25. 10.
Autor: Alžběta Sedláková
Kdo má rád vycházky, možná už zabrousil do Mokré Hory a okolních lesů. Teplé babí léto vylákalo ven i nás. V pondělí 21. října 2013 jsme vyrazili autobusem z nádraží v Králově Poli a z Mokré Hory pokračovali po naučné Stezce zdraví k jehnickým rybníkům. Na břehu prvního jsme spatřili dřevěné lavičky, které vypadaly jako dolmeny památného Stonehenge. A na nich, světe div se, vodník! Ale ne, to byl jen správce rybníku. Přisedli jsme si a požádali ho, aby nám o rybnících něco pověděl. „Ono dohromady není co vyprávět…“ si možná pomyslel, ale přesto jsme se něco málo dozvěděli. Třeba, že tento rybník je vlastně jakási rybí školka. Kapři a jim podobné rybky se zde krmí a rostou, aby při potřebné velikosti byly přesazeny do novomlýnských nádrží a jiných rybářských revírů. To může trvat rok i více.
Posilněni svačinou i novými znalostmi jsme se vydali dál proti proudu bublajícího potůčku Ponávka, který napájí rybníky. Překvapil nás bahnitý terén a kaluže na cestě, ale vyhrnuté nohavice to vyřešily. Inu – Mokrá Hora. A proč je vlastně mokrá? Vysoká hladina Ponávky podmáčí okolní louky a na soutoku s potokem Rakovcem vytváří širokou údolní nivu. Louky byly v minulosti vysoušeny a zaváženy, avšak neúspěšně. Proto je zde hojnost mokřadní vegetace a živočichů. Prý zde žijí i raci. V rybníce roste orobinec, typická zdejší rostlina. Sáhli jsme si na její úzké dlouhé listy. Byli jsme zvědaví i na místní slípky zelenonohé, ale ty jsme nespatřili.
Z hráze mezi 3. a 4. rybníkem jsme viděli bývalou železniční zastávku Jehnice, kterou pozdější majitelé přestavěli na rekreační objekt. Tato trať vedoucí z Brna do Tišnova je velmi frekventovaná i dnes, jak jsme poznali. Jen už zde vlaky nestaví.
Minuli jsme starý lom na granodiorit a stoupali k Jehnicím. Duby a buky na okolních svazích pomalu shazovaly žluté listí, které příjemně vonělo. Stálo nás trochu úsilí vyškrábat se na kopec do Jehnic, ale pak jsme si v parku odpočinuli, občerstvili se a pokračovali přes les do Mokré Hory. U rozcestníku na Rakovci jsme zjistili, že například Adamov je vzdálen jen 6,5 km a Ořešín pouhého 0,5 km.
Cestou do Mokré Hory jsme míjeli udržované chaty a postupně došli k zastávce MHD, kde naše cesta začala.
Snad nám tak hezké počasí vydrží ještě nějakou dobu. Hodilo by se to třeba na vycházku s nordic walkingovými holemi 15.11. v okolí Palackého vrchu, co myslíte?
Fotogalerie
