17. 10.
Autor: Elena Výtisková
V úterý 11. října bylo v břeclavském TyfloCentru opravdu živo. Na návštěvu střediska a komentovanou prohlídku miniatur staveb Lednicko- valtického areálu jsme pozvali také klienty z brněnského a znojemského pracoviště. V úvodu setkání jsme nejdříve poseděli ve středisku u kávy a čaje. Během setkání samozřejmě došlo na sdílení zážitků nejen z jednotlivých středisek, ale také ze společných akcí.
Po dobrém obědě jsme společně zamířili do Lichtenštejnského domu, kde nás očekával průvodce, pan Němec. Ten nás seznámil s historií rodu Lichtenštejnů. Představil nám jejich strategii nejen na poli politickém, ale také koncepcí lesního a vodního hospodářství, z jehož výnosů rod své panství zušlechťoval. Po informačně hutném výkladu jsme si ve skupinkách hapticky prohlédli zámek ve Valticích, Lednici, Břeclavi a většinu menších staveb v LVA. Škoda jen, že Minaret a Kolonáda na Reistně byly umístěny ve vitríně (vzhledem k svému technickému stavu). Během této prohlídky nám individuálně odpovídal na zvídavé dotazy průvodce.
A teď nám nezbývá než nazout toulavé boty a jít některé z památek na jaře navštívit. Doufám, že to bude opět společná akce všech středisek.
Fotogalerie
30. 10.
Autor: Martin Bořivoj Novosad
Přímo v centru města Brna, v malebném parku Kraví hory, se nachází Hvězdárna a planetárium Brno. Je to centrum pro popularizaci nejrůznějších věd, především z oblasti neživé přírody. Na prvním místě je samozřejmě astronomie, ale také geologie, chemie, fyzika, matematika, geografie a mnoho dalších věd. Po celý rok zde nabízí řadu poutavých pořadů pro širokou veřejnost a to ve srozumitelné, zábavné a interaktivní podobě.
Také my jsme se s našimi klienty z Vyškova vypravili 20. října navštívit moderně zařízené prostory Hvězdárny a planetária Brno. Vybrali jsme si expozici „Příběh Sluneční soustavy“ a seznámili se tak s moderním pohledem na nejbližší okolí naší planety. Připraveny pro nás byly velkoplošné ilustrace, interaktivní exponáty, vzorky meteoritů i zkamenělin. Využili jsme jedinečnou příležitost sáhnout si na meteorit, nazývaný „Muonionalusta“, který je starý milion let. Putovali jsme prostorem i časem.
K dispozici nám také byla série mechanických exponátů, které jsme si mohli odzkoušet. Zjistili jsme tak, kolik váží například obyčejná krabice 1kg džusu na Měsíci, Marsu či na Slunci (tam by mimochodem vážila asi 20kg). Velmi zajímavé pro nás byly tzv. „vesmírné váhy“. Váha, která určí vaši hmotnost na Zemi, vám také ukáže, kolik byste vážili na různých místech naší Sluneční soustavy. Skvělá zábava! Vyzkoušeli jsme i model Foucaultova kyvadla, tj. vliv odstředivé síly na tvar kosmických těles a další exponáty.
Velké poděkování patří panu průvodci, který nás celou expozicí nejen provázel, ale především podrobně, zajímavě a poutavě komentoval.
Děkujeme také všem, kteří s námi prožili Příběh Sluneční soustavy, fascinujícího koutu vesmíru, který tvoří náš svět.
Těšíme se na další akce s vámi!
Fotogalerie
VLUU L110, M110 / Samsung L110, M110
26. 10.
Autor: Elena Výtisková
Obvykle se na stejná místa vracíme s větším časovým odstupem, abychom mohli porovnat změny. Jinak tomu však bylo při našem druhém podzimním výletu do Lednice, který se uskutečnil
13. října. Už při prvním výletu se ukázalo, že jeden den v Lednici je opravdu málo. Proto jsme se s paní Ing. et Ing. Romanou Šnajdárkovou dohodli na výletu dalším. Tentokrát se našim cílem staly historické stavby v lednickém parku a jeho okolí.
