10. 01.
Autor: Jiřina Falková
Klienti a pracovnice z břeclavského detašovaného pracoviště přivítali v pondělí 12. prosince sociální poradkyni z Národní rady zdravotně postižených, magistru Elišku Škrancovou. Ta přijela objasnit chystané změny v sociální oblasti a pracovně právních vztazích, které se týkají osob se zrakovým postižením a změněnou pracovní schopností od ledna 2012. Akce se zúčastnilo osm klientů všech věkových kategorií a především ti mladší s přednášející o tématu živě diskutovali.
Sociální reforma a změny v pracovní oblasti, které nabydou účinnosti v roce 2012, se dotknou uživatelů našich služeb už od začátku nového roku. Navržené právní úpravy, které se dostaly pracovnicím do rukou, se týkají zejména oblastí příspěvku na provoz motorového vozidla a individuální dopravu, průkazů mimořádných výhod ZTP/P, příspěvku na péči a na kompenzační pomůcky. Novinek bylo opravdu hodně a dvouhodinová beseda byla vysloveně „výživná“. I když se Eliška Škrancová snažila o přehledné členění, systematické podávání informací a jednoduché vysvětlování, někteří starší klienti odcházeli velmi zmatení. Na to byly pracovnice připraveny a všem nabídly možnost individuálního poradenství nebo doprovodu ke konzultacím na příslušné úřady, což ještě do Vánoc několik klientů využilo.
Na besedě byla předána také jedna z nejdůležitějších informací pro místní občany, a to že nově najdou úředníky v přízemí Městského úřadu Břeclav, ačkoliv kanceláře nyní spadají pod Úřad práce ČR.
Akce se uskutečnila pod hlavičkou projektu Slepotou život nekončí jako „Podpůrná a motivační aktivita“.
7. 12.
Autor: Jiřina Falková
Další beseda ze série „Co všechno dokážu“ projektu Slepotou život nekončí se uskutečnila ve čtvrtek 24. listopadu v Brně. O Lormově abecedě pro hluchoslepé přednášel aktivní klient Jan Pavlíček, který sám je hluchoslepý a dotykovou řeč do dlaně velmi dobře ovládá.
Ve spolupráci s břeclavskou pracovnicí TyfloCentra Jiřinou Falkovou připravil prezentaci, která nejdříve představila osobu Heinricha Landesmanna alias Hieronyma Lorma, jeho život a dílo. Teprve potom se účastníci dostali k nácviku, kdy zkoušeli psát jednotlivá písmena do vlastní dlaně, jak lektor vysvětloval, a snažili se zapamatovat je podle mnemotechnických pomůcek – říkanek. Například pro souhlásky: „To Byl Dobrý Guláš Horký S Cibulí.“
Protože se besedy účastnili vidící, slabozrací i zcela nevidomí a ne všichni mohli sledovat schéma Lormovy dotykové abecedy promítnuté na plátno, měly pracovnice připraveny vytištěné materiály k rozdání. Ty velmi pomáhaly v začátcích, kdy si dvojice začaly dopisovat navzájem. Nakonec si všichni vyzkoušeli komunikovat úplně poslepu a s mlčením. Uznali jsme, že netrénovaný člověk má opravdu problém porozumět.
Jan Pavlíček používá ke komunikaci ještě další dorozumívací systémy – čte i Braillovo písmo a se stejně postiženou partnerkou znakují. O taktilním znakovém jazyku jsme všichni slyšeli poprvé, proto jsme byli rádi za krátkou ukázku.
Kdo se této zajímavé besedy nemohl zúčastnit, má ještě možnost vypravit se 31. ledna do znojemského střediska, kde Lormovu abecedu představíme v rámci projektu SŽN ještě jednou.
Fotogalerie
29. 11.
Autor: Eva Pexová
Ačkoliv se povídání o Zakarpatské Ukrajině nekonalo v moravskokrumlovské knihovně poprvé, bylo obsazeno do posledního místečka. Je vidět, že oblast Zakarpatské Ukrajiny je nám velmi blízká. Pondělní beseda byla specifická ještě v tom, že byla speciálně připravena pro klienty TyfloCentra. Kromě povídání o městech, památkách a přírodě byly tedy připraveny i předměty k haptické prohlídce. Popis a obrázky překrásných Karpat doplnila ovčí vesta, typická pro místní chladné počasí, dřevěné šperky od místních umělců, turistické boty zakoupené ve městě Volovec a také kameny se zajímavými reliéfy, které si paní Jana Puchegger Chadalíková přivezla z výstupu na horu Bužora. Kromě přírody nebyli účastnící besedy ochuzeni ani o památky Zakarpatí. Určitě všechny zaujala historie statečné obrany mukačevského hradu Palanok, kterou vedla Ilona Zrinská (uherská šlechtična) proti Habsburkům. Neméně zajímavou část historie hradu tvoří i pověst o tom, jak samotný Lucifer dopomohl k vodě v hradní studně jeho tehdejšímu majiteli Korjatovičovi. Povídalo se také o dalším velkém městě Zakarpatské Ukrajiny, Užgorodě, kde se nachází velmi zajímavý a poučný skanzen rusínské kultury. Své místo měly v rámci besedy také ukázky svíček a šátku, který si paní Jana přivezla z pravoslavného kostela v Chustu. Beseda byla doplněna i ochutnávkou kvasu, což je typický nealkoholický ukrajinský nápoj. Ochutnávaly se také čokoládové bonbóny a dva druhy čaje, přivezené z oblasti Siněvirského jezera, které je přezdívané Perla Karpat. Na své si ale přišli i vidící návštěvníci besedy. Byl pro ně připraven videoklip s písničkou Ruslany (známá ukrajinská zpěvačka), který je určen pro cestovní kanceláře k propagaci turistiky v Zakarpatí a také se promítaly ukázky z dvd, které přímo mapovaly cestu paní Jany po Zakarpatské Ukrajině. Protože zájezd, kterého se paní Jana v červenci 2011 zúčastnila, pořádala znojemská Charita, nechyběla ani zmínka o projektech, které Charita na Ukrajině podporuje – svíčková dílna a Dům na půli cesty.
