17. 02.
Autor: Jana Březinová
V úterý 16. 2. 2016 bylo velmi chladno a pofukoval studený větřík, přesto jsme se vydali se znojemskými klienty TyfloCentra do Miroslavi. Ze Znojma do Miroslavi jsme cestovali autobusem, kde již během cesty vládla veselá nálada a nadšená očekávání dnešního výletu. Po příjezdu jsme se vypravili na zámek, kde jsme se dozvěděli jeho historii založení včetně pověsti o bájné kněžně Miroslavě, prohlídli si zrestaurované interiéry a dokonce jsme navštívili i část neopraveného zámku – místní žalář, dle novodobých teorií spíše zámeckou klenotnici. Během prohlídky jsme shlédli video dokumentující opravy zámku, prohlídli jsme si architektonické návrhy Zdeňka Fráňka, výstavu děl akademického sochaře Pavla Krbálka, výstavu technických modelů z lega Daniela Sterzika, s údivem jsme sledovali Slovanskou epopej na velkoformátových puzzlích (20 obrazů vysokých 180 cm z 163 000 dílků o váze 97 kg, skládané od února do května 2015 za pomoci 266 dobrovolníků, kteří neztratili ani jeden dílek) a na závěr shlédli sbírku historických puzzlí Anny Počarovské a velkoformátové puzzle o 53 000 dílkách, které je zapsáno do českého rekordu ve velikosti a rychlosti složeného puzzle (složeno za 62 hodin 47 minut v počtu 32 lidí). Po prohlídce byli všichni nadšení a ještě dlouho debatovali o velikosti a náročnosti puzzlí i ostatních exponátů, se kterými jsme měli možnost se během prohlídky seznámit. Po prohlídce jsme zamířili do místní restaurace, kde jsme doplnili energetické zásoby a vydali jsme se na místní židovský hřbitov. Miroslavský židovský hřbitov se nachází necelých 600 metrů od zámku. Židovským hřbitovem nás provedla p. Ryšavá, které se o hřbitov dlouhodobě stará a udržuje jej ve stavu přístupném veřejnosti. Od ní jsme se dozvěděli nejenom historii hřbitova a historii jednotlivých lidí a jejich náhrobků, ale i historii místní židovské obce, ukázala nám specifika na jednotlivých náhrobcích, vysvětlila odlišnosti tehdejšího způsobu a dnešního způsobu pohřbívání a ke konci prohlídky ukázala i pozůstatky bombardování ruských vojenských jednotek při osvobozování v roce 1945. Obě prohlídky byly velmi poučné, zajímavé a průvodkyně je podaly velmi vyčerpávajícím způsobem. I přes velkou zimu byli klienti z prohlídek nadšení a pochvalovali si, že se zase něco nového dozvěděli.
Fotogalerie
10. 02.
Autor: Jana Březinová
V úterý jsme se sešli v TyfloCentru ve Znojmě na voňavou „pečící“ dílnu, tentokrát na téma Valentýn. Nejdříve se klienti dozvěděli historie svátku svatého Valentýna, kdo to byl kněz Valentýn, jaké bývaly historické zvyky a co je typickým symbolem tohoto svátku. Mezi klienty panovala veselá nálada a byli z výkladu nadšení, místy ho i doplňovali o své znalosti. Po úvodu se sami pustili do výroby kynutého valentýnského srdce, které vytvářeli pod taktovkou pracovnice TyfloCentra. A proč vytvářeli právě srdce? Protože srdce je symbol lásky a jeden ze symbolů, který se nám vybaví při Svátku svatého Valentýna. Každý klient si vytvořil dvě srdíčka, které na závěr byla pomašlována máslem a ozdobena čokoládou. Všichni byli velice nadšení a odcházeli spokojení s tím, že srdíčkem někoho jistě obdarují a udělají radost.
3. 02.
Autor: Elena Výtisková
V zimě bývá počasí nevyzpytatelné, proto se snažíme naše aktivity plánovat tak, aby se mohly uskutečnit bez ohledu na něj. Rádi jsme přijali pozvání od Městského muzea a galerie v Břeclavi na výstavu Hvězdy stříbrného plátna.
Období od poloviny 20. let 20. století do poloviny 40. let lze nazvat zlatým věkem československé kinematografie. Pokud se někoho zeptáte, obvykle se mu vybaví filmy: Hotel Modrá hvězda, Kristián, Eva tropí hlouposti nebo Cesta do hlubin študákovi duše. Nás zajímaly především životní osudy protagonistů těchto filmů.
