1. 12.
Autor: Irena Kocí
Ve dnech 22. – 26. listopadu 2010 probíhal v knihkupectví u Barviče a Novotného „Týden splněných přání“, akce pořádaná vzdělávacím a kulturním střediskem U tří kohoutů .
Od pondělí do pátku byl prostor knihkupectví na Masarykově ulici v Brně nabídnut pěti neziskovým organizacím. Šanci dostalo i brněnské TyfloCentrum.
Ve čtvrtek 25. 11. 2010 od 13 do 18 hodin byly veřejnosti nabízeny nejen informace o problematice života se zrakovým handicapem a aktivitách TyfloCentra Brno, o.p.s., ale i výrobky ze sociálně-terapeutické dílny HapAteliér.
Ztišelý prostor knihkupectví byl vlídný. Návštěvníci, zprvu překvapení přítomností stánku, brzy roztáli a obdivovali výrobky z dílny. Už tradičně měla největší úspěch batikovaná trika, líbily se i svícny a rámečky na fotky.
Tři předměty, kompenzační pomůcky pro nevidomé – tři kvízové otázky. Správná odpověď skrytá mezi čtyřmi možnostmi. Na všechny tři otázky neodpověděl správně nikdo. Ale ukázalo se, že tato zábavná forma je šikovná cesta, jak lidem téma života „ve tmě“ přiblížit.
Strakaté obálky, nejrůznější písma všech tvarů a velikostí, obrazové publikace i kalendáře čekaly na své čtenáře. A v tomto prostředí, tak spoléhajícím na zrak, ne každý z návštěvníků v sobě našel odvahu vyzkoušet si brýle, simulující oční vady. Ale kdo vyzkoušel dívat se na svět asi tak, jako zrakově těžce postižení, ten si o to víc cenil toho, že brýle může sundat a vybrané knížky si přečíst…
Většina návštěvníků si to odpoledne odnesla nejen brožuru o tom, jak správně nabízet pomoc zrakově postiženým na ulici a v dopravě, pozvánku na lednovou výstavu do Malé královopolské galerie a leták o TyfloCentru, ale i zjištění, že svět zrakově postižených jim není nekonečně vzdálený.
Prezentační akce splnila očekávání – šířit informace o zrakových postiženích i o společnosti TyfloCentrum Brno, o.p.s.
Fotogalerie
1. 12.
Autor: Hana Dvořáková
Měsíc listopad se ve vyškovském TyfloCentru nesl v duchu besed a prezentace služeb TyfloCentra.
Nejprve jsme se vydali do země, která je i přes vysokou chudobu zemí krásnou. Atmosféru země nám přiblížil v úterý 2.11.2010 „Potulný učitel“ pan Jan Tvrdík, který po Indii cestoval 3 měsíce. Ve vyškovském TyfloCentru nám prezentoval nejen fotky z této cesty, ale i mnoho zážitků a nechyběla ani haptická prohlídka suvenýrů.
Po dlouhém cestování jsme nechali hýčkat nejen svoji duši, ale i tělo na besedě o fytoterapii s paní Zlatou Zumrovou, která se konala v úterý 9.11.2010. Beseda byla velmi poučná, dozvěděli jsme se, jak se vyrábí čaj v pytlících, který čaj je pro naše tělo nejvhodnější a další poznatky, které náš organismus posilují. Na závěr besedy si každý klient namíchal vlastní krém, kam přidal olej z rostlin podle toho, na kterou část těla krém chtěl aplikovat.
Následně v jednom týdnu proběhl Den otevřených dveří a to v úterý 23.11.2010 a následně jsme byli pozváni na Den pro dětskou knihu, která se konala v sobotu 27.11.2010 v Knihovně Karla Dvořáčka ve Vyškově. Účast byla na poměry a velikost města přiměřená. Cílem bylo nastínit práci pracovníků TyfloCentra a především služeb, které společnost poskytuje osobám se zrakovým postižením. Vše jsme se snažili nastínit formou zážitků jako byla např. chůze s bílou holí, ukázka a popis kompenzačních pomůcek, společenské hry bez zrakové kontroly, či poznávání koření podle čichu, a rozeznávání předmětů denní potřeby hmatem.
Touto cestou bych chtěla poděkovat všem „pomocníkům“, kteří byli ochotni věnovat svůj volný čas a zajistit průběh těchto akcí.
1. 12.
Autor: Hana Dvořáková
Měsíc listopad se ve vyškovském TyfloCentru nesl v duchu propagace našeho pracoviště. V jednom týdnu jsme stihli Den otevřených dveří a to v úterý 23.11.2010 a následně jsme byli pozváni na Den pro dětskou knihu, která se konala v sobotu 27.11.2010 v Knihovně Karla Dvořáčka ve Vyškově. Účast byla na poměry a velikost města přiměřená.
Jednalo se o akce se stejným programem, kde hlavním cílem bylo nastínit práci pracovníků TyfloCentra a služeb, které poskytuje organizace pro osoby se zrakovým postižením a dále přiblížit veřejnosti jejich „fungování“ v běžných situacích každodenního života.
Zájem projevily především děti, pro které bylo přitažlivé si vyzkoušet chůzi s bílou holí, poznávat koření podle čichu či rozeznávat předměty denní potřeby hmatem. Zvídavější se nebáli zeptat i na dotazy, které je zajímaly.
Potěšujícím překvapením pro mnohé z návštěvníků bylo zjištění, že i tito lidé mohou trávit svůj volný čas společenskými hrami. Mnozí z nich si dodali odvahy a po „zaklapkování“ si vyzkoušeli, že najednou hra Člověče, nezlob se může být náročná.
Touto cestou bych chtěla poděkovat všem „pomocníkům“, kteří byli ochotni věnovat svůj volný čas a zajistit průběh těchto akcí.