29. 11.
Autor: Eva Pexová
Tak zněl podtitul Dne otevřených dveří TyfloCentra v Moravském Krumlově. Naše klienty, studenty i širokou veřejnost jsme pozvali v pátek 25. listopadu do prostor Městské knihovny v Moravském Krumlově, abychom jim přiblížili život lidí se zrakovým postižením a to, jak jim mohou služby TyfloCentra pomoci.
V půl deváté jsme zahájili první besedy, které si během celého dne přišlo poslechnout množství žáků a studentů z obou základních škol a gymnázia v Moravském Krumlově, přivítali jsme i děti ze základní školy z Olbramovic. Při povídání jsme se zaměřili na to, jak se žije lidem se zrakovým postižením, jak pomoci nevidomému, a které pomůcky ulehčují těžce zrakově postiženým orientovat se nejen v domácnosti, ale i v běžném terénu venku.
Pro návštěvníky jsme tedy v prostorách knihovny připravili: výstavku pomůcek pro nevidomé a slabozraké, možnost vyzkoušet si chůzi s bílou holí, hry pro nevidomé a slabozraké, informační letáky, ukázku práce s ozvučenými elektronickými pomůckami – počítačem a mobilním telefonem. Návštěvníky ale nejvíc zaujali brýle, které simulovali jednotlivé oční vady např. šedý zákal, makulární degeneraci čí praktickou slepotu. Tak si mohl každý zájemce na chvíli vyzkoušet jaké to je, žít se zrakovým postižením.
Po celou dobu Dne otevřených dveří byly návštěvníkům k dispozici dvě pracovnice TyfloCentra a také jedna nevidomá klientka. Všichni ochotně odpovídali na dotazy nejen ohledně života lidí se zrakovým postižením, ale také o službách, které TyfloCentrum svým klientům nabízí v oblasti poradenství, volnočasových aktivit a asistencí.
Závěrem bychom rádi poděkovali naší nevidomé klientce Petře, která přišla pomoci s předvedením ozvučeného počítače, dvěma dobrovolnicím z gymnázia a také pracovnicím Městské knihovny za pomoc a podporu při organizaci akce.
15. 11.
Autor: Eva Pexová
Je to s podivem, TyfloCentrum ve Znojmě existuje už skoro 5 let a ještě jsme s klienty nebyli ve Vídni. Přitom je to od nás co by kamenem dohodil a i klienti se nás často ptali, jestli podobnou akci neplánujeme. A tak jsme se rozhodli, že to vezmeme z gruntu. Nejprve pro klienty naše hlavní průvodkyně, Jana Puchegger Chadalíková nachystala přípravnou besedu, kde nám nastínila kam se podíváme a na co se máme připravit. 15. října jsme tedy mohli vyrazit směr Vídeň. Naše průvodkyně sebou tentokrát vzala i svého manžela Winfrieda Puchegger. Ten ve Vídni dlouhá léta žil, takže výklad k jednotlivým památkám a historickým událostem opravdu stál za to a byl jak se patří autentický.
Ve Znojmě jsme nasedli do dvoupatrového vlaku, Weisel (lasička) a za hodinu a půl už jsme vystupovali na zastávce Vien, Pratersterne. Od nádraží jsme došli pěšky do centra města ke katedrále sv. Štěpána a vystoupali jsme na věž, odkud je rozhled na celou Vídeň. Vedle katedrály stojí její zmenšený kovový model, který si mohli naši nevidomí klienti prohlédnout i hapticky. Poté jsme se vydali k Hofburgu, prošli jsme na hradní nádvoří a prohlédli si budovy, ve kterých úřadují prezident a předseda vlády Rakouska. Dál jsme pokračovali na náměstí Hrdinů a prohlédli si dvě velké jezdecké sochy – prince Evžena Savojského a Arcivévody Karla. Došli jsme až na náměstí Marie Terezie a prohlédli si její sochu, odtud jsme kolem knihovny a kolem Domu motýlů došli zpět do centra. Někteří z nás si dali oběd, ale většina se vydala do slavné kavárny Havelka, z které přímo sálá atmosféra vídeňského kavárenského života. Po obědě jsme kolem Státní opery prošli ke Karlskirche, směrem k největšímu vídeňskému tržišti Nashmarkt. Nebyl problém tu strávit skoro další dvě hodiny. Nejprve jsme si prošli celé tržiště a objevovali široký sortiment zboží, které se tu prodává. Najdete tu vše od mořských ryb, maso, sýry, ovoce, zeleninu, až po turecké sladkosti a olivy. Odpoledne už pokročilo a my se museli vydat na zpáteční cestu k nádraží. Šli jsme kolem budovy Secession a prohlédli si sošky několika želv před vchodem. Nakonec jsme se zastavili o Donnerovy kašny, která představuje 4 největší řeky Rakouska a v centru kašny je socha Prozřetelnosti. Pak už nás čekala jen cesta metrem na nádraží a vlakem zpět do Znojma. Velké poděkování klientů i pracovníků patří našim průvodcům Janě Puchegger Chadalíkové a jejímu manželovi, díky nim byl náš zážitek z návštěvy Vídně opravdu bezchybný.
Fotogalerie
