23. 11.
Autor: Jiřina Falková
Abychom i v břeclavském středisku začali prožívat Vánoce, když nás již měsíc zahrnují obchodní řetězce reklamami a výzdobou, rozhodli jsme se po dvou letech zase vyrábět adventní věnce. Dílnu jsme naplánovali na úterý 22. listopadu, protože již následující neděli všichni zapálíme první ze čtyř svíček. Vánoce se blíží…
Pracovnice sehnaly a nakoupily vše potřebné od polystyrénových základů, větviček tuje, ozdobné mašle v tradiční červenozlaté barvě i spoustu plodů na dozdobení. K přichycení šišek, žaludů, oříšků i nasušených plátků citronů a pomerančů sloužila vypůjčená tavicí pistole, kterou se šikovně oháněla Žaneta Benešová.
Těm, kteří se nemohli zúčastnit ze zdravotních důvodů, ale počítali jsme pro ně s materiálem, věnce vyrobili ostatní s pomocí pracovnic. Celému odpoledni vládla dobrá nálada, klienti dokonce v jednu chvíli začali zpívat moravské lidovky, aby jim šla práce lépe od ruky.
V předvánočním období nás v Břeclavi čeká ještě literární beseda o Williamu Shakespearovi, povídání s Eliškou Škrancovou o změnách v sociální oblasti od ledna 2012, návštěva ve středisku Utilis a společné posezení u „stromečku“ 20. prosince.
Fotogalerie
22. 11.
Autor: Tereza Kozderová
Ve čtvrtek 20. října se skupinka zájemců sešla na brněnském výstavišti, aby si mezi sebou, formou brainstormingu, vyměnili zkušenosti ze zaměstnání z dřívějších let a zároveň se podívali, jaké pracovní uplatnění se pro lidi se zdravotním postižením nabízí dnes.
Skupina se rozpovídala o tom, že sehnat práci v dřívějších letech bylo o něco snazší než dnes. Na zdravotně postižené nebyly kladeny tak vysoké nároky a do zaměstnávání příliš nezasahoval stát.
Mladý muž, který se kulatého stolu účastnil, si postěžoval, že někteří zaměstnavatelé se mu ani neobtěžují na e-mail odpovědět. Rád by našel práci, kde by mohl využít své znalosti práce s PC. Práci aktivně vyhledává sám pomocí internetu, má dobře zvládnutou prostorovou orientaci a sebeobsluhu, pracovní zkušenosti a praxi z doby než přišel o zrak, ale práci se mu nedaří najít. O podobných problémech hovořili i další účastníci diskuse, mluvili o těžkých začátcích svého zaměstnání, postupném odbourávání předsudků zaměstnavatelů zaměstnávat zdravotně postižené a nevidomé. Účastníci získali i kladné poznatky ze zaměstnání zdravotně hendikepovaných a možnostech jejich – omezeného zaměstnání.
Po úvodní diskusi jsme se rozptýlili do prostor pavilonu, kde se prezentovali jednotliví poskytovatelé sociálních služeb a chráněné dílny. Někteří z účastníků se osmělili a ptali se, jakým způsobem je možné se o pracovní místo ucházet.
Při závěrečném setkání znovu u diskusního stolu proběhlo hodnocení akce, seznámení se zkušenostmi a se získanými poznatky, z úst účastníků zaznívalo, že velká většina vystavovatelů byla „mimobrněnská“, tudíž najít na veletrhu možnost pracovního uplatnění, je nereálné. Zároveň však ocenili, že mohou zjistit jaké jsou dnes možnosti a jak se problematika zaměstnávání osob se zdravotním postižením mění.
16. 11.
Autor: Hana Dvořáková
Úterní den 15.11.2011 mrzlo až praštělo, ale klienti vyškovského TyfloCentra se nenechali odradit a se sociálními pracovníky vyrazili na výlet do nedaleké Olomouce. V tomto malebném městě roku 2009 založil 1. letecký školní pluk Letecké muzeum. Nadšenci, fandové a milovníci letadel zde provádí opravy a restaurování letecké techniky a mapují historii letectví. Ze zvědavosti jsme navštívili právě toto muzeum.
Po exponátech nás prováděl pan Jiří Nárožný. Výklad byl bohatý na historická fakta i na informace z oblasti letecké techniky i fyziky. Klienti si jednotlivé exponáty mohli prohlédnout hapticky. Našemu zájmu tak neunikly např. letouny MiG-15, MiG-21 či L-39 Albatros. Průvodce nás dokonce pozval na prohlídku letadla L 610, což bylo pro některé silným zážitkem, protože ještě nikdy v letadle neseděli.
Největší úspěch pak měl pilot Karel (maketa pilota s dýchacími přístroji), kterého si chtěly zde přítomné ženy odvézt do svých domovů. Na své si přišel i sociální pracovník, který prokázal hluboké znalosti v této problematice.
Dovolte mi, abych za celou „výpravu“ poděkovala panu Jiřímu Nárožnému a popřála jemu i celému týmu mnoho zdaru v jejich zálibě.
Fotogalerie
15. 11.
