Víte, že kostel Narození Panny Marie na Vranově u Brna je perlou v koruně poutních míst v českých zemích, ale také v sousedním Rakousku? Dle historika Talberta  postavil Vilém, kterému dává honosný titul moravský maršálek, dřevěný kostel, a to jako dík Panně Marii za zázračné vyléčení slepoty v roce 1240.

Na Vranově nás přivítal bratr Milan, řeholní bratr komunity Paulánů, která má toto poutní místo na starost. Měl připravenou komentovanou prohlídku kostela a nezapomněl ani na legendu o zázračném uzdravení. Poutavě vyprávěl o historii tohoto krásného poutního místa a podělil se s námi zároveň i o „historii“ svého života.
Měli jsme možnost projít zákoutími kostela, kaple, nahlédli jsme i do duchovního centra, slyšeli zvonkohru a naprostou samozřejmostí bylo zastavení u betléma.

Ještě při dopoledním putování jsme si pohrávali s myšlenkou, že i zpátky půjdeme pěšky. Ale  počasí se změnilo, začal foukat ostrý studený vítr, proto jsme rádi nasedli na autobus.
Věříme, že se na toto krásné místo za rok opět vrátíme. Přidejte se k nám!

Ve Znojmě jsme nasedli do dvoupatrového vlaku, Weisel (lasička) a za hodinu a půl už jsme vystupovali na zastávce Vien, Pratersterne. Od nádraží jsme došli pěšky do centra města ke katedrále sv. Štěpána a vystoupali jsme na věž, odkud je rozhled na celou Vídeň. Vedle katedrály stojí její zmenšený kovový model, který si mohli naši nevidomí klienti prohlédnout i hapticky. Poté jsme se vydali k　Hofburgu, prošli jsme na hradní nádvoří a prohlédli si budovy, ve kterých úřadují prezident a předseda vlády Rakouska. Dál jsme pokračovali na náměstí Hrdinů a prohlédli si dvě velké jezdecké sochy – prince Evžena Savojského a Arcivévody Karla. Došli jsme až na náměstí Marie Terezie a prohlédli si její sochu, odtud jsme kolem knihovny a kolem Domu motýlů došli zpět do centra. Někteří z　nás si dali oběd, ale většina se vydala do slavné kavárny Havelka, z　které přímo sálá atmosféra vídeňského kavárenského života. Po obědě jsme kolem Státní opery prošli ke Karlskirche, směrem k　největšímu vídeňskému tržišti Nashmarkt. Nebyl problém tu strávit skoro další dvě hodiny. Nejprve jsme si prošli celé tržiště a objevovali široký sortiment zboží, které se tu prodává. Najdete tu vše od mořských ryb, maso, sýry, ovoce, zeleninu, až po turecké sladkosti a olivy. Odpoledne už pokročilo a my se museli vydat na zpáteční cestu k　nádraží. Šli jsme kolem budovy Secession a prohlédli si sošky několika želv před vchodem. Nakonec jsme se zastavili o Donnerovy kašny, která představuje 4 největší řeky Rakouska a v centru kašny je socha Prozřetelnosti. Pak už nás čekala jen cesta metrem na nádraží a vlakem zpět do Znojma. Velké poděkování klientů i pracovníků patří našim průvodcům Janě Puchegger Chadalíkové a jejímu manželovi, díky nim byl náš zážitek z　návštěvy Vídně opravdu bezchybný.

Fotogalerie

V úterý 4. října jsme autobusem vyjeli ze Znojma směr Vranovská Ves. Podle připraveného scénáře jsme se vydali v počtu celkem 8 lidí po široké asfaltce. Brzy jsme zjistili, že naše cesta nebude jen o turistice, ale i o sběru hub a drobných lesních plodů. Nakonec v pozvánce na tuto akci bylo uvedeno, že budeme objevovat krásy podzimu, a tak jsme tuto aktivitu všichni vřele přivítali. Někteří sbírali, jiní ochutnávali nebo očichávali a společně nám cesta pěkně ubíhala. Nechybělo ani občerstvující zastavení. Nutno dodat, že procházka byla doprovázena i zvukovým efektem. Každých deset minut jsme totiž slyšeli hlasité padání žaludů a šustění listů na stromech. A protože terén byl skutečně nenáročný, ani jsme si nevšimli, že pokračujeme pořád za nosem po modré značce, i když jsme měli už dávno odbočit na jinou cestu kolem rybníků Jankovec, Peleš a Velského rybníka.

Z původních cca 7 kmse tak stalo putování poněkud delší. A když jsme vyšli u silnice, která vedla do nedalekých Jevišovic, byli jsme trošku překvapení. Kolik jsme nakonec ušli kilometrů si nikdo nejsme jistí, ale společně jsme se shodli na tom, že náš turistický potenciál určitě stojí za to.

