakousku? Dle historika Talberta  postavil Vilém, kterému dává honosný titul moravský maršálek, dřevěný kostel, a to jako dík Panně Marii za zázračné vyléčení slepoty v roce 1240.

Na Vranově nás přivítal bratr Milan, řeholní bratr komunity Paulánů, která má toto poutní místo na starost. Měl připravenou komentovanou prohlídku kostela a nezapomněl ani na legendu o zázračném uzdravení. Poutavě vyprávěl o historii tohoto krásného poutního místa a podělil se s námi zároveň i o „historii“ svého života.
Měli jsme možnost projít zákoutími kostela, kaple, nahlédli jsme i do duchovního centra, slyšeli zvonkohru a naprostou samozřejmostí bylo zastavení u betléma.

Ještě při dopoledním putování jsme si pohrávali s myšlenkou, že i zpátky půjdeme pěšky. Ale  počasí se změnilo, začal foukat ostrý studený vítr, proto jsme rádi nasedli na autobus.
Věříme, že se na toto krásné místo za rok opět vrátíme. Přidejte se k nám!

Na začátku nás pracovnice postupně seznámila s historií parku Špilberk. Samotný kopec Špilberk s gotickým hradem, který byl později přebudován na vojenskou pevnost, je nejvyšším brněnským kopcem. Špilberský park společně s Lužánkami a Denisovými sady patří k hlavní trojici brněnských městských parků. V polovině 19. století byl kopec osázen vegetací, díky které byl položen základ velkému městskému parku.

Při procházce parkem jsme postupně míjeli zajímavosti jako je památník Christiana d´Elvert – starosty města Brna, rozkvetlé zahrady parku, glorietu, kde je umístěna orientační tabule pohledu na město a okolí.

Krásný pohled na Brno se nám naskytl v dřevěném altánu, kde jsme společně zapózovali a naše kroky dále pokračovaly k nově vybudovanému Skalnímu jezírku, které bylo otevřeno v roce 2008. Všechny nás doprovázel vodící pes s malým štěněcím kamarádem.

Věděli jste, že park Špilberk má posilovnu pod širým nebem? Jedná se o nově vybudované posilovací stroje v přírodě, které s chutí vyzkoušeli jak klienti, tak i pracovníci.

Vycházku jsme zakončili v nově rekonstruovaném altánu, kde jsme obdivovali krásnou kašnu s vodotryskem a výhled na nedaleký kostel sv. Petra a Pavla.

Kdo měl chuť a čas, tak se na závěr občerstvil v kavárně Podnebí.

Děkujeme:

• Veřejné zeleni města Brna  za realizaci příjemého dopoledne
• Odboru životního prostředí Magistrátu města Brna z jehož dotace jsme prohlídku uhradili

Fotogalerie

Úvodního slova se ujala ředitelka společnosti RNDr. Hana Bubeníčková a hned poté byly vyhlášeny výsledky „Turistické ligy“. Kolegyně Pavla Velinská a Tereza Kozderová rozdaly deseti nejlepším turistům upomínku s uvedeným počtem kilometrů, které v průběhu roku zvládli a poukázky na věcné dary od společnosti Klimatex, a.s. a Dary přírody. Ti nejzdatnější byli odměněni také velkým potleskem.

Celá loď Vídeň patřila jen nám, takže každý z  příchozích měl své místo. Mezi cca 70 členy posádky byli klienti se svými průvodci z Brna, Znojma, Břeclavi a Vyškova, zaměstnanci brněnského TyfloCentra, ratolesti zaměstnanců, vodící pejsci… o zábavu a příjemné povídání nebyla nouze.

Odpoledne bylo příjemným zpestřením dne a na konci plavby už zbývalo popřát si krásné léto, poděkovat za společné zážitky z nejrůznějších akcí a vzájemně se povzbudit ke shledání opět v září.

Děkujeme:

• Dopravnímu podniku města Brna za vstřícnost a sponzorský dar
• Magistrátu města Brna – odboru Životního prostředí z jehož finanční podpory byly pořízeny odměny pro vítěze turistické ligy
• všem, kteří příšli a na celé akci se podíleli.

