5. 10.
Autor: Hana Dvořáková
V úterý 7.9.2010 jsme se s klienty sešli na schůzce v příjemné pizzerii Acapulco, která se nachází na náměstí ve Vyškově. Hlavním cílem bylo seznámení se klientů s novou sociální pracovnicí detašovaného pracoviště TyfloCentra. Druhým cílem bylo zjistit o jaké akce, výlety či besedy by měli klienti zájem. Akce se zúčastnili 3 klienti a 2 doprovody. I přes počáteční obavy bylo posezení příjemné a myslím, že i zdařilé.
Fotogalerie
1. 10.
Autor: Jiřina Falková
Čtvrtý ročník již tradičního letního rehabilitačního pobytu pro mládež s výukou PC, který pořádá TyfloCentrum Brno, ohodnotili účastníci jako nejpohodovější a nejlepší. Proč? V týdnu od 16. do 22. srpna se sešla na Rychtě Krásensko výborná parta dvanácti účastníků ve věku 16 až 22 let a stejný počet dospělých vedoucích a lektorů. Také nám vyšlo počasí a bavil nás jak volnočasový program, tak „pracovní“ téma.
Jako každý rok se mladí lidé se zrakovým postižením přijeli na Krásensko nejen bavit, ale i rozvíjet dovednosti a znalosti důležité pro ovládání složitých programů na počítači. Tématem, které spojilo odborné přednášky s týmovou prací na projektu, bylo opět „rádio“. Dobrovolně rozdělené skupinky o čtyřech členech si musely poradit s obsahovou i technickou stránkou a připravit za necelý týden dvacet minut vysílání. V něm mělo být zastoupeno zpravodajství, maximálně tři písničky, mohla být reportáž, reklama či rozhovor.
S úkolem se nejlépe poprala skupinka Denisy, Evy, Petry a Martina – alias Rádio Hrom – rádio, které posluchače ohromí. Téměř profesionální zpracování, příjemnou atmosféru a jasnou „tvář“ rádia ocenila porota lektorů hodnotnými věcnými cenami od sponzorů. Na druhém místě skončilo Rádio Happy – Tomáš, Kristýna, Lucka a Verča. Třetí byli redaktoři Rádia Mijakor aneb Honza, Ondra, Radek a Michal.
Doplňující volnočasový program letos vypustil ověřené aktivity a snažil se nabídnout novinky. Největší ohlas měla čtyřhodinová dramatická lekce v režii Aničky Horké. Když se účastníci přestali stydět a vžili se do rolí, úžasně se odreagovali a pobavili. Málem zameškali i večeři. Další hravé odpoledne připravili venku volnočasáci Pavla a David. Poslepu si venku zahráli i jinak vidící průvodci, kteří ani nečekali, že se tak zabaví.
V rámci celodenního výletu jsme společně zvládli desetikilometrový pochod do Sloupu a prohlídku Sloupsko-šošůvské jeskyně, ačkoliv celý den nepříjemně mžilo. Večer nám zpříjemnilo pohodovou hudbou duo mladých hudebníků – kapela Groovey, kteří mají v repertoáru písně Simona a Garfunkela. Kromě toho jsme navštívili vyškovský dinopark, hráli pétanque, opékali a zpívali u táboráku s kytarou. Neobvyklým zážitkem pro všechny byla možnost vyzkoušet lukostřelbu s úpravou pro nevidomé, kterou přivezl a trpělivě každému vysvětloval Ondra Kodet, jeden ze tří nejlepších českých nevidomých lukostřelců.
Už nyní se těšíme na příští rok, kdy jsme si slíbili další „krásenské dostaveníčko“. Na léto 2010 nyní vzpomínáme u fotek a nahrávek rádií, které jsou k dispozici i široké veřejnosti na webu TyfloCentra Brno na webové stránce letošního pobytu.
Fotogalerie
24. 09.