Fotogalerie

Zámecká zahrada je historickou památkou zapsanou v ústředním seznamu kulturních památek ve městě Vyškoveží mezi vyškovským zámkem a Zooparkem. Dominantou zahrady je lodžie z roku 1673 se 7 arkádami a toskánskými sloupy. Horní část lodžie zdobí balustráda. Svým dispozičním řešením je volnou obnovou původní renesanční zahrady, která na tomto místě byla od středověku a patří mezi tři zahrady v naší republice s původním půdorysným uspořádáním. Jelikož byla Zahrada v „nekrásném“ stavu, proběhla v letech 2006-2007 její rekonstrukce a dne 20. dubna 2007 proběhlo její slavnostní znovuotevření.

Při příjemném hovoru a veselé náladě jsme naši cestu zakončili v malebné kavárničce, kde si každý z účastníků vybral něco dobrého, co ještě více potěšilo naši duši. Poté jsme se pomalu ubírali k místu ukončení výletu a rozchodu do svých domovů. Procházka se účastníkům líbila a i když jsme neviděli žádné sněženky, už teď se všichni těšíme na další setkání.

Na naší trase jsme si nemohli nechat ujít třetí největší rybník na Moravě – zámecký rybník, kde probíhá každý rok výlov kaprů, ale i jiných ryb. Po asi pěti kilometrech nás čekala odměna jednak v podobě svačiny, ale i vodního mlýna ve Slupi, což je národní kulturní památka ve správě Technického muzea v Brně. Rekonstrukce téhle rozsáhlé renesanční stavby se vyplatila, dnes zde totiž najdete opravdu funkční čtyři mlýnská vodní kola a mlýnský náhon. Exteriér mlýna jsme si prohlédli a zaposlouchali se do hučících mlýnských kol, ale dovnitř jsme se nepodívali, protože se tu zrovna připravovali na očekávané Slavnosti chleba.

A tak jsme si zase jednou pročistili hlavu a vyrazili někam do přírody.

 Další zastávkou naší návštěvy byl Jindřichův Hradec, kde jsme měli domluvenou komentovanou prohlídku Státního hradu a zámku, který je památkou spravovanou Národním památkovým ústavem.  V letech 1976 - 1993 prošel hrad a zámek generální opravou a postupně byl celý zpřístupněn veřejnosti. Protože se jedná o monumentální historickou stavbu, mají tu zavedeno hned několik prohlídkových tras. My jsme zvolili trasu: středověký hrad. Náš pan průvodce byl člověk na pravém místě, o historii zámku i hradu věděl totiž opravdu mnoho, vytrvale odpovídal na naše dotazy a pod jeho svolením jsme hmatově mohli poznávat řadu předmětů. Zajímavá byla černá kuchyně, kde jsme vyzvěděli několik osvědčených starých receptů. V Královském sále s galerií portrétů českých panovníků nás oslovil příběh o legendární postavě tohoto zámku – Bílé paní – paní Perchty z Rožmberka. Nakonec nás pan průvodce zavedl do hudebního pavilonu Rondel. Výzdoba tohoto sálu ve stylu manýrismu vystupovala do prostoru, a tak jsme ohmatávali drobné obličeje a květinové vzory a nápisy.

 Po všech plánovaných prohlídkách jsme se vydali spokojeně k domovu.

Fotogalerie

Úterý 29. června patřilo především zmiňované prohlídce Dědiny. Návštěvu přivítala ředitelka zařízení Marie Schifferová, která během hodiny představila činnost střediska, práci zaměstnanců, rekvalifikační programy a odpovídala na doplňují otázky klientů TyfloCentra. Následovala rychlá prohlídka zařízení, při které shlédli učebnu masérů, dílnu košíkářskou, keramickou i tkalcovskou a několik dalších míst určených pro rehabilitaci osob se zrakovým postižením. Ze dveří návštěvníky vyprovázel zpěv skupinky na Dědině pobývajících klientů, kteří se právě sešli k hodině muzikoterapie.

„Cestou do centra jsme vystoupili u Pražského hradu, prohlédli si jeho nádvoří, někteří nakoukli i do katedrály svatého Víta a potom jsme sešli Královskou cestou přes Karlův most na Staroměstské náměstí k metru,“ popsala vycházku sociální pracovnice Jiřina Falková, která se ujala role průvodce po Praze.

Druhý den měla výprava z jižní Moravy domluvenou hmatovou prohlídku expozice Slabikář návštěvníků památek v Muzeu hlavního města Prahy, která zpřístupňuje i zrakově postiženým stavební vývoj pražských památek. „Zatím jsou zde památky jen od doby románské po gotiku, ale i tak jsme díky výbornému výkladu kunsthistoričky Jany Bělové strávili v muzeu víc než hodinu času a dozvěděli se mnoho zajímavostí. Nevidomá klientka ocenila možnost detailně si na modelech osahat to, k čemu by se v reálu nikdy nedostala – například hlavice sloupů nebo základy románského kostela. Pochvalovala si také dobře hmatné popisky v Braillově písmu,“ doplnila Jiřina Falková.

