16. 03.
Autor: Jana Březinová
Protože klienti znojemského TyfloCentra chodí pravidelně na akce do naší klubovny, začala letošní rok nová aktivita a to „Rotopedem napříč Evropou – ze Znojma až do Říma“. Klienti, kteří se pravidelně účastní různých aktivit v klubovně, mají možnost šlápnout do pedálů rotopedu a ušlapat kousek z trasy Znojmo-Řím. Celá trasa je dlouhá 1228 kilometrů a je rozdělená na několik etap a kilometry se postupně sčítají (jak v etapách, tak jednotlivým klientům). Protože naši klienti pilně jedou na rotopedu, již v březnu jsme se přiblížili k městu Vídeň, které je vzdáleno 118 kilometrů od začátku cesty, tedy od Znojma. Každá etapa končí významným městem, např. Vídeň, Graz, Maribor. Při každém přiblížení nebo projetí cílového místa etapy se koná cestovatelská beseda. A protože jsme se přiblížili k městu Vídeň, první cestovatelská beseda byla o tomto městě. Klienti se dozvěděli historické souvislosti se vznikem Vídně, její současnou podobu, historii jednotlivých památek jak ve Vídni, tak i v nejbližším okolí. K vyprávění jim byly promítány fotky z jednotlivých míst a posezení zpříjemněno vídeňskou kávou a typickým jablkovým štrúdlem. Je pravda, že někteří by uvítali spíše vyhlášený vídeňský řízek, ale i na jablkovém štrúdlu si velmi pochutnali a nabrali síly na další kilometry. A co že nás to čeká příště? Cílem druhé etapy je Graz, ale na ten si ještě chvíli počkáme – máme před sebou 373 kilometrů!
9. 03.
Autor: Jana Březinová
Včerejší březnové ráno bylo mrazivé a zimní počasí se projevilo naplno – padal sníh s deštěm a pofukoval studený větřík. Přesto jsme se shromáždili v hojném počtu a vlakem vyrazili do Mikulova. V Mikulově jsme se přesunuli místní hromadnou dopravou na náměstí, kde jsme se potkali s klienty z ostatních středisek. Na výlet se s námi vydali klienti břeclavského a brněnského TyfloCentra. Každý z početné skupiny obdržel překvapení, tedy hrneček horkého nápoje a vyrazili jsme v čele s průvodkyní na historické náměstí, kde naše prohlídka začínala. Dozvěděli jsme se historii náměstí, obhlídli sgrafitový dům, shlédli kašnu a sousoší Nejsvětější trojice. V dobré náladě a naladěni na historii jsme se přesunuli do Dietrichsteinské hrobky, kde jsme obdivovali sedící figuru knížete Emanuela Maxe z mramoru, poslouchali výklad o její historii výstavby, obdivovali její rozlehlost, vystoupali jsme na vyhlídku a prohlídli si v bočních lodích jednotlivé pohřební rakve na katafalcích. V hrobce se celkem nachází 45 rakví a najdeme zde jména známých osobností českých dějin např. Jak Křtitel Karel, Marie Terezie, Maxmilián, Anna Marie z Dietrichsteina. Nejstarší rakev jsme zde objevili z roku 1639 a nejmladší z roku 1909, všechny rakve jsou velmi dochované a velice zdobené. Po prohlídce hrobky jsme pokračovali přes náměstí do zámeckého parku, který prošel náročnou rekonstrukcí a stále je upravován do původní barokní podoby. Barokní podobu dokládá i rekonstrukce barokního lomeného schodiště do zámku, stavba připomínající bývalou oranžérii, rekonstrukce kašny či altánu. Zde jsme udělali hromadnou fotku, pokochali se výhledem na zámek a celý Mikulov a kolem přístupové cesty k zámku pokračovali do židovské čtvrti. Zde jsme obdivovali Horní synagogu, která se zachovala jako jediná z původních dvanácti v Mikulově a je jediná dochovaná tzv. polského typu na Moravě.. Dále jsme se dozvěděli částečnou historii, obdivovali dřívější rabiát a dům, ve kterém žil dříve Alfons Mucha a je též židovského typu. V židovské čtvrti jsme prohlídku města zakončili a vyrazili na pozdní oběd, protože většina účastníků výletu měla již hlad. Po obědě jsme se všichni rozloučili a odcestovali každý do svého místa výjezdu. Doufám, že se opět potkáme u společných akcí, protože ta včerejší byla velmi vydařená a všem zúčastněným se líbila. Proto dalšímu výletu zdar!
Fotoalbum
17. 02.
