16. 11.
Autor: Eva Pexová
Především pro veřejnost a studenty připravilo TyfloCentrum v Moravském Krumlově, již třetí ročník Dne otevřených dveří. Uskutečnil se v pátek 12. listopadu 2010 v prostorách Městské knihovny. Hlavním záměrem bylo informovat návštěvníky o životě lidí se zrakovým postižením a službách, které jim TyfloCentrum poskytuje.
Celé dopoledne bylo věnováno programu pro studenty moravskokrumlovských základních škol a gymnázia, odpoledne pak byla akce otevřena pro veřejnost.
Studenti si nejprve poslechli besedu o tom, jak zrakově postižení lidé žijí, jaké používají pomůcky i o tom, jak mohou nevidomému pomoci. Poté pro mě byli připraveny čtyři stanoviště, u kterých si mohli vyzkoušet jednotlivé dovednosti, které nevidomý člověk musí zvládat každý den. Studenti pro autentičnost zážitku dostali na oči klapky. Vyzkoušeli si chůzi s bílou holí, zahráli si speciálně upravené hry pro nevidomé, podívali se jak funguje ozvučený notebook a jak na něm nevidomí pracují. K dispozici bylo i velké množství dalších pomůcek, s kterými studenti také pracovali, např. indikátor světla a barev, ozvučený teploměr, indikátor hladiny, mluvící hodinky, ale i jednoduché pomůcky do domácnosti, které nevidomí používají při práci v kuchyni. Studenti odcházeli plni dojmů, nových zážitků a zkušeností.
Po celou dobu Dne otevřených dveří byly návštěvníkům k dispozici dvě pracovnice a také jedna nevidomá klientka. A všichni ochotně odpovídali na dotazy nejen ohledně života lidí se zrakovým postižením, ale také o službách, které TyfloCentrum svým klientům nabízí v oblasti poradenství, volnočasových aktivit a asistencí.
Celkem navštívilo Den otevřených dveří asi 140 lidí a úspěšně jsme tak navázali na tradici předchozích ročníků. Náš dík patří dvěma dobrovolnicích z moravskokrumlovského gymnázia a také pracovnicím Městské knihovny za pomoc při organizaci akce.
Fotogalerie
9. 11.
Autor: Jiřina Falková
Vibruje mi kapsa. První telefonát z mnoha – je totiž pátek 24. září, odpoledne, vlakem právě přijíždí do Břeclavi kolega a překladatel Zdeněk Rybák a v Rakousku touto dobou nasedá do aut polovina účastníků víkendové akce Mikulov – město tradic a vína. V rámci společného česko-rakouského projektu Ani nevidomé hranice nerozděluje, do kterého je TyfloCentrum zapojeno, jsme si naplánovali první setkání v pohraničí v počtu osmi Čechů a desíti Rakušanů, v každé skupině vždy polovina zrakově postižených a polovina průvodců.
Místem setkání je penzion ve Sportovní hale, kde budeme celý víkend bydlet. Po krátké, přivítání, kdy si zvykáme na dvojjazyčné tlumočení, dostáváme k večeři výborný kuřecí plátek a po něm vyrážíme na večerní prohlídku města s místními průvodci. Abychom neprocházeli centrum, zámecké zahrady a bývalou židovskou čtvrť do půlnoci, rozdělujeme se u kašny na česky a německy mluvící skupinky, avšak informace dostáváme během hodiny stejné – o historii Mikulova, hlavních památkách, jež budeme mít možnost druhý den navštívit, a živě diskutujeme o společných mikulovsko-vídeňských událostech díky zdejším vládnoucím rodům Lichtenštejnů a Ditrichštejnů.
Cestováním i procházkou jsme unavení, přesto se po návratu do penzionu ještě vzájemně seznamujeme. „Jmenuji se Erich Schmidt a pracuji jako učitel ve škole pro zrakově postižené,“ tlumočí Zdenda a my poznáváme naši „spojku“ z Bundes-Blindenerzihungs Institutu ve Vídni. Jinak je to usměvavý a velmi sympatický asi padesátiletý muž, který je zcela nevidomý a přesto se angažuje v organizování aktivit pro ostatní.
