10. 05.
Jako jedna ze zajímavých akcí, které proběhly v Sociální rehabilitaci, bylo opékání špekáčků v Přírodní zahradě u smrku. Tato akce byla ve spolupráci s další službou TCB, a to s Aktivizací. Ráda bych Vás provedla tímto krásným, slunečným a poučným odpolednem.
S klienty jsme měli sraz v TCB a příjemnou procházkou jsme se vydali do Přírodní zahrady u smrku. Nikdy jsme zahradu nenavštívili a upřímně jsme nikdo nevěděl, co nás čeká.
Zahrada byla malinká, ale měla takové nepopsatelné zvláštní kouzlo. Řekla bych takové domácké. Hned jsme se tam cítili všichni velice příjemně. Žádné moderní umělé ohniště se nikde nevyskytovalo, prostě jen jáma s popelem obložená kameny, kolem lavičky. Všude stromy, květiny, příroda a neuvěřitelný dotek něčeho jiného a dávného, návrat do dětství?? Nevím. V městské betonové džungli, kde strom a kytku člověk hledá skoro lupou, byl vstup do zahrady takovým malým zázrakem.
Příprava ohně trvala jenom chvilku. Nezapomněli jsme, jak jsme na táborech v dobách našeho mládí zapalovali oheň. Oheň je tedy připraven, ale kdo ho zapálí? Pavlínka, kdo jiný. Naše šikovná klientka nelenila a oheň na první dobrou zapálila. Jen připravit klacky na opékání, toho jsme se ujaly my, lektorky.
Krásné buclaté špekáčky, které jsme dostali darem od firmy Steinhauser s.r.o, tímto jim ještě jednou děkujeme, se už na nás těšily. Klienti nařezali do kříže všechny špekáčky a šlo se opékat. Špekáček napíchnout na klacek a šup k ohýnku. Musím všechny klienty pochválit, protože jim to šlo opravdu skvěle. Po opečení spapat s hořčicí a čerstvým chlebem. Není nic lepšího.
Mohu říct, že jsme byli všichni nadšeni, je teda pravda, že vyuzená ohňová vůně nebyla úplně nejpříjemnější, hlavně při cestě domů vozem MHD, ale úsměvy na naší tváři ji naprosto přebily.
Autor: Eva Hrubanová
