8. 03.
Přišlo to náhle a nečekaně. Myšlenka exkurze na Salimu se zrodila v hlavě mé nápadité spolupracovnice ze služby Aktivizace a poradenství. Po chvilce společného brainstormingu jsme došly k závěru, že v rámci nového kurzu Sociální rehabilitace bychom se mohli přidat a vytvořit akci společnou. Akci rehabilitační i aktivizační. Začalo složité získávání informací o tomto potravinářském veletrhu. Dovolila jsem si oslovit po hlase velmi milou paní pracující pro BVV. Přestože jsem se na ni snažila uplatnit několik zajímavých postupů, které jsem čerpala z povídek Šimka a Grossmana jako například větu „ Nechci slevu zadarmo“, milá paní si stále trvala na své strohé větě: „Slevy nedáváme“. Můj hlas v telefonu neztrácel na optimismu a snad právě proto se po chvilce paní zamyslela a povídá: „ Víte my ale opravdu slevy nedáváme, ale..“ právě toto ale bylo rajskou hudbou pro mé uši „ale mohu vám pár lístků poslat zdarma“. A tak byl dohodnut den, čas i počet lístků pro klienty i doprovody. Takže přestože slevy nedávají, byla nám nakonec poskytnuta sleva ve výši 100%.
V samotný den návštěvy veletrhu bylo tak mrazivé počasí, že všichni účastníci ze solidarity k ostatním dorazili včas, aby nenechali nikoho mrznout.
Protože naše skupina nešla přehlédnout, raději jsme se po rozmrznutí oddělili do menších skupinek.
Klientka, kterou sem měla čest doprovázet, měla s sebou jako jediná i svůj osobní doprovod – vodícího psa. Ten se stal největší atrakcí celého veletrhu pro všechny vystavující. Procházejíc kolem stánku s uzeninami jsme pravidelně zaslechly: „ To je ale krásný pejsek, a jak je hodný, může dostat kousek šunky, klobásy, tlačenky, rohlíku apod.“ Nabídka ochutnávky přicházela jednoznačně vždy jako první pro čtyřnohého průvodce. Teprve poté si vystavující všimli i nás a zdvořile nabídli něco k zakousnutí i dvounohým návštěvníkům.
Pravdou je, že míra solidarity vystavovatelů se lišila, například když si naše skupina stoupla před mrazící pult se zmrzlinami a celé zařízení i s obsahem jsme popisovali, přišla krásná mladá slečna a se širokým úsměvem se nás zeptala, jakou zmrzlinu bychom rádi ochutnali. Než byla naše skupinka obsloužena, utvořila se za námi fronta obyčejných vidících. Ti místo zmrzliny dostali jen strohou větu s absencí širokého úsměvu: „ Ochutnávka bude za chvíli“.
U stánků byl prostor, počet návštěvníků byl únosný, dobrá nálada vystavovatelů a jejich ochota vykládat o svých výrobcích ještě nebyla vyčerpána, potraviny na ochutnávky ještě nebyly zkonzumovány a vůbec celá atmosféra naší návštěvy se nesla v příjemném duchu.
Klienti se dozvěděli něco o nových potravinách, o jejich způsobu zpracování i o strojích, které potraviny vyrábějí. Celkově se jednalo o velmi příjemné odpoledne plné zajímavých chutí i vůní…
Myšlenka kurzu orientace nevidomých na trhu výrobků byla při této akci zcela naplněna, jen škoda, že podobných akcí není více.
FOTO: ZDE
Autorka textu: Tereza Veselá, DiS, sociální pracovnice (Centra sociální rehabilitace a technické pomoci).
Autor: Michal Ptáček