Autor: Eva Pexová
Je to s podivem, TyfloCentrum ve Znojmě existuje už skoro 5 let a ještě jsme s klienty nebyli ve Vídni. Přitom je to od nás co by kamenem dohodil a i klienti se nás často ptali, jestli podobnou akci neplánujeme. A tak jsme se rozhodli, že to vezmeme z gruntu. Nejprve pro klienty naše hlavní průvodkyně, Jana Puchegger Chadalíková nachystala přípravnou besedu, kde nám nastínila kam se podíváme a na co se máme připravit. 15. října jsme tedy mohli vyrazit směr Vídeň. Naše průvodkyně sebou tentokrát vzala i svého manžela Winfrieda Puchegger. Ten ve Vídni dlouhá léta žil, takže výklad k jednotlivým památkám a historickým událostem opravdu stál za to a byl jak se patří autentický.
Ve Znojmě jsme nasedli do dvoupatrového vlaku, Weisel (lasička) a za hodinu a půl už jsme vystupovali na zastávce Vien, Pratersterne. Od nádraží jsme došli pěšky do centra města ke katedrále sv. Štěpána a vystoupali jsme na věž, odkud je rozhled na celou Vídeň. Vedle katedrály stojí její zmenšený kovový model, který si mohli naši nevidomí klienti prohlédnout i hapticky. Poté jsme se vydali k Hofburgu, prošli jsme na hradní nádvoří a prohlédli si budovy, ve kterých úřadují prezident a předseda vlády Rakouska. Dál jsme pokračovali na náměstí Hrdinů a prohlédli si dvě velké jezdecké sochy – prince Evžena Savojského a Arcivévody Karla. Došli jsme až na náměstí Marie Terezie a prohlédli si její sochu, odtud jsme kolem knihovny a kolem Domu motýlů došli zpět do centra. Někteří z nás si dali oběd, ale většina se vydala do slavné kavárny Havelka, z které přímo sálá atmosféra vídeňského kavárenského života. Po obědě jsme kolem Státní opery prošli ke Karlskirche, směrem k největšímu vídeňskému tržišti Nashmarkt. Nebyl problém tu strávit skoro další dvě hodiny. Nejprve jsme si prošli celé tržiště a objevovali široký sortiment zboží, které se tu prodává. Najdete tu vše od mořských ryb, maso, sýry, ovoce, zeleninu, až po turecké sladkosti a olivy. Odpoledne už pokročilo a my se museli vydat na zpáteční cestu k nádraží. Šli jsme kolem budovy Secession a prohlédli si sošky několika želv před vchodem. Nakonec jsme se zastavili o Donnerovy kašny, která představuje 4 největší řeky Rakouska a v centru kašny je socha Prozřetelnosti. Pak už nás čekala jen cesta metrem na nádraží a vlakem zpět do Znojma. Velké poděkování klientů i pracovníků patří našim průvodcům Janě Puchegger Chadalíkové a jejímu manželovi, díky nim byl náš zážitek z návštěvy Vídně opravdu bezchybný.
Fotogalerie
14. 11.
Autor: Klára Zárubová
V úterý 18. listopadu jsme se ve znojemském TyfloCentru sešli, abychom sdíleli svůj společný zájem o čaje, a dozvěděli se něco nového o jejich přípravě případně pěstování a zpracování. V počtu 11 lidí jsme se společně vypravili do čajovny, která je centrem místního Čajového klubu. Besedu o čajích nám přislíbil pan Kovařík – dlouholetý příznivec čajů, který se přípravě čajů věnuje takříkajíc na profesionální úrovni. V úvodu nám pan besedující při pití prvního zeleného čaje vyprávěl o základních druzích čaje. Dozvěděli jsme se například, že zeleným čajem je označován čaj nefermentovaný. Po zavadnutí čajových lístků dochází k tepelnému ošetření, čímž se zabrání oxidaci.
A protože v našich řadách byli skuteční milovníci tohoto nápoje, dostali jsme se i k odborné degustaci, tentokráte při doušku černého čaje. Při dalším vyprávění o rostlině čajovníku, jejím pěstování a zpracování se nám do rukou dostávalo čajové nádobí. Množství konviček a čajových misek stálo opravdu za to. Čajové soupravy keramické, hliněné či čajové sklo a porcelán nás zaujaly na první dotek.
Během besedy jsme se společně zastavili u rostliny čajovníku a jeho pěstování. Překvapením pro nás bylo, že čajovník může dorůstat až 15 – 20 metrů. Ale v tomto případě se jedná o divoce rostoucí čajovník, který se většinou kříží s čajovníkem čínským, který už dosahuje přijatelné velikosti pro snadnější sběr. Protože pro kvalitní výnos vyžaduje čajovník stále ještě mnoho lidské práce. Ať už je to ruční otrhávání, sestříhávání, tak i okopávání, hnojení či ničení různých škůdců. Pro úplný zážitek nám pan Kovařík dal osahat pár čajových lístků, ke kterým jsme tak mohli přivonět.
Při ochutnávce bílého čaje jsme se dostali k využití čaje jako léčiva či povzbuzujícího nástroje. A nabízela se otázka srovnání čaje s mnohem frekventovanějším nápojem, a to kávy. Na pana besedujícího jsme směřovali mnoho otázek, jako třeba: „Jak čaj dávkovat nejlépe?, Jak dlouho nechat čaj vyluhovat? Zda a v jakém množství jednotlivé čaje předkládat dětem? Ptali jsme se na dlouho propagovaný fakt, že zelený čaj napomáhá v léčbě rakoviny, nebo že čaje mohou pomáhat jako prostředek k hubnutí. Otázek bylo opravdu mnoho, a protože jsme na besedu neměli celý den, dohodli jsme se, že do světa čajů se určitě ještě někdy vydáme, možná s dalšími odborníky, kteří se nám budou ochotni věnovat.