Závěr výletu patřil ještě vycházce na kopec Vítkov, kde se skupina rozdělila. Někteří dali přednost prohlídce interiéru památníku, jiní vystoupali výtahem jen na vyhlídku, aby si prohlédli Prahu z neobvyklé perspektivy. Horké a slunečné letní počasí sice ubíralo několika účastníkům energii a elán, přesto můžeme napsat, že exkurze byla velmi naučná a povedená. Kam se vypravíme příště? Sledujte nabídku aktivit TyfloCentra Brno na www.centrumpronevidome.cz a pokud Vás nějaká akce zaujme, neváhejte se přihlásit!

Fotogalerie

Projekt je financován z prostředků ESF prostřednictvím OP LZZ a ze státního rozpočtu.

Když jsme prošli prostorem vstupního areálu mezi pokladnami a prodejnou suvenýrů, naskytl se nám pohled na nejnovější část zoologické zahrady a zprava do leva  jsme mohli spatřit výběhy venkovních expozic Asie, Afriky a Jižní Ameriky.

S klienty jsme tedy mohli vidět například Jaka domácího, velbloudy dvouhrbé, kozy kašmírské, kapry nishikiogoi, karasy stříbřité, ovce domácí, lamu krotkou či nandu pampového a mnoho dalších. Počasí bylo slunečné a tak nám nebránilo nic, abychom byli veselí a výlet si řádně užili.

Fotogalerie

Z nádraží jsme se dostali do centra městečka částí Bezručovy aleje, která spojuje Valtice s Lednicí. Celková délka této památkově chráněné lipovo-kaštanové aleje je více než šest kilometrů, byla vysázena už v roce 1715, je součástí komponované krajiny LVA a v současnosti zde město Valtice s podporou Evropské unie vysazuje nové stromy. Na jejím konci ve Valticích jsme minuli velký komplex bývalého kláštera Milosrdných bratří a kostelem sv. Augustina, který byl donedávna největší nemocnicí v okolí.

Bohužel jsme nemohli nakouknout ani do monumentálního kostela Nanebevzetí Panny Marie, tak nám o něm pracovnice z Břeclavi, které se ujaly role průvodců, alespoň krátce povyprávěly. Ani jeden z účastníků si však nenechal ujít prohlídku krásných zámeckých pokojů a sálů v barokním zámku Valtice, bývalém panství rodu Lichtenštejnů, kde jsme si mohli díky příjemné a vstřícné průvodkyni i leccos osahat. Vidící průvodce bezpochyby uchvátily stropy s malovanými výjevy z řecké mytologie a originální vzorované parkety, zrakově postižení mohli ucítit pod prsty například hebkost hedvábného koberce, usednout do dobových křesel, obdivovat vzorově pestrá secesní kachlová kamna nebo zkusit teplotní rozdíl mezi pravým a umělým mramorem.

Protože se prohlídka na zámku trochu protáhla, nevydali jsme se po obědě na turistický výšlap k Rajské kolonádě, jedné z romantických staveb LVA na kopci nad městem, a vrátili se zpět k zámku na prohlídku nové bylinkové zahrady. Lákala nás rozlohou tří tisíc metrů čtverečních i počtem tří set druhů bylinek, naneštěstí se zde ale změnila pracovní doba a bránu jsme našli zavřenou. Procházka upraveným parkem v chládku vzrostlých borovic s výhledem na Rajstnu byly ale příjemnou tečkou za poznávacím výletem. Při čekání na vlaky, které nás rozvezly na všechny světové strany, jsme se dohodli, že se do Valtic určitě ještě jednou vrátíme prohlédnout vše, co jsme nestihli!

Fotogalerie

První z nich byla 20. května komentovaná návštěva brněnského arboreta, kde právě probíhala výstava kosatců. Po celou dobu se nám věnoval pracovník arboreta, pan Michal Pavlík. Společně s ním jsme prošli skleníky s orchidejemi, poté i velkou část arboreta a skončili jsme u nádherných, právě rozkvetlých kosatců. Výklad pana Pavlíka byl opravdu zajímavý, vždyť na každé rostlině je nějaká zajímavost, která stojí za zmínku.

Fotogalerie

Hned následující středu, 25. května, nás čekala další zajímavá akce „Za stepním běžcem“ – tentokrát turisticky náročnější. Společně jsme se vydali projít a prozkoumat přírodní rezervaci Medlánecké kopce. Průvodkyní nám byla paní Alena Prýmková, která si pro nás připravila na trase několik zastavení, kdy povykládala o místních přírodních zajímavostech:

• syslí rezervace na letišti v Medlánkách
• charakteristika stepí a lesostepí
• typické stepní rostliny a zvířata
• parazitické rostliny
• invazivní rostliny

Prozradila nám také, co se skrývá za tajemným pojmem „stepní běžec“, po jehož stopách jsme se společně vydali.

Fotogalerie

Za podporu našich akcí, které umožňují lidem s těžkým postižením zraku dostat se do přírody a něco zajímavého se o ní dozvědět, děkujeme Odboru životního prostředí Magistrátu města Brna, který naše aktivity finančně podpořil.
Děkujeme rovněž našim milým a ochotným průvodcům.