23. 02.
Autor: Eliška Škrancová
Snad všichni známe knížku Karla Poláčka „Bylo nás pět„. A právě tímto dílem byla inspirovaná výstava Koloniál u pana Bajzy aneb historie obchodu a obchodování, kterou jsme navštívili v úterý 8. února v Dětském muzeu na Kobližné ulici v Brně.
Dětské muzeum se přestěhovalo do nových prostor, získalo více vystavovacího prostoru, a proto se na výstavu mohla vydat opravdu početná skupina. Mezi klienty byl o komentovanou prohlídku mimořádně velký zájem.
Prohlédli jsme si postavy obchodníka Bajzy, cukráře Svobody, strýce Vařeky a řezníka Čtveráka a navštívili jsme unikátní prvorepublikové obchody s mnoha zajímavými exponáty vhodnými k haptické prohlídce. Kromě historických krámků nás čekal například jarmark, sbírka reklamních cedulí a plakátů či historických platidel.
Na závěr se sluší poděkovat naším průvodkyním, které nás svým poutavým komentářem provedli výstavou a umožnili nám prohlédnout si exponáty, které jsou běžným návštěvníkům přístupné pouze k nahlédnutí a lidem s těžkým postižením zraku byla umožněna haptická prohlídka.
Fotogalerie
11. 02.
Autor: Eva Pexová
Prohlídkou vnitřních prostor kláštera premonstrátského řádu založeného v roce 1190 knížetem Konrádem Otou, jsme navázali na besedu, která se uskutečnila na podzim 2010. Mezi klienty byl o prohlídku mimořádný zájem. Není se čemu divit, klášter je totiž normálně pro veřejnost přístupný jen výjimečně, při akcích, které se konají na jeho nádvoří. A ani při takových příležitostech nebyla nikdy žádná prohlídka, která by reflektovala specifické potřeby osob s těžkým postižením zraku. Průvodce celým areálem nám dělal správce kláštera, pan Stix. Ten se opravdu trpělivě skoro 2 hodiny věnoval naší skupince a umožnil tak přítomným seznámit se podrobněji s historií kláštera, jeho architekturou, s různými zajímavostmi a také s výhledem do budoucnosti této nádherné barokní stavby. Klienti si mohli prohlédnout nádvoří kláštera, křížovou chodbu, která netrpělivě čeká na rekonstrukci, schodiště, spojující jednotlivá patra kláštera (celkem 2 podzemní patra a 3 – 4 nadzemní), obdivovali rozlehlé prostory uvnitř budovy – chodbu s celkem 550 okny, sály i kobky. Vše je v dost poškozeném stavu, protože na životě kláštera se podepsal běh dějin – od reforem Josefa II., přes armádu, která využívala klášter jako kasárna a sídlila zde do roku 1990 až po nedostatek peněz v současnosti. V závěru prohlídky jsme jen tak „po očku“ nakoukli do zrekonstruovaných podzemních prostor, které obhospodařuje firma Znovín a udělali jsme si představu, jak by mohl klášter vypadat, kdyby… Závěrečná fotografie na nádvoří Louky dovršila celou prohlídku a bude pěknou památkou pro účastníky na zajímavě a příjemně prožité odpoledne.
Fotogalerie
25. 01.
Autor: Klára Zárubová
Úterní dopoledne 18. ledna 2011 znamenalo pro mnohé z klientů znojemského TyfloCentra šanci ověřit si šikovnost vlastních rukou. V tento lednový den jsme totiž zavítali do brněnské sociálně terapeutické dílny, kterou poznáte podle příznačného názvu HapAtelier.
Zasedli jsme k podlouhlému pracovnímu stolu a zaposlouchali se do povídání, během kterého nás vedoucí HapAtelieru Jana Pilgrová seznámila se vznikem této dílny. Dále nás zasvětila do tajů nejrůznějších výtvarných postupů a činností, kterým se zde klienti věnují. Pro zájemce bylo možno obeznámit se i s nástroji, které zde mají klienti k dispozici – naši pozornost si jednoznačně získal tkalcovský stav.
Po úvodním představení této výtvarné dílny jsme se už mohli pustit do práce. Když jsme si vyslechli postup výroby, dostali jsme do rukou filc. Měli jsme k dispozici velkou barevnou škálu tohoto materiálu, ze kterého se dá snadno stříhat, trhat, lepit i sešívat. Každý z nás dostal plastové vajíčko, které si podle libosti naplnil – na výběr byly tyto suroviny – čočka, hrách, sůl a rýže. Takto vzniklé chrastítko jsme obalili filcem a spolu s vodou a mýdlem jsem ho začali „hňácat“ do výsledného oválného tvaru. Brzy jsme pochopili, že takový postup potřebuje svůj čas a péči, a tak jsme se zaposlouchali do relaxační hudby a při společném povídání nám výroba chrastítka z filcu utekla jako voda.