Autor: Jana Březinová
V úterý 16. 2. 2016 bylo velmi chladno a pofukoval studený větřík, přesto jsme se vydali se znojemskými klienty TyfloCentra do Miroslavi. Ze Znojma do Miroslavi jsme cestovali autobusem, kde již během cesty vládla veselá nálada a nadšená očekávání dnešního výletu. Po příjezdu jsme se vypravili na zámek, kde jsme se dozvěděli jeho historii založení včetně pověsti o bájné kněžně Miroslavě, prohlídli si zrestaurované interiéry a dokonce jsme navštívili i část neopraveného zámku – místní žalář, dle novodobých teorií spíše zámeckou klenotnici. Během prohlídky jsme shlédli video dokumentující opravy zámku, prohlídli jsme si architektonické návrhy Zdeňka Fráňka, výstavu děl akademického sochaře Pavla Krbálka, výstavu technických modelů z lega Daniela Sterzika, s údivem jsme sledovali Slovanskou epopej na velkoformátových puzzlích (20 obrazů vysokých 180 cm z 163 000 dílků o váze 97 kg, skládané od února do května 2015 za pomoci 266 dobrovolníků, kteří neztratili ani jeden dílek) a na závěr shlédli sbírku historických puzzlí Anny Počarovské a velkoformátové puzzle o 53 000 dílkách, které je zapsáno do českého rekordu ve velikosti a rychlosti složeného puzzle (složeno za 62 hodin 47 minut v počtu 32 lidí). Po prohlídce byli všichni nadšení a ještě dlouho debatovali o velikosti a náročnosti puzzlí i ostatních exponátů, se kterými jsme měli možnost se během prohlídky seznámit. Po prohlídce jsme zamířili do místní restaurace, kde jsme doplnili energetické zásoby a vydali jsme se na místní židovský hřbitov. Miroslavský židovský hřbitov se nachází necelých 600 metrů od zámku. Židovským hřbitovem nás provedla p. Ryšavá, které se o hřbitov dlouhodobě stará a udržuje jej ve stavu přístupném veřejnosti. Od ní jsme se dozvěděli nejenom historii hřbitova a historii jednotlivých lidí a jejich náhrobků, ale i historii místní židovské obce, ukázala nám specifika na jednotlivých náhrobcích, vysvětlila odlišnosti tehdejšího způsobu a dnešního způsobu pohřbívání a ke konci prohlídky ukázala i pozůstatky bombardování ruských vojenských jednotek při osvobozování v roce 1945. Obě prohlídky byly velmi poučné, zajímavé a průvodkyně je podaly velmi vyčerpávajícím způsobem. I přes velkou zimu byli klienti z prohlídek nadšení a pochvalovali si, že se zase něco nového dozvěděli.
Fotogalerie
10. 02.
Autor: Jana Březinová
V úterý jsme se sešli v TyfloCentru ve Znojmě na voňavou „pečící“ dílnu, tentokrát na téma Valentýn. Nejdříve se klienti dozvěděli historie svátku svatého Valentýna, kdo to byl kněz Valentýn, jaké bývaly historické zvyky a co je typickým symbolem tohoto svátku. Mezi klienty panovala veselá nálada a byli z výkladu nadšení, místy ho i doplňovali o své znalosti. Po úvodu se sami pustili do výroby kynutého valentýnského srdce, které vytvářeli pod taktovkou pracovnice TyfloCentra. A proč vytvářeli právě srdce? Protože srdce je symbol lásky a jeden ze symbolů, který se nám vybaví při Svátku svatého Valentýna. Každý klient si vytvořil dvě srdíčka, které na závěr byla pomašlována máslem a ozdobena čokoládou. Všichni byli velice nadšení a odcházeli spokojení s tím, že srdíčkem někoho jistě obdarují a udělají radost.
28. 01.
Autor: Jana Březinová
Reminiscenční terapie je nová aktivita, která byla zahájena v TyfloCentru ve Znojmě. První setkání se uskutečnilo 19. ledna 2016 a zúčastnilo se ho šest klientů. Úvod byl trochu rozpačitý, protože nikdo přesně nevěděl, co má od reminiscenční terapie čekat, jak bude probíhat a co to vůbec obnáší. Kolegyně Pavlína se schopně chopila otěží a začala klienty s reminiscenční terapií seznamovat. Reminiscenční terapie (či reminiscence) je „vzpomínková terapie“, která má za cíl vyvolat příjemné vzpomínky, které mají pro člověka důležitou hodnotu. Probíhá ve skupinách a s klienty se vzpomíná na jeho dosavadní život, dřívější aktivity, prožité události a zkušenosti. K reminiscenční terapii se často využívají vhodné pomůcky (např. staré fotografie, předměty, nástroje z domácnosti, módní doplňky, hudba, filmy), aby se vzpomínky lépe navodily. My jsme si za téma na naše první setkání zvolili „Vánoce a vánoční svátky“, protože naše setkání probíhalo po Vánocích. Vzpomínalo se na prožité vánoční svátky v dětství a na staré zvyky, které se v rodinách dodržují dodnes. Bylo úžasné poslouchat vyprávění dříve narozených klientů, kteří popisovali Vánoce za první republiky, během 2. světové války a těsně po ní a poté i Vánoce v komunistickém režimu. Taktéž bylo velmi překvapující, kolik tradičních zvyků klienti doma dodnes dodržují a předávají si z generace na generaci (např. lití olova, vaření kuby, čočky či kapra, prostřeno o jedno místo navíc u stolu pro hosta, pletení vánoček, zpívání vánočních písní u stromečku, chození na koledu). Klienti si oživili své vzpomínky a vzpomínali s nadšením a úsměvem. Po domluvě s klienty budeme v únoru vyrábět v rámci výtvarné dílny reminiscenční krabice, které si klienti barevně vyzdobí a budou do ní ukládat své vzpomínkové předměty, které si přinesou na jednotlivá setkání reminiscence. Všichni klienti se těší nejen na výtvarnou dílnu, ale i na další setkání, které je plánováno na březen.
