31. 03.
Autor: Pavla Velinská
V pátek 18. března nás příroda nenechala na pochybách, že nejen krásné slunečné počasí patří k jaru. Tento den již od rána pršelo, postupně se ochlazovalo a déšť pomalu přecházel ve sněžení. Není proto divu, že namísto plánované komentované prohlídky přírodní rezervace Kamenný vrch, kde zrovna začátkem týdne začaly rozkvétat koniklecové louky, jsme museli zvolit náhradní program.
Dešťovou variantu programu (stejně jako původní exkurzi) pro nás nachystalo sdružení Rezekvítek. Jeho pracovnice si pro nás připravila dvouhodinový program plný informací, ukázek, zajímavostí, ale i prostoru pro dotazy, a tak nakonec myslím nikdo nelitoval, že jej počasí neodradilo.
Program byl pomyslně rozdělen do tří částí. Věnovali jsme se:
- představení sdružení Rezekvítek (jaké služby a komu nabízí),
- tématu „odpady“ – třídění odpadů, recyklaci, zjišťovali jsme, jak dlouho se který odpad rozkládá apod.
- tématu „les“ – hádali jsme hlasy ptáků, zkoumali pobytová znamení zvířat (stopy, okousané šišky), poznávali jehličnany podle šišek, poznávali les podle vůní či chutí.
I když jsme neviděli koniklece, strávili jsme společně příjemné dopoledne a něco málo nového se zase o přírodě i o sobě navzájem dozvěděli. Pokud máte možnost vypravit se na Kamenný vrch, určitě neváhejte – na přelomu března a dubna jsou tam pohádkově modré koberce konikleců. Přírodní rezervací vede naučná stezka, k dispozici jsou popisky v Braillově písmu i audioprůvodce (MP3 ke stažení zde).
Fotogalerie
1. 11.
Autor: Eliška Škrancová
V pátek 15. října 2010 měli lidé s těžkým postižením zraku ojedinělou možnost vyzkoušet si a naučit se chodit s holemi na nordic walking po asfaltu i v terénu. Z dotace Magistrátu města Brna, Odboru životního prostředí, jsme mohli uhradit část nákladů za kurz nácviku chůze s nordic walkingovými holemi.
Vycházka byla připravena tak, aby si všichni účastníci vybrali správné hole, vyzkoušeli si chůzi a naučili se správnou techniku chůze do kopce, po rovině i z kopce. Věnovali se nám zkušení instruktoři, a tak jsme se naučili mnoho zajímavého a užitečného.
Chůze s nordic walkingovými holemi je vhodná pro všechny věkové kategorie a zaujala i lidi s těžkým postižením zraku. Nevidomí účastníci měli s sebou průvodce, ostatní si užili chůzi samostatně.
Pro lidi s těžkým postižením zraku mohou hole zlepšit celkovou jistotu v pohybu a především při chůzi v přírodním terénu přináší jistotu, klid a spolehlivost pro orientaci i oporu. Chůze s holemi umožňuje lidem s těžkým postižením zraku také chodit častěji do přírody, zlepšovat si fyzickou kondici a mít mnoho nových zážitků spojených s pobytem v přírodě.
Na vycházce jsme si vyzkoušeli, že hole slouží nejen při chůzi, ale že se mohou využít i ke cvičení, které protáhne celé tělo. Cvičení provázelo celé naše putování a závěrečné protahování bylo posledním bodem v programu. Po dvou a půl hodinách chůze v terénu jsme se opět vydali do víru velkoměsta.
Fotogalerie
25. 10.
Autor: Eliška Škrancová
Díky dotaci z Magistrátu města Brna, Odboru životního prostředí, jsme se mohli podívat do obce Hostětín, která leží v Bílých Karpatech a je jedinečná tím, že se v zde nachází mnoho modelových projektů udržitelného rozvoje.
Do Hostětína jsme se ve středu 20. 10. 2010 vydali autobusem a těšili jsme se, že se podíváme do míst, která v letošním roce navštívil mimo jiné i princ Charles.
V Hostětíně nás čekala pracovnice z ekologického centra Veronica, které má v této vesnici svou pobočku. Naše první kroky vedly do sálu v takzvaném pasivním domě. Je to stavba, která je koncipována tak, aby byla co možná nenáročná na spotřebu energie, byla šetrná k životnímu prostředí a sloužila lidem z vesnice i širokého okolí. Je postavena z nepálených cihel, všechny omítky jsou hliněné, systém vytápění je postaven na rekupiraci vzduchu, na toaletách je použita dešťová voda ke splachování, ohřev teplé vody je zajištěn slunečními kolektory, a proto celkové roční náklady na provoz jsou mnohonásobně nižší než náklady v běžné stavbě.
Další výklad byl již v terénu. Prohlédli jsme si výtopnu na dřevní štěpku, která zásobí celou vesnici teplem. Poté jsme se vydali ke kořenové čističce odpadních vod a sušírně ovoce, v této oblasti sloužící především k sušení švestek, jablek a hrušek.
