26. 05.
Autor: Martina Ludvíková
V pondělí 26.5.2014 jsme se sešli společně na Chaloupce s nadporučíkem panem inženýrem Petrem Kučou, který je příslušníkem městské policie. Pan Kuča je vedoucí oddělení na obvodním oddělení Brno – Královo Pole. Sídlo oddělení je na ulici Malátova 3, okolo policejní stanice chodíváte k nám na Chaloupku.
Pan nadporučík nám během přednášky podal několik rad, které bychom měli využívat, abychom se nestali obětí nějaké trestné činnosti.
1. Jak cestovat v dopravních prostředcích?
- veškeré doklady si nechávat na dně batohů a tašek
- mít vždy své osobní věci na očích, případně si kabelku držet
2. Nakupování
- Neponechávat osobní věci ve vozíku bez kontroly – nevzdalovat se ani na moment
- Neponechávat věci v autech – auto přece není trezorem
- Nepokládat si věci na sedadlo a jít na druhou stranu auta
3. Doma
- některé městské části mají zákaz podomních prodejců
- neotvírejte neznámým osobám
- pokud se osoba prokazuje průkazem, můžete si ověřit jeho totožnost v místě jeho pracoviště (policie na lince 158 apod.)
- nevěřte, že osoba, která po Vás žádá peníze pro Vaše děti, je opravdu poslána Vaším známým
- Pokud se jedná o osobu např. pracovníka, který Vám jde vracet přeplatek, ověřte si jeho totožnost. Ve většině případů se vrací peníze poštovní poukázkou nebo na účet v bance
4. Všeobecné rady
- Nemějte svůj PIN kód k mobilnímu telefonu nebo k platební kartě nalepen napsán na viditelném místě.
- Nikdy si nepište PIN kód ke kartě na kartu samotnou, ani do mobilního telefonu.
- Veškeré ztracené doklady hlaste na policii
- Dávejte si pozor na své řetízky. Jsou velmi lákavým cílem. Při odcizení je dobré mít fotografii, či podrobný popis věci, která Vám byla odcizena.
- Větší finanční obnosy u sebe radši nenoste a nemějte.
- Při nakupování přes internet nikdy neplaťte dopředu, zásilky si nechejte posílat dobírkou.
- Pokud se Vám ztratí člen rodiny, nevolejte mu často na mobil. Policie dokáže zaměřit telefon, ale pouze pokud funguje – není vybitá baterie
Jak poznáme policistu?
Policista může vystupovat nejen v uniformě, ale i v civilu. Vždy se musí prokázat odkazníkem, nosí u sebe i služební průkazy.
Pokud nevěříte, že se skutečně jedná o policistu, zavolejte na linku 158 a podle čísla na odznaku či průkazu se doptejte, zda se jedná opravdu o policistu. Některé uniformy mají výšivky s nápisem policie a číslem daného policisty v kontrastní černo- žluté barvě. Bohužel neexistuje žádné poznávací znamení, které by zcela nevidomí mohli využít pro rozpoznání.
Během celé přednášky nám byly zodpovězeny všechny naše otázky, které jsme kladli a mohli jsme tam sami reflektovat, zda a jak jsme obeznámeni s tím, co bychom měli dělat.
Věřím a doufám, že jste na svoje věci opatrní a tak tyto bezpečnostní pravidla byly pouze připomínkou. Buďte na sebe a své věci opatrní. Děkuji panu nadporučíkovi inženýrovi Petru Kučovi za výklad a všem zúčastněným za jejich dotazy.
23. 05.
Autor: Petra Šeneklová
V úterý 20. 5. jsme s klienty brněnského TyfloCentra a ostatních středisek vydali na výlet za vůní tvarůžků do Loštic a na hrad Bouzov. Ráno jsme se sešli na autobusové zastávce u Grandu a společně se vydali na cestu do Loštic. Hned po příjezdu do Loštic jsme navštívili Muzeum olomouckých tvarůžků, kde nám průvodkyně vysvětlila, z čeho se tvarůžky vyrábí a pustila nám filmové zpracování historie tvarůžků v Lošticích „Příběh neobvyklé vůně z vyprávění stréčka Křópala“. Firmu AW založil Alois Wessels v 19. století, vzal si půjčku, koupil dům, najal několik děveček a začal podnikat ve výrobě tvarůžků. Pomocí dřevěné tvarovací klapačky vyrobila jedna děvečka v průběhu pracovní směny až 6000 kusů tvarůžků.
