Blog brněnského Centra pro nevidomé

30. 10.

Autor: Martin Bořivoj Novosad

Přímo v centru města Brna, v malebném parku Kraví hory, se nachází Hvězdárna a planetárium Brno. Je to centrum pro popularizaci nejrůznějších věd, především z oblasti neživé přírody. Na prvním místě je samozřejmě astronomie, ale také geologie, chemie, fyzika, matematika, geografie a mnoho dalších věd. Po celý rok zde nabízí řadu poutavých pořadů pro širokou veřejnost a to ve srozumitelné, zábavné a interaktivní podobě.

Také my jsme se s našimi klienty z Vyškova vypravili 20. října navštívit moderně zařízené prostory Hvězdárny a planetária Brno. Vybrali jsme si expozici „Příběh Sluneční soustavy“ a seznámili se tak s moderním pohledem na nejbližší okolí naší planety. Připraveny pro nás byly velkoplošné ilustrace, interaktivní exponáty, vzorky meteoritů i zkamenělin. Využili jsme jedinečnou příležitost sáhnout si na meteorit, nazývaný „Muonionalusta“, který je starý milion let. Putovali jsme prostorem i časem.
K dispozici nám také byla série mechanických exponátů, které jsme si mohli odzkoušet. Zjistili jsme tak, kolik váží například obyčejná krabice 1kg džusu na Měsíci, Marsu či na Slunci (tam by mimochodem vážila asi 20kg). Velmi zajímavé pro nás byly tzv. „vesmírné váhy“. Váha, která určí vaši hmotnost na Zemi, vám také ukáže, kolik byste vážili na různých místech naší Sluneční soustavy. Skvělá zábava! Vyzkoušeli jsme i model Foucaultova kyvadla, tj. vliv odstředivé síly na tvar kosmických těles a další exponáty.

Velké poděkování patří panu průvodci, který nás celou expozicí nejen provázel, ale především podrobně, zajímavě a poutavě komentoval.

Děkujeme také všem, kteří s námi prožili Příběh Sluneční soustavy, fascinujícího koutu vesmíru, který tvoří náš svět.

Těšíme se na další akce s vámi!

Fotogalerie

VLUU L110, M110 / Samsung L110, M110

26. 10.

Autor: Tereza Kozderová

Jak lépe oslavit 15. výročí od založení naší společnosti, než tolik, mezi zrakově postiženými, vyhledávanou zážitkovou akcí na Masarykově okruhu?
Akce byla určena občanům z řad nevidomých a slabozrakých, kteří dosáhli věku 18 let a jedinou překážkou pro získání řidičského průkazu je jejich zrakové postižení. Akce se zúčastnilo více než pět desítek nevidomých a slabozrakých z celé republiky… Ve středu 7. 10. 2015 tedy zažila autobusová linka 52 velký nápor cestujících, kteří zamířili právě na Masarykův okruh do Žebětína.

Co bylo pro účastníky z řad zrakově postižených připraveno?

Po příchodu bylo nutné se zaregistrovat a vyzvednout si prozatímní průkaz řidiče. Dalším bodem byl „zácvik“, tedy nácvik základních dovedností – startování, řazení, zatáčení a zastavení vozidla. Pokud „studenti“ nácvik úspěšně zvládli, mohli absolvovat samotnou jízdu po Masarykově okruhu, kde nabyté vědomosti ihned zúročili.

Během čekání na zácvik či samotnou jízdu po okruhu nebyl čas zahálet. Na přilehlém parkovišti nabízeli svůj program zástupci Městské policie Brno, dopravní policie a hasičů. Bylo možné vyzkoušet si výstroj, zbraně, osahat si veškerou techniku, posadit se za volant hasičského auta, klást zvídavé otázky atp. Stejně tak bylo možné čekat na dráze a poslouchat ohlasy těch, kteří už jízdu absolvovali.

Speciálním překvapením pro letošní rok byla možnost svézt se po okruhu také na motorce a to buď sportovní nebo tzv. chopperovi. Poslední hodinu před ukončením akce to na okruhu pěkně burácelo.

Bez koho by to nešlo?

• Autoškola Pelikán – která poskytla 5 výukových vozů, 5 instruktorů a celý den s námi spolupracovali bez nároku na odměnu
• Autoškola Suchý – která poskytla jedno vozidlo s instruktorem a celý den s námi spolupracovali bez nároku na odměnu
• Jiří Mičánek – který zapůjčil závodničku, motorku a sportovní kombinézu k haptické prohlídce
• Restaurace Paddock, Pekárna Kulhánek a Drápal – zajištění občerstvení za sponzorskou cenu
• Dobrovolníci firmy SAP – kteří doprovázeli zrakově postižené a dělali jim společnost po celý den
• Michal Egi Eger – který nám celý den profesionálně zdokumentoval
• V neposlední řadě akciová společnost Automotodrom Brno – která nám pronajala prostory a zapůjčila potřebné vybavení
• Bez pracovníků naší společnosti, bez dobrovolníků a dalších osob ochotných pomoci…

Vám všem děkujeme! Bez vás by se akce takového rozsahu nepodařila zorganizovat!

Nejčastějším přáním účastníků byla možnost projet se po okruhu alespoň dvakrát a umožnit jízdu vidícím partnerům s klapkami na očích. Pokusíme se při dalším ročníku na tato přání pamatovat 🙂

Fotogalerie

26. 10.

Autor: Elena Výtisková

Obvykle se na stejná místa vracíme s větším časovým odstupem, abychom mohli porovnat změny. Jinak tomu však bylo při našem druhém podzimním výletu do Lednice, který se uskutečnil
13. října. Už při prvním výletu se ukázalo, že jeden den v Lednici je opravdu málo. Proto jsme se s paní Ing. et Ing. Romanou Šnajdárkovou dohodli na výletu dalším. Tentokrát se našim cílem staly historické stavby v lednickém parku a jeho okolí.

