17. 10.
Autor: Elena Výtisková
V úterý 11. října bylo v břeclavském TyfloCentru opravdu živo. Na návštěvu střediska a komentovanou prohlídku miniatur staveb Lednicko- valtického areálu jsme pozvali také klienty z brněnského a znojemského pracoviště. V úvodu setkání jsme nejdříve poseděli ve středisku u kávy a čaje. Během setkání samozřejmě došlo na sdílení zážitků nejen z jednotlivých středisek, ale také ze společných akcí.
Po dobrém obědě jsme společně zamířili do Lichtenštejnského domu, kde nás očekával průvodce, pan Němec. Ten nás seznámil s historií rodu Lichtenštejnů. Představil nám jejich strategii nejen na poli politickém, ale také koncepcí lesního a vodního hospodářství, z jehož výnosů rod své panství zušlechťoval. Po informačně hutném výkladu jsme si ve skupinkách hapticky prohlédli zámek ve Valticích, Lednici, Břeclavi a většinu menších staveb v LVA. Škoda jen, že Minaret a Kolonáda na Reistně byly umístěny ve vitríně (vzhledem k svému technickému stavu). Během této prohlídky nám individuálně odpovídal na zvídavé dotazy průvodce.
A teď nám nezbývá než nazout toulavé boty a jít některé z památek na jaře navštívit. Doufám, že to bude opět společná akce všech středisek.
Fotogalerie
4. 03.
Autor: Elena Výtisková
V úterý 1.3. přijal pozvání na besedu do střediska TyfloCentra v Břeclavi zástupce velitele Městské policie pan Mgr. Zdeněk Novák. Přišel nás seznámit s SOS hodinkami, které mají možnost si zapůjčit samostatně žijící senioři a handicapovaní obyvatelé Břeclavi.
Co to jsou SOS hodinky? O SOS hodinkách by se dalo říct, že jsou vylepšenou podobou pagerů, které používají senioři v některých městech. V případě nouze, po zapnutí, vysílají nouzový signál od jejich uživatele strážníkům městské policie, kdy se jim v GPS zprávě zobrazí místo, kde se nachází. Umožňují spustit i hlasitý odposlech.
Jak je můžete získat? Pokud máte zájem o jejich zapůjčení, musíte vstoupit do projektu. Podmínkou je, že jste senior nebo handicapovaný a žijete sám. Při vstupu do projektu poskytujete data o svém zdravotním stavu, to proto, aby v případě nutnosti pomoci, byla tato pomoc co nejrychlejší a nejefektivnější. Další součástí projektu je, bezplatná výměna zámku vchodových dveří. Strážníci mají tzv. generální klíč, kterým v případě nutnosti, otevřou byt uživatele SOS hodinek. Ale nemusíte se bát, že by se k vám někdo vloupal. Ostatní uživatelé SOS hodinek mají klíč jiný.
Jak se používají? Doporučuje se uživatelům mít hodinky stále na ruce. Při krizové situaci jejich uživatel zmáčkne nouzové tlačítko. Na pultu centrální ochrany se zobrazí, kde se uživatel nachází. Pokud je to na území Břeclavi vyjede k němu hlídka městské policie, která má možnost přes hlasitý odposlech zjistit, co se s uživatelem děje. Podle hoho se může spojit s dalšími složkami záchranného systému např. s hasiči nebo záchranáři. U bytu hlídka použije generální klíč a nedojde tak k poškození majetku. Následně pak uživateli poskytne pomoc. Pokud uživatele odváží záchranáři, strážnici obydlí zajistí a podají zprávu osobě blízké.
Mají hodinky i nevýhody? Jednou z nevýhod je, že hodinky jsou docela velké. Někteří senioři mají také problémy s jejich nabíjením. To probíhá obdobně jako u mobilu, avšak konektor není kulatý, ale lichoběžníkový a někteří ho neumí správně zasunout. Zajímali jsme se o to, zda by bylo možné do hodinek umístit hlasový výstup. Přednášející to vzal jako námět na zlepšení jejich funkce a zjistí to.
Hodinky jsme měli možnost si vyzkoušet a osahat. Dále nás přednášející seznámil s nutností, dle zákona, používat reflexní prvky při pohybu na komunikacích. V závěrečné diskusi padlo mnoho užitečných dotazů nejen k SOS hodinkám, dopravě, ale i k pravomocem a působnosti městské policie.
