25. 07.
Autor: Tereza Kozderová
Po letních horkých dnech přišel jeden velmi deštivý den a bylo to úterý 22. 7. Dle předpovědi jsme do batohu přibalili deštníky a pláštěnky a vyrazili směr NP Podyjí, kde nás čekala komentovaná vycházka s lesními strážci. Původní lesní cestu na Vranov jsme vyměnili za zpevněnou asfaltovou, která vedla téměř až na Hardegskou vyhlídku. Celou cestu už nás provázel vytrvalý déšť.
Ano, mohli jsme si říct, že prší, nemá to cenu, otočit se a jet zpátky domů. Ale síla týmu je veliká, společný nepřítel spojuje. A když se k tomu přidá velká ochota organizátorů z NP Podyjí, téměř zapomenete na to, že vlastně prší 🙂. Asfaltový úsek cesty jsme nakonec zdolali autem a poslední stoupání lesní cestou k vyhlídce opět vlastními silami.
Z dřevěné vyhlídky bývá překrásný barevný výhled na městečko Hardegg. Dnes však byla mlha a deštivo, takže město jakoby nebylo. Ovšem pozor – příroda umí turisty odměnit za jejich lopotu! Během povídání paní Holubové, o okolní krajině, se mlha rozestoupila a nám se naskytl překrásný pohled do údolí. Pořídili jsme „vrcholové foto“ a pomalu se vydali na zpáteční cestu.
Den to byl vskutku dobrodružný, moc děkujeme paní Svatavě a panu Martinovi za celodenní péči a starost o nás. Rádi přijedeme znovu a za každého počasí!
Fotogalerie
17. 07.
Autor: Martina Ludvíková
Psal se rok 2014, přesnější datum je známo, bylo to ve středu 16. července, kdy se do Moravského zemského muzea vydala skupinka z brněnského TyfloCentra. Navštívili jsme výstavu Domov za Velké války.
„Tak nám zabili Ferdinanda,“ řekla posluhovačka panu Švejkovi, který opustiv před léty vojenskou službu, když byl definitivně prohlášen vojenskou lékařskou komisí za blba, živil se prodejem psů, ošklivých nečistokrevných oblud, kterým padělal rodokmeny.
Kromě tohoto zaměstnání byl stižen revmatismem a mazal si právě kolena opodeldokem.
„Kerýho Ferdinanda, paní Müllerová?“ otázal se Švejk, nepřestávaje si masírovat kolena, „já znám dva Ferdinandy. Jednoho, ten je sluhou u drogisty Průši a vypil mu tam jednou omylem láhev nějakého mazání na vlasy, a potom znám ještě Ferdinanda Kokošku, co sbírá ty psí hovínka. Vobou není žádná škoda.“
„Ale, milostpane, pana arcivévodu Ferdinanda, toho z Konopiště, toho tlustýho, nábožnýho.“
„Ježíšmarjá,“ vykřikl Švejk, „to je dobrý. A kde se mu to, panu arcivévodovi, stalo?“
„Práskli ho v Sarajevu, milostpane, z revolveru, vědí. Jel tam s tou svou arcikněžnou v automobilu.“
„Tak se podívejme, paní Müllerová, v automobilu. Jó, takovej pán si to může dovolit, a ani si nepomyslí, jak taková jízda automobilem může nešťastně skončit. A v Sarajevu k tomu, to je v Bosně, paní Müllerová. To udělali asi Turci. My holt jsme jim tu Bosnu a Hercegovinu neměli brát. Tak vida, paní Müllerová. On je tedy pan arcivévoda už na pravdě boží. Trápil se dlouho?“
„Pan arcivévoda byl hned hotovej, milostpane. To vědí, že s revolverem nejsou žádný hračky. Nedávno taky si hrál jeden pán u nás v Nuslích s revolverem a postřílel celou rodinu.“
Jistě jste poznali, že se jedná o úryvek z knihy Jaroslava Haška. Tímto vyprávěním jsme se přesunuli do doby před 100 lety, kdy se začalo schylovat k velké válce, která poznamenala celý svět.
Atentát na Františka Ferdinanda d’Este se uskutečnil 28. června 1914 v Sarajevu. Byl za něj zodpovědný bosensko-srbský aktivista Gavrilla Princip, který zasáhl výstřelem ze zbraně Františka Ferdinanda do krční tepny a druhý výstřel zasáhl Žofii Chodkovou, manželku následníka trůnu do oblasti žaludku. Tento útok se stal jednou ze záminek proto, aby Rakousko- Uhersko vyhlásilo válku Srbsku. V den útoku byl v Brně sokolský slet, který byl kvůli této události předčasně ukončen. Od okamžiku válečného stavu byli povoláni k odvodům všichni muži od 18 let. Protože si však válka vyžádala mnoho obětí, bylo přistoupeno k odvodům i mladších ročníků, odvody tedy byli již od 16 let. Válka nebyla pro vojáky ani pro obyvatelstvo nikterak příjemná, mnoho vojáků padlo, bylo velmi mnoho raněných a i život na vesnicích a ve městech byl plný strachu.
Na výstavě jsme si mohli prohlédnout mnoho zajímavých artefaktů – zbraně, výstroj a výzbroj vojáků, ale také chirurgické náčiní, které se používalo. Odznaky Červeného kříže, ale i autentické výtvory, které vojáci v zákopech a během svého působení ve válce nebo v zajetí vyráběli. Jednalo se například o svícny z nábojů, náramky a prstýnky z obručí bomb a podobně.
