4. 11.
Autor: Irena Kocí
Letos proběhne Den otevřených dveří v brněnském TyfloCentru ve čtvrtek 14. listopadu od 14 do 19 hodin.
- ASISTENCE: chůze s bílou holí + Pichtův psací stroj Braillova písma
- PORADENSTVÍ A AKTIVIZACE: fotky, interaktivní činnosti, společenské hry se speciální úpravou
- HAPATELIÉR: tvoření poslepu v atriu + prodej výrobků + prezentace v klubovně v 16:20
- REHABILITACE: ukázky práce s PC se speciálními softwary + cvičná kuchyň – měření, vážení, hladinka + ukázka pomůcek
- TEMNÁ KOMORA – PROŽÍVÁNÍ BEZ DÍVÁNÍ! Temnota plná hlasů, zvuků, vůní, chutí i předmětů…JINÁ DIMENZE?
- HARMONOGRAM PROGRAMU – VELKÁ KLUBOVNA:
14.00 – 15.30 Kavárna pro klienty – pí. Švejdová
15.45 – 16.15 cvičení Zlaty Zumrové (na židlích, na míčích) – poslepu
16.20 – 16.45 HapAteliér – NOVINKA – chráněná dílna – prezentace
16.50 – 17.15 »Nevidomí na trh práce« – představení projektu (Ing.Plachá)
17.15 – 17.45 Bariéry – přednáška Pepy Konečného a Jiřího Fenze
18.00 – 19.00 propagační materiály, bližší informace – katalog výrobků, brožura o pomůckách,
1. 11.
Autor: Irena Kocí
Ve středu 30. října k nám opět po roce zavítali na exkurzi studenti speciální pedagogiky z Masarykovy univerzity.
Prezentace brněnského TyfloCentra se ujala ředitelka společnosti Hanka Bubeníčková. Po úvodní části exkurze provedla studenty také ostatními prostory TyfloCentra, aby se seznámili s našimi registrovanými službami. Bezprostřední setkání se se speciálními pomůckami – ať už ve cvičné kuchyňce, nebo v učebnách výpočetní techniky, kde kolegové prezentují speciální softwary pro nevidomé a slabozraké klienty – jsou tou nejlepší cestou, jak si informace o problematice života se zrakovým handicapem uchovat.
Pozornosti studentů neušly ani vitríny v atriu s výrobky z dílen HapAteliéru a výstava kompenzačních pomůcek.
Díky za návštěvu a nejpozději zase za rok na shledanou…
Fotogalerie
25. 10.
Autor: Alžběta Sedláková
Kdo má rád vycházky, možná už zabrousil do Mokré Hory a okolních lesů. Teplé babí léto vylákalo ven i nás. V pondělí 21. října 2013 jsme vyrazili autobusem z nádraží v Králově Poli a z Mokré Hory pokračovali po naučné Stezce zdraví k jehnickým rybníkům. Na břehu prvního jsme spatřili dřevěné lavičky, které vypadaly jako dolmeny památného Stonehenge. A na nich, světe div se, vodník! Ale ne, to byl jen správce rybníku. Přisedli jsme si a požádali ho, aby nám o rybnících něco pověděl. „Ono dohromady není co vyprávět…“ si možná pomyslel, ale přesto jsme se něco málo dozvěděli. Třeba, že tento rybník je vlastně jakási rybí školka. Kapři a jim podobné rybky se zde krmí a rostou, aby při potřebné velikosti byly přesazeny do novomlýnských nádrží a jiných rybářských revírů. To může trvat rok i více.
Posilněni svačinou i novými znalostmi jsme se vydali dál proti proudu bublajícího potůčku Ponávka, který napájí rybníky. Překvapil nás bahnitý terén a kaluže na cestě, ale vyhrnuté nohavice to vyřešily. Inu – Mokrá Hora. A proč je vlastně mokrá? Vysoká hladina Ponávky podmáčí okolní louky a na soutoku s potokem Rakovcem vytváří širokou údolní nivu. Louky byly v minulosti vysoušeny a zaváženy, avšak neúspěšně. Proto je zde hojnost mokřadní vegetace a živočichů. Prý zde žijí i raci. V rybníce roste orobinec, typická zdejší rostlina. Sáhli jsme si na její úzké dlouhé listy. Byli jsme zvědaví i na místní slípky zelenonohé, ale ty jsme nespatřili.
Z hráze mezi 3. a 4. rybníkem jsme viděli bývalou železniční zastávku Jehnice, kterou pozdější majitelé přestavěli na rekreační objekt. Tato trať vedoucí z Brna do Tišnova je velmi frekventovaná i dnes, jak jsme poznali. Jen už zde vlaky nestaví.
