22. 05.
Autor: Tereza Kozderová
Klienti znojemského a brněnského TyfloCentra se vydali společně s Davidem Švejnohou na cestu do Etiopie. Pravda, cesta to byla krátká, zabrala nám jen odpoledne 19. 5. 2015. Údolí řeky Omo je (zatím) ojedinělým územím osídleným (zatím) autentickými kmeny, které tu žijí způsobem podobným způsobům života jejich otců, dědů a pradědů. Během odpoledne jsme se dozvěděli zajímavost například o kmenu Mursi a kmenu Bodi. Abychom Vám, kteří jste s námi nemohli cestovat, přiblížili jejich životní styl, představíme Vám naše zápisky z cestovatelského deníku.
Kmen Bodi – nejzajímavější nejspíše na kmenu Bodi je, že každá rodina si vybere svobodného muže. Tento muž poté žije po dobu 6-8 týdnů mimo vesnici, kde musí vydržet bez sexu. Jeho úkolem po dobu odloučení od kmene je ztloustnout. Muž pije několik dvoulitrových dávek směsi kravského mléka a krve denně. Díky tomuto rituálu nabere hodně tuku. Až skončí doba, po kterou je muž vyloučen z kmene, tak se vrátí a je 6ti denní ceremoniál zvaný Ka´el. Při tomto ceremoniálu nahých tlouštíků se zvolí ten, které je nejvíce narostlý, toho potom chovají v úctě. Ostatní mají smůlu a běžným životem se dostanou na původní váhu.
Kmen Mursi – je nejspíše nejnebezpečnějším a nejagresivnějším kmenem celé Afriky. Muži kmene Mursi jsou jedni z nejobávanějších bojovníků. Vzhledem k častým krádežím dobytka a sporům s ostatními kmeny jsou stále vybaveni samopalem. Na těle si dělají různé zářezy a značky podle toho kolik zvířat zabili. Ženy tohoto kmene nejsou méně zajímavé než muži, jsou rozpoznatelné na první pohled. Ženy kmene Mursi nosí hliněné nebo dřevěné talířky ve spodním rtu. Aplikace tohoto „ módního doplňku“ je docela bolestivá. Dochází zde k vyražení předních 4 zubů a rozříznutí rtu. Zde se potom vloží talířek, postupně se talířek vyměňuje za větší a větší. Jaké je to „štěstí“ určitě si řekne každý z Vás. Žena, která má velký talířek je velmi ceněná, ovšem pouze do doby, než jí zemře muž. Po smrti svého muže, si musí žena ret uříznout a tím ztrácí svoji krásu.
Cestování po Etiopii je krásné, občas nebezpečné, nepochopitelné a hlavně velmi poučné. Když vidíte, jaká moderní technologie je kolem nás a někde na světe stále žijí jako v pravěku, až z toho mrazí. Myslím, že tato beseda ukázala nejednomu z nás, že jsme rádi za to, že nás muži ctí jako sobě rovné, neprodáváme se za 30 krav a samopal, ale můžeme se svobodně rozhodnout, koho si vezmeme, jak se oblečeme a co budeme dělat. Pokud se chcete i Vy setkat s některými kmeny, případně poznat jiné kultury a zvyklosti, pojďte s námi příště na besedu a nastupte s námi do pomyslného letadla na cestě za poznáním.
Těšíme se na Vás a místa jsou volná. Děkujeme našemu průvodci Davidu Švejnohovi, který nám přivezl mnoho zážitků, artefaktů a fotek.
Fotogalerie
2. 04.
Autor: Eva Pexová
Od Nového roku si někteří lidé dávají předsevzetí. V našem znojemském TyfloCentru jsme se od půlky ledna začali učit angličtinu a němčinu. Jedná se o službu našim klientům. Snažíme se vyjít vstříc potřebám účastníků kurzu, a tak klademe důraz zejména na konverzaci, náslech cizího jazyka. K tomuto účelu jsou nám velkou pomocí internetové jazykové kurzy pro nevidomé. Slabozrakým klientům připravujeme výukové materiály ve zvětšeném černotisku. Zadáním při plánování našich jazykových kurzů byla schopnost konverzace v cizím jazyce. Na úvod vyučovací hodiny si řekneme zajímavost ze života v cizích zemích. Pak následují praktická cvičení a jako oblíbená tečka je anekdota v cizícm jazyku. Jsem vděčná za naše velmi motivované klienty, kteří se připravují na výuku důkladně. Učí se slovíčka i gramatiku. Nyní několik postřehů , které zazněly jako zpětná vazba. „Rozšiřujeme si obzory.“ „Chci prohloubit své znalosti a učit se.“ „Vzpomínám na dětství, kdy jsem ovládal dokonce i švabach.“ Závěrem chci zdůraznit, že mám respekt před našimi klienty. Obdivuji jejich schopnost , vůli a chuť poznávat něco nového a náročného. Děkuji jim za projevenou důvěru. Lektorka.
