11. 05.
Autor: Jiřina Falková
Duben byl konečně slunečný, ale zároveň také krátký. V Břeclavi jsme ho zahájili v úterý šestého stolními hrami, spojenými s oslavou narozenin. Dvě naše klientky totiž oslavily předchozí víkend krásná jubilea a přinesly občerstvení. Bylo to moc milé odpoledne.
Třináctého a dvacátého jsme se věnovali zdravotním účinkům solné jeskyně. Klienti měli trochu obavy přímo jeskyni navštívit, proto jsme si nejdříve pozvali RNDr. Jaromíra Zemana, místního provozovatele. Ten nám o jeskyni povykládal a ukázal svůj patent – inhalační solnou hrušku (http://www.solnajeskynebreclav.cz/hruska.php). Další týden jsme se v počtu osmi (včetně přátel v roli průvodců) do jeskyně vydali.
Poslední dubnové úterý jsme v menším počtu navštívili Městské muzeum a galerii, kde nás po výstavě fotografií a soch provedl opět vynikají PhDr. Karel Křivánek. Naopak pracovnice břeclavského střediska provázely 30. dubna své brněnské kolegy a klienty po Pálavě v rámci turistického výletu. Břeclav „reprezentovala“ pouze jedna klientka s vodicím pejskem.
Ve druhé polovině měsíce se naše pracovnice účastnily dvou dalších akcí mimo Břeclav – řízení na autodromu v Brně a oslav Dne Země na Turoldu v Mikulově, kde ukazovaly návštěvníkům kompenzační pomůcky a nechávali je chodit s bílou holí a klapkami na očích.
10. 05.
Autor: Jiřina Falková
Ani avizovaná obtížnost jedenáctikilometrové trasy neodradila dvacet turistů, převážně klientů a jejich průvodců z brněnského TyfloCentra, aby se vydali do kvetoucí přírody. Sluníčko neúnavně svítilo, poutníky ochlazoval slabý větřík – úplné léto, řekl by člověk, který by nevěděl, že je teprve pátek 30. dubna. Na turistiku po Pálavě ale naprosto ideální počasí, v pravém létě sluníčko už opravdu moc pálí… Průvodkyněmi výpravy byly Jiřka Falková a Žaneta Sladká, „domorodkyně“ z Břeclavska (a pracovnice břeclavského TyfloCentra), a také Eva Řezáčová, lektorka z Centra ekologické výchovy Pálava, která připravila na části trasy odborný výklad.
Všichni účastníci se sjeli na půl desátou do Horních Věstonic, kde začínala naše cesta strmým stoupáním po zelené značce. První zastávku se čtením z naučných tabulí, seznamovacím kolečkem a obveselením od místního štěněte, které zlobilo tři naše vodicí pejsky, jsme udělali na konci vsi. Další byla pod horolezeckou skálou Martinka, kde jsme se měli zastavit a čekat na lektorku z Centra ekologické výchovy. Protože ale došlo při domlouvání k informačnímu šumu, pokračovali jsme po modré a červené dál do Soutěsky. Měli jsme pocit, že už jsme ušli kamenitými a kořeny pokrytými stezkami v lese aspoň polovinu trasy, ale byly za námi pouze necelé tři kilometry, když jsme si vybalili oběd a dali čas lektorce Evě Řezáčové, aby nás doběhla.
„Výuka“ o Pálavě probíhala potom doslova jako „terénní“. Po počátečních informacích o historii, bývalé oboře, fauně, flóře i teorii ochrany přírody v ČR jsme pokračovali po červené trase příjemným lesním úvozem ze Soutěsky ke Klentnici a ukazovali si brouky, kvetoucí rostliny a zastavili se u nejedné naučné tabule. Stín stromů pomohl nám i našim psím průvodcům trochu se zregenerovat, než jsme začali opět šplhat do kopce – k Sirotčímu hrádku, který byl zahalený do kvetoucích a vonících stromů. Pod bílými skalami jsme si krátce oddechli a šlapali na poslední, opravdu poslední kopec – na Stolovou horu s krásným výhledem na okolní vesničky, řepkou žlutě kvetoucí (i vonící) pole a Rakousko. Odtud to byla po červené do Mikulova ještě polovina… Ale už jsme náš cíl v dáli alespoň viděli!
