12. 02.
Autor: Irena Kocí
Ve dnech 6. – 24. ledna 2011 proběhla v Malé královopolské galerii v Brně jedinečná výstava prací těžce zrakově postižených klientů sociálně-terapeutické dílny HapAteliér brněnského TyfloCentra, nazvaná Dotekem aneb Bílá v bílé.
Vystavené obrazy a objekty v bílé barvě s pestrobarevnou vodící linií, tvořenou barevnými vzdušnými balony, celý tento výstavní koncept snesl poměřování náročnými kritérii výtvarného umění. Nejednalo se totiž pouze o raritní výstavu, kdy jsou návštěvníci v úžasu z toho, že i lidé s těžkým zrakovým handicapem vůbec dokáží takto tvořit. Kompaktnost všech vystavených dílčích cyklů – ať je to keramický labyrint, zvukové keramické obrazy, dřevěné hmatové obrazy, papírové slepotisky, nebo tajemné neprůhledné papírové krabice s ukrytými objekty – to vše spolu úzce souviselo a nabízelo tak návštěvníkům pohled do světa lidí se zrakovým postižením. Jak píše vedoucí sociálně-terapeutické dílny HapAteliér brněnského TyfloCentra Mgr. Jana Pilgrová v katalogu k výstavě: „Jak už sám název »Dotekem« napovídá, je na této výstavě zakázáno se nedotýkat. Kdo si jednotlivé exponáty neprohlédne hmatem, jako by na výstavě nebyl.“
A to byl jeden z hlavních smyslů výstavy – co nejvíce přiblížit návštěvníkům výstavy způsob vnímání světa nevidomých a slabozrakých lidí. Kdo z návštěvníků přistoupil při prohlížení vystavených objektů na zapojení hmatu, ten byl obohacen o další rozměr výpovědi vystavených děl.
Jedna z žen, které výstavu hlídají, si expozici pochvaluje a popisuje: „Vytáhne nás to z našeho času do jiné dimenze. A na naši psychiku to působí blahodárně, přináší nám to potěšení. No, a na co se těšíme, to nás posiluje.“
Zápisy v návštěvní knize přibývaly každým dnem. Za ojedinělý zážitek děkují pravidelní návštěvníci galerie, náhodní kolemjdoucí a také učitelé z okolních škol, kteří sem přišli i s celými třídami žáků. Katalogy k výstavě, vytištěné i v braillově písmu, ocenili návštěvníci výstavy z Ústavu sociální péče v Chrlicích. Za všechny vzkazy návštěvníků výstavy cituji: „Výstava je naprosto úžasná. Nejvíc se mi líbil dřevěný obrázek Zuzany Urbánkové. Senzace! Těch krabic jsem se trochu bála. Nebylo mi to moc příjemné do nich sahat a nevědět, co mě čeká. Jen v té červené se mi hned líbilo a zdálo se mi, že jsem v ní nahmatala stromy.“ Další ohlasy z výstavy jsou k přečtení pod článkem.
Děkujeme všem, kteří nám výstavu pomohli realizovat i návštěvníkům výstavy za podporu a povzbuzení. A největší poděkování patří těm, kteří se dotýkali, sahali, hmatali, bělostnou barvu vystavených exponátů tak ztmavnout nechali!
Fotogalerie
Výstava se uskutečnila v rámci sociálně terapeutické dílny HapAteliér. Tato služba je součástí projektu „Zajištění vybraných služeb na území Jihomoravského kraje“, který je financován z Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu České republiky.
11. 02.
Autor: Klára Zárubová
Úterní odpoledne 8.února patřilo ve znojemském TyfloCentru besedování a společnému povídání o zvířeti, které se obecně považuje za nejlepšího přítele člověka. Na tom jsme se všichni shodli, a protože většina z nás má na kontě osobní zkušenosti s tímto oblíbeným domácím mazlíčkem, těšili jsme se na to, až se podělíme o své zážitky. Do tajů canisterapie nás přišla zasvětit paní Alžběta Janíčková, která se této léčebné metodě dlouhodobě věnuje. Brzy jsme ale zjistili, že hlavní aktérkou bude úplně někdo jiný. Fenka Fellina si získala naši pozornost a její hladký kožíšek si pohladil snad úplně každý. Už jenom svou přítomností v nás doslova rozproudila dobrou náladu, když se natáhla na záda a vyžadovala drbání na bříšku.
Nejprve jsme se dozvěděli jak a kde canisterapie pomáhá. Důležitý je první kontakt psa s člověkem, který jsme si také měli možnost vyzkoušet. Fellince jsme nabídli piškot, který jsme nechali ležet na ruce. Piškot byl velkou pochoutkou, a tak nás odměnila dokonalou očistou ruky – měli jsme pocit, že by nás nejraději olízala od hlavy až k patě. Pejsek, který má pomáhat, musí být klidný, vyrovnaný a společenský. Canisterapie ale musí probíhat vždy pod vedením Canisterapeuta. Canisterapeut je dobrovolník, který ve svém volném čase bez finanční odměny navštěvuje spolu se svým pejskem různá sociální zařízení. Říká se, že canisterapie je léčba lidské duše psí láskou. Myslím, že po společné závěrečné diskusi, bychom s tím mohli jenom souhlasit.
Fotogalerie
11. 02.