Výrobna AW je jediná na světě, která může vyrábět pravé olomoucké tvarůžky, v roce 2013 získala ochrannou známku, která je na každém balení jejich výrobků. Po návštěvě muzea měli klienti volný program, někdo navštívil firemní prodejnu a vybral si ze širokého sortimentu firmy. Další zašli do tvarůžkové cukrárny, kde mohli ochutnat sladké i slané zákusky z tvarůžků. A někteří zavítali na voňavý oběd do zdejší restaurace. Odpoledne pak následoval rychlý přesun hrad Bouzov a jeho komentovaná prohlídka. Průvodkyně Lenka Havlínová nás provedla jednotlivými sály a každý si mohl osahat veškeré zařízení místností. Zajímavé byly hlavně dřevořezby a bohatě zdobená kachlová kamna, která byla dokonale řemeslně zpracovaná. Dozvěděli jsme se o zakladateli Bouzova – Búzovi z Búzova a jeho následovnících, kteří dál hrad rozšiřovali až do stávající podoby. Posledním vlastníkem hradu byl Řád německých rytířů. Od roku 1945 je hrad majetkem státu a v roce 1999 byl prohlášen za národní kulturní památku. Prohlídku jsme zakončili malým občerstvením na nádvoří hradu a pak už následovala cesta zpět do Brna. Děkujeme za bezpečný odvoz panu řidiči Vítu Pešičkovi a za perfektní organizaci celého výletu kolegyni Martině Ludvíkové.
Fotogalerie
15. 05.
Autor: Tereza Kozderová
V pondělí 12. května jsme se vydali na vycházku do Willsonova lesa. Paní Ing. Alexandra Koutná se s námi setkala na konečné zastávce trolejbusu č. 39 a pověděla nám o historii Willsonova lesa. Wilsonův les je les či spíše lesopark o přibližné rozloze 34,4 ha, rozkládající se převážně na jižním okraji městské části Brno – Žabovřesky, jižním cípem zasahuje do městské části Brno – střed. Jak nám bylo vysvětleno, lesopark je obvykle příměstský les, který v sobě kombinuje prvky původního lesa a běžného městského parku. Lesopark byl založen roku 1882 velkostatkářem a notářem Ludvíkem Odstrčilem. Po úvodním seznámení s Willsonovým lesem jsme se vydali prozkoumat jeho krásy. Hned po pár úvodních krocích jsme se dostali na můstek, který stojí na vrcholu sjezdovky. Odtud se nám naskytl krásný pohled na Brno a celou sjezdovku pod námi. Vítr a sluníčko si s námi po celou dobu naší výpravy pohrávalo, ale dešti nepovolilo, aby nás smočil. Většina cest byla z kopce a tak naše putování utíkalo docela rychle. Postupně jsme odhalovali flóru celého lesa.
O zástupcích fauny nebo zvířat jsme si spíše povídali, i když se na malou chvíli stal naším členem i nezvaný host – sršeň. Naštěstí klientka vyvázla s lehkým štípnutím a úsměv na rtech nezmizel. Paní Koutná nás zavedla ke studánce, která je mimo cestičku. Protože jsou mezi námi vycházkoví nadšenci, nebylo ku škodě, když jsme se zastavili i u „fit centra“ v lese, kde jsme ukázali své dovednosti i v přitahování. Ve zdravém těle je i zdravý duch a nezáleží na tom, kolik nám je let. O tom jsme se sami na vlastní oči mohli přesvědčit, když nás čiperný osmdesátník všechny strčil do kapsy v přitahování se :-).
Na závěr celého našeho vycházkového odpoledne jsme si dopřáli sladkou odměnu v hospůdce na Rosničce. V okamžik, kdy jsme nastupovali do tramvaje, se mírně rozpršelo, tak jsme si všichni oddychli, že nás to nepotkalo.
Velmi děkuji paní Koutné za její výklad a všem, kteří se zúčastnili. Tuto vycházku jsme si jistě všichni užili a věříme, že se brzy zase do Willsonova lesa vrátíme a u toho můžete být i vy – jste srdečně zváni.
Fotogalerie
14. 05.
Autor: Eva Pexová
Uprostřed klidné pohraniční vesničky Nový Přerov na Mikulovsku leží stará zemědělská usedlost, jejímž dávným hospodářem byl statkář Jáně s rodinou. Na jaře roku 1998 statek koupili manželé Kosmákovi jako chátrající objekt. Po několika letech trpělivé rekonstrukce vybudovali hospodářkou usedlost, obklopenou krásnou přírodou a ochočenými zvířaty, vždycky svolnými k pohlazení a podrbání za uchem. Do této oázy klidu jsme se vydali v úterý 6.5. s klienty znojemského a brněnského TyfloCentra.
