16. 10.
„Kavárna POTMĚ tentokrát v Brně!“ Tak zněl titulek, který nás nenechal dlouho na pochybách, a návštěvu zatemněného autobusu s neobvyklou kavárnou Potmě jsme naplánovali hned jak to bylo možné, tedy na úterý 11. září. Každého z nás napadala před samotnou exkurzí řada otázek: Jak asi funguje obsluha v absolutní tmě? Kolik číšníků je třeba na jednu kavárnu? Musí se speciálně školit? Jaké jsou požadavky na potenciální číšníky? Jak probíhá provoz a kolik pracovníků se na něm podílí? A protože otázek bylo opravdu mnoho, obrátili jsme se na realizátory tohoto zajímavého projektu a požádali je o krátký rozhovor. A podařilo se, po exkurzi nás měl čekat rozhovor s panem PaedDr. Michalem Kuchařem, který stál u zrodu myšlenky vytvořit Kavárnu Potmě.
Ale jak to vlastně v Kavárně Potmě fungovalo?
Hned před vchodem se nás ujala slečna (hosteska), která organizovala usazování k jednotlivým stolům uvnitř kavárny. Pomocí magnetické tabule, na které byly rozmístěné magnetky tak, jak byli návštěvníci ke stolům usazováni. Pak jsme po krátkém proškolení vypnuli všechny mobilní telefony a už se prvních odvážlivců ujímal náš průvodce. V kavárně bylo celkem šest stolů, průvodce nás pomocí slovního popisu usadil k jednomu z nich. Když se s námi rozloučil, nečekali jsme dlouho a ze tmy nás oslovil hlas číšnice. Ta se o nás starala po celou dobu posezení v kavárně.
Po originálním zážitku nás čekala krátká beseda s panem Kuchařem. Zahrnuli jsme ho našimi dotazy a on vyprávěl o tom, jak vznikla myšlenka zrealizovat Kavárnu potmě. Dozvěděli jsme se, jak probíhá výběr a proškolení budoucích číšníků. Jak je důležité, aby nevidomý číšník ovládal srozumitelný a přesný řečový projev nebo jaké jsou další předpoklady pro tuto práci. Návštěva Kavárny Potmě pro nás byla setkáním s lidmi, kteří jsou nadšení pro to, co dělají. Ale určitě i vzpruhou a nadějí pro nové pracovní příležitosti.
Autor: Klára Zárubová
Tags: Exkurze, Projekt Slepotou život nekončí