Autor: Eva Pexová
Prohlídkou vnitřních prostor kláštera premonstrátského řádu založeného v roce 1190 knížetem Konrádem Otou, jsme navázali na besedu, která se uskutečnila na podzim 2010. Mezi klienty byl o prohlídku mimořádný zájem. Není se čemu divit, klášter je totiž normálně pro veřejnost přístupný jen výjimečně, při akcích, které se konají na jeho nádvoří. A ani při takových příležitostech nebyla nikdy žádná prohlídka, která by reflektovala specifické potřeby osob s těžkým postižením zraku. Průvodce celým areálem nám dělal správce kláštera, pan Stix. Ten se opravdu trpělivě skoro 2 hodiny věnoval naší skupince a umožnil tak přítomným seznámit se podrobněji s historií kláštera, jeho architekturou, s různými zajímavostmi a také s výhledem do budoucnosti této nádherné barokní stavby. Klienti si mohli prohlédnout nádvoří kláštera, křížovou chodbu, která netrpělivě čeká na rekonstrukci, schodiště, spojující jednotlivá patra kláštera (celkem 2 podzemní patra a 3 – 4 nadzemní), obdivovali rozlehlé prostory uvnitř budovy – chodbu s celkem 550 okny, sály i kobky. Vše je v dost poškozeném stavu, protože na životě kláštera se podepsal běh dějin – od reforem Josefa II., přes armádu, která využívala klášter jako kasárna a sídlila zde do roku 1990 až po nedostatek peněz v současnosti. V závěru prohlídky jsme jen tak „po očku“ nakoukli do zrekonstruovaných podzemních prostor, které obhospodařuje firma Znovín a udělali jsme si představu, jak by mohl klášter vypadat, kdyby… Závěrečná fotografie na nádvoří Louky dovršila celou prohlídku a bude pěknou památkou pro účastníky na zajímavě a příjemně prožité odpoledne.
Fotogalerie
11. 02.
Autor: Eva Pexová
Nádherné slunečné počasí lákalo v pondělí 7. února k procházkám. Někdo šel na tu pravdovou do přírody, ale mnozí se rozhodli cestovat virtuálně – na besedě v moravskokrumlovské knihovně. Na programu byla cesta do Polska, konkrétně do Malopolského vojvodství. Besedovat přijela paní Jana Puchegger Chadalíková, pro kterou není prostředí knihovny v Moravském Krumlově neznámým. Jezdí do knihovny již pravidelně 2 x do roka. Během pondělní besedy se posluchači seznámili a hlavním městem Malopolského vojvodství, Krakovem, dověděli se, odkud pochází jeho název, jaké jsou ve městě nejznámější památky. Nezapomněli jsme ani na Mariánský kostel s tradičním Hejnalem. Návštěvníci besedy se zajímali také o specialitu Krakova – krakovské preclíčky. Mnozí přítomní se poprvé dověděli o nádherném poutním místě nedaleko od Krakova – Kalvarii Zabrzedovsky, kterému se také říká polský Jeruzalém. Pomocí suvenýrů a obrázků jsme navštívili také solné doly ve Wieliczce a konečně došlo i na princeznu Kingu, za kterou prý, podle pověsti, doputovala sůl do Polska až z dalekých Uher. Na závěr besedy jsme se ještě chvíli „zastavili“ ve Wadowicích – rodném městě papeže Jana Pavla II.
Cestovatelské besedy v Moravském Krumlově jsou specifické tím, že je navštěvují nejen lidé s těžkým postižením zraku, ale také běžní návštěvníci knihovny. Tím mají besedy výrazně integrační charakter. Besedující si proto musí připravit kromě předmětů k haptické prohlídce také obrazový a tištěný materiál. Náročnější přípravu ale vždy vynahradí přátelská atmosféra, která cestovatelské besedy v Moravském Krumlově provází a ta zavládla i tentokrát.
Fotogalerie
9. 02.
Autor: Hana Dvořáková
Dne 7. února 2011 se uskutečnila pod patronátem TyfloCentra, o.p.s. ve Vyškově akce s názvem „Sochy Vyškova rukama“. Naše skupina se setkala v 13h na náměstí ve Vyškově u kašny, která byla první zastávkou naší touhy po kultuře. Neopomněli jsme ani Morový sloup, který je dominantou náměstí od roku 1719 po morové epidemii, která ve Vyškově trvala skoro 50 let. Mor ve Vyškově řádil od 80 let 17. století až do druhého desetiletí století osmnáctého. V tomto období umřelo tolik lidí, že se ani nezaposovali do matriky. Morový sloup je dílem brněnského sochaře Christiana Pröbstla. Zdobí jej sochy čtyř morových světců – sv. Františka Xaverského, sv. Šebestiána, sv. Rocha a sv. Karla Boromejského. Po stranách stojí sochy sv. Floriána a sv. Jana Nepomuckého, které jsme si zdárně také prohlédli.
Jelikož byla naše akce takovou „dámskou jízdou“, využily jsme s klientkami krásného předjarního sluníčka a chvíli se ohřály na sluníčku a nadýchaly se čerstvého vzduchu. Po krátkém odpočinku jsme se pomalu ubíraly k místu ukončení výletu a rozchodu do svých domovů. Procházka se účastnicím líbila a už teď se všechny těšíme na další setkání.
Fotogalerie