Autor: Irena Kocí
Od 23. srpna do 29. srpna se na Rychtě Krásensko uskutečnil jedinečný zážitkový pobyt pro 13 mladých lidí s těžkým postižením zraku a 13 vidících vrstevníků. Účastníci byli ve věku 18 – 30 let. Tento unikátní projekt, mající za cíl prolnout světy hendikepovaných a zdravých mladých lidí, připravilo TyfloCentrum Brno, o.p.s.
„Chci vám říct, že to byla opravdu úžasná akce. Poznala jsem tam hodně nových zajímavých lidí. Každý jsme určitým způsobem překonal nějakou tu svou hranici.“ hodnotí jedna z účastnic pobytu.
Týdenní pobyt byl strukturován každodenními aktivitami, které byly různě obměňovány – například se snídalo každé ráno poněkud jinak, jednou v pyžamu, jindy se účastníci navzájem poslepu krmili… Každý měl možnost zhodnotit uplynulý den tak, že do skleněné zkumavky přisypával koření, které svou vůní, u vidících i barvou, nejlépe vystihovalo rozpoložení minulého dne a pak si svůj „barometr“ ve zkumavce mohli odvézt domů. Citlivě zrekonstruovanou stavbou krásenské rychty se několikrát za den rozezněla „svolávací“ píseň, aby se vidící i nevidomí účastníci sešli a pustili se do dalších promyšlených a mnohdy i poměrně náročných akcí.
První den si každý vylosoval „svého člověka“ a během celého pobytu mu mohl nezištně pomáhat. Kdo chtěl, mohl se nechat na závěr pobytu odhalit.
Systém obálek se jmény umožňoval předávání vzkazů mezi vidícími i nevidomými – takže ke konci pobytu si valná většina vidících účastníků osvojila psaní na speciálních strojích „pichťácích“, píšících v Braillově písmu.
„Obdivuju vedoucí v tom, že dokázali vymyslet hry tak, aby byly zábavné jak pro nevidomé, tak pro koukavé a dokázaly je obohatit.“ chválí další účastnice.
Organizátoři se snažili, aby účastníkům vytvořili rovnocenné podmínky a tak oba světy – vidících i nevidomých – mohly navázat vyvážené partnerství. Toto snažení vyvrcholilo akcí v blízkém lese, na níž byli všichni vidící zaklapkovaní a měli poslepu plnit různé úkoly. Účastníci si tak vyměnili role a nevidomí dělali průvodce, popisovali vidícím cestu. „Asi jsem to přeháněl, ale vidící to s tou péčí taky někdy přehání, tak aspoň vidí, jaké to je“ směje se po skončení výtečně hodnocené akce jeden z nevidomých.
Program byl nabitý, fyzicky náročné akce byly střídány aktivitami intelektuálními, své pevné místo v programu měly tvůrčí dílny – arteterapie, dramaterapie, taneční terapie.
Svět vidících i nevidomých se prolnul, spokojené reakce z obou stran jsou tou největší odměnou pro organizátory. „Prostě ráj mezi světy! Člověk se cítil, jakože tu pomoc, kterou od ostatních celý život přijímá, teď může aspoň trochu vrátit zpět.“
Zážitkový pobyt finančně podpořila Nadace Život umělce. Děkujeme.
Fotogalerie
23. 09.
Autor: Eva Pexová
Ne nadarmo se říká: „ve zdravém těle zdravý duch“. O významu těchto slov by mohli klienti znojemského Tyflocenta vyprávět své, neboť se rozhodli už poněkolikáté poznávat krásy našeho kraje. Tentokráte jsme se vydali až na hranice České Republiky s Rakouskem. Sluníčko pravého babího léta nám zářilo na cestu, a tak jsme se podle plánu mohli společně vydat do nejmenšího rakouského městečka jménem Hardegg. Pro české turisty je od půlky dubna do konce září dobře přístupné přes hraniční přechod pro pěší. Na konci obce Čížov podél pohraniční silnice je zachována část linie železné opony v tehdejší Československé socialistické republice. Zátarasy byly opatřeny signální stěnou, oraným pásem ošetřovaným totálním herbicidem a obslužnou asfaltovou komunikací, která prakticky znemožňovala jeho nepozorované překonání. Součástí železné opony byla i různá přídavná ženijní zařízení (ježkové a jehlanové zátarasy, dělobuchy, osvětlovací rampy, strážní věže apod.).