Věkový průměr účastníků je přibližně 45 let, a i když jsou mezi námi mladší i starší, česky nebo německy mluvící, v sobotu ráno vyrážíme na snídani dohromady a během dopoledního programu už komunikujeme pohledy, úsměvy a posunky bez ohledu na příslušnost ke kteréhokoliv skupince. Mluvit bez tlumočníka se zatím ostýcháme, ale vůle je!
Dopoledne znovu procházíme tutéž trasu jako včera večer, jen za světla. Přes Náměstí a zahrady míříme do Regionálního muzea na zámku. Z vyhlídky si ukazujeme, kudy prochází státní hranice a dotkneme se i citlivého tématu odsunu Němců. „Pár kilometrů za hranicemi se nachází kopec s křížem na vrcholu a lavičkou. Zde se scházelo velké množství sudetských Němců, odsunutých z podpálavských vesnic, kteří se sem nesměli nikdy vrátit a mohli se do konce života jen z dálky dívat na místa, která považovali za svůj domov,“ připomněla jsem kousek smutné regionální historie. I tohle téma nás spojuje – dvě dvojice účastníků z Rakouska mají původně české příjmení.
Prohlídku sklepení, obřího sudu a vinařskou expozici absolvujeme s českou průvodkyní a Zdendovým překladem. Je to trochu oříšek – jak se německy řekne „skalice modrá“? Účastníky zaujmou jak staré nádoby a vědra na víno, tak největší sbírka dřevěných lisů. Poutavý je i výklad na židovském hřbitově, kde se dozvídáme například to, že Židé nenosí na hroby květiny, nýbrž pokládají kamínky.
Další dopolední program je dobrovolný. Někteří volí výstup na vyhlídku – Kozí hrádek, druzí se jdou ohřát na čaj do cukrárny pod ní. Po společném obědě, který provázejí zmatky ze strany personálu, a my jsme nakonec odškodněni dezertem v podobě palačinky pro každého, se zase rozcházíme. Přestože se horší počasí a začíná poprchat, vystupují někteří účastníci na Svatý kopeček s křížovou cestou podle mapy, jiní se vrací na zámek nebo volí prohlídku Ditrichštejnské hrobky. Setkáváme se před šestou nad Pálavským flamendrem s bramboráčky v restauraci na Náměstí. Odtud máme jen kousek do sklípku, kde je pro všechny – protože je nám víc než 18 let – připraven speciální večerní program. V souladu s názvem akce „Mikulov – město tradic a vína“ se učíme degustovat a poznávat různé odrůdy. Burčák rozvazuje jazyk a definitivně boří všechny bariéry, které snad doteď přetrvaly. Německy nyní umí všichni Češi a dvě z rakouských účastnic nás překvapují docela dobrou znalostí češtiny! A co nejde jazykem, jde rukama nohama!
Nedělní ráno přichází brzy po návratu ze sklípku. Dobré je, že se nikdo cestou neztratil a jediná újma může být bolest hlavy. „Šohaj večer, šohaj ráno,“ povzbuzuju svých sedmnáct hostů místním mottem a ženu je na druhou stranu Mikulova do jeskyně Na Turoldu. Abychom nezdržovali provoz, opět se dělíme na česky a německy hovořící skupinky. A ačkoliv se v jeskyních nesmí obvykle na nic sahat, my si vybraná místa s krasovou výzdobou prohlédnout můžeme. Potom už jen návštěva geoparku a rozloučení…
Ač jsme si během víkendu uvědomili, že doba minulého režimu se silně podepsala na rozdílnosti životního stylu Čechů a Rakušanů, mnohé věci vnímáme rozdílně a co je pro Rakušany samozřejmostí, my považujeme za nadstandard, v závěrečném hodnocení zaznívala hlavně slova chvály. Projekt Ani nevidomé hranice nerozděluje dokázal naplnit svůj cíl, lidé z obou stran navázali kontakt, bavili se a vzájemně se poznávali. Každý musel z něčeho slevit a v něčem být tolerantní, důležité však je, že vůle byla na obou stranách. Jak ji účastníci zhodnotili jedním slovem? Jako „perfektní“, „zkušenost“, „překvapení“, „odbourávání hranic“, „zázraky“, „máme hodně společného“, „noví kamarádi“ nebo „nádherná rozmanitost“. Všichni se těší na další společná setkání ve Vídni a v Brně, která se uskuteční v roce 2011.