3. 02.
Autor: Elena Výtisková
V zimě bývá počasí nevyzpytatelné, proto se snažíme naše aktivity plánovat tak, aby se mohly uskutečnit bez ohledu na něj. Rádi jsme přijali pozvání od Městského muzea a galerie v Břeclavi na výstavu Hvězdy stříbrného plátna.
Období od poloviny 20. let 20. století do poloviny 40. let lze nazvat zlatým věkem československé kinematografie. Pokud se někoho zeptáte, obvykle se mu vybaví filmy: Hotel Modrá hvězda, Kristián, Eva tropí hlouposti nebo Cesta do hlubin študákovi duše. Nás zajímaly především životní osudy protagonistů těchto filmů.
Víte, že se Nataša Gollová narodila v Brně? Nebo že v metropoli Jižní Moravy rozvíjel svou kariéru 15 let Oldřich Nový? Dověděli jsme se toho mnohem víc nejen o těchto dvou hercích, ale také o Vlastu Burianovi, Jindřichu Plachtovi, Lídě Baarové a mnoha dalších. Haptická prohlídka některých vystavených exponátů dotvořila dobovou atmosféru.
Závěrečné posezení klientů z Brna a Břeclavi ve středisku TyfloCenta bylo příjemným ukončením aktivity. A kdo byl vítězem zábavného kvízu, který jsme si ve dvou skupinách udělali ve středisku? No přece všichni, protože každý se dověděl něco nového a zažil báječné odpoledne.
Fotoalbum
26. 10.
Autor: Elena Výtisková
Obvykle se na stejná místa vracíme s větším časovým odstupem, abychom mohli porovnat změny. Jinak tomu však bylo při našem druhém podzimním výletu do Lednice, který se uskutečnil
13. října. Už při prvním výletu se ukázalo, že jeden den v Lednici je opravdu málo. Proto jsme se s paní Ing. et Ing. Romanou Šnajdárkovou dohodli na výletu dalším. Tentokrát se našim cílem staly historické stavby v lednickém parku a jeho okolí.
Maurská vodárna
Tato stavba byla navržena tak, aby částečně sloužila jako parní lázně a zároveň jako technické zázemí zavlažovacího systému v parku. Turbína, kterou zde instaloval Viktor Kaplan, vyráběla elektřinu pro zámek i část obce. Nyní je původní zachovalá turbína umístěna v Brně v Technickém muzeu. U vodárny jsme nasedli na vůz tažený koňmi, který nás odvezl k našemu dalšímu cíli, Janohradu.
Janohrad
Hrad byl vybudován podle projektu Josefa Hardmutha na místě obtékaném ze tří stran řekou Dyjí. Sloužil panstvu jako lovecký zámeček, kde se shromažďovali před honem a jako místo pro konání posledních lečí. Nyní je zde krátký prohlídkový okruh, který jsme vzhledem k nabitému programu neabsolvovali. Cestou zpět nás paní Šnájdárková začala seznamovat s historickým vývojem parku. K nejstarším zásahům do krajiny LVA patřilo vybudování soustavy lednických rybníků ve 14. a 15. století. 17. a 18. století se pak neslo v duchu barokní úpravy krajiny protkané průhledovými alejemi a úpravou lesních porostů pro potěšení šlechty. První zprávy o vysazování dřevin amerického původu do nové zahrady jsou z roku 1801. Po návratu k výchozímu místu u vodárny a malém občerstvení jsme se vydali po cestě na levé straně rybníka.
Akvadukt
Cestou k akvaduktu nám naše průvodkyně ukázala další zajímavá místa. Podle vysazených tisů, které mají navozovat změnu, lze i v dnešních dnech zjistit, kde původně byly umístěny mosty v zámeckém parku. Až někdy budete stát před akvaduktem, všimněte si vyvýšeného místa. Dříve na něm stával Čínský pavilon., který byl zbořen v roce 1892. Z blízkého přístaviště lze spatřit už jen torza kamenů. Romantická stavba akvaduktu s umělou jeskyní stylově napodobuje římské vodovody. Kamenný akvadukt podpírá 8 pilířů. Z uměle „zhrouceného“ devátého pilíře pak voda padala do rybníka a tvořila vodopád. Jeskyně a poustevna začleněná do této stavby měla přidat parku romantiku. Přes restaurovaný čínský most jsme se vydali k Minaretu.
