10. 05.
Ani avizovaná obtížnost jedenáctikilometrové trasy neodradila dvacet turistů, převážně klientů a jejich průvodců z brněnského TyfloCentra, aby se vydali do kvetoucí přírody. Sluníčko neúnavně svítilo, poutníky ochlazoval slabý větřík – úplné léto, řekl by člověk, který by nevěděl, že je teprve pátek 30. dubna. Na turistiku po Pálavě ale naprosto ideální počasí, v pravém létě sluníčko už opravdu moc pálí… Průvodkyněmi výpravy byly Jiřka Falková a Žaneta Sladká, „domorodkyně“ z Břeclavska (a pracovnice břeclavského TyfloCentra), a také Eva Řezáčová, lektorka z Centra ekologické výchovy Pálava, která připravila na části trasy odborný výklad.
Všichni účastníci se sjeli na půl desátou do Horních Věstonic, kde začínala naše cesta strmým stoupáním po zelené značce. První zastávku se čtením z naučných tabulí, seznamovacím kolečkem a obveselením od místního štěněte, které zlobilo tři naše vodicí pejsky, jsme udělali na konci vsi. Další byla pod horolezeckou skálou Martinka, kde jsme se měli zastavit a čekat na lektorku z Centra ekologické výchovy. Protože ale došlo při domlouvání k informačnímu šumu, pokračovali jsme po modré a červené dál do Soutěsky. Měli jsme pocit, že už jsme ušli kamenitými a kořeny pokrytými stezkami v lese aspoň polovinu trasy, ale byly za námi pouze necelé tři kilometry, když jsme si vybalili oběd a dali čas lektorce Evě Řezáčové, aby nás doběhla.
„Výuka“ o Pálavě probíhala potom doslova jako „terénní“. Po počátečních informacích o historii, bývalé oboře, fauně, flóře i teorii ochrany přírody v ČR jsme pokračovali po červené trase příjemným lesním úvozem ze Soutěsky ke Klentnici a ukazovali si brouky, kvetoucí rostliny a zastavili se u nejedné naučné tabule. Stín stromů pomohl nám i našim psím průvodcům trochu se zregenerovat, než jsme začali opět šplhat do kopce – k Sirotčímu hrádku, který byl zahalený do kvetoucích a vonících stromů. Pod bílými skalami jsme si krátce oddechli a šlapali na poslední, opravdu poslední kopec – na Stolovou horu s krásným výhledem na okolní vesničky, řepkou žlutě kvetoucí (i vonící) pole a Rakousko. Odtud to byla po červené do Mikulova ještě polovina… Ale už jsme náš cíl v dáli alespoň viděli!
Většina turistů se shodla, že scházet kamenitou cestičku s přírodními schůdky ze „Stolovky“ bylo ještě náročnější než se škrábat do kopců. Byli jsme rádi, že jsme dnes nemuseli přes nejvyšší vrchol Pálavy – Děvín a hrad Děvičky… Ale zpět na trasu! Poslední úsek cesty byl trochu kvapný. Organizátorka Eliška zavelela, že brněnská část skupiny musí stihnout podle plánu autobus ve čtyři hodiny. Měli jsme na výběr jít terénem přes Turold tři kilometry, ale reálnější se nám zdála silnice. Tato varianta ale byla zase delší, protože v cestě k zastávce stál celý Mikulov. Naštěstí nám ale cestu zkřížil kolemjedoucí autobus, svezli jsme se přes město a měli čas občerstvit se před pokračováním do Brna. A kdo chtěl, sladce odměnil svůj výkon i posezením v cukrárně. Opravdu jsme si to zasloužili! Sláva nazdar výletu, nezmokli jsme, užili jsme si krásný den, opálili se, něco nového se přiučili – a komu neupadly nohy, na podzim bude vítaný na Pálavě číslo dvě!
Fotogalerie
Autor: Jiřina Falková
Tags: Exkurze, Turistická liga, Výlety a vycházky