Víte, že se Nataša Gollová narodila v Brně? Nebo že v metropoli Jižní Moravy rozvíjel svou kariéru 15 let Oldřich Nový? Dověděli jsme se toho mnohem víc nejen o těchto dvou hercích, ale také o Vlastu Burianovi, Jindřichu Plachtovi, Lídě Baarové a mnoha dalších. Haptická prohlídka některých vystavených exponátů dotvořila dobovou atmosféru.
Závěrečné posezení klientů z Brna a Břeclavi ve středisku TyfloCenta bylo příjemným ukončením aktivity. A kdo byl vítězem zábavného kvízu, který jsme si ve dvou skupinách udělali ve středisku? No přece všichni, protože každý se dověděl něco nového a zažil báječné odpoledne.
Fotoalbum
28. 01.
Autor: Jana Březinová
Reminiscenční terapie je nová aktivita, která byla zahájena v TyfloCentru ve Znojmě. První setkání se uskutečnilo 19. ledna 2016 a zúčastnilo se ho šest klientů. Úvod byl trochu rozpačitý, protože nikdo přesně nevěděl, co má od reminiscenční terapie čekat, jak bude probíhat a co to vůbec obnáší. Kolegyně Pavlína se schopně chopila otěží a začala klienty s reminiscenční terapií seznamovat. Reminiscenční terapie (či reminiscence) je „vzpomínková terapie“, která má za cíl vyvolat příjemné vzpomínky, které mají pro člověka důležitou hodnotu. Probíhá ve skupinách a s klienty se vzpomíná na jeho dosavadní život, dřívější aktivity, prožité události a zkušenosti. K reminiscenční terapii se často využívají vhodné pomůcky (např. staré fotografie, předměty, nástroje z domácnosti, módní doplňky, hudba, filmy), aby se vzpomínky lépe navodily. My jsme si za téma na naše první setkání zvolili „Vánoce a vánoční svátky“, protože naše setkání probíhalo po Vánocích. Vzpomínalo se na prožité vánoční svátky v dětství a na staré zvyky, které se v rodinách dodržují dodnes. Bylo úžasné poslouchat vyprávění dříve narozených klientů, kteří popisovali Vánoce za první republiky, během 2. světové války a těsně po ní a poté i Vánoce v komunistickém režimu. Taktéž bylo velmi překvapující, kolik tradičních zvyků klienti doma dodnes dodržují a předávají si z generace na generaci (např. lití olova, vaření kuby, čočky či kapra, prostřeno o jedno místo navíc u stolu pro hosta, pletení vánoček, zpívání vánočních písní u stromečku, chození na koledu). Klienti si oživili své vzpomínky a vzpomínali s nadšením a úsměvem. Po domluvě s klienty budeme v únoru vyrábět v rámci výtvarné dílny reminiscenční krabice, které si klienti barevně vyzdobí a budou do ní ukládat své vzpomínkové předměty, které si přinesou na jednotlivá setkání reminiscence. Všichni klienti se těší nejen na výtvarnou dílnu, ale i na další setkání, které je plánováno na březen.
28. 01.
Autor: Petra Šeneklová
V úterý jsme se s našimi klienty vydali na bowling, který hrajeme vždy jednou za měsíc. Letos jsme se rozhodli, že zavedeme ligu, která se bude jmenovat „Liga o Zlatou kuželku“. Vymysleli jsme několik pravidel tak, aby byly podmínky pro všechny stejné. Jedno z pravidel je, že každý hráč musí mít nasazené klapky na očích, když jde na hrací plochu a při hodech. Po odhodech si mohou klapky sundat. Sešly jsme se v Bowling baru v Příměticích a nejdřív kolegyně Pavlína přečetla všem hráčům pravidla, která klienti dostali i ve zvětšeném černotisku a mailem. Po přečtení pravidel se mohlo začít hrát. První kola byla rozpačitá, ale pak se vše ustálilo a klienty hra bavila. Vždy po jednom kole byly přečteny výsledky, aby klienti věděli, kolik mají bodů. V průběhu hry se výsledky zapisovaly, aby se mohly zapsat na výsledkovou listinu, která bude viset v klubovně TyfloCentra a po každé hře ji účastníci dostanou mailem. Po každé hře se výsledky sečtou a v prosinci se vyhlásí vítěz, který dostane zlatou kuželku. Ten kdo bude na druhém a třetím místě, dostane věcnou cenu. Ostatní dostanou pamětní list. Na závěr jsme hru s klienty ohodnotili a rozešli se do svých domovů.
První kolo se vydařilo a už se těšíme na další hru, která bude v únoru.