Fotogalerie

Z nádraží jsme se dostali do centra městečka částí Bezručovy aleje, která spojuje Valtice s Lednicí. Celková délka této památkově chráněné lipovo-kaštanové aleje je více než šest kilometrů, byla vysázena už v roce 1715, je součástí komponované krajiny LVA a v současnosti zde město Valtice s podporou Evropské unie vysazuje nové stromy. Na jejím konci ve Valticích jsme minuli velký komplex bývalého kláštera Milosrdných bratří a kostelem sv. Augustina, který byl donedávna největší nemocnicí v okolí.

Bohužel jsme nemohli nakouknout ani do monumentálního kostela Nanebevzetí Panny Marie, tak nám o něm pracovnice z Břeclavi, které se ujaly role průvodců, alespoň krátce povyprávěly. Ani jeden z účastníků si však nenechal ujít prohlídku krásných zámeckých pokojů a sálů v barokním zámku Valtice, bývalém panství rodu Lichtenštejnů, kde jsme si mohli díky příjemné a vstřícné průvodkyni i leccos osahat. Vidící průvodce bezpochyby uchvátily stropy s malovanými výjevy z řecké mytologie a originální vzorované parkety, zrakově postižení mohli ucítit pod prsty například hebkost hedvábného koberce, usednout do dobových křesel, obdivovat vzorově pestrá secesní kachlová kamna nebo zkusit teplotní rozdíl mezi pravým a umělým mramorem.

Protože se prohlídka na zámku trochu protáhla, nevydali jsme se po obědě na turistický výšlap k Rajské kolonádě, jedné z romantických staveb LVA na kopci nad městem, a vrátili se zpět k zámku na prohlídku nové bylinkové zahrady. Lákala nás rozlohou tří tisíc metrů čtverečních i počtem tří set druhů bylinek, naneštěstí se zde ale změnila pracovní doba a bránu jsme našli zavřenou. Procházka upraveným parkem v chládku vzrostlých borovic s výhledem na Rajstnu byly ale příjemnou tečkou za poznávacím výletem. Při čekání na vlaky, které nás rozvezly na všechny světové strany, jsme se dohodli, že se do Valtic určitě ještě jednou vrátíme prohlédnout vše, co jsme nestihli!

Fotogalerie

První z nich byla 20. května komentovaná návštěva brněnského arboreta, kde právě probíhala výstava kosatců. Po celou dobu se nám věnoval pracovník arboreta, pan Michal Pavlík. Společně s ním jsme prošli skleníky s orchidejemi, poté i velkou část arboreta a skončili jsme u nádherných, právě rozkvetlých kosatců. Výklad pana Pavlíka byl opravdu zajímavý, vždyť na každé rostlině je nějaká zajímavost, která stojí za zmínku.

Fotogalerie

Hned následující středu, 25. května, nás čekala další zajímavá akce „Za stepním běžcem“ – tentokrát turisticky náročnější. Společně jsme se vydali projít a prozkoumat přírodní rezervaci Medlánecké kopce. Průvodkyní nám byla paní Alena Prýmková, která si pro nás připravila na trase několik zastavení, kdy povykládala o místních přírodních zajímavostech:

• syslí rezervace na letišti v Medlánkách
• charakteristika stepí a lesostepí
• typické stepní rostliny a zvířata
• parazitické rostliny
• invazivní rostliny

Prozradila nám také, co se skrývá za tajemným pojmem „stepní běžec“, po jehož stopách jsme se společně vydali.

Fotogalerie

Za podporu našich akcí, které umožňují lidem s těžkým postižením zraku dostat se do přírody a něco zajímavého se o ní dozvědět, děkujeme Odboru životního prostředí Magistrátu města Brna, který naše aktivity finančně podpořil.
Děkujeme rovněž našim milým a ochotným průvodcům.