Fotogalerie
5. 11.
Autor: Jiřina Falková
Měsíc říjen patřil na jižní Moravě podpoře a propagaci sociálních služeb napříč jejich zaměřením, cílovými skupinami a poskytovateli. Také břeclavské pracoviště TyfloCentra Brno, o.p.s. se zapojilo do dvou „Veletrhů“ a uspořádalo Den otevřených dveří. Kromě toho spolupracuje na bezbariérových úpravách chodníků v centru města a pomáhá mezi svými klienty s výzkumem pro podporu a plánování sociálních služeb pro potřeby krajského úřadu.
Týden sociálních služeb proběhl v regionu první týden, proto jsme sbalily pomůcky pro zrakově postižené a vydaly se v úterý 5. října do Hustopeč. Kryté stánky bezpečně chránily vystavovatele před nepříznivým počasím a to neodradilo téměř 400 zájemců, převážně dětí a studentů zdejších škol, kteří se přišli podívat. U stánku TyfloCentra bylo stále plno, nejvíce zaujaly obrázky zrakových vad, brýle simulující zrakové vady a ukázky Braillova písma. Učitelky ze základních škol se zajímaly, jak je možné takové brýle vyrobit a plánují s dětmi na toto téma vytvořit projekt. Pracovnice TyfloCentra samozřejmě nabídly svou pomoc. Účast v Hustopečích byla však důležitá také kvůli seznámení s místními organizacemi – například Svazem tělesně postižených, navázání spolupráce se sociálním odborem městského úřadu a zahájením depistáže klientů v rámci projektu „Slepotou život nekončí“.
O dva dny později, ve čtvrtek 7. října, již svítilo slunce a rozjasnilo tak Veletrh sociálních služeb na Pěší zóně v Břeclavi. Zde organizátoři připravili kromě prezentace jednotlivých subjektů také hudební doprovodný program a vyhlásili vítěze ankety o nejvstřícnějšího řidiče MHD. U stánků se během dne zastavilo také asi 400 kolemjdoucích a stávajících uživatelů sociálních služeb. TyfloCentrum se dělilo o stánek se Spolkem neslyšících a dohromady tvořili velmi zajímavý celek se všemi vystavovanými pomůckami, které jiné organizace neměly.
Do třetice připravily břeclavské pracovnice Jiřina Falková a Žaneta Benešová Den otevřených dveří na pondělí 18. října. Lákadlem pro veřejnost se stala dopolední prezentace kompenzačních pomůcek pro zrakově postižené, kterou uskutečnily kolegyně z brněnského Tyfloservisu. Ačkoliv bylo rozesláno asi osmdesát pozvánek a účast přislíbili pečovatelé, lékaři i pracovníci úřadů, otevřenými dveřmi prošlo celkem patnáct zájemců. Stávající klienti TyfloCentra využili Tyfloservisu, vyzkoušeli optické pomůcky a některým z nich již pomáháme s vyřizováním. Velmi nás těší zájem tří úplně nových zájemců o služby a také návštěva poslance ing. Jiřího Petrů. Ten se o problematiku postižených zajímá a působí v rámci své práce také v parlamentní komisi. Za sociální odbor Městského úřadu dorazil koordinátor komunitního plánování Jaroslav Kolda.
Úspěšný měsíc završila beseda o Hieronymu Lormovi a jeho abecedě pro hluchoslepé, kterou Jiřina Falková připravila ve svém volném čase pro návštěvníky mikulovské Galerie Efram. V neděli 24. října sem přišlo téměř dvacet posluchačů, kteří neváhali zavázat si oči šátky, zastrčit do uší vatu a zkoušet komunikovat jako lidé postižení hluchoslepotou.
Všechny tyto propagační aktivity jsou pro malé pracoviště jako je Břeclav velice důležité. Lidé potřebují informace, aby věděli, kam se mohou v případě potíží obrátit, a těch není nikdy dost. Více informací o službách lze získat přímo u sociálních pracovnic na tel. číslech 532 308 076 nebo 774 715 106.
Fotogalerie
3. 11.
