16. 01.
Autor: Tereza Kozderová
V pátek 6.1.2012 jsme se už počtvrté vydali na tradiční Tříkrálovou vycházku. Celý týden pršelo a do poslední chvíle jsme nevěděli jestli se vycházka uskuteční podle plánu nebo pojedeme autobusem až na Vranov.
Nakonec nám počasí přeci přálo a tak skupina brněnských a znojemských turistů vyrazila pěšky z Útěchova na Vranov. Pravda je, že cestou bylo bláto a menší vrstva sněhu a ledu, ale to nás rozhodně neodradilo.
Víte, že kostel Narození Panny Marie na Vranově u Brna je perlou v koruně poutních míst v českých zemích, ale také v sousedním Rakousku? Dle historika Talberta postavil Vilém, kterému dává honosný titul moravský maršálek, dřevěný kostel, a to jako dík Panně Marii za zázračné vyléčení slepoty v roce 1240.
Na Vranově nás přivítal bratr Milan, řeholní bratr komunity Paulánů, která má toto poutní místo na starost. Měl připravenou komentovanou prohlídku kostela a nezapomněl ani na legendu o zázračném uzdravení. Poutavě vyprávěl o historii tohoto krásného poutního místa a podělil se s námi zároveň i o „historii“ svého života.
Měli jsme možnost projít zákoutími kostela, kaple, nahlédli jsme i do duchovního centra, slyšeli zvonkohru a naprostou samozřejmostí bylo zastavení u betléma.
Ještě při dopoledním putování jsme si pohrávali s myšlenkou, že i zpátky půjdeme pěšky. Ale počasí se změnilo, začal foukat ostrý studený vítr, proto jsme rádi nasedli na autobus.
Věříme, že se na toto krásné místo za rok opět vrátíme. Přidejte se k nám!
3. 01.
Autor: Klára Zárubová
V úterý 22. listopadu 2011 se v rámci projektu Slepotou život nekončí uskutečnila návštěva sociálně rehabilitačního oddělení Hipoterapie v Zámku Břežany u Znojma. Klienti s mentálním a kombinovaným zdravotním postižením zde pomáhají s každodenní péčí o koně a další zvířata, a nachází tak přirozenou možnost pracovního uplatnění a terapie.
Když jsme v počtu 8 zájemců prošli branami Zámku Břežany, tak jsme netušili kolik zvířat nás vlastně čeká. Hned po seznámení s vedoucí hiporehabilitačního oddělení se k naší skupině seběhli psi, kočky a srneček, pak jsme postupně objevovali ovce, kozy a drobnou drůbež. Nakonec jsme mohli zamířit do stájí k samotným koním. Při otázkách a společné diskusi jsme se dostali k požadavkům na koně. V současné době je zde využíváno pět koní různých plemen a charakterů. A protože pro tuto léčebnou metodu by měl koně vybírat člověk, který s ním bude pracovat, starají se o výcvik koně místní pracovníci. Dozvěděli jsme se, že záleží hlavně na charakteru – kůň by měl být společenský a milovat lidi.
Mimo hiporehabilitaci se tu ujalo sestavení skupiny animoterapie pro klienty, kteří se z nejrůznějších důvodů nemohou nebo nechtějí účastnit terapie s koňmi. K léčebné a pracovní terapii zde tak využívají všechny zvířata, které chovají v místním hospodářství – kočky, psi, králíky, morčata a další.
Na kontakt s koněm a hlavně na všestrannou péči o něj je zde kladen velký důraz, protože je to silný prostředek motivace, aktivizace i vzdělávání a dalšího osobnostního růstu klientů. Cílem činnosti celé rehabilitační sekce v Břežanech je rozvoj sebedůvěry, komunikace, výchova k odpovědnosti, ale i důležitá možnost relaxace.
Fotogalerie
28. 11.
Autor: Klára Zárubová
V úterý 25. října se v rámci projektu Slepotou život nekončí uskutečnila návštěva sociálně rehabilitačního ateliéru Samuel Znojmo. Skupinka klientů TyfloCentra Brno a Znojmo v počtu celkem 10 zájemců se vydala směr Hradiště u Znojma, kde se Samuel nachází.
Tato dílna nabízí pracovní aktivity lidem s mentálním a kombinovaným zdravotním postižením, mimo jiné i s postižením zraku. Služby sociální rehabilitace jsou poskytovány ambulantně v pronajatých prostorách kláštera ve Znojmě – Hradišti.
Po příchodu do prostor Samuela na Hradišti nás přivítala vedoucí ateliéru, která nás uvedla do fungování celého zařízení. Představila nám jednotlivé dílny a jejich pracovní náplň. Zde klienti získávají nácvik pracovních dovedností jako je pletení košíků, keramické, šicí práce, výroba svíček, výtvarné a rukodělné práce, zahradnické práce, prodej výrobků atd. Služba sociální rehabilitace je poskytována bezplatně a kapacita celého zařízení je v současné době 12 klientů.