Návštěva Sociálně terapeutické dílny se konala v rámci projektu Slepotou život nekončí, který umožňuje připravovat pro vás různé besedy, exkurze, návštěvy a aktivity, které vás mohou obohatit o nové zkušenosti i poznatky. Můžete se tak zapojit do zajímavých činností a strávit čas s druhými lidmi.
Tvořivé dopoledne jsme zakončili prohlídkou interaktivní výstavy prací zrakově postižených klientů sociálně terapeutické dílny HapAtelier v Malé královopolské galerii, při které nás na první dotek zaujala především dešťová hůl, výtvory v neprůhledných krabicích nebo špendlíkové či zvukové obrazy.
Po obědě v nedaleké restauraci jsme se s pocitem dobře vykonané práce vraceli domů.
Fotogalerie
Aktivita se konala v rámci projektu „Slepotou život nekončí“, který je financován z evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu ČR.
14. 12.
Autor: Irena Kocí
Brněnské TyfloCentrum navázalo spolupráci se školou pro zrakově postižené děti a mládež ve Vídni Bundes – Blindenerzihungs Institut (BBI). V rámci naplňování programu příhraniční spolupráce „Ani nevidomé hranice nerozděluje / Keine Grenze trennt die Blinden“ se v prosinci roku 2010 šest zaměstnanců zúčastnilo dvoudenní exkurze na škole ve Vídni. Ve dnech 7. a 8. 12. proběhla další konkrétní realizace výměnných krátkodobých pobytů zrakově postižených a lidí, kteří se jim věnují.
Čtyřpatrová budova institutu poskytuje zázemí zrakově postiženým dětem od mateřské školy přes základní školu až po vzdělání mládeže, která zde po úspěšném zakončení studia obdrží výuční list. Součástí labyrintu institutu je kromě učeben internát, družina i plavecký bazén. Institut je financován státem a jsou zde mladí zrakově postižení z celého Rakouska.
Třída pro nejmenší školáky je kombinovaná, navštěvuje ji pět dětí, z toho jsou dva s praktickou slepotou a ostatní slabozrací. Učení je založeno na osvojení si Braillova písma, v každé lavici je Pichtův psací stroj. Během prvních školních let získají schopnost psát všemi deseti prsty na klávesnici. Hlasové výstupy nepoužívají, počítač obsluhují přes braillský řádek v délce 80 znaků.
Starším žákům jsou k dispozici speciální učebny na výuku fyziky, chemie a matematiky – tam jsme měli příležitost zúčastnit se hodiny, v níž se děti seznamují s elektrickým proudem: každý student má kus dřívka se dvěma kovovými šrouby, spojenými drátem. Šrouby děti propojí kabely se zdrojem elektřiny, na drát položí kousek jemného papíru, který při procházení proudu začíná doutnat. Zrakový vjem procházejícího proudu byl nahrazen vjemem čichovým. A díky individuálnímu přístupu ke každému žákovi si to všichni během hodiny zkusili sami. Než se ozvalo gongové ukončení hodiny, které ovšem neřinčelo jak jsme zvyklí v našich školách, stihli si ještě studenti zopakovat geometrické tvary. Dřevěné modely trojúhelníků rovnoramenných, pravoúhlých a jiných tvarů dostal každý student do rukou, aby je pak na vyzvání učitelky určovali a poznávali.
Všichni žáci mají od prvních let studia na institutu povinně minimálně jednu hodinu týdně „prostorovky“ – nácviku chůze s bílou holí. Ovšem po škole se děti pohybují bez holí, s prostorem jsou důvěrně seznámeni a při pohybu po chodbách a schodišti se řídí pravidlem pravé ruky. Ti žáci, kteří nejsou ubytováni na internátě, mohou po skončení vyučování být až do 18 h. v družině, kde jim vychovatelé pomáhají s domácími úkoly a vedou je ke smysluplnému trávení volného času.
Počty žáků jsou proměnlivé, kdykoli během školního roku se do vzdělání na institutu mohou zapojit zrakově postižení, kteří nezvládají integraci.
Internát je rozčleněn do deseti buněk. Každá má svou čajovou kuchyňku, společnou místnost, pokojíky pro starší studenty jsou dvoulůžkové, menší děti spí v jedné místnosti a k dispozici mají i hernu a studovnu s Pichtovými stroji i počítač s braillským řádkem. V každé skupině je nejvýše sedm dětí, z toho pět z internátu a dvě z družiny. Vychovatelé jsou na skupinu dva až tři a osvědčuje se jim, aby ve skupinách byly děti mladší i starší, tak, jak to bývá v rodinách.
