12. 09.
Autor: Martin Bořivoj Novosad
Co je vlastně kolektivní hra Pétanque, která oslovila i naše klienty vyškovského TyfloCentra? Pétanque je hra, která má svůj původ ve francouzském středomoří. Její počátky však sahají až do starověku a svou podobu získala ve starém Římě. První oficiální pravidla byla vydána roku 1907 a první dlouhodobá soutěž byla uspořádána roku 1910 ve Francii ve městě La Ciotat.
Pravidla hry nejsou zase až tak jednoduchá, upravili jsme je potřebám a možnostem našich klientů. Hrají proti sobě 2 družstva v počtu 1–3 hráčů. Jako hřiště poslouží rovný písčitý (nebo jemný štěrk) plácek, dlouhý alespoň 15 metrů. Dále jsou zapotřebí kovové koule na pétanque, celkem šest, které se od sebe hezky odrážejí a jsou označeny zářezy, aby se od sebe daly rozeznat. Oficiální závodní koule pak ještě musí mít vyraženo na povrchu jméno výrobce. A nakonec je zapotřebí „prasátko“ – malá dřevěná kulička asi 3 cm v průměru, nejlépe reflexní barvy. Začínající hráč namaluje na zem malý půlkroužek – („semimetu“ nebo „hemimetu“), odkud se pak v průběhu celé hry hází. V následujících hrách se meta umisťuje na místo, kde skončilo „prasátko“ v minulé hře. Hráč hodí prasátko libovolným směrem 6–10 m daleko (kadeti 6–9 m, děti mohou 5–8 m) a poté hodí kouli tak, aby skončila co nejblíže „prasátku“. Dále se družstva v házení střídají tak dlouho, dokud všechny koule nebyly použity. Koule se nesbírají a hází se stále ze stejného místa. To družstvo, které má nakonec kouli nejblíže „prasátku“, vyhrává dané kolo a získává stanovený počet bodů. Hra končí po dosažení zvolené bodové hranice.
Dopoledne v úterý 4. září jsme se sešli ve známém centrálním vyškovském parku Smetanovy sady. Počasí nám přálo, byl krásný slunečný den a nadšení klientů poznat něco nového bylo veliké. Pustili jsme se do soutěžení s přizpůsobenými pravidly možnostem našim klientům. Během „sportovního klání“ jsme si užili spoustu zábavy. Bylo to příjemně strávené dopoledne, které se všem moc líbilo a velmi rychle uběhlo. Ihned jsme se domluvili na zopakování této vydařené akce.
13. 08.
Autor: Martina Ludvíková
Že je ve vodě živo všichni asi víte, ale víte, že existuje Živá voda? Naši výletníci o tom vědí, dozvěděli se to v úterý 12. 8. 2014 na celodenním výletu, který jsme podnikli. Brzo ráno jsme se vydali vlakem směr Staré město u Uherského Hradiště. Protože jsme byli skupina zdatných turistů, nevadilo nám, že jsme šli příjemnou procházku i v malém dešti. Z jiných výletů jsme zvyklí i na větší kalibr dešťové vody. Cyklostezka táhnoucí se mezi poli byla na krásném rovném povrchu a tak naše kroky uháněly k cíly. Příjemnou procházku nám zpříjemnilo posezení v altánku, kde se nám naskytl již první pohled na město Velehrad. Z úst náčelnice našeho výletu, Terezy Kozderové, jsme se dozvěděli o městě Velehradě. Celou cestu jsme totiž šli po růžencové cestě k Velehradu. Poutní cesta růžence spojuje velkomoravský Veligrad (Staré Město u Uherského Hradiště) s Velehradem, který se stal v průběhu dějin nositelem cyrilometodějské tradice. Myšlenka na její vybudování vznikla jako odezva návštěvy papeže Jana Pavla II. na Velehradě.
Když jsme dorazili na konec naší cesty, čekal nás areál Živá voda, kde jsme měli objednanou prohlídku. V Živé vodě jsme se mohli kochat rybami, které pluly okolo nás. Byli jsme v tunelu 3,5m pod hladinou. Mlsné a předvádění chtivé rybičky plavaly kolem nás a ukazovaly nám své přednosti. V areálu se nacházely jelce, lipany, mníky, pstruhy, parmy a oukleje, ale i štika, candát a sumec a klasický kapr. Na stěně jsme mohli nahmatat druhy ryb, které jsou ve vodě kolem nás a tak může i zcela nevidomý člověk mít představu o tom, jak ta ryba vypadá.
