21. 02.
Autor: Irena Kocí
Dopoledne ve čtvrtek 3. února 2011 strávili tři kolegové z brněnského TyfloCentra se žáky druhého stupně na ZŠ Tyršově. V neformálním prostředí představili organizace, zajišťující péči a pomoc lidem s těžkým postižením zraku. Přiblížili sociální služby, které TyfloCentrum Brno, o.p.s. nabízí a díky přítomnosti zrakově postiženého kolegy Romana Kabelky s vodicím psem Hobbym názorně ukázali některé pomůcky a zásady kontaktu se zrakově postiženým člověkem a jeho vodicím psem.
Po teoretičtějším úvodu žáky rozdělili do malých skupin, aby si vyzkoušeli množství pomůcek, které na besedu přivezli. Simulační brýle, tisky v Braillově písmu, společenské hry, PC a jiné pomůcky, bílé hole a „čichací“ test poznávání koření – všechno šlo z ruky do ruky a všech třináct žáků bylo zcela zaujato a pohlceno. Čas vyhrazený na setkání uplynul rychleji, než se očekávalo…
Při zkoušení chůze s bílou holí, kdy měli žáci nasazené brýle, simulující těžké zrakové vady, byli všichni překvapeni změněným způsobem vnímání důvěrně známých míst školy.
A tady je pár reakcí na interaktivní besedu: Míša: Pro mě bylo nejtěžší rozeznat koření podle čichu – měla jsem 64% špatně. Uvědomila jsem si, že to není žádná sranda. Až dneska po všech těch praktických věcech mi došlo, že být handicapovaným není vůbec lehký. Asi bych si to sama od sebe nikdy neuvědomila. Honza: Dnes jsem byl v roli nevidomého – pro mě to teda bylo dost zlý. Bylo hrozně divný nevidět. A bez toho „bzučáku“ bych si vodu nikdy nenalil.Kristýna: Zjistila jsem, jak se chovat k nevidomému a jeho psu. A měli jsme možnost si vyzkoušet věci, o kterých jsme neměli ani páru.
Setkání trvalo dvě a půl hodiny. Byl to čas nabitý zvídavými dotazy a snahou porozumět světu zrakově postižených. Žáci Tyršovy ZŠ byli vnímavými a citlivými besedními partnery. Děkujeme za pozvání. Jsme rádi, že jsme mohli přispět k prolomení bariér ostychu a nevědění.
Fotogalerie
12. 02.
Autor: Irena Kocí
Ve dnech 6. – 24. ledna 2011 proběhla v Malé královopolské galerii v Brně jedinečná výstava prací těžce zrakově postižených klientů sociálně-terapeutické dílny HapAteliér brněnského TyfloCentra, nazvaná Dotekem aneb Bílá v bílé.
Vystavené obrazy a objekty v bílé barvě s pestrobarevnou vodící linií, tvořenou barevnými vzdušnými balony, celý tento výstavní koncept snesl poměřování náročnými kritérii výtvarného umění. Nejednalo se totiž pouze o raritní výstavu, kdy jsou návštěvníci v úžasu z toho, že i lidé s těžkým zrakovým handicapem vůbec dokáží takto tvořit. Kompaktnost všech vystavených dílčích cyklů – ať je to keramický labyrint, zvukové keramické obrazy, dřevěné hmatové obrazy, papírové slepotisky, nebo tajemné neprůhledné papírové krabice s ukrytými objekty – to vše spolu úzce souviselo a nabízelo tak návštěvníkům pohled do světa lidí se zrakovým postižením. Jak píše vedoucí sociálně-terapeutické dílny HapAteliér brněnského TyfloCentra Mgr. Jana Pilgrová v katalogu k výstavě: „Jak už sám název »Dotekem« napovídá, je na této výstavě zakázáno se nedotýkat. Kdo si jednotlivé exponáty neprohlédne hmatem, jako by na výstavě nebyl.“
A to byl jeden z hlavních smyslů výstavy – co nejvíce přiblížit návštěvníkům výstavy způsob vnímání světa nevidomých a slabozrakých lidí. Kdo z návštěvníků přistoupil při prohlížení vystavených objektů na zapojení hmatu, ten byl obohacen o další rozměr výpovědi vystavených děl.
Jedna z žen, které výstavu hlídají, si expozici pochvaluje a popisuje: „Vytáhne nás to z našeho času do jiné dimenze. A na naši psychiku to působí blahodárně, přináší nám to potěšení. No, a na co se těšíme, to nás posiluje.“
Zápisy v návštěvní knize přibývaly každým dnem. Za ojedinělý zážitek děkují pravidelní návštěvníci galerie, náhodní kolemjdoucí a také učitelé z okolních škol, kteří sem přišli i s celými třídami žáků. Katalogy k výstavě, vytištěné i v braillově písmu, ocenili návštěvníci výstavy z Ústavu sociální péče v Chrlicích. Za všechny vzkazy návštěvníků výstavy cituji: „Výstava je naprosto úžasná. Nejvíc se mi líbil dřevěný obrázek Zuzany Urbánkové. Senzace! Těch krabic jsem se trochu bála. Nebylo mi to moc příjemné do nich sahat a nevědět, co mě čeká. Jen v té červené se mi hned líbilo a zdálo se mi, že jsem v ní nahmatala stromy.“ Další ohlasy z výstavy jsou k přečtení pod článkem.