Maurská vodárna
Tato stavba byla navržena tak, aby částečně sloužila jako parní lázně a zároveň jako technické zázemí zavlažovacího systému v parku. Turbína, kterou zde instaloval Viktor Kaplan, vyráběla elektřinu pro zámek i část obce. Nyní je původní zachovalá turbína umístěna v Brně v Technickém muzeu. U vodárny jsme nasedli na vůz tažený koňmi, který nás odvezl k našemu dalšímu cíli, Janohradu.
Janohrad
Hrad byl vybudován podle projektu Josefa Hardmutha na místě obtékaném ze tří stran řekou Dyjí. Sloužil panstvu jako lovecký zámeček, kde se shromažďovali před honem a jako místo pro konání posledních lečí. Nyní je zde krátký prohlídkový okruh, který jsme vzhledem k nabitému programu neabsolvovali. Cestou zpět nás paní Šnájdárková začala seznamovat s historickým vývojem parku. K nejstarším zásahům do krajiny LVA patřilo vybudování soustavy lednických rybníků ve 14. a 15. století. 17. a 18. století se pak neslo v duchu barokní úpravy krajiny protkané průhledovými alejemi a úpravou lesních porostů pro potěšení šlechty. První zprávy o vysazování dřevin amerického původu do nové zahrady jsou z roku 1801. Po návratu k výchozímu místu u vodárny a malém občerstvení jsme se vydali po cestě na levé straně rybníka.
Akvadukt
Cestou k akvaduktu nám naše průvodkyně ukázala další zajímavá místa. Podle vysazených tisů, které mají navozovat změnu, lze i v dnešních dnech zjistit, kde původně byly umístěny mosty v zámeckém parku. Až někdy budete stát před akvaduktem, všimněte si vyvýšeného místa. Dříve na něm stával Čínský pavilon., který byl zbořen v roce 1892. Z blízkého přístaviště lze spatřit už jen torza kamenů. Romantická stavba akvaduktu s umělou jeskyní stylově napodobuje římské vodovody. Kamenný akvadukt podpírá 8 pilířů. Z uměle „zhrouceného“ devátého pilíře pak voda padala do rybníka a tvořila vodopád. Jeskyně a poustevna začleněná do této stavby měla přidat parku romantiku. Přes restaurovaný čínský most jsme se vydali k Minaretu.
Minaret
Možná uhodnete, co má společného většina staveb, které jsme navštívili. Až na Maurskou vodárnu je vyprojektoval Josef Hardmuth. Pravděpodobně už ho nespojíte s vynálezem, který mnozí z nás používají denně. Když uvidíte Minaret, zamyslete se nad tím, co vám připomíná. Pokud se vám vybaví obyčejná tužka, uhodli jste správně. Hardmuth nevymýšlel jen stavby, ale došel i na nápad, jak obalit tuhu dřevem tak, aby nešpinila a dala se ořezávat. Minaret měří téměř 60 m a na jeho horní ochoz jsme vystoupali po 302 schodech. Výhled vzhledem k zatažené obloze nebyl velký, přesto nás potěšil sportovní výkon při jeho zdolání.
Posledním zážitkem byla projížďka lodí po zámecké Dyji. V přístavišti nedaleko Minaretu jsme nasedli na loď, která nás přivezla do výchozího bodu u Maurské vodárny. Během cesty jsme měli možnost sledovat nejen krásně vybarvené podzimní listí, ale pan kapitán nám ukázal i jak dokáže bobr evropský ohryzat strom, aby z něj vytvořil hráz.
Na závěr jsme poděkovali paní Šnajdárkové za její poutavý výklad o stavbách a parku. Po náročném dni přišlo vhod posezení u kávy a čaje v zámecké restauraci. Hodnocení akce bylo pozitivní, a proto se možná do Lednicko-valtického areálu na jaře vydáme znovu. Obujeme turistické boty a prohlédneme si další drobné stavby.
Fotogalerie
9. 10.