Fotogalerie

V úterý 29. března jsme se vypravili na tradiční výlet do bledulového údolí u Chlébského na Vysočině. Tamní příroda nám opět ukázala své krásy. Obdivovali jsme koberce kvetoucích bledulí, poslouchali jsme řeku, v zahrádkách na nás vykukovaly krokusy. Bylo teplo, a tak jsme si tento den krásně užili.

Fotogalerie

Na středu 13. dubna jsme si naplánovali vycházku a sázení jedličky, která zdobila prostory TyfloCentra o Vánocích. Děkujeme Lesní škole Jezírko za odborný výklad o přírodě a za zapůjčení rýče. Tento den se naplno ukázalo aprílové počasí. Zažili jsme déšť, kroupy i sluníčko. Naštěstí slunečné počasí převažovalo a tak jsme šli od Lesní školky až do Jehnic.

Fotogalerie

Pro ty, kteří mají rádi parky, byla připravena komentovaná prohlídka parku Denisovy sady s odbornicí z Veřejné zeleně města Brna, a to v pátek 29. dubna. Mezi klienty byl o prohlídku mimořádně velký zájem a potvrdilo se, že naši klienti se zajímají o město, ve kterém žijí a chtějí se dovědět něco z jeho historie i současnosti a prohlédnout si krásná místa, která v Brně jsou.

Fotogalerie

Za podporu našich akcí, které umožňují lidem s těžkým postižením zraku dostat se do přírody a něco zajímavého se o ní dovědět, hapticky si prohlédnout mnoho věcí, děkujeme Odboru životního prostředí Magistrátu města Brna, který naše aktivity finančně podpořil.

Dešťovou variantu programu (stejně jako původní exkurzi) pro nás nachystalo sdružení Rezekvítek. Jeho pracovnice si pro nás připravila dvouhodinový program plný informací, ukázek, zajímavostí, ale i prostoru pro dotazy, a tak nakonec myslím nikdo nelitoval, že jej počasí neodradilo.

Program byl pomyslně rozdělen do tří částí. Věnovali jsme se:

1. představení sdružení Rezekvítek (jaké služby a komu nabízí),
2. tématu „odpady“ – třídění odpadů, recyklaci, zjišťovali jsme, jak dlouho se který odpad rozkládá apod.
3. tématu „les“ – hádali jsme hlasy ptáků, zkoumali pobytová znamení zvířat (stopy, okousané šišky), poznávali jehličnany podle šišek, poznávali les podle vůní či chutí.

I když jsme neviděli koniklece, strávili jsme společně příjemné dopoledne a něco málo nového se zase o přírodě i o sobě navzájem dozvěděli. Pokud máte možnost vypravit se na Kamenný vrch, určitě neváhejte – na přelomu března a dubna jsou tam pohádkově modré koberce konikleců. Přírodní rezervací vede naučná stezka, k dispozici jsou popisky v Braillově písmu i audioprůvodce (MP3 ke stažení zde).

Fotogalerie

Vycházka byla připravena tak, aby si všichni účastníci vybrali správné hole, vyzkoušeli si chůzi a naučili se správnou techniku chůze do kopce, po rovině i z kopce. Věnovali se nám zkušení instruktoři, a tak jsme se naučili mnoho zajímavého a užitečného.

Chůze s nordic walkingovými holemi je vhodná pro všechny věkové kategorie a zaujala i lidi s těžkým postižením zraku. Nevidomí účastníci měli s sebou průvodce, ostatní si užili chůzi samostatně.

Pro lidi s těžkým postižením zraku mohou hole zlepšit celkovou jistotu v pohybu a především při chůzi v přírodním terénu přináší jistotu, klid a spolehlivost pro orientaci i oporu. Chůze s holemi umožňuje lidem s těžkým postižením zraku také chodit častěji do přírody, zlepšovat si fyzickou kondici a mít mnoho nových zážitků spojených s pobytem v přírodě.

Na vycházce jsme si vyzkoušeli, že hole slouží nejen při chůzi, ale že se mohou využít i ke cvičení, které protáhne celé tělo. Cvičení provázelo celé naše putování a závěrečné protahování bylo posledním bodem v programu. Po dvou a půl hodinách chůze v terénu jsme se opět vydali do víru velkoměsta.