Pan Kosmák se nás ujal a provedl nás celou usedlostí, vyprávěl nám o historii sídla a zvířatech, které se rozhodli chovat. Naše první zastávka směřovala k ohradě, kde na nás už netrpělivě čekal kozlík Kvido, který se nechal hladit i krmit speciálními granulemi. Dozvěděli jsme se o výrobcích z kozího mléka, které paní Kosmáková vyrábí, na příští rok prý chystají i kozí zmrzlinu. Kolem usedlosti je i rozsáhlá louka s ovocnými stromy, z nichž veškerá úroda se zpracovává na výrobu domácích marmelád, sirupů a pálenek.
Procházkou jsme pokračovali k ohradě s koňmi, zájemci mohli jít přímo do ohrady, pohladit si koně opravdu zblízka. Koníci Lentilka a Sametka si všímali hlavně našich batohů se svačinami a nechali se ochotně drbat. Přiběhlo se na nás podívat stádo všetečných kamerunských koziček. Pokračovali jsme do výběhu k ovečkám a kravičce Amálce, opět následovalo hlazení a drbání, tentokrát měli klienti možnost vyzkoušet si i krmení oveček suchým chlebem přímo z ruky. Čekalo nás nejatraktivnější zastavení, klienti měli možnost zažít projížďku na krásných koních. Ne všichni se odvážili, ale ti kteří na hřbet koně vylezli, byli nadšení.
Při obědě si klienti vyprávěli, který zážitek pro ně byl nejpůsobivější. Ocenili, že se ke zvířatům dostali opravdu blízko, mohli si je pohladit, nakrmit a vyzkoušet i jízdu na koních. Líbila se jim i místní rovinatá krajina a v budoucnu by sem rádi opět přijeli na turistický výlet. Děkujeme manželům Kosmákovým za jejich čas a místnímu personálu za vstřícný přístup.
Fotogalerie
7. 05.
Autor: Eva Pexová
Nestává se často, aby se klienti Znojemského a brněnského TyfloCentra sešli na jedné akci, proto jsme rádi přijali pozvání našich kolegů z Brna a společně se vypravili na výlet lesnickou stezkou okolo Buchlova.
V Brně jsme za slunečného počasí společně nasedli do autobusu, který nás dovezl do Buchlovic. V kopcích nám počasí už tolik nepřálo, začalo jemně pršet, ale my se přesto neohroženě vydali na cestu. Nejdřív jsme procházeli vesničkou a pak jsme začali stoupat lesem k Buchlovu. Cesta byla různorodá, místy tráva, místy bláto a kameny, ale vše se dalo zvládnout.
Naši průvodkyní na tomto výletě byla lesní inženýrka Alena Prýmková, kterou brněnští klienti dobře znají. Cestou pro nás připravila několik poznávacích zastávek, na té první nám představila místní rostliny, klienti si je pak mohli prohlédnout, očichat i osahat. Seznámili se tak s kůrou Habru, rostlinkou Jetele lučního – latinsky „Trifolium“, Jetelem plazivým, Mařinkou vonnou a dalšími. Po chvíli jsme dostoupali do podhradí a čekala nás druhá zastávka, tentokrát nám paní Prýmková představila místní stromy, opět jsme si je mohli osahat a zjistit jak typicky tvarované listy má dub zimní, habr obecný, nebo lípa srdčitá. Na této zastávce jsme se také rozhodovali, jak bude naše cesta pokračovat, vzhledem k deštivému počasí jsme se rozhodli, že se půjdeme podívat na hrad a lesnickou stezku tentokrát vynecháme. Když jsme dostoupali k hradu, někteří z nás se šli schovat do tepla místní restaurace a my vyrazili na Buchlov. Navštívili jsme zdejší výstavu keramické tvorby, prohlédli si nádvoří a nakoupili suvenýry, samotná prohlídka hradu by byla protentokrát příliš dlouhá a tak jsme se s klienty dohodli, že hrad navštívíme při dalším výletu. Po krátké pouze jsme se vydali zpět k autobusu, cestou nás ještě čekala poslední zastávka, na které jsme se dozvěděli něco o semenářství a o tom jaká zde žijí zvířata. Potkat tu můžete třeba prase divoké, jelena obecného, daňka evropského a srnce obecného. Výklad naší průvodkyně všechny zaujal, klienti pokládali doplňující otázky a byli znalostmi paní Prýmkové nadšeni. Proto jsme už při čekání na autobus začali plánovat další společný výlet, při kterém se na lesnickou stezku už opravdu podíváme a snad nám bude víc přát i počasí.
Fotogalerie