Po rychlém obědě jsme se vydali do Velehradu k bazilice. Barokní bazilika (postavená na románských základech) s přilehlými budovami bývalého cisterciáckého kláštera. V podzemí baziliky je přístupné lapidárium. Na nádvoří před bazilikou slavil 22. 4. 1990 mši sv. papež Jan Pavel II.. Bazilika s přilehlými budovami a areálem byla v dubnu 2008 prohlášena za národní kulturní památku. Tuto kulturní památku jsme si mohli s průvodkyní projít. Po prohlídce si zájemci zašli do místní cukrárny, abychom odpočali trochu nohám. Po dobré kávičce jsme nasedli do autobusu, který nás odvezl na vlak ve Starém městě , a odtud jsme již uháněli směr Brno. Některým účastníkům našeho výletu bylo ještě do povídání, jiní jen mlčky sledovali ujíždějící krajinu a jiní si zdřímli.
Děkujeme všem, kteří se našeho výletu zúčastnili, děkujeme Terezce Kozderové za její výklad o Živé vodě, ale i o Velehradu a těšíme se na další cestování a poznávání.
Fotogalerie
25. 07.
Autor: Tereza Kozderová
Po letních horkých dnech přišel jeden velmi deštivý den a bylo to úterý 22. 7. Dle předpovědi jsme do batohu přibalili deštníky a pláštěnky a vyrazili směr NP Podyjí, kde nás čekala komentovaná vycházka s lesními strážci. Původní lesní cestu na Vranov jsme vyměnili za zpevněnou asfaltovou, která vedla téměř až na Hardegskou vyhlídku. Celou cestu už nás provázel vytrvalý déšť.
Ano, mohli jsme si říct, že prší, nemá to cenu, otočit se a jet zpátky domů. Ale síla týmu je veliká, společný nepřítel spojuje. A když se k tomu přidá velká ochota organizátorů z NP Podyjí, téměř zapomenete na to, že vlastně prší 🙂. Asfaltový úsek cesty jsme nakonec zdolali autem a poslední stoupání lesní cestou k vyhlídce opět vlastními silami.
Z dřevěné vyhlídky bývá překrásný barevný výhled na městečko Hardegg. Dnes však byla mlha a deštivo, takže město jakoby nebylo. Ovšem pozor – příroda umí turisty odměnit za jejich lopotu! Během povídání paní Holubové, o okolní krajině, se mlha rozestoupila a nám se naskytl překrásný pohled do údolí. Pořídili jsme „vrcholové foto“ a pomalu se vydali na zpáteční cestu.
Den to byl vskutku dobrodružný, moc děkujeme paní Svatavě a panu Martinovi za celodenní péči a starost o nás. Rádi přijedeme znovu a za každého počasí!
Fotogalerie
17. 07.
Autor: Martina Ludvíková
Psal se rok 2014, přesnější datum je známo, bylo to ve středu 16. července, kdy se do Moravského zemského muzea vydala skupinka z brněnského TyfloCentra. Navštívili jsme výstavu Domov za Velké války.
„Tak nám zabili Ferdinanda,“ řekla posluhovačka panu Švejkovi, který opustiv před léty vojenskou službu, když byl definitivně prohlášen vojenskou lékařskou komisí za blba, živil se prodejem psů, ošklivých nečistokrevných oblud, kterým padělal rodokmeny.
Kromě tohoto zaměstnání byl stižen revmatismem a mazal si právě kolena opodeldokem.