Spolupůsobí zde speciální pedagog, který pomáhá dětem se sebeobsluhou. Součástí péče o děti je fyzioterapie, psychoterapie, na institut dochází oční i dětský lékař. Každý druhý víkend tráví studenti doma, institut usiluje o co nejlepší spolupráci mezi rodinou dětí, internátem a školou.
V budově institutu je i tiskárna. Digitálně tady zpracují texty a pak tisknou v Braillově písmu učebnice, knihy i časopisy.
Košíkář, telefonista, masér, hudebník – z těchto oborů je tady možno vybírat. Po úspěšném absolvování tříletého oboru obdrží výuční list a asi třetina absolventů pak najde uplatnění na trhu práce.
Během dvoudenního procházení komplexu institutu jsme se dozvěděli více také o systému sociální péče o zrakově postižené v Rakousku. Rodiče zrakově postižených dětí dostávají nejen přídavky na děti, jako všichni ostatní a jak jsme zvyklí i u nás, ale také tzv.příspěvek na péči, ze kterého hradí část nákladů spojených s pobytem na institutu, k dispozici mají i další příspěvky – např. na bydlení a na dopravu.
Společným cílem všech pedagogů a vychovatelů je připravit zrakově postižené na život v běžném světě, vést je k co největší míře samostatnosti, budovat a posilovat v nich odvahu sebevědomě čelit životu za branami institutu.
Pracovní návštěva byla velkou příležitostí poznat způsoby práce s těžce zrakově postiženými dětmi u našich jižních sousedů.
Projekt je spolufinancován Evropskou unií z Evropského fondu pro regionální rozvoj.
Fotogalerie
2. 12.
Autor: Klára Zárubová
V úterý 30. listopadu 2010 jsme na znojemském autobusovém nádraží netrpělivě očekávali příjezd autobusu, kterým měli dorazit brněnští a vyškovští klienti TyfloCentra, aby spolu s námi „Znojmáky“ navštívili Chráněné dílny. Třeba si teď někteří z Vás pokládají otázku: „A proč zrovna Chráněné dílny“?! V rámci projektu Slepotou život nekončí, kterého se TyfloCentrum Brno, o. p. s. účastní, se totiž zaměřujeme na to, jak pomoci lidem s těžkým zrakovým postižením uplatnit se na trhu práce. Z tohoto důvodu také realizujeme nejrůznější exkurze, prezentace zajímavých činností či besedy se zajímavými lidmi.
V prostorách dílen nás přivítal vedoucí pan Milan Svoboda, který nás na úvod seznámil s historií, ale i současnou podobou této sociální služby. Chráněné dílny vznikly ve Znojmě už roku 1998 jako jeden z projektů Oblastní charity. Cílem bylo poskytnout zaměstnání lidem se zdravotním postižením. Úspěch činnosti tohoto pracoviště bezesporu dokládá fakt, že na úplném začátku zde pracovalo asi pět osob, a v současné době bychom v Chráněných dílnách napočítali více jak 50 zaměstnanců, včetně několika lidí s těžkým zrakovým postižením.
Další výklad se už nesl v praktickém duchu. Průvodkyní nám byla pracovnice z oddělení pro obchod a objednávky. Nejprve jsme zamířili do svíčkové dílny, kde jsme si po krátké instruktáži mohli osahat nejrůznější druhy svíček, ale i základní druhy forem určených na jejich výrobu. Poté jsme se přesunuli do dílny košíkářské. V této dílně se nám naskytla lákavá možnost zkusit si pletení na vlastní kůži. Bez dlouhého přemlouvání se do pletení vrhli asi tři zájemci. A my ostatní jsme se zatím hmatem seznamovali s ukázkami výrobků, které košíkářská dílna produkuje, a že jich nebylo málo. Praktickou prohlídku jsme zakončili návštěvou šicí dílny, ve které jsme byli svědky výroby pracovních oděvů. Závěr celé exkurze patřil dotazům z oblasti pracovního uplatnění, které byly samozřejmě směřovány opět na pana vedoucího. Součástí Chráněných dílen je i prodejna, proto jsme využili nabídky, a každý jsme neomylně zamířili k výrobkům, které nás během prohlídky zaujali.
Po obědě jsme se vydali na krátkou procházku do kostela sv. Mikuláše, který je skvostem gotické sakrální architektury města Znojma. A protože je adventní doba v plném proudu, přišli jsme nasát vánoční atmosféru na nedaleké vánoční trhy.
S celou prohlídkou jsme byli spokojení, a proto naše velké díky patří vedoucímu Chráněných dílen Znojmo – panu Svobodovi, který nám celou exkurzi umožnil.
Fotogalerie
Aktivita se konala v rámci projektu „Slepotou život nekončí“, který je financován z evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu ČR.