Maurská vodárna

Tato stavba byla navržena tak, aby částečně sloužila jako parní lázně a zároveň jako technické zázemí zavlažovacího systému v parku. Turbína, kterou zde instaloval Viktor Kaplan, vyráběla elektřinu pro zámek i část obce. Nyní je původní zachovalá turbína umístěna v Brně v Technickém muzeu. U vodárny jsme nasedli na vůz tažený koňmi, který nás odvezl k našemu dalšímu cíli, Janohradu.

Janohrad

Hrad byl vybudován podle projektu Josefa Hardmutha na místě obtékaném ze tří stran řekou Dyjí. Sloužil panstvu jako lovecký zámeček, kde se shromažďovali před honem a jako místo pro konání posledních lečí. Nyní je zde krátký prohlídkový okruh, který jsme vzhledem k nabitému programu neabsolvovali. Cestou zpět nás paní Šnájdárková začala seznamovat s historickým vývojem parku. K nejstarším zásahům do krajiny LVA patřilo vybudování soustavy lednických rybníků ve 14. a 15. století. 17. a 18. století se pak neslo v duchu barokní úpravy krajiny protkané průhledovými alejemi a úpravou lesních porostů pro potěšení šlechty. První zprávy o vysazování dřevin amerického původu do nové zahrady jsou z roku 1801. Po návratu k výchozímu místu u vodárny a malém občerstvení jsme se vydali po cestě na levé straně rybníka.

Akvadukt

Cestou k akvaduktu nám naše průvodkyně ukázala další zajímavá místa. Podle vysazených tisů, které mají navozovat změnu, lze i v dnešních dnech zjistit, kde původně byly umístěny mosty v zámeckém parku. Až někdy budete stát před akvaduktem, všimněte si vyvýšeného místa. Dříve na něm stával Čínský pavilon., který byl zbořen v roce 1892. Z blízkého přístaviště lze spatřit už jen torza kamenů. Romantická stavba akvaduktu s umělou jeskyní stylově napodobuje římské vodovody. Kamenný akvadukt podpírá 8 pilířů. Z uměle „zhrouceného“ devátého pilíře pak voda padala do rybníka a tvořila vodopád. Jeskyně a poustevna začleněná do této stavby měla přidat parku romantiku. Přes restaurovaný čínský most jsme se vydali k Minaretu.

Minaret

Možná uhodnete, co má společného většina staveb, které jsme navštívili. Až na Maurskou vodárnu je vyprojektoval Josef Hardmuth. Pravděpodobně už ho nespojíte s vynálezem, který mnozí z nás používají denně. Když uvidíte Minaret, zamyslete se nad tím, co vám připomíná. Pokud se vám vybaví obyčejná tužka, uhodli jste správně. Hardmuth nevymýšlel jen stavby, ale došel i na nápad, jak obalit tuhu dřevem tak, aby nešpinila a dala se ořezávat. Minaret měří téměř 60 m a na jeho horní ochoz jsme vystoupali po 302 schodech. Výhled vzhledem k zatažené obloze nebyl velký, přesto nás potěšil sportovní výkon při jeho zdolání.

Posledním zážitkem byla projížďka lodí po zámecké Dyji. V přístavišti nedaleko Minaretu jsme nasedli na loď, která nás přivezla do výchozího bodu u Maurské vodárny. Během cesty jsme měli možnost sledovat nejen krásně vybarvené podzimní listí, ale pan kapitán nám ukázal i jak dokáže bobr evropský ohryzat strom, aby z něj vytvořil hráz.

Na závěr jsme poděkovali paní Šnajdárkové za její poutavý výklad o stavbách a parku. Po náročném dni přišlo vhod posezení u kávy a čaje v zámecké restauraci. Hodnocení akce bylo pozitivní, a proto se možná do Lednicko-valtického areálu na jaře vydáme znovu. Obujeme turistické boty a prohlédneme si další drobné stavby.

Fotogalerie

21. 09.

Autor: Martin Bořivoj Novosad

Ve čtvrtek 17. září jsme se s našimi klienty vydali poznat tajemství „hry“ s názvem Geocaching. Geocaching je velkou zálibou jednoho našeho klienta, pana Dušana Kučery. Připravil si pro nás hezké povídání o této hře a také nám ukázal, jak mohou i lidé se zrakovým postižením získávat „lovit“ cashe. My jsme se vydali hledat casche do Slavkova u Brna a užli si při tom spoustu zábavy při pěkném slunečném počasí.

Co to vlastně geocaching je?

Je to zajímavá hra, ve které je trochu sportu, turistiky a zeměpisu. Hledají se ukryté schránky pomocí zeměpisných souřadnic a skrytá schránka neboli poklad se nazývá cache (používá se i český název keška).

Jednou ze základních myšlenek geocachingu je umísťování keší na zajímavá místa. Jejich úkolem je přivést zúčastněné do tajemných zákoutí, ať už v České republice nebo po celém světě. V popisu keše neboli listingu bývá vysvětleno, čím je místo zajímavé a proč právě zde byla tato keška založena. Často jsou keše ukrývány na velmi frekventovaných místech, kde i jejich nalezení může být velkou zábavou.

Zjednodušeně řečeno se jedná o hru, ve které někdo někam schová krabičku, do níž vloží logbook, tužku, případně další předměty. Poté publikuje informace o poloze této keše na internetových stránkách geocachingu, aby ji další mohli nalézt.

Děkujeme panu Dušanu Kučerovi za skvěle připravené povídání a perfektní ukázku v terénu.

Dále děkujeme všem, kteří se akce zúčastnili a těšíme se na další akce s vámi.