Autor: Jiřina Falková
Ačkoliv se může zdát, že Břeclav na rozdíl od jiných středisek zahálí, opak je pravdou. Podzimní program jsme začali již na konci srpna „filmovým“ klubem, v rámci kterého jsme shlédli komentovanou verzi filmu Vratné lahve a pobesedovali o životě a díle Zdeňka Svěráka. Na prvního září přijal pozvání psycholog Zbyněk Galvas, který s námi rozebral archetypální jednání postav v pohádkách.
Třikrát jsme během Babího léta vyrazili do ulic – na komentovanou prohlídku moderního kostela svatého Václava s výkladem našeho oblíbeného doktora Křivánka z Městského muzea a galerie a o čtrnáct dní později jsme stihli výstavu o Nepálu v Synagoze, kde provázela jeho příjemná kolegyně. Třetí vycházka se uskutečnila v úterý 5. října společně s návštěvou ze znojemského TyfloCentra. Průvodkyni po Břeclavi dělala Žaneta Benešová.
Říjen byl vůbec ve znamení neobvyklých aktivit. Jiřka Falková sklidila pochvalu za besedu o Hieronymu Lormovi a jeho abecedě pro hluchoslepé, o které se mnozí klienti dozvěděli poprvé. Přijela nás navštívit i Zlata Zumrová s programem fytoterapie a v závěru měsíce jsme dvakrát batikovali trička podle návodu okoukaného z brněnského „Hapáče“. Jak se nám trička povedla, můžete zhodnotit ve fotogalerii. Na vánoční besídce se v nich chceme všichni společně vyfotit.
Kromě aktivit pro klienty jsme břeclavské středisko prezentovali na dvou „Veletrzích sociálních služeb“ v Břeclavi a Hustopečích, jimiž prošlo téměř 800 zvědavých dětí, studentů i zájemců o služby. V pondělí 18. října jsme uspořádali Den otevřených dveří, kdy jsme v naší klubovně přivítali téměř dvacet návštěvníků včetně poslance ing. Petrů. Pracovali jsme i na utužování vztahů s místním Městským úřadem. Podílíme se na výzkumu pro podporu plánování sociálních služeb v Jihomoravském kraji a podařilo se zkonzultovat probíhající rekonstrukci chodníků v centru Břeclavi díky ochotě brněnského kolegy Pepy Konečného, který přijel a chodníky i zastávky důkladně prohlédl. Jsme spokojení, protože vše probíhá uspokojivě a jednání s úřadem je velice fajn. Břeclav je stále více místem, které můžeme označit jako „blind friendly“.
Fotogalerie
3. 11.
Autor: Hana Dvořáková
Indie, oficiálním názvem Indická republika (anglicky Republic of India; hindsky Bhárat ganarádžja), je sedmá největší a s více než miliardou obyvatel druhá nejlidnatější země na světě, rozkládající se na Indickém subkontinentu v jižní Asii. Z politického hlediska jde o svazový stát (federaci) s demokratickým, parlamentním zřízením (někdy je označována jako „největší demokracie světa“). Je členem Commonwealthu, má jaderné zbraně a disponuje vlastním kosmickým programem; její ekonomika vykazuje po Číně největší růst na světě. Je považována za regionální mocnost.
Na východě Indie hraničí s Bangladéšem (4053 km) a Barmou (1463 km). Na severu a severovýchodě hraničí s Čínou (3380 km), Bhutánem (605 km) a Nepálem (1690 km). Na severozápadě sousedí s Pákistánem (2912 km). Na jihovýchodě za průlivem Palk Strait leží 65 km jižně od indických břehů ostrovní stát Šrí Lanka. Z jihozápadu, jihu a jihovýchodu omývá indické břehy Indický oceán.
Že Vás informace o této zemi zaujaly? Není divu. Indie je i přes vysokou chudobu zemí krásnou. Atmosféru země nám přiblížil v úterý 2.11.2010 „Potulný učitel“ pan Jan Tvrdík, který po Indii cestoval 3 měsíce. Ve vyškovském TyfloCentru nám prezentoval nejen fotky z této cesty, ale i mnoho zážitků a nechyběla ani haptická prohlídka suvenýrů jako dámské šaty, kafara, kterou používají na přenos vody z posvátných řek. Měli jsme i možnost si přičichnout k různým druhům koření, čajů. Pan Tvrdík vyprávěl zajímavě a poutavě, proto se už teď těšíme na další zážitky z jiných cest.
Fotogalerie