Děkujeme všem, kteří nám výstavu pomohli realizovat i návštěvníkům výstavy za podporu a povzbuzení. A největší poděkování patří těm, kteří se dotýkali, sahali, hmatali, bělostnou barvu vystavených exponátů tak ztmavnout nechali!
Fotogalerie
Výstava se uskutečnila v rámci sociálně terapeutické dílny HapAteliér. Tato služba je součástí projektu „Zajištění vybraných služeb na území Jihomoravského kraje“, který je financován z Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu České republiky.
5. 01.
Autor: Irena Kocí
„Dotekem“ je název interaktivní výstavy prací zrakově postižených klientů, kterou pořádá TyfloCentrum Brno, o. p. s. v Malé královopolské galerii na Husitské ulici č. 1 v termínu od 6. do 24. ledna 2011.
Vernisáž proběhne 6. ledna od 18 hodin za účasti autorů vystavených objektů a obrazů. Díla vznikala od října v sociálně terapeutické dílně brněnského TyfloCentra HapAteliér pod vedením Jany Pilgrové.
„Lidé s postižením zraku vnímají svět kolem sebe jiným způsobem, než je zvyklá většina z nás“ vysvětluje vedoucí HapAteliéru Jana Pilgrová. „Vítejte ve světě, kde se stírá rozdíl mezi světlem a tmou“ .
Koncept výstavy vytvořila Pilgrová tak, aby se návštěvníkům výstavy co nejvíce přiblížil způsob vnímání světa člověka se zrakovou vadou. „Všechny exponáty vystavené v těchto prostorách jsou v bílé barvě a splývají tak s bezprostředním okolím. Proto i Vám, návštěvníkům naší výstavy, chvíli potrvá, než se v rozmístění jednotlivých exponátů v prostoru zorientujete“ uvádí Pilgrová v katalogu k výstavě a zároveň upozorňuje: „Jak už sám název »Dotekem« napovídá, je na této výstavě zakázáno se nedotýkat. Kdo si jednotlivé exponáty neprohlédne hmatem, jako by na výstavě nebyl.“
Z nejrůznějších materiálů budou k vidění a k doteku například zvukové obrazy, špendlíkové obrazy, slepotisky a hmatové obrazy, obří dešťová hůl a v útrobách neprůhledných krabic objekty. „Zavřete oči a nechejte výtvarná díla, aby k Vám promlouvala prostřednictvím Vašich rukou. Vydejte se do světa, ve kterém není nejdůležitějším smyslem pro vnímání zrak“ zve s úsměvem Jana Pilgrová.
Motto: Až na druhý pohled se věci přestávají zdát a začínají být
Média o výstavě: ČT 24 odvysílala reportáž a RTA rovněž, články vyšly v Deníku, Lidových novinách a Právu.
Fotogalerie
Fotogalerie z vernisáže
Výstava se uskutečnila v rámci sociálně terapeutické dílny HapAteliér. Tato služba je součástí projektu „Zajištění vybraných služeb na území Jihomoravského kraje“, který je financován z Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu České republiky.
21. 12.
Autor: Irena Kocí
Ve dnech 13. a 14. prosince 2010 proběhla jubilejní desátá vánoční dílna v sociálně terapeutické dílně HapAteliér brněnského TyfloCentra.
U těžce zrakově postižených lidí spočívá vnímání okolí především na slovech a na zvucích. Detailním popisem průvodce, a zejména svým hmatem, získávají konkrétnější představu o okolí i o věcech. A dokonce je sami proměňují. Jejich prsty jakoby získaly čtvrtý rozměr – s jakou jemností a úplností dokáží několika doteky proniknout za povrch věcí, námi viděných! V sociálně terapeutické dílně se tyto neokázalé zázraky dějí.
Tematicky zaměřené dílny – ať už velikonoční, nebo vánoční – mají mezi zrakově postiženými klienty tradici a jsou hojně navštěvované. Celkem sedmnáct klientů, pod vedením Jany Pilgrové, mělo možnost vytvořit si vánoční dekorace z nejrůznějších materiálů.
Číst zbytek článku »
14. 12.
Autor: Irena Kocí
Brněnské TyfloCentrum navázalo spolupráci se školou pro zrakově postižené děti a mládež ve Vídni Bundes – Blindenerzihungs Institut (BBI). V rámci naplňování programu příhraniční spolupráce „Ani nevidomé hranice nerozděluje / Keine Grenze trennt die Blinden“ se v prosinci roku 2010 šest zaměstnanců zúčastnilo dvoudenní exkurze na škole ve Vídni. Ve dnech 7. a 8. 12. proběhla další konkrétní realizace výměnných krátkodobých pobytů zrakově postižených a lidí, kteří se jim věnují.