2. 04.
Autor: Petra Šeneklová
V lednu jsme se s klienty vydali na výstavu do Technického muzea v Brně. Jmenovala se Brno na dvou kolech a byla o závodních motocyklech, na kterých se jezdí Velká cena na Masarykově okruhu. Základ výstavy tvořily exponáty ze soukromé sbírky Václava Svobody. V rámci výstavy nám průvodce, který nás doprovázel, představil zahraniční i české silniční závodní motocykly různých kategorií. Velmi atraktivní byly motocykly, které byly stavěny soukromě leckdy jen v několika kusech, a přesto dosáhly velice dobrých výsledků (např. FB Ravo 125, Perti 80 etc.). Viděli jsme i dva motocykly z produkce Metalexu, které v současné době jsou k vidění už jen velmi zřídka. Mohli jsme si osahat všechny motorky, které tam byly. Některé stály normálně na zemi, nebo na podstavci a některé byly zavěšené na ocelových lanech. Každá motorka měla své kouzlo. Vždy jsme si přečetli, kdy byla vyrobená, jakou vyvine maximální rychlost a další podrobnosti. Byly tam motorky Jawa 250, Suzuky a další známé značky. Na některých motorkách bylo vidět, jak závodníci padali, jak byly otlučené. Na některých bylo cítit, jak jsou krycí materiály pospojované. Na jednu motorku jsme si mohli sednout a vyzkoušet si sezení na závodce. Spíš to byl takový pololeh. Pustili nám tři větráky, které měly za úkol simulovat jízdu na motorce ve větru. Byly zde vystaveny i stupně vítězů a oblečení, ve kterém závodníci jezdí. Tyto kombinézy měly i ochranné prvky, aby pády nebyly tak tragické. Ke konci výstavy jsme se zastavili u stěny, kde byly fotografie a podpisy závodníků, kteří na Masarykově okruhu závodili, nebo ještě závodí. Celá výstava byla moc zajímavá a všem se moc líbila, protože jsme se dozvěděli spoustu věcí.
2. 04.
Autor: Silvie Stehlíková
Jaro už klepe na dveře a Vy už se můžete těšit, že jej zahájíme opět aktivně. Připravili jsme pro Vás cyklus vycházek do Národního parku Podyjí zaměřený na poznávání přírody všemi smysly. Na první vycházce se necháme přivábit k podyjským tůňkám a rybníčkům žabím kuňkáním a skřehotáním, abychom se stali svědky jarního žabího páření. Pokračovat budeme vycházkou zaměřenou na jedlé rostliny z přírody a také vycházkou za faunou Podyjí. Oběma nás provede zkušený pracovník Správy NP Podyjí Martin Škorpík. Budeme ochutnávat, očichávat, sahat si a naslouchat přírodě kolem nás.
Ani v jarních a letních měsících neopomeneme pořádat naše pravidelná setkání v kavárně, při hraní bowlingu, v plavání či solné jeskyni.
2. 04.
Autor: Petra Šeneklová
V úterý jsme se s klienty sešli v klubovně znojemského TyfloCentra, abychom si vyzkoušeli nové techniky: dekupáž a origami. Dekupáž je ubrousková metoda, kterou lze aplikovat na rozličné materiály. My jsme si zvolili hliněný květináč, který ozdobí náš sváteční stůl o Velikonocích. Nejdříve jsme si připravili ubrousky s různými jarními a velikonočními motivy, například s fialkami, slunečnicemi a zajíčky. Technika dekupáže spočívá v tom, že se nejdříve jednotlivé vrstvy ubrousků oddělí od sebe. Poté se vrstva s obrázkem přilepí za pomocí lepidla na květináč. Následně se obrázek opět přetře lepidlem, který na povrchu zprůhlední a obrázek zafixuje. Každý si dekupáží ozdobil jeden květináč, do kterého následně zasel osení. Poté jsme se věnovali technice origami. Klienti se dozvěděli, že origami pochází z Japonska a v japonštině znamená „skládat papír“. Skládání papíru má v Japonsku dlouhou tradici, ale rozvíjelo se i v jiných zemích a dnes je známé po celém světě. My jsme si technikou origami vytvořili narcis a zajíčka, kteří budou ozdobou v našem květináči. Klientům se jarní dílna velmi líbila a nyní s napětím očekáváme, až se osení zazelení.
