10. 02.
Autor: Jana Březinová
V úterý jsme se sešli v TyfloCentru ve Znojmě na voňavou „pečící“ dílnu, tentokrát na téma Valentýn. Nejdříve se klienti dozvěděli historie svátku svatého Valentýna, kdo to byl kněz Valentýn, jaké bývaly historické zvyky a co je typickým symbolem tohoto svátku. Mezi klienty panovala veselá nálada a byli z výkladu nadšení, místy ho i doplňovali o své znalosti. Po úvodu se sami pustili do výroby kynutého valentýnského srdce, které vytvářeli pod taktovkou pracovnice TyfloCentra. A proč vytvářeli právě srdce? Protože srdce je symbol lásky a jeden ze symbolů, který se nám vybaví při Svátku svatého Valentýna. Každý klient si vytvořil dvě srdíčka, které na závěr byla pomašlována máslem a ozdobena čokoládou. Všichni byli velice nadšení a odcházeli spokojení s tím, že srdíčkem někoho jistě obdarují a udělají radost.
28. 01.
Autor: Jana Březinová
Reminiscenční terapie je nová aktivita, která byla zahájena v TyfloCentru ve Znojmě. První setkání se uskutečnilo 19. ledna 2016 a zúčastnilo se ho šest klientů. Úvod byl trochu rozpačitý, protože nikdo přesně nevěděl, co má od reminiscenční terapie čekat, jak bude probíhat a co to vůbec obnáší. Kolegyně Pavlína se schopně chopila otěží a začala klienty s reminiscenční terapií seznamovat. Reminiscenční terapie (či reminiscence) je „vzpomínková terapie“, která má za cíl vyvolat příjemné vzpomínky, které mají pro člověka důležitou hodnotu. Probíhá ve skupinách a s klienty se vzpomíná na jeho dosavadní život, dřívější aktivity, prožité události a zkušenosti. K reminiscenční terapii se často využívají vhodné pomůcky (např. staré fotografie, předměty, nástroje z domácnosti, módní doplňky, hudba, filmy), aby se vzpomínky lépe navodily. My jsme si za téma na naše první setkání zvolili „Vánoce a vánoční svátky“, protože naše setkání probíhalo po Vánocích. Vzpomínalo se na prožité vánoční svátky v dětství a na staré zvyky, které se v rodinách dodržují dodnes. Bylo úžasné poslouchat vyprávění dříve narozených klientů, kteří popisovali Vánoce za první republiky, během 2. světové války a těsně po ní a poté i Vánoce v komunistickém režimu. Taktéž bylo velmi překvapující, kolik tradičních zvyků klienti doma dodnes dodržují a předávají si z generace na generaci (např. lití olova, vaření kuby, čočky či kapra, prostřeno o jedno místo navíc u stolu pro hosta, pletení vánoček, zpívání vánočních písní u stromečku, chození na koledu). Klienti si oživili své vzpomínky a vzpomínali s nadšením a úsměvem. Po domluvě s klienty budeme v únoru vyrábět v rámci výtvarné dílny reminiscenční krabice, které si klienti barevně vyzdobí a budou do ní ukládat své vzpomínkové předměty, které si přinesou na jednotlivá setkání reminiscence. Všichni klienti se těší nejen na výtvarnou dílnu, ale i na další setkání, které je plánováno na březen.
2. 12.
Autor: Jana Březinová
Dnes 2. 12. 2015 se konal den otevřených dveří detašovaného pracoviště TyfloCentra ve Znojmě. Den otevřených dveří se nesl v duchu návštěvy jednotlivých tříd z místních středních škol (konkrétně nás navštívili žáci Gymnázia, Střední pedagogické školy, Obchodní akademie a Jazyková školy s právem státní zkoušky Znojmo (zkráceně GPOA Znojmo) a žáci ze Střední zdravotnické školy a Vyšší odborné školy zdravotnické Znojmo (zkráceně SZŠ a VOŠZ Znojmo)) a paní redaktorky ze Znojemského deníku. Žáci se nejdříve zúčastnili besedy s názornou ukázkou kompenzačních pomůcek, což činilo první část programu. Výklad byl zaměřen na historii TyfloCentra, na kompenzační pomůcky (např. slepecké hole, hladinku, kráječ cibule, člověče nezlob se, informace k asistenčním psům) a poté zkušenosti nevidomé kolegyně. Výklad byl doplňován spoustou otázek studentů, kteří projevili o problematiku nevidomých velký zájem. Vystavené kompenzační pomůcky si mohli žáci vyzkoušet, z čehož největší úspěch získala „hladinka“ na pomoc při naplňování tekutin do hrnků či skleniček, reliéfní omalovánky pro děti a Pichtův psací stroj. V druhé části programu si mohli žáci otestovat sami na sobě, jaké je to být na chvíli nevidomý a chodit se slepeckou holí či se nechat doprovázet spolužákem nebo kamarádem. Studenti se rozdělili do dvojic s tím, že jeden z dvojice dostal klapky na oči a druhý daného jedince vedl. Dvojice se různě prostřídali tak, aby si každý vyzkoušel nejen člověka vést, ale aby byl i on veden jak se slepeckou holí, tak bez slepecké hole. Druhá část programu byla velmi názorná a většina studentů byla překvapena vzdáleností, kterou ušli a náročností chůze při vynechání zraku. Dle reakcí ze všech skupin by nikdo nechtěl být nevidomý a naznali, že je to „opravdu strašné“ a „je to velká úleva, sundat si ty klapky z očí“. Závěrem bych uvedla, že dnešní den otevřených dveří se nám velmi vydařil, učitelé byli spokojení a dle jejich slov se účastní dne otevřených dveří pravidelně s různými třídami a studenti byli nadšení, že se něco nového dozvěděli.
