15. 03.
Autor: Eliška Škrancová
Když jsme připravovali březnovou vycházku na Špilberk, domnívali jsme se, že si užijeme přicházející jaro, budeme obdivovat pupeny stromů, rozkvetlé sněženky a sluníčko, které nás příjemně zahřeje. Realita byla ale jiná a paní zima ukázala svou sílu naplno. Možná to bylo i tím, že pokud se někdo chystá na výstavu s názvem Krása, která hřeje, měl by počítat s tím, že teplo z kachlových kamen člověk nejvíce ocení právě v mrazivých dnech. A tak místo toho, abychom se kochali přírodou, šli jsme 9. března 2010 svižnou chůzi na hrad Špilberk a těšili jsme se, že se ve výstavních prostorách trochu ohřejeme.
Ještě před vstupem na výstavu jsme si prohlédli a poslechli zvonkohru, která zdobí jedno z nádvoří brněnského Špilberku. Poté jsme se přesunuli do nově opravených prostor hradu, kde nás zaujala barokní lékárna stojící v prostorách pokladny. Po stručném seznámení s historií lékárny nás paní průvodkyně, která pro nás celou komentovanou prohlídku připravila, odvedla do prostor, kde je výstava nainstalována. Klienti se mohli seznámit s kachli a kachlovými kamny, jejich historií, zdobností, vývojem technik výroby atd. Celá prohlídka byla přizpůsobena lidem s těžkým postižením zraku. Mnoho kachlů bylo připraveno k haptické prohlídce. Klienti si prohlédli také modely kamen a na závěr nás průvodkyně zavedla do prostor vinárny, která není běžně přístupná návštěvníkům. Tam jsme mohli obdivovat stará kachlová kamna se znaky významných moravských rodů a mnoha historickými motivy.
Naši pozornost neupoutala pouze výstava samotná, ale také prostor, ve kterém byla výstava připravená. Jedná se o zrekonstruované prostory, které mají své kouzlo a neopakovatelnou atmosféru. Zajímavá byla na přiklad barevná okna zdobená tzv. pískovou technikou, původní zdivo hradu, repliky původního zdiva atd.
Klienti celou akci hodnotili velmi pozitivně a odcházeli domů s příjemnými zážitky.
Fotografie
 |
| Vycházka na Špilberk a návštěva komentované výstavy, 9. 3. 2010 |
15. 03.
Autor: Tereza Kozderová
Přesně po měsíci, tedy ve středu 10. března 2010, jsme se vydali do další z brněnských vozoven. Tentokrát do Slatiny, kde nás čekala komentovaná prohlídka vozovny autobusové.
Hned na bráně si nás vyzvedl průvodce – p. Pluháček. Za jeho výkladu a doprovodu jsme byli protaženi snad všemi zákoutími této vozovny.
Opět jsme si mohli projít jednotlivé typy vozů, vyzkoušet si, jak se sedí za volantem v řídící kabině. Obrovským potěšením pro nás bylo tentokrát také to, že v dílnách se nacházel minibus, který brněnští znají a potkávají pod číslem 81 a 82. Tímto velmi pohodlným, prostorným a překvapivě tichým minibusem jsme se svezli také areálem celé vozovny.
Zajímavou částí prohlídky byla návštěva pracoviště RIS, kde se nám věnovali pánové Irein a Vaněk.
Dozvěděli jsme se, jakým způsobem se namlouvají hlasová upozornění a oznámení, jak fungují elektronické tabule, jak se tvoří jízdní řád, předvedli nám komunikaci z pracoviště RIS k jednotlivým řidičům autobusů, kteří jsou v daný okamžik na trase a spoustu dalšího.
Všichni zmínění pánové se nám velmi ochotně věnovali, měli pro nás dostatek času, znali odpovědi na nejrůznější dotazy, takže jsme po více jak dvou hodinách odcházeli plní zážitků, nových informací a spokojenosti z příjemně stráveného dopoledne.
Fotografie
 |
| Exkurze do autobusové vozovny, 10. 3. 2010 |
11. 03.
Autor: Jiřina Falková
Když jsme se sešli ve slunečném odpoledni 9. března v naší klubovně, abychom se Zlatou Zumrovou z brněnského pracoviště připravili své organismy na jaro, netušili jsme, že nás o dva dny později zasype zase sníh. Na fytoterapii jsme se velmi těšili už čtrnáct dní, protože v původním termínu paní Zlatka onemocněla. Tentokrát jsme kvůli nemoci byli ochuzeni o přítomnost dvou stálých účastnic, zato se přidal tatínek nevidomého mladého klienta a známá jedné z klientek. V klubovně nás bylo tedy celkem devět a židle jsme zaplnili do posledního místečka.