Děkujeme průvodkyni za její slova a přiblížení této velké historické události, která se vepsala do dějin celého světa. Děkuji všem zúčastněným i čtenářům tohoto článku.
Fotogalerie
10. 07.
Autor: Tereza Kozderová
Pétanque est un jeu social français. Že jste nerozuměli tomuto řádku? Vůbec nevadí! V následujících řádcích se dozvíte, co jsme podnikli tentokrát.
Ve středu 9. července se nám na chvíli schovalo slunce za mraky a tak bylo docela příjemné počasí na zábavu po francouzsku. Nezavedli jsme kroužek francouzštiny, ale hráli jsme pétanque. Jde o společenskou hru původem z Francie. V této hře se hází kovovými koulemi na prasátko (menší kulička). Kdo dohodí nejblíže k prasátku, má bod. Protože oficiální pravidla jsou velmi namáhavá, upravili jsme si je tak, aby vyhovovali co nejvíce našim potřebám. Sešel krásný počet 7 klientů, hra velmi dobře ubíhala, s dalšími přibývajícími koly jsme se stále zdokonalovali ve svých hodech. Ověřili jsme si, že na tuto hru není třeba velkého úsilí, stačí pouze sportovní duch, soutěžní nasazení a dobrou trefu. Někdy byly hody o štěstí, někdy o skvělém zamíření na křičící prasátko, ale i tak bylo naše francouzské dopoledne plné přátelské a soutěživé atmosféry. Pokud i vy chcete s námi příště zkusit své štěstí a ukázat sportovního ducha, pozorně sledujte náš program, jistě se ještě tato aktivita objeví. Budeme se na Vás těšit a nezapomeňte, že sportovat se dá i nenáročně a se správnou partou lidí i velmi zábavně.
Fotogalerie
9. 07.
Autor: Martin Bořivoj Novosad
Ve vyškovském TyfloCentru to žije po celý rok! O prázdninách a v době dovolených, v teplých slunných dnech si klienti stále rádi povídají a rádi zajdou na akce.
Klientů TyfloCentra ve Vyškově není mnoho. Proto každá akce je na jejich přání. Klienti projevili zájem o posezení v restauraci, tak jsme na úterý 8. července 2014 naplánovali posezení. Restauraci sami klienti vybrali v krásném parku ve Vyškově. Jedná se o největší park ve Vyškově, který se jmenuje Smetanovy sady. Restaurace byla příjemná s krásným stylovým venkovním posezením.
Klienti přišli ve skvělé náladě si pobavit, popovídat. Dalším důvodem bylo se setkat s přáteli, relaxovat a získat nové informace. S klienty jsme se bavili, jak prožívají letní měsíce, co je baví a o jejich letních zážitcích. Atmosféra setkání byla velmi přátelská a pohodová. Na konci setkání, než jsme se všichni rozešli domů, tak jsme se domluvili, že budeme pokračovat povídání při dalších akcí, na které se již teď velmi těší.
27. 06.
Autor: Silvie Stehlíková
Kdo si sobotního rána 21.6. přivstal a zúčastnil se leteckého dne pro handicapované na letišti u Náměště nad Oslavou, nelitoval ani na chvíli. Společná akce znojemského a brněnského TyfloCentra, na kterou se všichni těšili, se velmi vydařila. Největším lákadlem, kvůli kterému jsme se akce zúčastnili, byly bezesporu vyhlídkové lety. Letělo se letounem L 410 Turbolet z letiště až nad Brněnskou přehradu a nazpět. Vyhlídkový let trval asi 20 minut a byl pro mnohé nezapomenutelným zážitkem, pro některé dokonce splněným snem. Příjemným zpestřením, při čekání mezi jednotlivými lety, byl také bohatý doprovodný program připravený pracovníky letecké základny. Měli jsme možnost prohlédnout si a osahat hasičskou techniku, pozemní letištní techniku a dokonce si i sednout do kokpitu vojenského vrtulníku. Pro milovníky zvířat byla připravena ukázka výcviku poslušnosti služebních psů a také ukázka dravců. Na své si přišli i obdivovatelé zbraní. Po návštěvě letiště, vyhlídkových letech a skvělém vojenském guláši, jsme se vydali na prohlídku Náměště na Oslavou. Po dobré kávě a zákuscích z místní cukrárny jsme ještě stihli navštívit Muzeum řeznictví rodiny Pavlíčkovi. Muzeem nás, s bohatým komentářem a množstvím předmětů k osahání, provedla Jaroslava Pavlíčková, která spolu s bratrem pokračuje v odkazu svého otce, jež byl vášnivým sběratelem historických řeznických nástrojů. Měli jsme tak možnost si vyslechnout poutavé vyprávění o historii řeznictví v Čechách a prohlédnout si největší sbírku unikátních řeznických nástrojů v ČR. Náš velký den se poté nachýlil ke konci a my jsme plni zážitků a dojmů, ač neradi, zamířili zpět k domovu.
Velký dík patří všem vojákům a letcům z Náměště nad Oslavou a Hradce Králové za prožití nádherného a nezapomenutelného dne a splnění dětských snů.