Fotogalerie

Do Hostětína jsme se ve středu 20. 10. 2010 vydali  autobusem a těšili jsme se, že se podíváme do míst, která v letošním roce navštívil mimo jiné i princ Charles.

V Hostětíně nás čekala pracovnice z ekologického centra Veronica, které má v této vesnici svou pobočku. Naše první kroky vedly do sálu v takzvaném pasivním domě. Je to stavba, která je koncipována tak, aby byla co možná nenáročná na spotřebu energie, byla šetrná k životnímu prostředí a sloužila lidem z vesnice i širokého okolí. Je postavena z nepálených cihel, všechny omítky jsou hliněné, systém vytápění je postaven na rekupiraci vzduchu, na toaletách je použita dešťová voda ke splachování, ohřev teplé vody je zajištěn slunečními kolektory, a proto celkové roční náklady na provoz jsou mnohonásobně nižší než náklady v běžné stavbě.

Další výklad byl již v terénu. Prohlédli jsme si výtopnu na dřevní štěpku, která zásobí celou vesnici teplem. Poté jsme se vydali ke kořenové čističce odpadních vod a sušírně ovoce, v této oblasti sloužící především k sušení švestek, jablek a hrušek.

Lákavou nabídkou byla prohlídka moštárny a seznámení se sortimentem, který se zde produkuje. Ochutnávka nenechala nikoho na pochybách, že zdejší produkty jsou skutečně znamenité.

Na závěr exkurze byl prostor pro dotazy odborného charakteru, které přišel zodpovědět jeden z místních techniků.

Po obědě následovala kratší vycházka do okolí Hostětína, kde se nachází několik dřevěných soch vytvořených účastníky dřevařského sympózia, které se zde konalo před několika lety.

Počasí nám přálo, a tak jsme si užili nejen profesionální výklad průvodkyně, ale i pěknou procházku s haptickou prohlídkou soch.

Akce se zúčastnilo 18 lidí s těžkým postižením zraku se svými průvodci, a tak byla akce poměrně hodně organizačně náročná, ale úsilí se vyplatilo, protože kladné reakce účastníků jsou tou nejlepší odměnou pro ty, kteří akci připravovali.

Fotogalerie

Po přivítání u Domu spisovatelů opustila čtrnáctičlenná skupina „civilizaci“ a začala stoupat po Křížové cestě na vrchol. Naše zastavení se neřídila barokními kapličkami se sochami Ježíše, ale spíše vhodnými stromy, keři a rostlinami, kterým jsme mohli osahat a ovonět kůru, listy, plody či květy. Mnozí z nás znali tyto rostliny lidovými názvy, nyní jsme se dozvěděli i podrobnosti, čím se mezi sebou různé druhy liší. Mluvili jsme také o umělých zásazích Okrašlovacího spolku, který zde na přelomu 19. a 20. století vysázel šeříky, akáty, borovice a pajasany. Ty nejsou přirozené pro zdejší stepi, vytlačují vzácné původní druhy a ochránci přírody s nimi těžce bojují.

Z vrcholu Kopečku jsme si ukázali další rezervace v okolí, diskutovali o rozdílech mezi českou krajinou, kde stále převládají velké lány, a rakouským územím, rozděleným na malá různobarevná políčka s mezemi a remízky. Zkoušeli jsme také chytat kobylky a na obrázcích si ukázali další živočišné druhy, které zde žijí.

Po poledni jsme pokračovali dál ke zrekonstruované kapli Božího hrobu, kde se s námi lektorka rozloučila. Poté vedla skupinu do lomu „domorodá“ pracovnice z břeclavského střediska Jiřka. Sešli jsme společně i k vodě do zatopeného lomu na Janičově kopci a dozvěděli se něco o historii těžby vápence na Pálavě. Potom nás čekala už jen cesta do centra a sladká odměna za fyzickou námahu v podobě posezení v cukrárně. Do Brna jsme se vrátili před šestou večerní s dobrou náladou z krásného a aktivně prožitého dne.

Fotogalerie