Od dvou hodin jsme pozorně poslouchali povídání o pěstování čaje, druzích a na čem závisí jeho kvalita. Společně jsme zavzpomínali na dobu před revolucí, kdy se v našich končinách prodávaly pouze balené čajové směsi mdlé chuti a radili se, kde v okolí Břeclavi získat kvalitní pramenitou vodu bez chemických úprav. Nejeden klient přiznal, že takové čaje doposud neznal, a všichni se zajímali o způsoby přípravy.
Po krátké teorii, kdy jsme si pohlédli a očichali různé druhy čajů, jsme se rozhodli ochutnat jemný jasmínový čaj a poté ještě čínský červený. Čajovnice Zlata Zumrová přivezla do břeclavského detašáku z Brna dárek v podobě několika malých šálků, které jsme rovnou využili. My jsme jí na oplátku nabídli oplatky a čokoládové bonbóny, ačkoliv by se čokoláda k čaji konzumovat neměla, protože přebíjí jeho chuť.
Před čtvrtou hodinou jsme ještě vytáhli malé kalíšky, do kterých jsme dostali dávku čistého bílého krému z lékárny a podle přání, na co krém chceme používat, i několik kapek vonného oleje. Na nohy, na ruce, na obličej… Paní Zlata provoněla několika lahvičkami celý prostor klubovny. Když jsme krémy zamíchali a dopili čaje, poděkovali jsme přednášející a v dobrém rozpoložení z příjemně stráveného odpoledne se vydali vstříc jaru.
Fotky z naší akce
 |
| Fytoterapie v Břeclavi, 9. 3. 2010 |
9. 03.
Autor: Jana Puchegger Chadalíková
Bowling ve Znojmě
Bowlingové odpoledne ve Znojmě začalo malým zpožděním – z původně přihlášených 4 klientů se v domluvený čas na místě srazu nacházela jen jedna klientka. Ostatní si popletli autobusovou zastávku a vystoupili tam, kde neměli. Svůj omyl ale brzo napravili a sešli jsme nakonec tedy všichni v 15:05 v Bowling baru v Příměticích.
Nejdříve bylo potřeba pomoci klientům s výběrem bot, které odpovídaly jejich velikosti. Po chvíli jsme ale všichni měli na nohou speciální obuv, která nepoškozuje citlivý povrch bowlingové dráhy. Poté nám pan vedoucí ukázal naši dráhu a vysvětlil základy zacházení s dráhou, donesl nám i občerstvení a my se mohli vrhnout na hru. Největší zkušenosti s hraním bowlingu měla paní Turková. Jako jediná z nás totiž hraje i závodně a tak nám všem předvedla, jak se to má dělat (správnou techniku uchopení koule a techniku hodu). A pak jsme se pustili do házení všichni. Měli jsme pro sebe jednu dráhu, takže jsme se střídali. Klientům se zpočátku dařilo neomylně trefovat jen oba kraje drah, ale časem a cvikem se zdokonalili. Začalo se dařit všem.
Každý z klientů si oblíbil jiný způsob hry: Jedna klientka zkoušela techniku pomalého koupení, jiný klient zase povzbuzoval bowlingovou kouli mocným křikem a další se našel v hodu obouruč. Všechny nás samozřejmě přehrávala paní Turková, která házela samé desítky a devítky, protože v této disciplíně závodí.
Hodinka utekla jako voda a klienti odcházeli spokojení a nadšení z poznávání nového sportu.
8. 03.
Autor: Jana Pešková
V úterý 16. 02. 2010 jsem se sešli v nových prostorech HapAtelieru na adrese Poděbradova 58. Tento den jsme se strávili činorodou prací a tím se rozloučili s obdobím veselosti, maškarních rejů a divokých oslav.
Vyrobili jsme masky všech možných i nemožných tvarů a velikostí a usmažili vynikající koblížky.
Masky jsme tentokrát vyráběli bez jakéhokoliv spojovacího materiálu pouze za použití kartonů, různobarevných a různě silných vln a výplňového materiálu a během tvorby jsme tak mohli nechat volné pole působnosti naší fantazii.
Fotogalerie
 |
| Masopustní vaření a tvoření, 16. 2. 2010 |
