18. 03.
Autor: Hana Dvořáková
Ač v jihomoravském kraji probíhaly jarní prázdniny, „Potulný učitel“ pan Jan Tvrdík dorazil do kanceláře vyškovského TyfloCentra a v pondělí 14.3.2011 prezentoval pro naše klienty zážitky z pobytu na Novém Zélandu.
Jak mnozí ví, jedná se o stát v jihozápadní části Tichého oceánu (Pacifiku) a tvoří ho dva velké ostrovy, Severní a Jižní a spousta menších ostrůvků. Nejbližšího souseda Nového Zélandu Austrálii, od něj dělí vzdálenost asi 2000 km.
Nový Zéland je zemědělskou zemí. Na každého obyvatele připadá podle odhadů asi 20 hospodářských zvířat. Farmáři zde chovají převážně ovce, krávy či jelení zvěře. K pěstovaným plodinám patří pšenice, kukuřice, ječmen, hrách a jablka. Původní stále zelené lesy jsou většinou chráněné a žije v nich velké množství různých druhů ptactva. Vedle typických ptáků kiwi zde žijí papoušci, kteří jsou podle pana Tvrdíka „drzí“. Protože tito papoušci rádi ozobávají gumu, stalo se mu, že měl na autě ozobané pneumatiky.
Jelikož pan Tvrdík zde pracoval v typických jablečných sadech, prozradil nám i celý proces očesávání zralých jablek i následný proces ošetřování než se dostanou do vývozu. Zajímavé bylo i povídání o vodopádech, ptactvu, horách i o obyvatelstvu. Součástí besedy byla i haptická prohlídka suvenýrů z této země jako mušle, lastury, mystické sošky původního obyvatelstva Maorů. Během besedy nám pan Tvrdík ukazoval i fotky, které zachycovali tamější člověkem nedotknutelnou přírodu.
V současné době se náš „Potulný učitel“ vypravuje opět na cestu do Indie, ale už teď nám slíbil, že po návratu nám přijde udělat besedu, tentokráte na téma Himaláje.
Fotogalerie
17. 03.
Autor: Jana Pešková
V úterý 8.3. jsme společně strávili masopustní dopoledne smažením koblihů a výrobou masek, což nás na chvíli přeneslo do časů, které mnozí z nás známe pouze z vyprávění. Koblížky chutnaly jako od babičky a za masky jsme se mohli na chvíli schovat a vydávat se za někoho jiného. Bylo nám spolu dobře a rozešli jsme s plnými žaludky a dobrým pocitem z vykonané práce.
Fotogalerie
16. 03.
Autor: Eva Pexová
Během úterní cestovatelské besedy jsme měkce, pohupováni mořskými vlnami, dopluli na obrovské zaoceánské lodi až do Peru v Jižní Americe. Průvodcem na této cestě nám byl pan Radovan Zajíček, který si udělal ve svém nabitém programu spolumajitele restaurace a šéfkuchaře čas a přijel za znojemskými klienty z Brna.
Beseda začala povídáním o cestě lodí Panamským průplavem, které klienty hodně zajímalo. Ne každý totiž ví, jak takový průplav funguje, jak dlouho proplutí trvá, že loď je tažena vlaky, které jedou po obou stranách kanálu, a vůbec, co všechno je potřeba udělat, aby se loď zdárně dostala na druhou stranu amerického kontinentu. Klienti neváhali ani s otázkami a pan Zajíček se snažil odpovídat. Mluvilo se o obyvatelích Peru, o zemědělství, o suvenýrech a drobných řemeslných výrobcích, o místních zvycích, kuchyni, svatbách, Indiánech, oslavách křesťanských svátků, o bydlení, o hudbě a tanci… K dispozici pro haptickou prohlídku byly mince z celé Jižní Ameriky, peruánské suvenýry – dřevěná šperkovnička, náramky, kompas v krásně vyřezávané krabičce, hudební nástroj z dýně s překrásným lidovým zdobením, maketa plachetnice. Vidící průvodci si mohli také prohlédnout globus a mapu Peru. Předměty doplnila i agáve, která je jednou z typických rostlin tamější přírody.
A protože je pan Zajíček vynikající kuchař, připravil na besedu pro klienty k ochutnání typické peruánské jídlo – taštičky z listového těsta plněné směsí mletého masa, sýra, bylinek a koření – „empanados“.
Na závěr si mohli účastníci besedy vybrat některý z peruánských náramků na památku. Hlavně přítomným dámám udělaly náramky radost.
Pan Zajíček si kromě příjemného pocitu ze setkání s klienty TyflCentra odvezl do Brna jako poděkování i lahev vína (věnovala TLT SPEEDITION s.r.o.) a knihu nevidomého autora Jiřího Maršálka.
Fotogalerie
5. 03.