Minaret
Možná uhodnete, co má společného většina staveb, které jsme navštívili. Až na Maurskou vodárnu je vyprojektoval Josef Hardmuth. Pravděpodobně už ho nespojíte s vynálezem, který mnozí z nás používají denně. Když uvidíte Minaret, zamyslete se nad tím, co vám připomíná. Pokud se vám vybaví obyčejná tužka, uhodli jste správně. Hardmuth nevymýšlel jen stavby, ale došel i na nápad, jak obalit tuhu dřevem tak, aby nešpinila a dala se ořezávat. Minaret měří téměř 60 m a na jeho horní ochoz jsme vystoupali po 302 schodech. Výhled vzhledem k zatažené obloze nebyl velký, přesto nás potěšil sportovní výkon při jeho zdolání.
Posledním zážitkem byla projížďka lodí po zámecké Dyji. V přístavišti nedaleko Minaretu jsme nasedli na loď, která nás přivezla do výchozího bodu u Maurské vodárny. Během cesty jsme měli možnost sledovat nejen krásně vybarvené podzimní listí, ale pan kapitán nám ukázal i jak dokáže bobr evropský ohryzat strom, aby z něj vytvořil hráz.
Na závěr jsme poděkovali paní Šnajdárkové za její poutavý výklad o stavbách a parku. Po náročném dni přišlo vhod posezení u kávy a čaje v zámecké restauraci. Hodnocení akce bylo pozitivní, a proto se možná do Lednicko-valtického areálu na jaře vydáme znovu. Obujeme turistické boty a prohlédneme si další drobné stavby.
Fotogalerie
9. 10.
Autor: Elena Výtisková
Kdo si 29. září přivstal a vydal se s námi do Luhačovic, prožil krásný den. I když cesta do Luhačovic pro klienty břeclavského a znojemského střediska TyfloCentra není zrovna nejkratší, rozhodli jsme se tam vydat. Ze Znojma vyráželi autobusem přes Brno už ráno po šesté a v Břeclavi se klienti sešli krátce po sedmé hodině ranní na vlakovém nádraží.
Zpoždění ani jednu skupinu nepostihlo, takže setkání v 10:00 na autobusovém nádraží v Luhačovicích proběhlo v domluveném termínu. A tak jsme mohli vyrazit do centra lázeňského dění. Naším prvním zastavením byl pramen Svatého Josefa, který se nachází v blízkosti kostela Svaté Rodiny. Jeho voda není příliš mineralizovaná, proto se používá k pitné léčbě trávicího ústrojí. Odtud jsme se vydali přes most k lázeňské kolonádě. Další zastávkou byl Jurkovičův dům, který je nejcennější budovou v lázeňském parku. Jen kousek od Jurkovičova domu se nachází nejproslulejší luhačovický pramen Vincentka. Pramen je umístěn v hale vybudované v letech 1947- 1948. Ochutnat jsme ji mohli, jak v teplé, tak ve studené podobě, každý podle své chuti. Po krátkém seznámení s historií Vincentky pokračovala naše lázeňská vycházka k vile Jestřábí a Hudebnímu pavilonu, které také projektoval architekt Dušan Jurkovič. Po krátké zastávce u těchto dvou staveb a prohlídce Bruselské kašny u Smetanova domu jsme měli všichni hlad. Po obědě následoval volný program. Kdo chtěl, mohl ještě posedět v lázeňské cukrárně nebo navštívit pramen Jubilejní, Ottovku a pramen Dr. Šťastného. My jsme tak učinili, a také prameny Jubilejní a Dr. Šťastného bez následků ochutnali (Ottovka byla mimo provoz). Čas se naplnil, a tak už nezbývalo než se vydat zpět na nádraží, rozloučit se a odcestovat ke svým domovům.
Zcela jistě si každý účastník výletu z něj něco odvážel. Někdo láhev Vincentky, jiný výborné lázeňské oplatky a všichni pocit príma stráveného dne. I počasí nám přálo a celý den svítilo sluníčko. Vydejte se příště na výlet s námi!
Fotogalerie