Čtyřpatrová budova institutu poskytuje zázemí zrakově postiženým dětem od mateřské školy přes základní školu až po vzdělání mládeže, která zde po úspěšném zakončení studia obdrží výuční list. Součástí labyrintu institutu je kromě učeben internát, družina i plavecký bazén. Institut je financován státem a jsou zde mladí zrakově postižení z celého Rakouska.
Třída pro nejmenší školáky je kombinovaná, navštěvuje ji pět dětí, z toho jsou dva s praktickou slepotou a ostatní slabozrací. Učení je založeno na osvojení si Braillova písma, v každé lavici je Pichtův psací stroj. Během prvních školních let získají schopnost psát všemi deseti prsty na klávesnici. Hlasové výstupy nepoužívají, počítač obsluhují přes braillský řádek v délce 80 znaků.
Starším žákům jsou k dispozici speciální učebny na výuku fyziky, chemie a matematiky – tam jsme měli příležitost zúčastnit se hodiny, v níž se děti seznamují s elektrickým proudem: každý student má kus dřívka se dvěma kovovými šrouby, spojenými drátem. Šrouby děti propojí kabely se zdrojem elektřiny, na drát položí kousek jemného papíru, který při procházení proudu začíná doutnat. Zrakový vjem procházejícího proudu byl nahrazen vjemem čichovým. A díky individuálnímu přístupu ke každému žákovi si to všichni během hodiny zkusili sami. Než se ozvalo gongové ukončení hodiny, které ovšem neřinčelo jak jsme zvyklí v našich školách, stihli si ještě studenti zopakovat geometrické tvary. Dřevěné modely trojúhelníků rovnoramenných, pravoúhlých a jiných tvarů dostal každý student do rukou, aby je pak na vyzvání učitelky určovali a poznávali.
Všichni žáci mají od prvních let studia na institutu povinně minimálně jednu hodinu týdně „prostorovky“ – nácviku chůze s bílou holí. Ovšem po škole se děti pohybují bez holí, s prostorem jsou důvěrně seznámeni a při pohybu po chodbách a schodišti se řídí pravidlem pravé ruky. Ti žáci, kteří nejsou ubytováni na internátě, mohou po skončení vyučování být až do 18 h. v družině, kde jim vychovatelé pomáhají s domácími úkoly a vedou je ke smysluplnému trávení volného času.
Počty žáků jsou proměnlivé, kdykoli během školního roku se do vzdělání na institutu mohou zapojit zrakově postižení, kteří nezvládají integraci.
Internát je rozčleněn do deseti buněk. Každá má svou čajovou kuchyňku, společnou místnost, pokojíky pro starší studenty jsou dvoulůžkové, menší děti spí v jedné místnosti a k dispozici mají i hernu a studovnu s Pichtovými stroji i počítač s braillským řádkem. V každé skupině je nejvýše sedm dětí, z toho pět z internátu a dvě z družiny. Vychovatelé jsou na skupinu dva až tři a osvědčuje se jim, aby ve skupinách byly děti mladší i starší, tak, jak to bývá v rodinách.
Spolupůsobí zde speciální pedagog, který pomáhá dětem se sebeobsluhou. Součástí péče o děti je fyzioterapie, psychoterapie, na institut dochází oční i dětský lékař. Každý druhý víkend tráví studenti doma, institut usiluje o co nejlepší spolupráci mezi rodinou dětí, internátem a školou.
V budově institutu je i tiskárna. Digitálně tady zpracují texty a pak tisknou v Braillově písmu učebnice, knihy i časopisy.
Košíkář, telefonista, masér, hudebník – z těchto oborů je tady možno vybírat. Po úspěšném absolvování tříletého oboru obdrží výuční list a asi třetina absolventů pak najde uplatnění na trhu práce.
Během dvoudenního procházení komplexu institutu jsme se dozvěděli více také o systému sociální péče o zrakově postižené v Rakousku. Rodiče zrakově postižených dětí dostávají nejen přídavky na děti, jako všichni ostatní a jak jsme zvyklí i u nás, ale také tzv.příspěvek na péči, ze kterého hradí část nákladů spojených s pobytem na institutu, k dispozici mají i další příspěvky – např. na bydlení a na dopravu.
Společným cílem všech pedagogů a vychovatelů je připravit zrakově postižené na život v běžném světě, vést je k co největší míře samostatnosti, budovat a posilovat v nich odvahu sebevědomě čelit životu za branami institutu.
Pracovní návštěva byla velkou příležitostí poznat způsoby práce s těžce zrakově postiženými dětmi u našich jižních sousedů.
Projekt je spolufinancován Evropskou unií z Evropského fondu pro regionální rozvoj.
Fotogalerie