„Kerýho Ferdinanda, paní Müllerová?“ otázal se Švejk, nepřestávaje si masírovat kolena, „já znám dva Ferdinandy. Jednoho, ten je sluhou u drogisty Průši a vypil mu tam jednou omylem láhev nějakého mazání na vlasy, a potom znám ještě Ferdinanda Kokošku, co sbírá ty psí hovínka. Vobou není žádná škoda.“
„Ale, milostpane, pana arcivévodu Ferdinanda, toho z Konopiště, toho tlustýho, nábožnýho.“
„Ježíšmarjá,“ vykřikl Švejk, „to je dobrý. A kde se mu to, panu arcivévodovi, stalo?“
„Práskli ho v Sarajevu, milostpane, z revolveru, vědí. Jel tam s tou svou arcikněžnou v automobilu.“
„Tak se podívejme, paní Müllerová, v automobilu. Jó, takovej pán si to může dovolit, a ani si nepomyslí, jak taková jízda automobilem může nešťastně skončit. A v Sarajevu k tomu, to je v Bosně, paní Müllerová. To udělali asi Turci. My holt jsme jim tu Bosnu a Hercegovinu neměli brát. Tak vida, paní Müllerová. On je tedy pan arcivévoda už na pravdě boží. Trápil se dlouho?“
„Pan arcivévoda byl hned hotovej, milostpane. To vědí, že s revolverem nejsou žádný hračky. Nedávno taky si hrál jeden pán u nás v Nuslích s revolverem a postřílel celou rodinu.“
Jistě jste poznali, že se jedná o úryvek z knihy Jaroslava Haška. Tímto vyprávěním jsme se přesunuli do doby před 100 lety, kdy se začalo schylovat k velké válce, která poznamenala celý svět.
Atentát na Františka Ferdinanda d’Este se uskutečnil 28. června 1914 v Sarajevu. Byl za něj zodpovědný bosensko-srbský aktivista Gavrilla Princip, který zasáhl výstřelem ze zbraně Františka Ferdinanda do krční tepny a druhý výstřel zasáhl Žofii Chodkovou, manželku následníka trůnu do oblasti žaludku. Tento útok se stal jednou ze záminek proto, aby Rakousko- Uhersko vyhlásilo válku Srbsku. V den útoku byl v Brně sokolský slet, který byl kvůli této události předčasně ukončen. Od okamžiku válečného stavu byli povoláni k odvodům všichni muži od 18 let. Protože si však válka vyžádala mnoho obětí, bylo přistoupeno k odvodům i mladších ročníků, odvody tedy byli již od 16 let. Válka nebyla pro vojáky ani pro obyvatelstvo nikterak příjemná, mnoho vojáků padlo, bylo velmi mnoho raněných a i život na vesnicích a ve městech byl plný strachu.
Na výstavě jsme si mohli prohlédnout mnoho zajímavých artefaktů – zbraně, výstroj a výzbroj vojáků, ale také chirurgické náčiní, které se používalo. Odznaky Červeného kříže, ale i autentické výtvory, které vojáci v zákopech a během svého působení ve válce nebo v zajetí vyráběli. Jednalo se například o svícny z nábojů, náramky a prstýnky z obručí bomb a podobně.
Děkujeme průvodkyni za její slova a přiblížení této velké historické události, která se vepsala do dějin celého světa. Děkuji všem zúčastněným i čtenářům tohoto článku.
Fotogalerie
10. 07.
Autor: Tereza Kozderová
Pétanque est un jeu social français. Že jste nerozuměli tomuto řádku? Vůbec nevadí! V následujících řádcích se dozvíte, co jsme podnikli tentokrát.
Ve středu 9. července se nám na chvíli schovalo slunce za mraky a tak bylo docela příjemné počasí na zábavu po francouzsku. Nezavedli jsme kroužek francouzštiny, ale hráli jsme pétanque. Jde o společenskou hru původem z Francie. V této hře se hází kovovými koulemi na prasátko (menší kulička). Kdo dohodí nejblíže k prasátku, má bod. Protože oficiální pravidla jsou velmi namáhavá, upravili jsme si je tak, aby vyhovovali co nejvíce našim potřebám. Sešel krásný počet 7 klientů, hra velmi dobře ubíhala, s dalšími přibývajícími koly jsme se stále zdokonalovali ve svých hodech. Ověřili jsme si, že na tuto hru není třeba velkého úsilí, stačí pouze sportovní duch, soutěžní nasazení a dobrou trefu. Někdy byly hody o štěstí, někdy o skvělém zamíření na křičící prasátko, ale i tak bylo naše francouzské dopoledne plné přátelské a soutěživé atmosféry. Pokud i vy chcete s námi příště zkusit své štěstí a ukázat sportovního ducha, pozorně sledujte náš program, jistě se ještě tato aktivita objeví. Budeme se na Vás těšit a nezapomeňte, že sportovat se dá i nenáročně a se správnou partou lidí i velmi zábavně.
Fotogalerie