Ještě než jsme se rozešli do samotných dílen, pokládali jsme vedoucí Samuela dotazy, tak například: Co musí udělat člověk se zdravotním postižením, aby se stal uživatelem služeb ateliéru? Co musí zájemce o službu sociální rehabilitace doložit? Během osobní schůzky se zájemce, případně s jeho opatrovníkem, seznámí s místním prostředím a obě strany si nejprve ujasní své představy. Zájemce by měl doložit zdravotní diagnózu a vyplnit podrobný dotazník.
V současné době jsou v Samuelu tři dílny: papírenská, šicí a keramická. Při procházení dílnami jsme se na techniky práce ptali klientů i vedoucích jednotlivých dílen. Plni zážitků jsme se vydali na oběd a ještě před tím, než se skupina brněnských klientů vydala na autobus směr Brno, strávili jsme společný čas posezením u kávy a čaje ve znojemském TC.
Fotogalerie
16. 11.
Autor: Hana Dvořáková
Úterní den 15.11.2011 mrzlo až praštělo, ale klienti vyškovského TyfloCentra se nenechali odradit a se sociálními pracovníky vyrazili na výlet do nedaleké Olomouce. V tomto malebném městě roku 2009 založil 1. letecký školní pluk Letecké muzeum. Nadšenci, fandové a milovníci letadel zde provádí opravy a restaurování letecké techniky a mapují historii letectví. Ze zvědavosti jsme navštívili právě toto muzeum.
Po exponátech nás prováděl pan Jiří Nárožný. Výklad byl bohatý na historická fakta i na informace z oblasti letecké techniky i fyziky. Klienti si jednotlivé exponáty mohli prohlédnout hapticky. Našemu zájmu tak neunikly např. letouny MiG-15, MiG-21 či L-39 Albatros. Průvodce nás dokonce pozval na prohlídku letadla L 610, což bylo pro některé silným zážitkem, protože ještě nikdy v letadle neseděli.
Největší úspěch pak měl pilot Karel (maketa pilota s dýchacími přístroji), kterého si chtěly zde přítomné ženy odvézt do svých domovů. Na své si přišel i sociální pracovník, který prokázal hluboké znalosti v této problematice.
Dovolte mi, abych za celou „výpravu“ poděkovala panu Jiřímu Nárožnému a popřála jemu i celému týmu mnoho zdaru v jejich zálibě.
Fotogalerie
15. 11.
Autor: Eva Pexová
Je to s podivem, TyfloCentrum ve Znojmě existuje už skoro 5 let a ještě jsme s klienty nebyli ve Vídni. Přitom je to od nás co by kamenem dohodil a i klienti se nás často ptali, jestli podobnou akci neplánujeme. A tak jsme se rozhodli, že to vezmeme z gruntu. Nejprve pro klienty naše hlavní průvodkyně, Jana Puchegger Chadalíková nachystala přípravnou besedu, kde nám nastínila kam se podíváme a na co se máme připravit. 15. října jsme tedy mohli vyrazit směr Vídeň. Naše průvodkyně sebou tentokrát vzala i svého manžela Winfrieda Puchegger. Ten ve Vídni dlouhá léta žil, takže výklad k jednotlivým památkám a historickým událostem opravdu stál za to a byl jak se patří autentický.
Ve Znojmě jsme nasedli do dvoupatrového vlaku, Weisel (lasička) a za hodinu a půl už jsme vystupovali na zastávce Vien, Pratersterne. Od nádraží jsme došli pěšky do centra města ke katedrále sv. Štěpána a vystoupali jsme na věž, odkud je rozhled na celou Vídeň. Vedle katedrály stojí její zmenšený kovový model, který si mohli naši nevidomí klienti prohlédnout i hapticky. Poté jsme se vydali k Hofburgu, prošli jsme na hradní nádvoří a prohlédli si budovy, ve kterých úřadují prezident a předseda vlády Rakouska. Dál jsme pokračovali na náměstí Hrdinů a prohlédli si dvě velké jezdecké sochy – prince Evžena Savojského a Arcivévody Karla. Došli jsme až na náměstí Marie Terezie a prohlédli si její sochu, odtud jsme kolem knihovny a kolem Domu motýlů došli zpět do centra. Někteří z nás si dali oběd, ale většina se vydala do slavné kavárny Havelka, z které přímo sálá atmosféra vídeňského kavárenského života. Po obědě jsme kolem Státní opery prošli ke Karlskirche, směrem k největšímu vídeňskému tržišti Nashmarkt. Nebyl problém tu strávit skoro další dvě hodiny. Nejprve jsme si prošli celé tržiště a objevovali široký sortiment zboží, které se tu prodává. Najdete tu vše od mořských ryb, maso, sýry, ovoce, zeleninu, až po turecké sladkosti a olivy. Odpoledne už pokročilo a my se museli vydat na zpáteční cestu k nádraží. Šli jsme kolem budovy Secession a prohlédli si sošky několika želv před vchodem. Nakonec jsme se zastavili o Donnerovy kašny, která představuje 4 největší řeky Rakouska a v centru kašny je socha Prozřetelnosti. Pak už nás čekala jen cesta metrem na nádraží a vlakem zpět do Znojma. Velké poděkování klientů i pracovníků patří našim průvodcům Janě Puchegger Chadalíkové a jejímu manželovi, díky nim byl náš zážitek z návštěvy Vídně opravdu bezchybný.
Fotogalerie