Když jsme si na vlastní kůži zkusili výstup na strážní věž a to, jak vypadá ostnatý drát, vykročili jsme po modré turistické značce z Čížova, kam jsme přijeli autobusem. Cestou lesem jsme si každý mohli ověřit svou fyzickou kondici, ale i znalosti z biologie při poznávání nejrůznějších podzimních plodů. Potom jsme vystoupali až k vyhlídce na Maxplateau, kde se otevřel krásný pohled na celý Hardegg. Hardegg leží na soutoku Dyje a jejího nejsilnějšího přítoku mezi Vranovem a Znojmem – potoka Fugnitz. Městečku dominuje hrad vystavěný ve 12.-13. století, v jehož prostorách je nainstalována expozice s mexickými motivy. Současným vlastníkem hradu je hrabě Pilati, který sídlí v Riegersburgu. Při zpáteční cestě jsme si krátili trasu společným povídáním třeba o uplynulých cestovatelských besedách, a vůbec nám nevadilo, že trasa, kterou jsme zvládli ujít, byla dlouhá asi třináct kilometrů.
Fotogalerie
22. 09.
Autor: Eva Pexová
Cestovatelské besedy jsou v Moravském Krumlově již tradicí. Tentokrát jsme přenesli na Kanárské ostrovy a prožili jsme na nic příjemných 90 minut. Největší část besedy se týkala ostrova Gran Canaria, který besedující Jana Puchegger Chadalíková navštívila několikrát a procestovala ho nejpodrobněji ze všech. Ani jiné ostrovy ze souostroví nepřišly tak úplně zkrátka. Ale povídali jsme si o nich především v souvislostech s Gran Canárií. Beseda byla, jako již tradičně, doplněna množstvím předmětů, které byly určeny k haptické prohlídce. Novinkou bylo to, že povídání bylo doplněno ještě promítáním záběrů z ostrova Gran Canaria a typickou španělskou hudbou. Právě ta dodávala besedě zajímavý podkres a v myšlenkách nám pomáhala přenést se na ostrovy „věčného jara“. Během besedy jsme si povídali o typickém rostlinstvu ostrova Gran Canaria, o zemědělství, o turistice, kterou žije celý ostrov, o místních zvycích a také o oblíbené ruční práci místních žen – o vyšívání. Neopomněli jsme ani místní rarity – „Dračí strom“, vlastně liliovitá rostlina vysoké tvrdosti, která se dožívá i více než 3 000 let a speciální jazyk původního obyvatelstva, který se ve školách učí dodnes.
Přítomné zaujaly i korálky a keramická nádoba. Ty byly vyrobeny podle předmětů nalezených zde z dob, kdy byl ostrov osídlen původním obyvatelstvem – Guanči. Během besedy jsme procestovali ostrov Gran Canaria křížem krážem. Zastavili jsme se v městečku Terror, kde je světoznámá balkónová ulička i kostel s obrazem patronky ostrova – Panny Marie z Terroru, chvíli jsme byli také na Malé Sahaře – místní malá poušť, nahlédli jsme do sopečného kráteru ve středu ostrova, kde žije polopoustevník Augustin a podle místní pověsti stále čeká na svou nevěstu. Čas uplynul velmi rychle a tak jsme se zase pomalu vrátili do podzimního Moravského Krumlova. Celou besedu uzavřelo nadšené zkoušení různých druhů oblečení, které pocházelo z Kanárských ostrovů.
Fotogalerie