Autor: Marie Švejdová
Lidé s těžkým postižením zraku se v dnešní době uplatňují v rozličných povoláních. Mají možnost studovat na středních a vysokých školách, vzdělávat se v různých kurzech. Umísťují se na takových pracovních pozicích, na jakých by je starší generace dříve vůbec nepotkala.
Jednou ze známých a tradičních činností, kterou se ve značné míře zabývají lidé s postižením zraku, je profese ladič pian. Málo z našich mladších klientů nebo i těch, kteří jsou ještě v produktivním věku, se setkalo s někým, kdo takovou práci zastává. Ještě méně obvyklé je vidět ladiče při jeho práci. To byl důvod k tomu, abychom našim klientům zprostředkovali možnost setkání s ladičem pian, který sám má těžkou vadu zraku a této profesi se trvale věnuje.
Ve čtvrtek 24. února odpoledne jsme se sešli v klubovně TyfloCentra Brno s panem Pavlem Davidem, který se ujal role přednášejícího a toho, kdo vysvětlil a názorně předvedl, z jakých částí se piano skládá a jak se ladí.
Ve vzpomínkách se vrátil do dětských let, kdy se poprvé za zajímavých okolností setkal s harmonikou a naučil se na ni hrát. To byl první krok, další učinil nástupem na konzervatoř pro mládež s vadami zraku v Praze. Po ukončení studia nastoupil na dráhu ladiče pian a této profesi se věnuje dosud.
Klientům se naskytla šance prohlédnout si jednotlivé díly piana. Měli možnost vyzkoušet si naladění aspoň jednoho tónu, čehož někteří odvážnější využili. Beseda byla podnětná a dotazů nespočet. Zúčastnili se i studenti ze střední školy pro mládež s vadami zraku na Kamenomlýnské ulici. Jeden ze studentů rovněž vystudoval obor ladič pian a tak i on svými informacemi besedu „lehce doladil“. Pět účastníků byl pro přednášejícího natolik příznivý počet, že při předvádění jednotlivých částí piána měl možnost věnovat se každému jednotlivě a na všechny se dostalo, všechny otázky byly zodpovězeny.
Fotogalerie
Aktivita se konala v rámci projektu „Slepotou život nekončí“, který je financován z evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu ČR.
3. 03.
Autor: Irena Kocí
Odpoledne v úterý 1. března 2011, u příležitosti 10. výročí zahájení činnosti brněnského TyfloCentra, proběhl v Knihovně Jiřího Mahena slavnostní křest čtvrté knihy našeho bývalého kolegy Jiřího Maršálka.
Povídkovou knihu Humorné příběhy 2 aneb Když človíček blázní vydalo brněnské TyfloCentrum, za podpory odboru kultury Magistrátu města Brna a díky přispění dárců z Brna (GA100N optik), sponzorů z autorových domácích Rosic (PPD.s.r.o. a Lékárna Rosice Lenka Petrželová)a podporovatele prodeje z Viničných Šumic (Evereshop).
Každý výtisk je opatřen CD se zvukovou podobou knihy. Autorem nahrávky je Borek Kapitančik, kmenový moderátor rádia KissHády, který s námi dlouhodobě spolupracuje a jeho hlas je mezi našimi klienty a příznivci znám především ze zvukových podob našeho čtvrtletníku Chaloupka .
Těžce zrakově postižený Jiří Maršálek chce čtenáře především pobavit a potěšit. V úvodu knihy píše: „Abych vás pobavil hned na začátku, jistě víte, že skoro nevidím. Píši to proto, že člověka potěší, jak slyší o něčím neštěstí. Opravdu nevím, proč se hněvala paní doktorka na očním, když jsem si přišel pro nové brýle, že přes ty staré už vůbec není vidět.“ Jeho styl je lehký, nabitý ironií a nadhledem, má cit pro jazyk a svou hravost uplatňuje v občasných souzvucích a rýmech: „První příběh je pravdivý, ten se skutečně stal. Navazuje na něj druhý, celý vymyšlený a působí jako sen. Musím přiznat, že občas nevím, který příběh je který a kdo vlastně jsem.“
Společně s autorem prožíváme příběhy, jejichž reálie jsou s odzbrojující samozřejmostí popsanou realitou člověka, jehož vnímání světa ovlivnila vada zraku.
Stejně jako autorovu minulou knihu básní Hledání a snění, kterou Maršálkovi brněnské TyfloCentrum vydalo, i tuto ilustrovala paní Iva Tycová. Autorka kreseb přijala úlohu kmotry knihy a společně s Pavlem Davidem, předsedou správní rady společnosti TyfloCentrum Brno, o.p.s.a Borkem Kapitančikem knihu pokřtili.
Připojujeme se k přání kmotrů – ať se kniha libí! Ať se dobře prodává! Ať se Jiřímu Maršálkovi daří psát dál!
V Brněnském deníku vyšel o události tento článek.
Fotogalerie