Většina turistů se shodla, že scházet kamenitou cestičku s přírodními schůdky ze „Stolovky“ bylo ještě náročnější než se škrábat do kopců. Byli jsme rádi, že jsme dnes nemuseli přes nejvyšší vrchol Pálavy – Děvín a hrad Děvičky… Ale zpět na trasu! Poslední úsek cesty byl trochu kvapný. Organizátorka Eliška zavelela, že brněnská část skupiny musí stihnout podle plánu autobus ve čtyři hodiny. Měli jsme na výběr jít terénem přes Turold tři kilometry, ale reálnější se nám zdála silnice. Tato varianta ale byla zase delší, protože v cestě k zastávce stál celý Mikulov. Naštěstí nám ale cestu zkřížil kolemjedoucí autobus, svezli jsme se přes město a měli čas občerstvit se před pokračováním do Brna. A kdo chtěl, sladce odměnil svůj výkon i posezením v cukrárně. Opravdu jsme si to zasloužili! Sláva nazdar výletu, nezmokli jsme, užili jsme si krásný den, opálili se, něco nového se přiučili – a komu neupadly nohy, na podzim bude vítaný na Pálavě číslo dvě!
Fotogalerie
14. 04.
Autor: Jiřina Falková
Všichni známe varování lékařů, že příliš soli škodí zdraví. Do břeclavského TyfloCentra jsme ale v úterý 13. dubna pozvali RNDr. Jaromíra Zemana, provozovatele místní solné jeskyně, který nám povykládal o soli lidskému organismu prospěšné. A také podiskutoval o zdravotních účincích ve vztahu k různým problémům, pooperačním stavům a především potížím s očima.
V úvodu jsme se dozvěděli, že je doktor Zeman původní profesí matematik a fyzik, což vysvětlovalo, že dokázal popsat technologii a fungování solné jeskyně tak, jak bychom se nedočetli ani na internetu. Překvapily nás také informace o historii léčby solí, která sahá daleko do minulosti. Na léčivé účinky se přišlo v oblastech, kde se sůl těžila, například u polské Wieliczky (dodnes aktivního dolu i s muzeem), protože tamní dělníci nebývali nemocní jako ostatní obyvatelstvo.
Břeclavská jeskyně vznikla s nákladem asi čtyř milionů před pěti lety, tehdy jako jediná na okrese, dnes již jedna mnoha. Je zde navezeno deset tun soli ze tří světových míst a osvětlena solnými lampami z Himalájí. Pro relaxaci a osvěžení vzduchu protéká ve fontánce luhačovická Vincentka. Hodinový pobyt v takovém prostředí vydá za tři dny u moře, protože se sůl vstřebává dýcháním i kůží. Pokud někomu nedělá dobře pobyt v uzavřené místnosti, může se prodýchávat solí z Mrtvého moře i doma pomocí „solné hrušky“.
Ačkoliv mají pravidelné pobyty v solné jeskyni blahodárný vliv na mnoho onemocnění a zvyšují celkovou odolnost organismu, nás zajímaly především účinky na zrak, vysoký tlak a štítnou žlázu. Kdo si není jistý, raději bude ještě konzultovat svůj zdravotní stav s ošetřujícím lékařem. Všichni se ale na naši první návštěvu solné jeskyně těšíme a kdyby nepršelo, vyrazili bychom už dnes po besedě. Zatím si můžete prohlédnout ve fotogalerii besedu s RNDr. Zemanem a příští týden vás budeme informovat, jak jsme si to užili přímo v jeskyni.
¨
Fotogalerie
2. 04.