Autor: Elena Výtisková
Kdo si 29. září přivstal a vydal se s námi do Luhačovic, prožil krásný den. I když cesta do Luhačovic pro klienty břeclavského a znojemského střediska TyfloCentra není zrovna nejkratší, rozhodli jsme se tam vydat. Ze Znojma vyráželi autobusem přes Brno už ráno po šesté a v Břeclavi se klienti sešli krátce po sedmé hodině ranní na vlakovém nádraží.
Zpoždění ani jednu skupinu nepostihlo, takže setkání v 10:00 na autobusovém nádraží v Luhačovicích proběhlo v domluveném termínu. A tak jsme mohli vyrazit do centra lázeňského dění. Naším prvním zastavením byl pramen Svatého Josefa, který se nachází v blízkosti kostela Svaté Rodiny. Jeho voda není příliš mineralizovaná, proto se používá k pitné léčbě trávicího ústrojí. Odtud jsme se vydali přes most k lázeňské kolonádě. Další zastávkou byl Jurkovičův dům, který je nejcennější budovou v lázeňském parku. Jen kousek od Jurkovičova domu se nachází nejproslulejší luhačovický pramen Vincentka. Pramen je umístěn v hale vybudované v letech 1947- 1948. Ochutnat jsme ji mohli, jak v teplé, tak ve studené podobě, každý podle své chuti. Po krátkém seznámení s historií Vincentky pokračovala naše lázeňská vycházka k vile Jestřábí a Hudebnímu pavilonu, které také projektoval architekt Dušan Jurkovič. Po krátké zastávce u těchto dvou staveb a prohlídce Bruselské kašny u Smetanova domu jsme měli všichni hlad. Po obědě následoval volný program. Kdo chtěl, mohl ještě posedět v lázeňské cukrárně nebo navštívit pramen Jubilejní, Ottovku a pramen Dr. Šťastného. My jsme tak učinili, a také prameny Jubilejní a Dr. Šťastného bez následků ochutnali (Ottovka byla mimo provoz). Čas se naplnil, a tak už nezbývalo než se vydat zpět na nádraží, rozloučit se a odcestovat ke svým domovům.
Zcela jistě si každý účastník výletu z něj něco odvážel. Někdo láhev Vincentky, jiný výborné lázeňské oplatky a všichni pocit príma stráveného dne. I počasí nám přálo a celý den svítilo sluníčko. Vydejte se příště na výlet s námi!
Fotogalerie
21. 09.
Autor: Martin Bořivoj Novosad
Ve čtvrtek 17. září jsme se s našimi klienty vydali poznat tajemství „hry“ s názvem Geocaching. Geocaching je velkou zálibou jednoho našeho klienta, pana Dušana Kučery. Připravil si pro nás hezké povídání o této hře a také nám ukázal, jak mohou i lidé se zrakovým postižením získávat „lovit“ cashe. My jsme se vydali hledat casche do Slavkova u Brna a užli si při tom spoustu zábavy při pěkném slunečném počasí.
Co to vlastně geocaching je?
Je to zajímavá hra, ve které je trochu sportu, turistiky a zeměpisu. Hledají se ukryté schránky pomocí zeměpisných souřadnic a skrytá schránka neboli poklad se nazývá cache (používá se i český název keška).
Jednou ze základních myšlenek geocachingu je umísťování keší na zajímavá místa. Jejich úkolem je přivést zúčastněné do tajemných zákoutí, ať už v České republice nebo po celém světě. V popisu keše neboli listingu bývá vysvětleno, čím je místo zajímavé a proč právě zde byla tato keška založena. Často jsou keše ukrývány na velmi frekventovaných místech, kde i jejich nalezení může být velkou zábavou.
Zjednodušeně řečeno se jedná o hru, ve které někdo někam schová krabičku, do níž vloží logbook, tužku, případně další předměty. Poté publikuje informace o poloze této keše na internetových stránkách geocachingu, aby ji další mohli nalézt.
Děkujeme panu Dušanu Kučerovi za skvěle připravené povídání a perfektní ukázku v terénu.
Dále děkujeme všem, kteří se akce zúčastnili a těšíme se na další akce s vámi.