Lákavou nabídkou byla prohlídka moštárny a seznámení se sortimentem, který se zde produkuje. Ochutnávka nenechala nikoho na pochybách, že zdejší produkty jsou skutečně znamenité.
Na závěr exkurze byl prostor pro dotazy odborného charakteru, které přišel zodpovědět jeden z místních techniků.
Po obědě následovala kratší vycházka do okolí Hostětína, kde se nachází několik dřevěných soch vytvořených účastníky dřevařského sympózia, které se zde konalo před několika lety.
Počasí nám přálo, a tak jsme si užili nejen profesionální výklad průvodkyně, ale i pěknou procházku s haptickou prohlídkou soch.
Akce se zúčastnilo 18 lidí s těžkým postižením zraku se svými průvodci, a tak byla akce poměrně hodně organizačně náročná, ale úsilí se vyplatilo, protože kladné reakce účastníků jsou tou nejlepší odměnou pro ty, kteří akci připravovali.
Fotogalerie
7. 10.
Autor: Jiřina Falková
Již podruhé se letos sešli pracovníci a klienti TyfloCentra s lektorkou Centra ekologické výchovy Pálava Evou Řezáčovou na výletě s odborným výkladem. Po jarní Pálavě padl nápad setkat se 20. září v přírodní rezervaci Svatý kopeček nad Mikulovem.
Po přivítání u Domu spisovatelů opustila čtrnáctičlenná skupina „civilizaci“ a začala stoupat po Křížové cestě na vrchol. Naše zastavení se neřídila barokními kapličkami se sochami Ježíše, ale spíše vhodnými stromy, keři a rostlinami, kterým jsme mohli osahat a ovonět kůru, listy, plody či květy. Mnozí z nás znali tyto rostliny lidovými názvy, nyní jsme se dozvěděli i podrobnosti, čím se mezi sebou různé druhy liší. Mluvili jsme také o umělých zásazích Okrašlovacího spolku, který zde na přelomu 19. a 20. století vysázel šeříky, akáty, borovice a pajasany. Ty nejsou přirozené pro zdejší stepi, vytlačují vzácné původní druhy a ochránci přírody s nimi těžce bojují.
Z vrcholu Kopečku jsme si ukázali další rezervace v okolí, diskutovali o rozdílech mezi českou krajinou, kde stále převládají velké lány, a rakouským územím, rozděleným na malá různobarevná políčka s mezemi a remízky. Zkoušeli jsme také chytat kobylky a na obrázcích si ukázali další živočišné druhy, které zde žijí.
Po poledni jsme pokračovali dál ke zrekonstruované kapli Božího hrobu, kde se s námi lektorka rozloučila. Poté vedla skupinu do lomu „domorodá“ pracovnice z břeclavského střediska Jiřka. Sešli jsme společně i k vodě do zatopeného lomu na Janičově kopci a dozvěděli se něco o historii těžby vápence na Pálavě. Potom nás čekala už jen cesta do centra a sladká odměna za fyzickou námahu v podobě posezení v cukrárně. Do Brna jsme se vrátili před šestou večerní s dobrou náladou z krásného a aktivně prožitého dne.
Fotogalerie
5. 10.
Autor: Eliška Škrancová
Zářijové vycházky nás zavedly do přírody ve městě i mimo ně. 10. září jsme navštívili jeden z nejznámějších brněnských parků – park Lužánky. Odbornice z Veřejné zeleně města Brna nám povídala o jeho historii, současné podobě, ale také o plánech na jeho další rozvoj. Prohlédli jsme si nejrůznější stromy, keře, letničkové i trvalkové záhony, jezírko, sochy, pomník zakladatele parku císaře Josefa II., také zázemí pro děti, kterým patří dopravní hřiště, pískoviště, průlezky a Centrum volného času Lužánky, které má v areálu parku své sídlo. Zajímavostí parku Lužánky je také uměle vytvořený potok s rybičkami. Všichni účastníci byli velmi spokojení, jistě i proto, že byl příjemný sluneční den, a prot jsme se domluvili na další spolupráci s VZmB a naši klienti se mohou těšit na návštěvu parků Špilberk, Denisovy sady a dalších.
Fotogalerie
Na druhou vycházku jsme se vypravili 29. září do přírody v okolí Soběšic, kterou pro nás připravil bývalý lesník a dnes učitel na Lesní škole Jezírko, pan Jan Libus. Nejprve jsme si prohlédli mýtinu, na které jsou vysazené jedličky, které si lidé kupují na Vánoce do svých domovů a na jaře je pak mohou vysadit do přírody. K této akci se již dvakrát připojili i klienti TyfloCentra. Dále jsme se učili poznávat stromy a keře podle kůry, listů a plodů, dověděli jsme se také mnoho zajímavostí o lesních cestách a jejich členění, potkali jsme i místo, kam chodí divočáci. I přesto, že nám část naší vycházky propršelo, vraceli jsme se zpět do Brna spokojení.
Fotogalerie