Minuli jsme starý lom na granodiorit a stoupali k Jehnicím. Duby a buky na okolních svazích pomalu shazovaly žluté listí, které příjemně vonělo. Stálo nás trochu úsilí vyškrábat se na kopec do Jehnic, ale pak jsme si v parku odpočinuli, občerstvili se a pokračovali přes les do Mokré Hory. U rozcestníku na Rakovci jsme zjistili, že například Adamov je vzdálen jen 6,5 km a Ořešín pouhého 0,5 km.
Cestou do Mokré Hory jsme míjeli udržované chaty a postupně došli k zastávce MHD, kde naše cesta začala.
Snad nám tak hezké počasí vydrží ještě nějakou dobu. Hodilo by se to třeba na vycházku s nordic walkingovými holemi 15.11. v okolí Palackého vrchu, co myslíte?
Fotogalerie
24. 10.
Autor: Zuzana Šrámková
Na říjen nezvykle teplé a slunečné počasí vylákalo v pondělí 21. 10. 2013 klienty a pracovnice vyškovského TyfloCentra na procházku. Odehrávala se netradičně na vyškovském hřbitově, jehož správce pan Jiří Lelek byl tak ochotný, že si udělal čas a připravil pro nás prohlídku s odborným výkladem.
Úderem 14. hodiny nás pan Lelek přivítal a pustil se do výkladu. Seznámil nás s nejstarší historií hřbitova, takže jsme se dozvěděli například to, že v místě dnešního hřbitova byl původně kapucínský klášter a hřbitov vznikl v roce 1789. Poté jsme se odebrali k „minivýstavě“ předmětů nalezených při kopání hrobů. K vidění a ohmatání byly lahvičky, které se naplněné svěcenou vodou vkládaly do rakví, zbytky granátu, jenž dopadl na území hřbitova, a další zajímavé předměty. Následně jsme zahájili procházku hřbitovem. Správce hřbitova nás nevedl od jednoho hrobu ke druhému, ale vybral ty, které patří významným vyškovským osobnostem nebo lidem, jejichž osudy stojí za připomenutí. Zastavili jsme se tedy kupříkladu u hrobů starosty, prvního vyškovského válečného letce, poslední šlechtické rodiny či ministra, jenž byl donucen podepsat Mnichovskou dohodu. Jedna ze zastávek proběhla u kolumbária a vsypové loučky, kde nám pan Lelek mimo jiné vysvětlil, jaký je rozdíl mezi vsypovou a rozptylovou loučkou. Neméně poutavá byla návštěva podzemních prostor. Nachází se hluboko pod hřbitovem (až osm metrů) a původně toto podzemí sloužilo jako sklepy místního kláštera. Teplota ve sklepech se pohybuje celoročně mezi 8 a 10 °C. Ve válečných letech byly sklepy využívány jako protiletecký kryt a v současné době jsou jednou až dvakrát ročně otevřeny veřejnosti, trvalé zpřístupnění se však neplánuje.
Z prohlídky jsme odcházeli nadmíru spokojení. Krásné počasí, průvodce – odborník na slovo vzatý, poutavé příběhy a neotřelé prostředí – díky tomu všemu jsme zažili další povedenou akci!
Fotogalerie
22. 10.
Autor: Zuzana Šrámková
V úterý 15. října 2013 bylo zamračené, trochu pochmurné ráno. Avšak to nás – klienty a pracovníky vyškovského TyfloCentra – neodradilo od radostného očekávání, co zajímavého nám přinese výstava, na kterou jsme se vypravili do Pavilonu Anthropos v Brně.
Z Vyškova jsme vyjeli něco málo po půl deváté. Cesta nám příjemně uběhla a my jsme se po desáté hodině již procházeli parkem, uprostřed kterého se nachází Pavilon Anthropos. Tento pěkný park přímo láká k procházkám. Listí nám šustilo pod nohama a my jsme se s chutí prošli mezi krásně zbarvenými stromy.
V Anthroposu se nás ujala velmi milá a sympatická paní Brychtová, která nás provedla celou výstavou a umožnila nám „osahat si“ exponáty a dokonce ochutnat výtažek ze stromu baobab. Bylo zde ke zhlédnutí spoustu exponátů – od kůže lvice, přes různé hudební nástroje, plody stromů až po rituální masky. A znáte příběh, který se váže ke stromu baobab? Tento strom byl prý tak rozmařilý a neustále si vymýšlel, jaké by chtěl listy a tvar koruny až se Bůh opravdu rozhněval, vytrhl jej ze země i s kořeny a postavil zpět na zem obráceně. A opravdu, pokud si korunu stromu prohlédnete, připomíná kořeny stromu. Po poutavém vyprávění paní Brychtové jsme ještě zhlédli dokument o africkém kmeni Pigmejů, kteří přesto, že žijí ve velmi skromných podmínkách, jsou šťastni a dokáží se bezprostředně radovat ze života.
Po skončení prohlídky jsme se plni dojmů vydali na zpáteční cestu. Výlet se nám vydařil a věříme, že spolu zažijeme ještě další podobně úspěšné akce.