Autor: Jiřina Falková
Celkem pět úterků s programem dopřál našim klientům měsíc březen. Zahájili jsme ho procházkou podél Dyje za svitu prvních, ještě opatrných slunečních paprsků. Abychom se za tento pohyb odměnily (klientky a pracovnice), poseděly jsme u kávy a zákusku v příjemné restauraci u řeky. Klientkám se taková akce velmi zamlouvala a odhlasovaly si pravidelné zařazování do programu. Do příště však dostaly i úkol – popřemýšlet o nabízených aktivitách, zhodnotit jejich klady a zápory a poradit pracovnicím, co dalšího by jim udělalo radost.
Dalšími aktivitami v souvislosti s jarem byla fytoterapie Zlaty Zumrové, o míchání krémů a ochutnávce čajů jsme psali v samostatném příspěvku. Naposledy před Velikonocemi jsme v rámci výtvarné dílny batikovaly velikonoční vajíčka. Čtyři klientky s Žanetou omotávaly vejce obvazy, které zajistily gumičkou. Práce to byla náročná na trpělivost, ale výsledek stál za to! Po deseti minutách v barvě Jiřka vytahovala zajímavě kombinované a prolnuté velikonoční ozdoby.
A protože je březen měsícem čtenářů (dříve knihy), setkali jsme se také na dvou akcích mimo středisko – v Městské knihovně Břeclav na besedě s autorkou knihy a v Městském muzeu a galerii Břeclav na autorském čtení básní. Poznatky z obou akcí včetně fotek jsou k dispozici v samostatných článcích.
V dubnu se těšíme hlavně na besedu o solné jeskyni a její následnou návštěvu, procházku Za břeclavskými sochami s doktorem Karlem Křivánkem z Muzea a výlet na Pálavu v den, kdy budou rejdit čarodějnice. Přidá se někdo?
24. 03.
Autor: Jiřina Falková
Na odpoledne 23. března připravily pracovnice břeclavského pracoviště pro své klienty výjimečný program. Autorská literární díla i s komentáři svolil přednést PhDr. Karel Křivánek, odborný pracovník Městského muzea a galerie Břeclav, výtvarník, učitel, fejetonista i básník. V počtu pěti klientů a tří průvodců jsme se za ním vypravili do výstavního sálu a více než půl hodiny rozjímali nad vážnějšími básničkami, jež autor uveřejňuje pravidelně ve sbornících společně s dalšími mikulovskými autory.
Abychom však v tomto slunečném dni nepropadli smutné náladě, prokládal doktor Křivánek čtení historkami o zrodu veršů, které většinou začínaly slovy: „Jednou jsem zase projížděl náš kraj a jak tak šlapu na koli…“ Rozesmály nás rovněž některé slovní obraty: „zima odtekla kanály“, „smutně splíním“, „žabí rap“ a část básničky, kde píše o dešti a tom, že socha T. G. M. byla mokrá až na bronz. Kdo má tvorbu Karla Křivánka rád, může číst každých čtrnáct dnů v místních novinách také jeho fejetony.
A protože nás ve výstavní síni celou dobu obklopovaly krásné poetické obrazy krajin z Podpálaví malíře Františka Hodonského, vydali jsme se ještě na komentovanou prohlídku. Tu doktor Křivánek a klienti, břeclavští rodáci, zakončili vášnivou debatou o dřívější podobě města bez paneláků, vzpomínkou na tehdejší obyvatele a jejich živnosti. Jak se říká – svět je malý… A dnes nám nabídl příjemně strávené odpoledne.
Děkujeme ředitelce a pracovníkům Městského muzea a galerie Břeclav za vstřícný přístup a ochotu se nám věnovat! Už se těšíme na vycházku Za břeclavskými sochami poslední úterý v dubnu, opět s výkladem PhDr. Karla Křivánka.
Fotografie
 |
| Autorské čtení PhDr. Karla Křivánka v Břeclavi, 23. 3. 2010 |
