Blog brněnského Centra pro nevidomé

11. 02.

Nádherné slunečné počasí lákalo v pondělí 7. února k procházkám. Někdo šel na tu pravdovou do přírody, ale mnozí se rozhodli cestovat virtuálně – na besedě v moravskokrumlovské knihovně. Na programu byla cesta do Polska, konkrétně do Malopolského vojvodství. Besedovat přijela paní Jana Puchegger Chadalíková, pro kterou není prostředí knihovny v Moravském Krumlově neznámým. Jezdí do knihovny již pravidelně 2 x do roka.  Během pondělní besedy se posluchači seznámili a hlavním městem Malopolského vojvodství, Krakovem, dověděli se, odkud pochází jeho název, jaké jsou ve městě nejznámější památky. Nezapomněli jsme ani na Mariánský kostel s tradičním Hejnalem. Návštěvníci besedy se zajímali také o specialitu Krakova – krakovské preclíčky. Mnozí přítomní se poprvé dověděli o nádherném poutním místě nedaleko od Krakova – Kalvarii Zabrzedovsky, kterému se také říká polský Jeruzalém. Pomocí suvenýrů a obrázků jsme navštívili také solné doly ve Wieliczce a konečně došlo i na princeznu Kingu, za kterou prý, podle pověsti, doputovala sůl do Polska až z dalekých Uher. Na závěr besedy jsme se ještě chvíli „zastavili“ ve Wadowicích – rodném městě papeže Jana Pavla II.

Cestovatelské besedy v Moravském Krumlově jsou specifické tím, že je navštěvují nejen lidé s těžkým postižením zraku, ale také běžní návštěvníci knihovny. Tím mají besedy výrazně integrační charakter. Besedující si proto musí připravit kromě předmětů k haptické prohlídce také obrazový a tištěný materiál. Náročnější přípravu ale vždy vynahradí přátelská atmosféra, která cestovatelské besedy v Moravském Krumlově provází a ta zavládla i tentokrát.

Fotogalerie

Autor: Eva Pexová

Tags: Akce pro veřejnost, Besedy

2 komentářů k „Jak putovala sůl do Polska“

1. Petra Šeneklová:
   12 února, 2011 at 17:17

   Na besedě Jak sůl putovala do Polska jsem byla také a moc se mi to líbilo. Jak je již psané ve článku, dozvěděli jsme se mnoho zajímavých věcí, o kterých někteří z nás něměli ani tušení. Na těchto besedách se mi moc líbí povídání, ale hlavně haptická prohlídka. Nejvíc se mi z haptické prohlídky líbila keramická dóza s víkem a konvička s ohřívadlem, do kterého se dá dát svíčka, aby čaj zůstal teplý. Bylo to moc zajímavé a už se těším na další krásnou a zajímavou besedu.

2. Jana Puchegger Chadalíková:
   17 února, 2011 at 21:27

   Děkuju moc za hezký ohlas. Je mi líto, že jsem zapomněla ještě jednu krásnou keramickou misku – pro případné zájemce přinesu k prohlídnutí do znojemského nebo pošlu do moravskokrumlovského TyfloCentra.